Rose Island (L'incredibile storia dell'isola delle rose)

PODLE SKUTEČNÉHO PŘÍBĚHU

NETFLIX UVÁDÍ

ŠTRASBURK LISTOPAD 1968

Pane Gary.

Kdo je ten nemocný muž?

Nebyl tu také včera?

Je tu už týden. Je to italský inženýr.

To divné auto venku je jeho?

Ano, je.

Zoufale chce, abyste si přečetl dokument, který přinesl.

Nechtěl jsem vás tím obtěžovat.

Řekl jste mu, že se zabýváme spory mezi suverénními státy?

Tvrdí, že je hlavou státu

a že neodejde, dokud vám tu složku nedám.

Myslím, že je tak trochu šílený a velice odhodlaný.

Dobře. Uděláme to takhle.

Podejte mi ty dokumenty a dělejte, že je to něco důležitého.

Tady máte ty zmiňované dokumenty.

Děkuji.

Pečlivě si to prostuduji.

Dobře. Děkuji, pane. Na shledanou.

ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ

Kde je?

- Kdo? - Ten blázen s kašlem.

- Zvládl jsem se ho zbavit. - Ne!

Přiveďte mi ho. Musím s ním mluvit.

Tak rychle!

Pane Roso, musím se zeptat, jestli víte, jaký je den a kde jste.

Je 10. listopadu 1968.

Jsem ve Štrasburku v Radě Evropy.

A co pro vás, pane Roso, může Rada Evropy udělat?

Zachránit můj ostrov.

Koupil jste ostrov?

Ne, já ho vytvořil.

Prý ho stvořil.

Kolik dní vám stvoření ostrova zabralo?

Jen neříkejte, že šest. To by byla neuvěřitelná náhoda.

Netrvalo to šest dní, ale několik měsíců.

Takže vlastníte ostrov, který jste stvořil.

Ano… Ne, neřekl jsem, že jsem ho stvořil. Jsem inženýr. Prostě jsem ho postavil.

Pak…

možná svět na ostrově…

Měl bych jít. Je celý zmatený.

Potřebuje pomoc, ale ne od nás.

Potřebuju pomoc od Rady Evropy. Proto jsem tady.

Buďte v klidu, pane Roso.

Nemůžu být v klidu. Oni všechno zničí.

Tohle je ten ostrov, který jste postavil?

Ano, protože, jak jsem řekl, jsem inženýr.

Doktore, jdi do háje!

BOLOŇA O ROK DŘÍVE

Doktore, jdi do háje!

Doktore, jdi do háje!

Jestli můžu, už jsme vystudovaní.

Udělali jsme zkoušku, takže jsme inženýři, ne…

Inženýre, jdi do háje!

Co to sakra děláš?

Trest!

Jaký trest? Zrovna jsem mluvil… To není fér!

Lidi, má pravdu. Když vyzveš profesionála…

- Ukradl jsi mi sklenici! - Trest!

Jaký trest? Mluvil jsem s inženýrem.

Trvají na tom. Řekl bych, že spravedlivý trest je,

aby ze sebe musel udělat naprostého pitomce.

- Ale podle pravidel… - Pitomce!

- Já neprohrál - Pitomce!

Takže musí sbalit první babu, která vejde,

když to bude nejmíň čekat,

a musí ji políbit na pusu!

Sakra!

Ahoj.

Jak se máš?

Rád tě vidím.

Hned přijdu. Ano?

- Pusu! - No, dnes…

No, dneska jsme udělali státnice.

Pusu!

- Už jsem oficiálně inženýr. - Pusu!

- Gratuluju! - Díky.

Chlapi, nemůžeme se políbit.

To nejde…

Chtějí, abych tě políbil, protože jsem prohrál picí hru.

- Jasně. - Vlastně neprohrál.

Takže pořád…

Lidi, to vážně nejde. Nejde to.

Nemá to smysl…

Ano, nemá smysl říkat…

To prostě nejde, víš…

Sluší ti to.

Tobě to taky moc sluší.

- Vážně. - Díky.

Dáš si něco k pití?

Každopádně je to vtipná náhoda, že jsme se tu potkali.

Ani ne. Boloňa není velká.

Jo, to ne.

Když jsme se viděli naposledy,

chodila jsi s tím chlapem, s tím…

- Carlem. - Jo, přesně tak. Carlem.

Carlo.

Není tady, že ne?

Poslední dobou nám to neklape.

To mě mrzí.

Ne, nemrzí.

Tak, bylo jasné, že…

No, že ten váš vztah byl…

jen dočasný.

Jak dlouho jste spolu? Pár měsíců?

- Tři roky. - Tři roky?

To je skoro jako my.

Vaši ho asi mají rádi.

- Proč vám to skřípe? - Naši tě měli rádi.

Tvůj táta ne. Neodpovědělas.

Asi tě neměl rád, ale ne zas tak

vzhledem k tomu, že skoro přišel o zrak,

když jsi během zápasu Itálie a Ruska rozbil televizi.

A nikdy ses nám ani neomluvil.

Vybuchuješ, ale neodpovídáš mi.

Hádáme se, protože věří, že po třech letech bychom se měli vzít.

- Vybuchuju? - Bylo mi to jasné. Svatba?

Na manželství si dej pozor. On není ten pravý.

Jak to víš, když ho neznáš? To ty mi neodpovídáš.

Vybuchuješ, nebo spíš je to jako katodová imploze.

Elektrony proudí ve vakuu.

A tvému otci jsem říkal, ať si sedne dál.

Chtěl jsem, aby si ten zápas užil. Ty tři řádky…

Giorgio, je jedenáct.

Jak se mohl dívat s těmi řádky?

- Musím jít. Zítra mám hodinu. - Počkej.

Hodím tě domů.

Odkdy máš auto?

Omluv ten vnitřek

To auto jsem dělal na zkoušku z inženýrství.

Chtěl jsem udělat něco praktického.

A soustředil jsem se spíš na motor než na vnitřek.

Abych to urychlil, použil jsem místo sedadel babiččin gauč.

Stejně už je mrtvá.

- Margherita zemřela? - Před dvěma měsíci.

Náš rozchod ji sebral. Rozešli jsme se už před třemi lety.

Jo, pomalu skomírala.

- Giorgio… - Připomeneš mi, proč jsme se rozešli?

Protože být s tebou je příliš riskantní.

Musíš riskovat, pokud chceš změnit svět.

Svět nezměníš tím, že z televize odstraníš řádky.

- Je to krásné. - Co?

- Tohle auto. - Díky!

Je divný, ale…

postavil jsi ho sám a jezdí!

Sice to není Diabolikovo auto, ale…

Čí Jaguar jsi říkal?

Diabolikův.

- Diabolik, král teroru. - Kdo?

Z toho nového komiksu.

- Nikdy jsem o něm neslyšela. - Je skvělý.

V podstatě jde o dost chytrého zloděje,

který vždycky nosí… který má masku…

- Jedou za námi. - Vážně? Tak já zastavím.

Dobrý večer.

Ach, ano.

- Dobrý večer. - Dobrý večer.

Proč vaše auto nemá poznávací značku?

Protože jsem ho nekoupil. Postavil jsem ho.

To auto nemá poznávací značku?

Upřímně mě to vůbec nenapadlo.

Když chcete být vtipný, tak si vystupte.

Řidičský průkaz a doklady k vozu.

Salvatore, prolustruj je.

Tady jsem.

Vysvětlím to.

To auto jsem postavil sám.

Jsem totiž inženýr.

Takže stejně jako poznávací značku

nemám auto přihlášené a nemám ani řidičák.

Ty mě tu vozíš a nemáš ani řidičák?

Nenutil jsem tě, abys jela, ne?

- Trval jsi na tom. - Trval?

Nikdy bych tě nevozil po Boloni v autě bez espézetky,

bez řidičáku a přiopilý.

Říkáte přiopilý?

Ne, nejsem opilý.

Prohrál jsem picí hru. Vlastně neprohrál…

Salvatore, už jsi ty dva prolustroval?

Jsem právnička. Mluvte o nás slušně. Nejsme „ti dva“.

Přesně tak. Je moje právnička.

Takže klid.

Giorgio, nejsem tvoje právnička. Zabývám se mezinárodním právem.

Sakra. Mezinárodní právo je k ničemu.

Dáma je čistá, ale Rosa má záznam.

Co Rosa? To není záznam v rejstříku.

Je to zákaz létání. To jsou dvě úplně rozdílné věci.

A ten dvojplošník jsem rozmontoval, jak chtěl soudce.

Dvě léta jsem dělal v baru a lampy splatil.

- Prosím… - Měl jsi neschválené letadlo?

Ano. Co je to za úchylku všechno registrovat a schvalovat?

I každýho ptáka na Piazza Maggiore, bychom měli opatřit registračkou.

Salvatore, to auto blokuje ulici, popojeď s ním a zavoláme odtah.

To nemusíte, Salvatore, udělám to.

Rozbijete to. Nevíte, jak se to startuje.

Odstupte si. Tohle auto je teď zabavené.

Zabavené? To musí být vtip. Salvatore, počkejte!

- Salvatore, nechte toho. Rozbijete to! - Ustupte.