Spaceman

KOSMONAUT Z ČECH

Jakube, půjdeš do vysílání? Musím tě přepojit.

Moment.

No tak…

"Podle knihy Jaroslava Kalfaře, Kosmonaut z Čech"

Petře.

Připojuju tě: teď.

Mluvím jménem kosmického programu Euro a českého lidu. Po sto osmdesáti devíti

dnech - samostatného letu do vesmíru - vás zdravíme, veliteli Procházko.

Komisařko Tůmová, zdravím z blízkosti Jupitera. Jsem rád, že s vámi odsud mohu

mluvit.

Ráda vás zase vidím, veliteli. Vypadáte skvěle. Zdá se, že se to dlouhé čekání

blíží ke konci.

Cha. Ano, přesně tak. Cíl mé cesty je tady, přímo přede mnou. Obrázky, které

jsem vám poslal, určitě nejsou dost výstižné, ale oblak Chopra je úchvatnější,

než vše, co si lze představit. Kéž byste jej mohli vidět jako já.

Tento jev nás na obloze již čtyři roky děsí. A nyní vaše fotky uchvátily svět.

Skutečně působivé.

No, ani ne za týden odeberu částice, které mrak tvoří, a provedu analýzu. Pořád

nevíme, co to je a odkud to pochází, ale možná, že když do mraku vstoupím, odhalím

snad nějaké tajemství vesmíru.

Veliteli, eh… zodpověděl byste pár otázek od lidí z celého světa?

Pokusím se.

Dobrý den. Jmenuju se Ana. Jsem ze šesté třídy. Četla jsem, že jste nejosamělejší

člověk na světě.

Anna tím nejspíš chce říct, že velitel Procházka je dál, než byl kdokoliv v

minulosti. Myslíš to tak?

Jste smutný, že jste tak hrozně daleko?

No, teď jsem nějakých pět set milionů kilometrů daleko… a ano, toto je sólová

mise. Ale vím, že se brzy vrátím. Polovina cesty je skoro za mnou, pak se vrátím na

Zemi. A mám tu spoustu práce. Také mohu mluvit s lidmi z celého světa, jako

s tebou… a s řídicím střediskem.

A také s vaší ženou Lenkou.

My si přes Ček Konekt Kvantum můžeme povídat rychleji než přes Lajt Foun, takže

ve spojení jsme stále. Mluvíme spolu každý den. To, co dělám, dělám pro všechny doma

a jsem na to hrdý. Ne, nejsem nejosamělejší člověk na světě.

Děkuji, Anno. A děkuji, veliteli. Nyní si uděláme krátkou přestávku a po reklamě

našeho štědrého sponzora budeme pokračovat.

Antišoufl, - nezpůsobuje ospalost. Lék proti nevolnosti Jakuba Procházky během

Mise Chopra.

To zvládneš, Jakube. Ty se nebojíš být sám. Já se bála, ale už se nebojím.

Miluju tě! Ale lidé se mění. A když jim to neumožníš, umřou.

Musím tě opustit. Je mi líto, že to musí být teď, ale…

Ano?

Problém Lenka.

Petře, byl bys tak laskav, mohl bys schválit další opravu záchoda?

Vyžádám si souhlas technického oddělení. Vyměnil jsi těsnicí kroužky?

Ano, jistě. Randál to dělá pořád.

To můžeme dořešit později, ale podle předpisů mají rozbité kamery přednost před

záchody. Kdy sis včera vzal kapky na spaní?

V osm třicet. Proč?

Nevypadáš dobře. Spal jsi?

Snažil jsem se. Možná vypadám na hovno, protože mě ten záchod podělá každou noc.

Dobře, chápu. Ale najdi si čas na spánek. Musíš odpočívat.

Ozvala se vám Lenka?

Ne. Proč?

Já vím, že to ticho cítíš.

Panebože.

Oba máme zapnutý Ček Konekt, ale je tu ticho. Jaký to má smysl?

On je pod obrovským tlakem. Vůbec nespí.

Tuhle zprávu nesmí dostat.

Zadržíme ji?

Dělá si starosti, že se neozvala.

Tu zprávu nesmí dostat. Já… s ní promluvím.

Vymyslím, co mu říct.

Lenka to nezvedá. Pokud chcete, zanechte vzkaz.

Ček Konekt vás spojuje.

"DORMIUM, LÉK NA SPANÍ AŽ KE HVĚZDÁM"

Oh! Paneb… Ah! Co to je?

Simulace sběru vzorků z Chopry povolena. Potvrzuji scénář beta třicet

tři.

Potvrzuji simulaci sběru vzorků.

Petře, slyšíš mě?

Kamera Dé pořád nic?

Přesně. Elektrika v pořádku. Kamera nejede. Zase totéž.

Už má poruchu polovina kamer na lodi. Nechápu, co se děje. Sepíšu další hlášení.

Jsem si jistý, že to určitě pomůže.

Může jít někdo ke mně domů?

Proč?

Pořád se mi neozvala.

Dobře. My ji najdeme. Neboj.

Lenka to nezvedá. Pokud chcete, zanechte vzkaz.

Lenko?

Haló?

Haló?

Kdo je to?

Kdo tady je?!

Mohu ti pomoci?

Kdo to sakra je?

Haló?

Omlouvám se.

Petře… jsi to ty?

Ano.

Něco nám to ruší.

To je divné.

Mohl někdo heknout Ček Konekt?

Hm, to asi ne. Náš systém je bezpečný. To rušení bude přes vysílačku, je to

korejsky?

Proč by to mělo být korejsky?

Jsou tu náznaky, že se blíží Jihokorejci.

Není to korejsky.

Nejspíš někdo nechal otevřený kanál.

A… a co navrhuješ?

Prověřím to.

Je ti dobře? Všechno v pořádku?

Ano, Petře. Všechno je v pořádku.

Poslyš, dozvěděli jsme se, že Lenka jede navštívit matku. Vrátí se za pár dní.

Jo? Tak ať mi zavolá.

Do prdele!

Centrálo, máte v mé hlavě skrytou kameru?

Proč?

Máte?

Je to bezpečnostní opatření.

Tak ji zapni. Ale hned.

Nefunguje. Odešla mezi prvními.

To snad není pravda.

Jakube, co se děje? Haló?

Proč neodpovídáš?

Přilákal mě… meditativní zvuk tvé trubice.

Nechtěl jsem tě vyděsit, hubený člověče.

Co se děje?

Neboj se.

Haló?

Přicházím o rozum.

Proč jsi v přechodové komoře?

Musíme dekontaminovat loď.

Co? Proč?

Pro jistotu. Pro případ, že by paluba byla něčím kontaminována.

No, ale naše senzory nic nedetekují.

Zaznamenal jsem dost divné hodnoty a chci mít jistotu, než zahájíme hlavní fázi

mise. Beru si oblek.

Dobře, ty jsi velitel. Minutu na potvrzení.

Petře, tak co bude?

No, sice to potvrdili, ale neochotně. Mám zprávu z oddělení sponzoringu, chtějí

nejdřív slyšet slogan.

Cože?

Než zahájíš dekontaminaci. Slogan - Bomby.

Dva, tři. Bomba je na devadesát devět celých devadesát devět procent účinný

zabiják veškerých mikrobů přenášených vzduchem. Ať vám bakterie nezkazí den ani

ve vesmíru. Bomba vše řeší.

Jo. Výborně. Povoleno.

Ty půjdeš tam, kam já, a já tam, kam ty. Ano, kosmonaute?

Jakube?

Co?

Není ti něco? Co se děje?

Něco mi tu nesedí.

Co ti nesedí?

Jakube?

Jsem v pohodě. Jen musím mluvit s Lenkou.

Musíš mluvit se mnou.

Já vím, já vím.

Mám zodpovědnost za tvé zdraví. Musíš ke mně být upřímný.

To vím a taky jsem.

Dobře. Za pár minut by měl být vzduch zase v pořádku. Co na to tvoje senzory?

Hm.

DEKONTAMINACE DOKONČENA

Vidíš něco neobvyklého?

Teď ne.

Můžeme zavolat doktora Kuřáka, jestli chceš s někým mluvit.

Nepotřebuju psychiatra. Jsem v pohodě.

Nechci, aby tvé duševní zdraví zpochybnilo misi.

Souhlasím.

Nemusíš si o mě dělat starost.

To patří k mé práci.

Jsi v izolaci už půl roku. Začínáš moc přemýšlet.

Jo. Už se tam musím vrátit, Petře.

Dobře.

Cítím tvůj strach.

Ale nechci ti nijak ublížit.

Nemusíš se bát. Necítil jsem žádnou bolest při setkání s pozemskými čistícími

prostředky. Pouze…

Omlouvám se.

Ten ochranný krunýř nepotřebuješ. Nemám v úmyslu tě konzumovat, ani kontaminovat.

Chtěl bys vědět, zda jsem skutečný.

A jsi?

Jsem stejně skutečný jako ty.

To není možné.

Co říkáš, Jakube?

Ne, ne, ne, ne, ne. Nic, to nic.

Byl bych radši, kdybys to nedělal. U mého kmene to není zvykem. Tělo nesmí být

porušeno.

Proč jsi tady?

Jsem jako ty. Průzkumník.

Ale proč jsi na této lodi?

Cestoval jsem na okraj vaší sluneční soustavy a pocítil lidskou přitažlivost.

Sledoval jsem Zemi z oběžné dráhy, studoval vaši historii a naučil se vaše

jazyky. Ačkoliv jsem si osvojil vaše znalosti, pořád tomu nerozumím.

A pak jsem narazil na tvou loď. Tvá osamělost mě zaujala. Chtěl jsem tě den,

dva studovat, ale pak jsem zatoužil vědět víc. Nemohl jsem odolat.

Došel jsem k názoru, že bych ti mohl pomoci.

Já musím…

Člověče?

Hubený člověče?

Nechám tě o samotě.

Co se mi to děje?

Tohle bude tvůj domov, Jakube.

Když někoho miluješ, musíš část sebe amputovat a nahradit to částí toho

druhého.

Nemusíš mít strach.

Co je to?