We Are One (On est ensemble)

PŮVODNÍ DOKUMENT NETFLIX

Dnes je ve světě vysídleno 70,8 milionů lidí.

Prchají před válkou, perzekucemi a konflikty.

Je to nejvyšší číslo, které Úřad OSN pro uprchlíky

za 70 let své existence viděl.

KONEC SVĚTA – KONEC MĚSÍCE STEJNÝ BOJ

Podle nejnovější studie Oxfamu jsou globální rozdíly na vzestupu.

26 nejbohatších lidí vlastní stejně jako nejchudší polovina lidstva dohromady.

Pravicoví nacionalisté a jejich odpůrci se navzájem vinili za násilí,

které v sobotu vypuklo v Charlottesvillu.

Tyto skupiny prosazují nadvládu bílé rasy.

Vlny veder. Hromadné vymírání. Tající ledovce.

IPCC bije na poplach:

Vzestup teploty o 1,5 stupně bude mít tragické a nezvratitelné důsledky.

SOLIDARITA, r. ž.:

Vědomí vzájemné pospolitosti lidí se společným zájmem.

Poslední dobou neuběhne den, kdy by se nezmínila nějaká krize.

Ekonomické a environmentální krize,

ale i krize společenské.

Čím dál větší počet vědců zmiňuje, že prvním krokem ke změně

musí být uvědomění si stavu věcí v globálním měřítku.

Nemáme na vybranou. Jediným řešením je navrátit se...

SOCIOLOG

...k základním lidským zásadám.

K solidaritě, sdílení, braní a dávání.

Těchto hodnot je potřeba dosáhnout na globální úrovni

a zároveň respektovat jedinečnost jednotlivých společenství.

Dospěli jsme do bodu, kdy věříme, že život je v podstatě soutěž.

A v té soutěži vyhrají jen ti nejlepší...

FILOZOF

...jinými slovy ti nejsobečtější a nejdominantnější.

Je to ovšem chybná úvaha,

které odporuje samotná biologie.

Soutěživost, dravost a krutost bezpochyby existují.

Ale v nespočetně ohledech se umíme vzájemně doplňovat.

Musíme v každém případě věřit v solidaritu.

Každý z nás se jí může účastnit libovolnou měrou a kdykoli se té výzvě...

postavit čelem a projevit svoji lidskost.

Síť pro vzájemnou pomoc...

Poslední čtyři roky jsem se zabýval solidaritou.

Indigo prosazuje solidaritu.

Platforma, kterou jsem vyvinul, umožňuje bezplatně sdílet věci i služby.

Přístup Matthieua Chedida se podobá tomu mému.

HUDEBNÍK

Členové jeho skupiny, Lamomali, jsou umělci pocházející z celého světa.

Společně dokazují, že můžeme být odlišní

a pracovat ruku v ruce.

Tito světově proslulí umělci...

lákají davy fanoušků v Brazílii, Americe, Francii...

A všude po světě.

Společně nahráli ódu na solidaritu

a požádali mě, abych režíroval její videoklip.

Byla to šance předat poselství.

Především...

to byla i šance poznat aktivisty z celého světa

a upozornit na jejich odhodlání.

SARCELLES, FRANCIE

40 DNÍ DO NATÁČENÍ VIDEOKLIPU

SRÁT NA POLICII

Co takhle nahrát...

Chápeš?

Co tady děláte?

Vypněte tu věc.

Jsme tady kvůli Velké výzvě.

Tomu projektu, co založil Mara Kanté.

Blbost. Zavolej mu.

Haló? Jsou tady lidé s kamerami.

Patří k tobě?

Vyrostli jsme v tomto ghettu.

Máme tady všechno.

Skutečnou sociální rozmanitost.

Lidi, co pracují, děti, obchodníky a všelijaké další osudy.

Všechno se tu mísí a míchá dohromady.

Všichni se snažíme nějak vyjít.

A zapojit se.

Velká výzva začala u Malika.

Řekl nám: „Hele, kamarádi.

V Paříži jsem viděl rodinu na ulici. Tak hluboce mě to zasáhlo,

že mě napadlo, že bychom jim měli zorganizovat nějakou pomoc.“

Pak přišel s nápadem.

A ten se u nás chytil.

Vítejte u rodinného stolu Kantéových.

Vypadá to tu připravené na nedělní večeři,

ale ve skutečnosti se už za pár hodin všechno jídlo

dostane k migrantům bez domova.

Velkou výzvu odstartoval na Facebooku Malik,

muž ze Sarcelles, kterého šokovala tíživá situace uprchlíků.

Každý se může zapojit.

Zaprvé, jsme lidé.

Zadruhé, naši rodiče emigrovali.

Zatřetí, pomoz bližnímu svému.

To najdete v každé svaté knize.

Jak se další a další čtvrti chystají výzvy zúčastnit, dobrodružství pokračuje dál.

Ano. Od Val-de-Marne až po Val-d'Oise.

Teď je to na vás.

Lidi do toho chtěli jít. Nadchlo je to.

Tomu se říká solidarita.

Nacházíme se v jedné z nejchudších oblastí ve Francii.

Ale svým způsobem taky té nejbohatší.

Ne v ekonomickém slova smyslu,

ale kvůli naší pospolitosti a společným hodnotám.

To je naše bohatství.

Chudoba nás spojuje.

Navzájem si pomáháme.

Velká výzva!

Haló?

Jo, máme to.

Opatrně.

Zatáčíme.

Dělejte to s úsměvem.

Půjde to do naší kanceláře.

Jdeme.

Tak jo.

Máme to.

Potřebujeme pořádný mop.

Tenhle je jen na hraní.

Pořádně nefunguje.

Táta by to nevydržel.

Vždyť to neuklízí!

„Co to děláš?

Ať se to leskne!

Ať se z té podlahy dá jíst!“

To by přesně řekl.

Ty seš na palici.

Každý věnuje svůj čas.

Co můžeme, to dáváme z vlastních kapes,

ale je potřeba se posunout dál a vyrazit mezi lidi.

Ve finále budeme potřebovat finanční i materiální podporu.

VELKÝ ROZVOZ JÍDLA

Když něco získáme teď, ale už ne další měsíc,

tak to nemá smysl.

Na jeden rozvoz potřebujeme alespoň 500 eur.

Kolik teď máme?

Tisíc pět set eur.

To jsou tři rozvozy.

V březnu bude po všem.

Proto je naše situace tak moc...

- Ošemetná. - Je hodně nejistá.

Už od začátku jsme moc nesmělí.

Od toho, kde jsme začínali, jsme ušli dlouhou cestu.

Teď jsme se dostali do fáze,

kdy se nestaráme o financování.

Lidé nás podporují.

Musíme udělat sbírku. Lidé rádi dají.

Musíme být na Velkou výzvu hrdí a nebát se o ní mluvit.

Musíme to dostat mezi lidi, a to co nejvíc, jak jen to bude možné.

Sarcelles je známé svými sídlišti.

Jsou to první sídliště ve Francii.

Vyrostl jsem v téhle džungli.

OBĚTI ZANEDBÁNÍ STÁTEM

V roce 2007 zde došlo k nepokojům.

Mlátilo se do policistů.

Celé město bylo vyrabované.

Havárie policejního auta a motocyklu, který řídili dva dospívající,

skončila nesmírným neštěstím.

Ani jeden z chlapců neměl helmu.

Záchranáři už jim nemohli pomoci.

Ve čtvrti se během noci vzedmula vlna násilí.

Na policisty se střílelo skutečnými kulkami.

Další noc nepokojů ve Villiers-le-Bel.

Osmdesát dva policistů bylo zraněno, z toho šest těžce.

Takové to bylo.

O tři měsíce později mě nahlásili na policii.

Obvinili mě ze střelby na policistu

a z pokusu o vraždu policejního činitele.

Začínal jsem s nadějí,

že ze mě bude hráč fotbalu,

ale skončil jsem v base.

Moje noční můra začala.

Trvalo to 29 měsíců, co jsem byl zavřený.

Ve 20 letech,

v jednom z nejdrsnějších vězení a rovnou na rok na samotce.

Byl jsem zavřený v cele o devíti metrech čtverečních, úplně sám.

Říkal jsem si, že spravedlnost neexistuje.

Nevinný člověk ve vězení?

Nic to pro ně neznamenalo.

Uběhlo šest měsíců a já myslel, že je po všem.

Že je konec, že mám zničený život.

Že se na to můžu rovnou vykašlat.

Srát na systém.

Srát na soudce, srát na policii.

Srát na prokurátora, na všechno.

Seznámil jsem se s knihovníkem. Řekl mi:

„Chápu, že seš naštvanej. Přečti si tohle.“

Čtení nebylo nic pro mě.

Nechtěl jsem číst.

Knížky jsou plné kravin.

Řekl mi: „Uvidíš. Tuhle si přečti, bude se ti líbit.“

Od Rogera McGowena.

Zprávy ze života před smrtí.

Začal jsem číst. Nejdřív jednu stránku, dvě, pak další.

Bylo to zajímavé, tu knihu jsem hltal.

A pak další, knihu po knize, četl jsem jedním dechem.

Všechny byly o nespravedlivě odsouzených,

co si odpykávají dlouhé tresty.

Nejvíc mě ohromilo,

když jsem četl o Nelsonu Mandelovi,

jak byl i po 27 letech ve vězení připravený hned vyjednávat.

Prostě to chtěl.

Nechal pár věcí být a mluvil přímo od srdce.