Raya and the Last Dragon

Vím, co si říkáte.

Osamělá jezdkyně.

Dystopický svět.

Země, kterou postihla zkáza.

Jak se mohl náš svět tak rozpadnout?

Všechno začalo před pěti sty lety.

Kumandra.

Takhle náš svět vypadal,

když byl ještě celistvý a lidé žili v harmonii společně

s draky.

S kouzelnými tvory, kteří nám dávali vodu, déšť a mír.

Byl to ráj na Zemi.

Ale ten skončil s příchodem Drúnů.

Šířili se jako nezkrotná nákaza. A čím více životů pozřeli,

tím rychleji se množili. Každého, koho se dotknuli, proměnili v kámen.

Draci nás před nimi bránili, seč mohli.

Avšak to nestačilo.

A právě tehdy mocná Sisudatu,

poslední dračice, soustředila všechnu svou magii do Drakokamu a...

sprovodila Drúny ze světa.

Všichni zkamenělí opět procitli.

Kromě draků.

A po Sisu zbyl jen Drakokam.

Její sebeobětování se mohlo stát okamžikem,

který by lidstvo navěky spojil.

Jenomže lidé jsou lidé.

A tak místo toho spolu začali bojovat o zbytky dračí magie.

Vytyčili hranice. Kumandra se rozdělila.

Stali se z nás nepřátelé a Drakokam bylo třeba ukrýt.

Proto ale konec světa nenastal.

To se stalo až o pět set let později,

kdy jsem na scénu přišla já.

RAYA A DRAK

Někdo se na mě snaží vyzrát.

Tak, Tuk Tuku. Ukážeme mu, s kým má tu čest.

Tuk Tuku!

No tak!

Soustřeď se!

Hodný.

Hej, broučo, paráda. Tuk na to.

Otočím tě.

Tak počkat.

Je to až moc snadné.

Náčelník Benja.

Vím, že tvou povinností je mě zastavit,

ale nezastavíš.

Nepleť si elán s dovedností, maličká.

Přísahám, že do vnitřního kruhu s Drakokamem se nedostaneš.

Ani palečkem.

Asi bys měl tasit meč. Bude se ti hodit.

Dneska ne.

Pink.

Jak jsem řekl, do vnitřního kruhu se nedostaneš ani palečkem.

Prohrálas, Rayo.

Vážně?

Rayo,

asi jsem měl říct celou nohou.

Nemusíš si nic vyčítat, náčelníku Benjo.

Dělals, co jsi mohl.

To ano. A pro tebe jsem buď „otec“ či „ba“.

Vedla sis dobře, rybko. Zvládla jsi test.

Páni.

Esence Sisu.

Naše rodina střeží Drakokam už celé generace.

Dnes tu zodpovědnost přebíráš.

Rayo, princezno Srdce, má dceruško,

odteď jsi strážkyní Drakokamu.

Tady má někdo radost.

Aby ne!

Kdyby chtěl někdo uloupit Drakokam teď, bude se muset postavit

dvěma nejlepším bojovníkům v kraji.

Jsem rád, že se na to cítíš,

protože ti chci sdělit něco důležitého.

Právě k nám míří bojovníci ostatních krajů.

Vážně?

Dobře.

My to zvládnem. Jsem připravená.

Vím přesně, jak je zastavit.

Že by? Pověz, co víš o ostatních krajích.

První je Chvost.

Vyprahlá poušť obývaná žoldáky bez kousku cti.

Druhý je Spár.

Plovoucí tržiště s bleskovými obchody a bojovníky s ještě bleskovějšími reflexy.

Třetí je Hřbet.

Mrazivý bambusový hvozd,

který střeží urostlí barbaři s obřími sekerami.

Čtvrtý je Zub. Náš nejlítější nepřítel.

Národ, který chrání vzteklé válečnice s ještě vzteklejšími kočkami.

Takže...

budeme potřebovat samostříly a katapulty a...

Co zkusit zápalnou munici?

A co zkusit přidat krevetovou pastu z Chvostu,

citronovou trávu ze Spáru, bambusové výhonky ze Hřbetu,

čili papričky ze Zubu a palmový cukr ze Srdce?

Chceme je otrávit?

Ne. Nechceme je otrávit ani s nimi bojovat.

Podělíme se s nimi o jídlo.

- Proč? - Já je sem pozval.

Naše nepřátele?

Nepřáteli jsou jen proto,

že mají za to, že nám Drakokam přičaroval blahobyt.

To je přece nesmysl. Tak nefunguje.

Oni tomu věří. Tak jako my jistým věcem o nich.

To, že se každý kraj jmenuje po určité části draka, má důvod.

Kdysi jsme žili v souladu. V harmonické říši.

V Kumandře.

To je dávná historie, ba.

Ale nemusela by být.

Musíme se opět naučit jeden druhému důvěřovat.

Jinak se dřív či později navzájem vyhladíme.

Nepřeji si, abys žila v takovém světě.

Zase bychom mohli žít v Kumandře.

Avšak někdo musí udělat první krok.

Věř mi.

Vypadají nervózně, ba.

Žádný strach. Zahájím vtipem.

Jen to ne.

Neboj se, žertuji.

Lidé z Chvostu, Spáru, Hřbetu a Zubu.

Vítejte v Srdci.

Příliš dlouho jsme byli nepřáteli. Ale dnes je nový den.

Dnes bychom mohli oživit Kumandru.

Hezká řeč, náčelníku Benjo.

Ale proč jsi nás sem zval? Chceš nás okrást?

Proč by nás chtěl okrádat? V Srdci mají přece úplně všechno!

Jak snadné je kázat nám o Kumandře,

vládneš-li nejmocnější zbraní všech krajů.

Drakokam není zbraň. Je to svatá relikvie.

Kumandra! Kumandra je nesmysl.

Tos nás vytáhl až sem, abys nám vyprávěl pohádky?

Taková hloupost!

Chtěla bych něco říct.

Má někdo hlad?

Jenom běž. Neboj se.

Jsem Namaari ze Zubu.

Ahoj, Namaari. Já jsem Raya.

To je Sisu?

Promiň. Mám tak trochu slabost pro draky.

To já nosím přívěsek Sisu na krku.

Tak pojď.

Už jsi jedla?

Vážně? To tvoje máma opravdu řekla?

Trapas. Tak jo, další dotaz.

Boj beze zbraně, nebo meč?

- Bez meče ani ránu. - Ty taky?

Dobře. Způsob oblékání?

Jen obluda by chtěla být takhle strojeně nastrojená.

Rýže, nebo zelenina?

Nějak jsem tě zaskočila?

Rýži jsem měla jen párkrát v životě.

Vážně?

Zub se zdá navenek možná bohatý,

ale ve skutečnosti trpí velikou chudobou.

Promiň, nechtěla jsem to pokazit.

Takže obě máme

jen jednoho rodiče, který neumí vyprávět vtipy.

Obě jsme válečnice, co nerady formální, nepohodlný oděv.

A obě obdivujeme Sisu.

Jo.

Víš, legenda Zubu praví, že stále ještě žije.

Sisu? Teď žertuješ, viď?

Chceš něco vidět?

Svěřili ti dračí svitek?

Ne.

Ale podle něj

potom, co mocná Sisu zničila všechny Drúny,

spadla do vody a proud ji odnesl.

Legendy praví, že dřímá na konci řeky.

Ale které řeky? Jsou jich stovky.

Nevím.

Ale kdybychom ji našli, jen si to představ.

Na světě by byl zase drak.

Všem by se žilo mnohem lépe.

Jo.

Možná bychom vážně mohli žít opět v Kumandře.

Na.

Ty mi ji dáváš?

Za to, že i ty máš ráda draky.

Víš co?

Pojď se mnou, dep la. Něco ti ukážu.

To je esence Sisu. Cítím její sílu.

Je to poslední zlomek dračí magie, který na světě zbyl.

Chápu, proč ji klan Srdce tak střeží.

Díky, dep la. Bylas velmi užitečná.

V jiném světě bychom mohly být kamarádky.

Ale já dělám, co je dobré pro Zub.

Náčelnice Virano, jsem rád, že kraj Zubu přijal naše pozvání.

Nedovolím ti, abys nám Drakokam vzala.

Promiň. Ale teď je Zubu.

Do vnitřního kruhu s Drakokamem se nikdy nedostanete.

Co se tu děje?

Co to má být?

Zub chce uloupit Drakokam.

Ne! Bude ho mít Hřbet!

Pokud ho nedostane Chvost!

Naše meče to vidí jinak.

Poslouchejte!

Máme na výběr.

Můžeme se vzájemně roztrhat na kusy,

nebo se můžeme spojit a vybudovat lepší svět.