Devotion, a Story of Love and Desire (Fedeltà)

SERIÁL NETFLIX

Byt je opravdu výjimečný.

Já vím. Dům nemá výtah, je tu 99 schodů,

ale stojí za to je vyjít, protože se zamilujete.

Teď opustíme ložnici

a půjdeme chodbou, kterou už znáte.

I tady jsou na podlaze krásné dlaždice z konce 19. století.

A... Prosím.

- Díky. - Díky.

Tohle vám vyrazí dech.

To nejlepší z celého bytu.

Světlý a vzdušný obývák o rozloze 60 m².

Není to nádhera?

- Je to hezké. - Jenomže...

Museli bysme mít pořád zataženo, ne?

Jinak by to bylo jako žít s tou paní odnaproti. Dobrý den!

Dobrý den.

- Můžu? - Zdravím.

- Ano. - Dobrý den.

Paní Vernaová?

Carlo Pentecoste.

Dnes ráno jsme si domlouvali schůzku.

Ovšem. Promiňte.

Nejspíš jsem si omylem domluvila dva klienty najednou.

Nevím. Mohl byste chvíli počkat?

Vlastně ne.

Mám pak pracovní povinnosti. Nezlobte se.

No, pokud máte práci...

Můžeme si byt projít společně?

Když to jinak nejde.

- Děkuju. - Díky.

Spousta přirozeného světla!

Ano.

Jeden z mála bytů v Miláně,

kdy okolní budovy nebrání slunečnímu svitu.

A ty barvy při západu slunce!

- V létě tu musí být vedro. - To jo.

Ale je to velmi světlá místnost.

A ložnice má klimatizaci.

- Ano. Chci ji ještě vidět. - Jestli je to možné…

- Jistě. - Děkujeme.

Krásná, že?

Ta nemovitost.

Tolik detailů.

- Jsem ráda, že se vám líbí. - Velmi.

Aspoň to, co jsem mohl vidět.

Je to velký byt s řadou neprobádaných zákoutí.

Těším se, až ta zákoutí probádám.

- Byl by byt jen pro vás? - Ano.

Pro jednoho je až moc velký.

Už musíme jít. Díky.

- Mám další schůzku. Děkujeme. - Omluvte mě.

Ovšem.

Výborně.

Doufám, že prohlídka splnila vaše očekávání.

- Jasně. - Jako vždy byl byt v nabídce přeceněný.

- Na shledanou. - Na shledanou.

Došla vám slova?

A ty?

Co cítíš?

Necítím se bezpečně.

Necítí se bezpečně.

Lara říká, že se necítí bezpečně.

Proč?

- Ne, zavři oči! - Promiň.

Možná se bojí odhalení.

Možná se ten muž a žena hádají kvůli něčemu moc osobnímu.

Je to možné.

Ale snažme se dát větší důležitost slovům,

detailům.

Lara byla konkrétní. Řekla, že se necítí v bezpečí.

Ale proč? Proč?

Sofie, proč?

Naše pocity bezpečí souvisejí s dětstvím,

kdy nás měli chránit dospělí.

Takže…

ona je teď dítě.

A ti dva, co se hádají, jsou její rodiče.

A ona tím trpí.

Ona trpí,

protože jsou symbolem jejího bezpečí.

Dobře.

Otevřete oči.

Jak vám bylo?

Mně tahle temnota dala pocit svobody.

Sedni si. Ano, ale pokračuj.

Něco přidej.

- Nebát se odsouzení. - To je ono!

Strach z odsouzení.

To je strach, který nám brání žít intenzivně

a tudíž svobodně psát.

To je otázka, kterou si musíme položit.

Komu dlužíme svou věrnost?

Ostatním?

Nebo sobě?

Zdravím.

Zdravím.

Čekám na Danieleho.

Daniele tu není.

Jak to?

Má zánět šlach. Zaskakuju za něj. Andrea.

Margherita.

Lehni si.

Kdy začal ten zánět stydké kosti?

Před pěti lety. Ošklivě jsem upadla.

Pak ta bolest přešla, tak jsem zase začala běhat.

Teď je bolest zpátky a nechce mě to pustit.

Odteď dvě sezení týdně.

Je pro mě těžké najít si čas...

Nesmíš se zanedbávat.

Dobře.

Nerozumím. Je to dobré, nebo špatné?

Ani jedno.

Vážně?

Někde tě to bolí, ale příčina může být jinde.

V dalším cvičení napíšete autobiografický příběh.

Budete se muset spojit se svým vnitřním já

a odvyprávět mi den, který byl pro vás velmi důležitý.

Den, který ve vás zanechal stopu, dokonce jizvu.

Obvykle to jsou dny, díky kterým pochopíme, kdo opravdu jsme

a jak zní náš pravý hlas.

Četl jsi mou povídku?

Ano, jedním dechem.

A?

A nic.

Máš talent. Velký talent.

Ale schovala jsi ho do imaginárního světa, který je ti vzdálený.

Proč nenapíšeš něco jednoduššího,

něco opravdovějšího?

Máš krásný hlas, jen se ho musíš naučit používat.

To je vše.

Teď se soustřeď na tu autobiografii.

Pomůže ti to zjistit, co se opravdu snažíš říct.

Omlouvám se.

Za co?

Četla jsi tohle?

Ne.

Vezmi si to.

Je v tom velká dávka skutečného života.

Pomůže ti to.

- Děkuju. - Není zač.

- Ahoj. - Ahoj.

Ahoj!

Miláčku, jsi to ty?

Záleží na tom, koho čekáš.

Neslyšela jsem tě přijít.

Podáš mi ručník?

Sakra!

- Carlo! - Já vím.

- Nefunguje! - Věci se snadno rozbijí.

Ale kdybys byla opatrnější, viděla bys,

že se dveře otevřou

a ty můžeš ven.

- Máš kouzelné ruce. - Ano, mám.

A jaké ruce má tvůj fyzioterapeut? Napravil tě?

Dneska tam byl někdo nový.

Daniele má zánět šlach. Vtipné, ne?

A jaký je ten nový?

Sexy.

Sexy?

Víc sexy než tvůj ranní klient?

Potřeboval bych zjistit další podrobnosti, než učiním nabídku.

A tak!

Takže byste rád další schůzku?

A jak!

Kdoví, kolik takový byt stojí.

Moc.

Jak moc?

Pro nás až moc.

Vážně?

Ano.

A vážně se ti tak líbí?

Miláčku, vidím jich deset denně a tenhle je výjimečný.

Má duši.

Co jsi dneska dělal?

Opravil jsem spoustu písemek.

- Čili jsi nepsal? - Ne.

Čekám na tvůj druhý román. Nemůžu se dočkat, až si ho přečtu!

- Objednalas pizzu? - Za chvíli tu bude.

- Dej si sprchu. - Jo.

JEDEN MUŽ, JEDNA ŽENA CARLO PENTECOSTE

TEHDY SI UVĚDOMIL, ŽE...

- Kdo je? - Já.

- Kdo „já“? - Tvoje dcera.

Ahoj!

- Jsi tady? - Tady jsem.

- Jak se vede? - Fajn. A tobě?

Zdálo se mi o Pannelle.

A dál?

Pokaždé se něco stane, když se mi o ní zdá.

- Nemáte s Carlem potíže? - Ne, musí je mít někdo jiný.

Nejspíš. To je lepší případ.

Tak co? Ten, nebo ten?

Mami, prosím tě. Je pozdě!

Carlo je nervózní, když jde k rodičům.

- No tak! Který? - Ten šedý. Je elegantnější.

Šedý? Elegantnější? Ne.

Tak pojď už!

- Dárek! - Dárek.

Dárek...