Last Summer (Geçen Yaz)

NETFLIX UVÁDÍ

S LÁSKYPLNOU VZPOMÍNKOU NA ÖZGÜRA BAŞARANA…

REKREAČNÍ DOMY ORTAKÖY

Denizi?

- Máš to? - Jo, mám.

Zlato, vezmi ty věci v kufru.

- Vítejte, madam. - Děkuji. Zdravím.

Je tu Aslı! Hned se vrátím!

Denizi.

Ahoj! Kdy jsi přijela?

- Brácho! - Hej!

Nemůžeš sem jen tak vtrhnout!

To už jsem viděla. Měnila jsem ti plínky.

Jo? Ale změnilo se to. Chceš to vidět?

Denizi, zbláznil ses? Co děláš?

Hej! Kam jdeš? Balkon.

- Ty to ukliď, já musím plavat. - Trénuješ snad na olympiádu?

Slečno Aslı.

Ahoj, jaká „slečno“? Tys ale vyrostl!

No tohle! Rostou ti vousy.

I ta dětská líčka jsou pryč.

Jak je teď budeme štípat?

Vypadáš dobře. Fakt super.

Servus.

„Servus“?

S tebou bude práce.

- Mámo Handan! - No páni!

Vítejte!

Moc jste mi chyběla.

Ty mně taky.

Musela jsem přijít já, jinak bych se vás asi nedočkala.

- To jsi hodná. Jsi pěkně opálená. - Zatímco jsem čekala…

Mám hotovo, už jdu.

Ty jsi ještě tady?

Máme hosta, nemůžu pozdravit?

Jo, už se stalo, tak zmiz.

- Tak povídej, co ta zkouška? - No, uvidíme.

Lednička je prázdná.

Chtěl jsem vodu.

Ale opravdu, jak to šlo?

Dobře, nebojte.

- Do první stovky se dostanu. - Jo?

Uvidíme.

Máš to zmáknutý, ne?

Pane Murate! Vítejte!

To je harant, prej že „pane“.

Už jsem myslela, že nepřijedete.

Čekali jsme, až Deniz dodělá zkoušky.

Angličtinu.

Na tom nesejde.

Jasně. To umí nejlíp, že?

Kašlat na zkoušky a na známky.

Je to jen jazyk. Ten se nakonec naučíš.

A jak se má Zeynel?

Táta se má dobře. S mámou moc nemluvíme.

- Někdy se stav, povykládáme si. - Dobře.

Co máme dělat s Denizem?

Je tak pohodovej, zhubl, vyrostl.

Pamatuješ, jak se nemohl ani rozběhnout?

Byl jak Pacman.

Zdá se to jako včera.

Jaká odhodlanost.

- Vyrostl. - Dobře pro něj.

- Řekni tátovi, ať přijde. Budu grilovat. - Dobře.

Hej, tys zhubl!

Jak je?

Standardně. A ty?

V pohodě.

Super.

Hele, tu kšiltovku mi vrátíš. Dost mě stála.

To je Deniz?

Ani se neptej. Plave jak profík.

Denizi? Co se ti stalo?

Stal se plavcem.

Hej, už jsi to dělal? Jo?

Ne!

Ty?

No jasně.

Hladký a bodavý.

Hej, ptala se po tobě Pınar.

Má šmrnc jak ten zpěvák Serdar Ortaç, že?

Jo, Serdar Ortaç jako zlatá rybka.

Dej mu oranžovou bundu a budou jako z jedné matky.

- Na pódiu bys válel. - Rybka Serdar.

Moc vám to kecá.

Jde to dobře, kámo?

- Yes. - Wow.

Máš výbornou angličtinu.

To říkám i učitelce.

Ale…

Tak co plánuješ?

- Plány na co? - No, na léto.

Plavání, nejspíš.

- Jo, to říkala tvoje sestra. - Tak tomu nevěř.

Jaké máš plány ty?

Samý nudný věci… bazén, ty nechutný hamburgery od Bekira

a ty blázny s Özgürem. To samé jako každé léto.

Možná to tentokrát bude jiné.

A proč? Protože jsi vyšší?

Denizi, naučil ses plavat?

- Přestaňte, vždyť toho kluka utopíte! - Kluka? Je vyšší než já!

- Moc vtipný! - Raz…

- Přestaňte! - Dva…

-Pusťte mě… - Tři!

Já vás zamorduju!

Jestli jste chlapi, tak neutíkejte!

Pojďte sem!

Na co to je?

Budeme balit holky.

- Léto ti prospěje. - Dej to na stůl.

- Co to je? - Máme dietu.

- Celá rodina? - Ano, pane!

Ebru!

Večeře je na stole!

Kde je?

Nevím.

- Jdu ven. - Počkej. Vynes odpadky.

- Mami, všechno tu dělám jen já. - Přestaň fňukat.

V jednu budete zpátky, ano?

- To řekni své dceři. - Řeknu, ale vraťte se domů spolu.

- Ani jsi nevečeřel. - Denizi!

Já tě zabiju, ty parchante!

Ebru!

Ten blbec mě zamkl v koupelně.

Bouchám na dveře celou věčnost, a nikdo neslyší!

- Meloun? - Nechci, tati!

Páni, ty jsi oportunista.

To nesnáším. Proč na ně musíme čekat?

Nikdy se nezmění.

Že? Jo.

Aslı, hej!

- Kde jste? - Jsi nedonošená? Tady jsme.

- Bohudík. - A Ebru?

Hádej.

To budou hodiny, než dorazí.

To samé jsem řekla o tobě…

My o vlku…

Jsem tady.

Jdu pozdě, sorry.

To kvůli mému debilnímu bráchovi.

Denizi? Nejdeš?

- Čekám na Ahmeta. - Dobře.

Bezva.

- V jednu na pláži. - Uvidíme.

Dobře, nesahám na to.

Denizi, dáme stolní fotbal?

Denizi!

- Co? - Stolní fotbal.

Denizi.

Denizi, kámo, na minutku?

- Ahoj. - Kde je Özgür?

- Myslím, že mu volal otec. Dal mi tohle. - Do háje! Viděl Hasan ta piva?

To nevím. Ebru tu není?

Ona přijde. Jak se máš?

- Říkala, že jde do lékárny. - Do noční lékárny?

- Počkej! Ebru je panna, Denizi? - Páni!

- Co? To nemůže říct, že jde sexovat? - Ať to řekne on.

- Je s tím Kaanem, ne? - Reşate, přestaň.

To nic.

Co jako? Však o nich ví, ne?

Ty jsi nejlepší.

Jsi skvělej.

Můj kámoš. Fakt.

Tady máš.

Özgüre, zapózuj mi trochu.

- Tak foť, Aslı. Dělej. - To je ono.

Dobře, fotím.

Tahle je dobrá.

Özgür musí na malou.

- Kdo jde se mnou? - Já.

Holky.

Reşat?

Je to tak znát?

- Z pěti kilometrů. - Ale ještě mě nepozval na rande.

Proč tě musí zvát on? Nové tisíciletí, blíží se konec světa, a ty čekáš na něj.

- Bude to v pohodě. - Máš pravdu.

A ty s Emrem?

Ani náhodou.

A možná…

Možná kdo, Pelin?

Ten lékárníkův kámoš?

Burak si tě ani nevšiml.

- Ale co když si všimne? - I kdyby, tak stejně nic nenajde.

- Páni! - Ty se po něm snad nedíváš?

Co je na tom špatného? Zná ho každý. Všechny holky tady kolem.

Pěkný. Super.

Já ho teda neznám.

Nekecej.

Máme ti s ním domluvit rande?

Jde jim jen o kluky.

„Hodí se k ní? Vyspí se s ním?“

A za dva měsíce na ně zapomenou.

- Třeba na sebe nezapomenou. - No tak, Denizi. Jsi snad naivní?

Nevím, ty bys zapomněla na svoje poprvé?

Možná by chtěly zapomenout.

Celá ta věc s panenstvím je fakt otravná.

Když jsi to ještě nedělal, tak jsi to nedělal.

Hurá, bravo! Chceš medaili, nebo co?

A tomu nevěřím. Kdo by tomu uvěřil?

Pan Důvěřivý.