لومړۍ 200 کرښې.
Tak pojďme.
- Přinesli dort, Anno. - Už jdu.
Děti, dort.
Šup, Carlo, nakrájej ho.
Poslechni mámu.
- Nedám si, abych nebyla tlustá. - Sfoukni svíčky.
Všechno nejlepší, Carlo!
Nandejte ho.
- Tady. - Carlo.
Všechno nejlepší.
Plno dalších šťastných let.
Stačí! Máš pomerančový džus.
- Můžu dostat džus? - Prosím.
Můžu dostat džus, prosím?
Dort jsem měl krájet já.
Tady máš.
Opravdu musíš jít?
Ano, ale neboj.
- Stihnu to. - Slib mi to.
Už musím ven.
Otevřels sis to tu pro lidi, kteří chtějí zhubnout.
Využij toho. Měl bys něco shodit.
Nevadí mi, že jsem tlustej.
Z toho horka jsem nějakej nadrženej.
Nech si zajít chuť. Mohlo by tě trefit.
- Za to mi to stojí. - O tom nežertuj.
Viděls svoje žíly na krku?
Budiž, ale ne ze strachu. Byznys má přednost.
Dej mi koňak.
Horší než ten můj z Bejrútu.
- Jak to šlo? - Návštěva nic moc.
Tys odešel? Musíš tam bejt ve dne, v noci! Běž!
Dobře.
Jdu domů.
Zavolám ti.
Ahoj! Ano.
Jasně, ale udělám si to po svým.
Buď budou souhlasit, nebo je po nich!
- Franco! Přijď do kanclu! - Už jdu.
Ne, chci celou oblast! Jasné?
Ať si to zapíše za uši!
Do toho. Nebo toho budou Gusto a Cutitta litovat.
Hej, ty...
Nechtěl do postele. Chtěl na tebe počkat
a nahrát si tě diktafonem, cos mu koupil.
To by bylo fajn.
Tak zítra.
Klec byla Gesmundovi malá.
Chtěl roztáhnout křídla a pořádně se krmit.
Myslel, že Nick nemá dobrého lovce.
Tvého lovce už nebaví střílet holuby.
Na tom není nic k smíchu, Nicku.
Už opravdu končím.
Dobře.
Probereme to v kanceláři.
- Gesmundo byl poslední. - Opravdu?
Co budeš dělat?
Copak? Máš nahnáno?
Vždycky se nade mnou vznášel Damoklův meč a bylo mi to fuk.
Jenže teď už není.
Musím skončit, jinak meč dopadne.
A až můj syn vyroste, bude muset srovnat účty.
Nechci, aby mě musel pomstít.
Co je na tom špatného? Máme to v kodexu cti.
- Nezměníš to. - Ale můžu to opustit.
Kodex už se mi nezamlouvá. Carlo musí žít normální život.
- Proto končím. - Tony, ty nemůžeš skončit.
Buď jsi s námi, nebo po smrti.
Jsi v tom až po uši. Vždycky jsi měl rozkazy shora.
Víš všechno, jména, čísla, adresy...
Kolikrát jsi nechal rozhodnutí na mně?
- A stalo se ti něco? - Ještě si to promysli.
Pevný rozhodnutí už se nepromýšlí. Tos mě naučil ty.
Dobře. Řeknu to ostatním v Paříži.
Všichni nebudou souhlasit.
Záleží na tom, jak se jich zeptáš.
Každý člověk má dva osudy.
Bůh rozhodne, co s námi bude po smrti.
Co s námi bude na Zemi je naše rozhodnutí.
Jsem rád, že ses rozhodl správně.
Máš otcovo požehnání.
A v Katánii máš Boží požehnání od Don Mariano.
Řekl jsem mu, že dnes končíš.
Pojďme za matkou, ať nečeká.
Příště vezmi i Annu a Carla, prosím.
- Vůbec je nevídáme. - Brzy je přivedu.
- Slibuješ? - Ano, mami.
- Dobré ráno. - Ahoj, Domenico. Tony už jde.
Prosíme cestující letu Alitalia číslo 239 do Milána,
aby začali nastupovat do letadla. Brána tři.
Let Alitalia číslo 239 do Milána. Nastupujte do letadla.
Letadla mají vždycky zpoždění.
Asi zácpa.
Pořád je čas.
Tady je.
Běž napřed.
Tony! Stihl jsem to!
- To jsem rád. - Chtěl jsem vás vidět.
Otec mi řekl, že chceš žít v bohulibý život.
Dlouho jsem v to doufal.
Postarejte se mi o rodiče.
Budu je navštěvovat.
Teď už musíš jít.
Díky, že jste přišel.
Díky, že ses vrátil.
- Schůzka je v devět. Přidej. - Ano, pane.
- Zdravím. - Vítej.
- Díky. - Jdeš pozdě.
Nesnáším nedochvilnost.
Kvůli všem těm stávkám se to nedá stihnout.
Myslel jsem, že nás bude jen pár.
- Ano, jen ti nejbližší. - Isnello je jeden z nás.
Pokud ti na tvém chytrákovi tak záleží...
- Snaž se moc nemluvit, právníku. - Jistě.
Kdo odříká requiem za Gesmunda?
Sejmul ho tvůj člověk, Nicku.
Tvůj? Arzenta není jen tvůj. Pracuje pro nás všechny.
Nepřišel jsem se handrkovat o dětinskostech.
Budiž. Pojďme tedy probrat Gesmundovu pozůstalost.
Fajn.
Rád bych v jeho práci pokračoval.
Nadělal spoustu chyb.
Obzvlášť v Jižní Americe.
Napravím je.
- Když převezmu Antily... - Moment. Ne tak rychle.
- Ty jsou moje. - Nicku!
Všechno zničíme, když si budeme házet klacky pod nohy.
To nedělám.
Měl bys Antily zaplavit alkoholem.
Chlast už lidem leze krkem. Chtějí drogy.
Místo kokainu jim dáváš jedlou sodu.
Ty fanatiku do zdraví.
A co uděláme s Arzentou?
- Co s ním? - Zapomněl jsem.
- Chce skončit. - Cože?
Chce skončit. Myslí to vážně.
- Ani náhodou. - Byla by to chyba.
- Mohli bychom ho přemluvit. - A jak?
- Musíme se o něj postarat. - Ne.
Je přítel. Promluvím s ním.
- Dělej, nebo přijdeš pozdě do školy. - Už jdu, mami.
Skoč pro klíčky od druhého auta.
- Nevzbuď otce. - Ano, mami.
Dobré ráno.
- Co hledáš? - Klíčky od tvého auta.
Mámino nestartuje.
Pojď sem.
Pak tě vyzvednu.
Řekni mámě, ať chvátá domů.
Táta mě vyzvedne.
Dobře, dej mi klíčky.
Táta říkal, ať chvátáš domů.
Jak se to mohlo stát?
Nevím.
Manželka a syn?
Ano, oba dva.
Macaluso byl sto metrů odsud.
Týhle hanby se nikdy nezbavíme.
Nezabíjíme nevinný!
Vždycky tím autem jezdí.
Měli jsme to předvídat.
Vymyslete, jak zabijeme toho, který měl už dávno umřít.
- Už žádný chyby! - Jasně, neboj.
Někam se zašij. Už jsem to řekl ostatním.
Ostatní jsou mi fuk. Nebojím se.
Když bude třeba, Arzentovi se postavím. Neuteču.
Neřekl jsem, abys utekl. Říkám jen, abys byl opatrný.
Víc opatrnosti, míň velikášství.
Taky máš děti.
Jo.
Jako Arzenta.
Antonio.
Odvez je a Dona Mariana na nádraží.
Bůh tě opatruj, Tony.
- Opatruj se. - Neboj.
Nech spravedlnost na Bohu.
Bojuj s pokušením zaujmout Jeho místo.
Boží hněv je větší než tvůj, a stejně tak i jeho spravedlnost.
Uhni. Budu řídit.
- Došly mi náboje! - Vezmi si pistoli! Dělej!
Starej se o svý! Radši na to šlápni!
- Kde je? - Nikde ho nevidím.
Támhle! Couvej! Honem!
Dělej!
Raz. Dva. Tři. Čtyři. Pět.
Tímhle tlačítkem...
Ne. Halo? Halo?
Nesvítí to, mami.
Otevři, tady Domenico.
- Cos zjistil? - Ticho po pěšině.
Policajti dělají, že o ničem neví.
- Co Gusto a Cutitta? - Fuč.
Ale vypustili psy. Měl bys zmizet.
Já vím. Už brzy.
Na co čekáš?
Tolik vzpomínek. Já bych se tu zcvoknul.
Sám to nezvládneš.
Potřebuješ pomoc. Jsem připravenej.
Půjdou i po tobě.
To je fuk. Zavolej a přijdu.
No comments yet. Be the first to leave one.