Ex Machina

„Důležitý email: Zaměstnanecká loterie“

„První cena“

„Vyhrál jsem“

- „WTF? Fakt?!“ - „Jo. Fakt“

- „Dobrá storka brácho“ - „to je teda kurva NĚCO“

„vezmeš mě s sebou?!?“

Kdy dorazíme na jeho usedlost?

Už dvě hodiny letíme nad jeho usedlostí.

- Vy mě necháte tady? - Blíž k domu nesmím.

K jakému domu?

Sledujte řeku.

- Rozumím. - Hlavu dolů a držte se dál od rotorů.

Jasně.

„Žádné dostupné připojení“

Caleb Smith.

Ano?

Přistupte ke konzoli a podívejte se na obrazovku.

Odeberte si přístupovou kartu.

Nyní můžete vstoupit do rezidence.

Haló?

Haló?

Caleb Smith.

Zdravím.

Chlape!

Fakt jsem se na ten týden s tebou těšil. Pojď dál.

Díky.

Něco k jídlu nebo pití po té cestě?

- Ne, díky. - Určitě?

Jo.

Vlastně jsem myslel, že si spolu dáme snídani, ale...

nedokážu nic pozřít. Moje kocovina je královna všech kocovin.

To si nedokážeš představit. Těžkou noc ale pak musím ráno vykompenzovat.

Zacvičit si. Antioxidanty.

- Chápeš? - Jasně.

Byla to dobrá párty?

- Párty? - Jo. Byla tu párty, ne?

Aha, žádná párty. Omlouvám se.

Tak jo, ať je to za námi. Jsi ze všeho podělanej strachy.

- Určitě? - Jasně, podělanej strachy.

Z helikoptéry a hor a domu, protože všechno je děsně cool.

Ze setkání se mnou, z té konverzace, co zrovna vedeme. Mám pravdu?

Já to beru. Chápu, jak si teď připadáš. Ale...

nemůžeme to hodit za hlavu? Být jen dva chlápci? Nathan a Caleb.

Žádný šéf a zaměstnanec.

- V pohodě. - Jo?

Jo, jasně.

Rád tě poznávám, Nathane.

Taky tě rád poznávám, Calebe.

Takže k té kartě: je to jednoduché.

Některé dveře otevírá a jiné ne. Tím se ti všechno zjednodušuje, ne?

Jo.

Jsi v cizím domě, říkáš si: Můžu tohle? Můžu tamhle?

S kartou ti odpadají starosti. Zkusíš dveře, když se neotevřou, máš stopku.

Když ti je otevře, můžeš dál.

Zkus tyhlety.

Zřejmě můžeš dál, Calebe.

- Líbí? - Jo.

Tvůj pokoj.

Máš tady postel.

Koupelna je tam vzadu.

Psací stůl. Skříňky.

Lednička.

- Útulné, co? - Jo, je to super.

Cože?

Prosím?

- Něco je tu špatně. Ale co? - Nic tu není špatně.

Okna. Říkáš si: nejsou tu žádná okna.

Jsme v podzemí. Není to útulné, ale klaustrofobní.

Vůbec ne. To mě ani nenapadlo.

Říkal jsem si, že je to vážně super.

Calebe, to, že tu nejsou okna, má svůj důvod.

- Důvod? - Ano.

Tohle není obyčejný dům. Je to výzkumné zařízení.

S kabely, co jsou ve zdech, bys dosáhl až na Měsíc a chytil bys ho do lasa.

Chci si s tebou promluvit o svém výzkumu. Podělit se o něj.

Tak moc, že mě to vevnitř až užírá.

Ale nejdřív od tebe něco potřebuju.

Smlouva s Modrou knihou o mlčenlivosti.

Dej si načas. Pročti si to.

Podepsaný souhlasí s pravidelným auditem dat

v neomezeném rozsahu, aby prokázal, že nedošlo k porušení důvěry,

ať už veřejně či soukromě, jakoukoli formou komunikace, včetně...

nikoli však pouze - ústního, psaného nebo elektronického sdělení.

Asi budu potřebovat právníka.

- Standardní smlouva. - Nepřipadá mi tak.

Dobře, není standardní.

Co na to říct? Nemusíš to podepisovat.

Můžeme strávit týden hraním kulečníku a opíjením se. Družit se.

A až tak za rok zjistíš, cos propásl,

budeš toho po zbytek života litovat.

Moudré rozhodnutí.

Takže...

Víš, co je to Turingův test?

Jasně, vím, co je Turingův test.

Jde o interakci člověka s počítačem.

Pokud člověk nepozná, že mluví s počítačem, počítač testem prošel.

- A když projde, co to znamená? - Že ten počítač má umělou inteligenci.

Ty stavíš UI?

Už jsem ji postavil.

A ty budeš během příštích pár dní lidskou složkou Turingova testu.

- To mě poser. - Je to tak, Calebe. Máš hlavní roli.

Jestli bude test úspěšný,

budeš ve středu dění největší vědecké události v lidských dějinách.

Pokud jsi vytvořil myslící stroj, už to nejsou lidské dějiny.

Jsou to dějiny bohů.

„Ava: první sezení“

Ahoj.

Ahoj.

Já jsem Caleb.

Ahoj, Calebe.

Máš nějaké jméno?

Ano.

Ava.

Rád tě poznávám, Avo.

Taky tě ráda poznávám.

Ještě jsem nikoho nového nepotkala.

Znám jen Nathana.

Tak to jsme na tom podobně, řekl bych.

Určitě jsi potkal spoustu nových lidí.

Nikoho jako ty.

Takže potřebujeme prolomit ledy.

- Víš, co to znamená? - Ano.

- Tak co tím myslím? - Překonání počátečních trapných rozpaků.

Prostě si popovídáme.

Dobře.

O čem by sis chtěl povídat?

- Pověz mi pro začátek něco o sobě. - Co bys chtěl vědět?

- Co tě zrovna napadne. - Takže...

Moje jméno už znáš.

A že jsem stroj, to vidíš.

- Chceš vědět, jak jsem stará? - Jistě.

- Je mi jeden. - Jeden co?

- Jeden rok nebo jeden den? - Jeden.

Kdy ses naučila mluvit, Avo?

Vždycky jsem uměla mluvit.

To je divné, ne?

- Proč? - Protože lidé si jazyk musí osvojovat.

Někteří lidé si myslí, že v sobě máme jazyk od narození.

Že se učíme napojovat slova a struktury na tu skrytou schopnost. Co myslíš ty?

Já nevím.

Přijdeš zase zítra, Calebe?

Ano.

Dobře.

Člověče, ona je fascinující.

Mluvit s ní, to je jako být...

za zrcadlem.

„Za zrcadlem.“ Teda. Se slovy to umíš. Mohl bych tě citovat.

- Tenhle citát ale není můj. - Zapsal jsem si, cos řekl tuhle.

O tom, že jako tvůrce stroje, který má vědomí, už nejsem člověk, ale Bůh.

Úplně takhle jsem to...

To se bude zatraceně hodit, až z toho uděláme příběh. Chápeš?

„Caleb ke mně vzhlédnul a řekl:

- ‚Ty nejsi člověk, jsi Bůh.‘“ - To jsem ale neřekl.

No, každopádně...

na tebe udělala dojem.

To ano.

- I když... - I když?

- Máš k tomu dojmu nějaké výhrady? - Ne, ona je úplně bez výhrad.

Já jen, že při Turingově testu je stroj před tazatelem skrytý.

To už máme dávno za sebou.

Kdybych Avu skryl a tys ji jen slyšel, prošla by.

Skutečný test je ukázat, že je robot,

a zjistit, jestli ti i pak přijde, že má vědomí.

Asi máš pravdu.

Její jazykové schopnosti...

jsou neuvěřitelné. Ten systém je stochastický, že ano?

Nedeterministický.

Myslel jsem, že zobrazuje své sémantické formy na syntaktický strom

a to překládá do lineárního jazyka. Pak mi došlo, že je to nějaký hybridní model.

Calebe.

- Není? - Chápu, chceš vědět, jak Ava funguje.

Ale nemůžu ti to vysvětlit.

- Zkus to. Zvládnu fakt hodně abstrakce. - To není proto, že tě považuju za blbce.

Ale chci si teď pokecat u piva, ne vést seminář.

- Jasně, promiň. - Ne, to je dobrý.

Jseš v pohodě. Jenom...

Pověz mi jednu věc.

Jaký z ní máš pocit?

Nic analytického.

Prostě jaký máš pocit?

Mám pocit...

že je zatraceně úžasná.

Chlape.

Na zdraví.

Na zdraví.

Sakra.

Co to kurva je?

Výpadek proudu. Záložní zdroj aktivován.

Do znovuspuštění hlavního generátoru je zařízení zcela uzamčeno.

Do znovuspuštění hlavního generátoru je zařízení zcela uzamčeno.

Proud obnoven.

Haló?

Prosím vložte přístupovou kartu.

K použití telefonu nemáš oprávnění.

Ahoj.

Omlouvám se, ale pochop, je to kvůli Avě

a přece jenom tě moc neznám.

Samozřejmě, jseš super chlap,

kámoši na první pohled a tak.

Koho zavoláš?