Paolo Borsellino. Adesso tocca a me

19. ČERVENCE 1992, 16:58

Ve Fiatu 126 zaparkovaném na Via D'Amelio

právě explodovalo devadesát kilogramů výbušnin.

Exploze zabila soudce Paola Borsellina

a agenty Emanuelu Loi, Vincenza Li Muliho, Claudia Trainu,

Agostina Catalana a Waltera Cosinu.

Já jsem jediný přeživší, jediný člen Borsellinova doprovodu,

kterého výbuch neroztrhal.

Jmenuji se Antonio Vullo.

Ocitl jsem se…

přímo v pekle.

Neviděl jsem nic. Všude byla tma. Všechno hořelo.

Kolem vybuchovala auta a rány ze střelných zbraní.

Věřil jsem, že přežili i moji kolegové.

S pistolí v ruce jsem zamířil na konec Via D'Amelio.

Tam mě zastavili záchranáři. Znali jsme se.

Zastavili mě.

Když mě oslovili, stál jsem na utržené noze…

svého kolegy.

V tu chvíli jsem pochopil, že už jim není pomoci.

19. ČERVENCE 1992, 17:30

Ani ne dva měsíce po atentátu v Capaci

Cosa nostra dalším masakrem zlikvidovala

svého druhého úhlavního nepřítele, soudce Paola Borsellina,

kterého spolu s pěti členy jeho ochranky zabila automobilová nálož.

Byli jsme blízko, slyšeli jsme obrovskou ránu.

Rozhlédli jsme se kolem a byla to prostě katastrofa.

Naši kolegové leželi na zemi, roztrhaní, až na jednoho.

To byl Vullo, kterého jsme okamžitě převezli do nemocnice.

Vždycky se vynoří otázka proč já a ne ti ostatní.

Nesnažil jsem se, nemodlil jsem se, neschovával se. Prostě se to stalo.

Mohlo se to stát komukoli.

Je velmi těžké být jediný přeživší téhle události.

31. KVĚTNA 1992

Uběhly téměř dva měsíce od chvíle,

kdy jsem v Palermu začal pracovat

jako člen ochranky soudce Borsellina.

- Všechno v pořádku? - Snad ano.

On jenom nesnáší ztrácet čas.

Claudio, když mě odmítne, raní mě to.

Tady je.

Ctihodnosti, dnes nastupuje do služby agent Antonio Vullo, pokud souhlasíte.

Paolo měl se členy ochranky krásný, rodinný vztah.

PAOLOVA SESTRA

Samozřejmě to byl vztah profesionální, jinak by to nešlo,

ale vytvořilo se tam rodinné prostředí.

Měla jsem to štěstí, že mi chlapci z jeho ochranky

vyprávěli nejrůznější příhody a situace, kde byla ta vřelost zřejmá.

Mezi mnou a některými agenty ochranky vzniká

dokonce i skutečné přátelské pouto.

ROZHOVOR PRO TG1 1. ČERVNA 1992

Přátelství, které se vždy odehrává…

za dramatických životních okolností.

Vždy…

pod tlakem, který doléhá stejně na soudce

jako na člena policejního doprovodu.

- Proč jste se stal policistou? - Kvůli Borisi Giulianovi.

- Vy jste ho znal? - Když mi bylo 14,

obvykle tankoval na benzínce, kde jsem pracoval.

Říkal jsem si tehdy, že by bylo pěkné být policista jako on.

Když ho zabili, došlo mi, že se chci policistou stát.

Víte, že ti, kdo mě obklopují, riskují stejně jako já?

Ctihodnosti, dal jsem se k policii, abych něco změnil. Nebojím se.

- Co na to vaše žena? - Moje žena? Ta už to vzdala.

Máme i půlroční děťátko.

- Ukažte. - Jistě.

Děti jsou naše budoucnost.

- Všechno to děláme pro ně. - Ano.

Chtěl bych ale, aby měly na paměti i minulost.

Natáčím pro něj doma videa, chci mu je ukázat, až bude starší.

Jednou mi je ukážete taky.

Teď už vyrazíme, je pozdě.

- Traino! - Ano?

Jedeme, čekají nás v Marsale.

Vullo.

Vítejte.

Antonino, tohle je Vincenzo Li Muli. Je mladší, ale zkušenější.

- Zkouškou jsi prošel, Vullo. - Myslel jsem, že žije v bunkru.

V bunkru?

Jedeme.

Byl jsem překvapený, protože před domem soudce Borsellina

nebyla žádná stálá hlídka.

Jen auto ochranky.

Někdy jsme měli i neobrněné vozidlo.

Hlavním terčem byl Borsellino.

NOVINÁŘ

Pak přišla zpráva, že jím je oficiálně.

Policii ani prefekturu to nezajímalo.

Všichni říkali, že po Falconem přijde na řadu Borsellino.

Nečekali jsme ale akci, která by byla tak rychlá

a v porovnání s tím, co jsme viděli při atentátu v Capaci,

relativně jednoduchá.

REKONSTRUKCE VÝBUCHU PŘI ATENTÁTU V CAPACI

23. KVĚTNA 1992

Týden před mým nástupem k ochrance soudce Borsellina

došlo k atentátu v Capaci.

Byl jsem jeden z prvních na místě.

Giovanni Falcone a jeho žena Francesca Morvillo

byli právě v kritickém stavu převezeni do nemocnice.

Krátce nato pak zemřeli.

V obrněném voze, který exploze odhodila 100 metrů daleko,

byly pozůstatky těl Rocca Dicilla, Antonia Montinara a Vita Schifaniho,

agentů soudcova policejního doprovodu.

V tom autě byl můj blízký kamarád Vito Schifani.

Bydleli jsme ve stejném domě.

Když jsem viděl, co v tom obrněném Fiatu Croma zbylo,

udělalo se mi zle.

Na tu scénu nemůžu do dneška zapomenout.

PALERMSKÁ NEMOCNICE 23. KVĚTNA 1992, 20:30

Myslím, že ve chvíli, kdy mu v Palermské nemocnici

Giovanni Falcone umřel v náručí,

PAOLŮV BRATR

Paolo pochopil,

že ani jemu už nezbývá mnoho dnů života.

25. KVĚTNA 1992

Na Falconeho pohřbu jsme všichni plakali.

SOUDCE

Hustě pršelo. Byl to skutečně dramatický den.

Ať my všichni zde přítomní, kdo velebíme Boha,

jsme ve smrti vysvobozeni z moci hříchu a vzkříšeni k novému životu.

- Modleme se. - Pane, vyslyš nás.

Paolo byl zdrcený.

Truchlil, byl silně rozrušený.

Jako by vstoupil do nějaké jiné dimenze.

Tak velký dav jsem nikdy v životě neviděl.

Bylo to ohromující.

SOUDCE

Zúčastnili se palermští občané, odbory, všichni.

Promiň, Agnese, nechala bys mě prosím pár minut o samotě?

Jistě.

Pojď.

Po smrti Giovanniho, který byl jeho štítem,

HLAS AGNESE BORSELLINOVÉ, MANŽELKY PAOLA BORSELLINA

vždycky říkal: „Teď závodím s časem.

V životě jsem byl vždycky druhý,

a druhý budu i ve smrti.“

Teď je řada na mně.

Vybavuje se mi, co Borsellino pronesl

nad rakvemi Falconeho, Francescy Morvillo a agentů:

PŘEDSEDA SENÁTU

„Kdo chce, může teď odejít.

Ti, kdo zůstanou, musí pochopit, že tohle čeká i nás.“

Jednou jsem se ho zeptala: „Jak získáš zpátky svůj zápal?“

Paolo vždycky pracoval se zápalem.

Odpověděl: „Nevím, jestli se to povede, ale musím ho najít. Najdu ho.“

- Kdo je to tam se soudcem? - Rino Germanà z kriminální policie.

Soudcův oblíbený policajt.

Jistě.

Nejvyšší žalobce?

Prý ho to mrzí, ale nedá mi mandát k vyšetřování v Palermu.

Jen v Trapani a Marsale. Giammancovi se moje práce nezamlouvá.

Stejně jako se mu nezamlouvala Falconeho práce, i když to teď popírá.

Kdybych se stal šéfem nejvyšší prokuratury, hned by řekl,

že Giovanniho smrti využívám pro vlastní kariérní postup.

Palermo je hnízdo plné zmijí.

V Římě bys mohl navázat na Falconeho práci.

Budu v Giovanniho práci pokračovat tady na Sicílii, ne v Římě.

Požádal jsem karabiniéry o zprávu o mafii a tendrech,

o které mi Giovanni před smrtí říkal.

Myslíš, že atentát v Capaci přímo souvisel s tímhle vyšetřováním?

Vyšetřování vede státní zastupitelství v Caltanissettě.

Jedno vím, a sice, že musíme s Giovanniho zjištěními dál pracovat.

Včetně vyšetřování mafie a tendrů.

Po Falconeho smrti se Paolo Borsellino pokusil

převzít vyšetřování, která Falcone v Palermu prováděl,

NOVINÁŘ

a která podle Borsellina mohla být důvodem,

proč se Cosa nostra rozhodla

Giovanniho Falconeho v květnu roku 1992 zavraždit.

V době vzniku opevněné soudní síně mi bylo 26 let.

Díky výpovědi přeběhlého mafiána Buscetty

soudcové Falcone a Borsellino do té síně přivedli

přes 400 členů mafie.

Bylo to poprvé, kdy soudní tribunál vzal na vědomí existenci Cosa nostry.

Takzvaný Maxiproces umožnil prosazení doživotních trestů,

jimž se Riina a nejrůznější mafiánští pohlaváři dosud vyhýbali,

a to vyvolalo reakci.

ZÁZNAM VÝPOVĚDI SVĚDKA ANTONINA GIUFFRÉ

Šlo o schůzku, která se odehrála v prosinci 1991.

Zůstala mi v paměti jako ta nejstrašnější, které jsem se kdy zúčastnil.

Tam se rozhodlo o konečném zúčtování.

Právě tam Salvatore Riina vyhlásil válku.

Všechny ty zmetky pobijeme.

Vyhlásil válku Falconemu a Borsellinovi,

politikům, Limovi a spoustě dalších.

Ti, kdo se ke Cosa nostře chovali příliš nesmlouvavě,

za to teď měli zaplatit.

A koho zabijeme prvního?

Řeknu vám to.

12. BŘEZNA 1992

Salvo Lima byl zavražděn několik metrů od svého domu v Mondellu.

Salvo Lima byl pro mafii

politickým referenčním bodem jak na Sicílii, tak na celostátní úrovni.

V tu chvíli mi Falcone výslovně řekl:

„Teď se může stát cokoli.“

Napřed byl zavražděn Salvo Lima. Když potom zabili i Falconeho,

Paolo Borsellino naprosto přesně věděl,

že hned další překážkou, která stojí Cosa nostře v cestě,

je on sám, Paolo Borsellino.

Já a moje rodina jsme dost draze zaplatili