Cable Girls (Las chicas del cable)

NEW YORK, 1939

Válka je tragédie, kterou většina lidí zná

jen z novin.

Zprávy!

Španělská občanská válka se proměnila v krveprolití!

Prožíváme ji z dálky

a víme, že jejími následky trpí někdo jiný.

...se proměnila v krveprolití!

Horké zprávy!

Španělská občanská válka se proměnila v krveprolití!

Ale to nebyl můj případ.

- Dáte mi jedny? - Jo.

Každá zpráva o válce mě těžce zasáhla.

Ve Spojených státech jsem byla už sedm let.

Španělsko a Ángelesina hrozná smrt byly minulostí.

Její absence zanechala prázdnotu, kterou mohla zaplnit jen její dcera Sofía.

Teď jsem za ni byla zodpovědná.

Francisco, Eva, Sofía a já jsme byli rodina.

Žili jsme v klidu a chtěla jsem, aby to tak zůstalo.

Ale opět jsem se mýlila.

Válka mi měla zaklepat na dveře.

„Pro Lidiu od Sofíy.

Drahá Lidio. Až tohle budeš číst, budu na cestě do Madridu.

Vracím se do rodné země, kde mě matka vychovala,

a odkud mám na ni spoustu krásných vzpomínek.

Dlouho jsem v sobě cítila prázdnotu.“

Teď vím, že ji napravím jen návratem ke kořenům.

Boj ve válce dá mému životu smysl.

Věz, že to nebylo snadné rozhodnutí.

Proto píši tento dopis. Osobně bych se rozloučit nedokázala.

Rozhodně ne s tebou, Lidio.

Byla jsi mi přítelkyní, důvěrnicí a matkou, kterou jsem neměla.

Děkuji ti. Nikdy na to nezapomenu.

Doufám, že mé rozhodnutí pochopíš. Budeš v mém srdci. Sofía.

Moje dcera. Slibte mi, že jestli se jí něco stane,

- budete po jejím boku. - Ovšemže budeme.

Ángelesina smrt pro nás byla těžká.

- Ángeles. - Ángeles.

Ale něco jsme jí slíbily.

Sofía přišla o své blízké moc brzy.

Ale nikdy nebyla sama. Měla nás.

Nejlepší kamarádky její mámy.

Sofíe nesmělo už nikdy nic chybět.

Měla mít dobrý život a milující rodinu.

To jsem chtěla zaručit. Dlužila jsem to své kamarádce.

Jak plynul čas, z té nesmělé holčičky se stala silná žena,

která chtěla změnit svět. Jako Ángeles.

Teď byla Sofía i má dcera a opustila mě.

Nemohla jsem dovolit, aby jí válka zkazila budoucnost.

Co se děje?

Jsi v pořádku?

Sofía odjela.

Kam?

Dala se k milicím ve Španělsku.

Cože?

Zavolám to děvčatům, protože...

pojedu do Španělska a najdu ji.

O DVA DNY POZDĚJI

Dobrý den.

- Dokumenty. - Čekám...

- Důvod návštěvy. - Na někoho čekám...

Drž hubu! Neodmlouvej!

Táhni tam! Naučím tě, co s lidma jako ty děláme.

Vítejte ve Španělsku.

Děkuji.

Není nic, co by válka nezměnila.

Všechno zničí.

Madrid byl obléhán nepřítelem

a sotva odolával útokům rebelů.

Město se změnilo.

Nebylo takové, jak jsem ho znala.

Chudoba, ruiny, zkáza.

Městu vládl hladomor a zoufalství.

Ale nejtěžší bylo snažit se ignorovat přítomnost domobrany.

Pohled na pušky a pistole byl teď běžný pro ty, kdo přežili,

kdo se smířili se životem v ruinách,

ve svých pobořených domech polepených válečnou propagandou.

NEPROJDOU!

Dál nemůžu, paní.

Vojsko nás do té části centra nepustí.

Musíte jít pěšky.

Děkuji.

Oni na tom byli bohužel nejlépe.

V období války totiž visí váš život na vlásku.

A nikdy nevíte, jaká překvapení na vás čekají za rohem.

I tak jsem ale byla ráda zase doma.

Nejen, že jsem chtěla zabránit Sofíe, aby udělala hloupost,

ale také proto, že jsem se těšila, až zase uvidím své holky.

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

OBČANÉ!

VOJÁCI REPUBLIKY NESMÍ PROJÍT!

VSTUPTE DO ARMÁDY VYHRAJTE VÁLKU

- Pozor! - Opatrně!

Lidio?

Lidio!

Těšila jsem se na tebe.

- Dlouho jsme se neviděly. - Moc dlouho.

Moc ti to sluší.

Myslela sem, že se sejdeme později ve firmě.

Na chvíli jsem utekla. Nesu sousedce chleba.

Margo, Madrid se změnil.

Jak takhle můžeš žít?

Nic jiného nám nezbývá.

Už jsou to tři roky. Buď si na to zvykneš, nebo... se zblázníš.

Jak si na to můžeš zvyknout?

Spíme oblečení, jíme, když můžeme,

a letadlům, co nás bombardují, dáváme přezdívky.

- To byl „pekař“. - Cože?

Vždycky létá brzy ráno.

Doufám, že to brzy skončí. Ta blbá válka ničí všechno, co má v cestě.

Rozděluje rodiny, přátelé se zabíjejí navzájem...

Nemá žádný smysl.

Hrozně se bojím o Sofíu. Přivezla jsem leták, co měla v pokoji.

Pořád nemůžu uvěřit, že se to dostalo až za oceán.

Ukaž.

- Víš, kde jsou kasárna? - V ulici Franca Rodrígueze.

Armáda zabrala starý salesiánský klášter.

- Můžeme tam jít? - Ano.

Už můžeme ven.

Venku je už bezpečno?

Jak se má Pablo?

Dobře. Když zavřeli agenturu, byla to pro nás oba rána.

Od začátku války krachuje hodně firem.

Ale nemůžeme si stěžovat.

S tolika mrtvými jsme si rychle našli práci

v tisku a v cenzurním úřadě.

Podívej, jak firma vypadá teď.

33. KAPITOLA: VÁLKA

Dej mi svůj kufr.

A klobouk.

Mario, necháš nám to u sebe, než zase půjdeme?

Tohle také. Děkuju.

Díky.

Pojď za mnou. Pozor, kam šlapeš.

- Kdo to teď vede? - Carlos tu není.

- To jsem ti říkala, ne? - Ne.

Naposledy jsem ho viděla v den, kdy zemřela Carmen.

Vyklidil svou kancelář a nechal to Elise.

Chvíli firmu řídila.

Když začala válka, převzali to tu republikáni.

Aha.

- Já ti to neříkala? - Ne.

Co jsem odjela, se mi neozval.

Jako by se vypařil.

Psala jste pro L'Illustration v Paříži, že?

Ano. Fotky už poslali,

ale naše zpráva se zpozdí kvůli vašemu cenzorovi.

Protože změnily schválený text.

Víte, že to nesmíte.

Nebyly to velké změny, jen detaily.

Podívám se na to.

Uvidíme, co se dá dělat.

Lidio!

Ahoj!

- Tys přijela! - Jak se máš?

- Dobře. - Moc jsi nám chyběla.

Lidio.

- Vítej zpátky. - Ty mě neobejmeš?

Ovšem.

- Vypadáš dobře. - Ty taky.

- Byla to dlouhá cesta, že? - Ano. New York je hrozně daleko.

Ale to nic.

Promiň. Tohle je Isidro, tiskový šéf a můj dobrý přítel.

- Těší mě. - Mě také, Isidro.

- Všichni jste přátelé? - Ano, už dlouho.

Marga mi říkala, že jsi hledala Sofíu v kasárnách pátého pluku.

Ano, ale nebyla tam.

Prý už několik měsíců nikoho nového nenaverbovali.

Všechno teď organizuje velitelství.

Třeba nám řeknou, ve kterých kasárnách je.

Velitelství je v Madridu? Můžeme se jich zeptat?

Ano, ale potřebujeme k tomu kontakt.

Jak ho získáme?

Je to teprve týden, co jsme ve Španělsku a píšeme o obléhání Madridu.

- Ale bydlíme v hotelu Pacífico. - Máme tam kolegy,

kteří umí získat informace a mohli by nám pomoct.

Přivezla jsem... fotku.

Snad to pomůže.

- Ano, to pomůže. - Ano.

Je z ní hezká žena!

- Už je dospělá. - Ano.

Můžeme jet do hotelu? Chci zavolat Franciscovi a Evě.

- Tam můžeš zavolat jen odsud. - Vážně?

Vydrž chvíli.

Isidro, můžeme si krátce zavolat do New Yorku?

Jasně. Bez problému.

Může si zavolat z mojí kanceláře. Bude to pohodlnější.

Skvěle. Pojď.

Za mnou.

- Uvidíme se později. - Ano.

Děkuji.

Myslela jsem, že takhle ji najdu snáz.

Madrid není jako dřív. Nepoznal bys ho.

Nedovedu si to představit, Lidio.

Buď, prosím, opatrná.

- A když budeš potřebovat, abych... - Já vím.

Když vím, že jste s Evou v pořádku, dodává mi to sílu.

Čekáme na tebe.

Na vás obě.

Musím jít, Francisco. Čekají na mě.