Ju-On: Origins (呪怨：呪いの家)

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Nenávist je založena na skutečných událostech.

Všechny tyto události

se zrodily v jediném domě.

Ale to, co se opravdu událo,

bylo mnohem děsivější než jakýkoliv film.

SPECIÁL DĚSIVÝCH PŘÍHOD S DUCHY

Hostem dnes večer je Haruka Hondžo.

A naším komentátorem

je známý vyšetřovatel paranormálna Jasuo Odadžima.

Děkuji.

- Začneme prvním tématem. - Ano.

Naším prvním tématem

je podivný úkaz,

- který zažila Haruka Hondžo. - Dobrá práce.

Povězte nám víc, Haruko.

Dobře.

SPECIÁL DĚSIVÝCH PŘÍHOD S DUCHY PARANORMÁLNÍ ZÁŽITEK HARUKY HONDŽO

TALENT HARUKA HONDŽO

Jakmile jsem získala práci v Tokiu,

odstěhovala jsem se od rodičů do vlastního bytu.

Jednalo se o jednopokojový byt.

Zničehonic v noci

slyším drobné krůčky.

Zněly takhle.

Jako by někdo běžel.

To mi neříkejte...

To je děsivé.

A co pak?

Slyšela jsem je

z jídelny i kuchyně.

- Haručina agentura mi předala tohle. - Otevřela jsem dveře.

O co že to jde?

Ty jsi jí to poradil, ne?

Aby nahrála zvukový záznam těch kroků.

Slyšela jsem to.

35

- Nahrála to? - Otočím se.

Slyším někoho proběhnout kolem mě.

Pojď sem na chvilku.

Slyšela jsi, co to řeklo?

Poslechneme si to znovu.

PŮLNOČNÍ JEVIŠTĚ

TALENT HARUKA HONDŽO

VYŠETŘOVATEL PARANORMÁLNA JASUO ODADŽIMA

Jsi na řadě.

Dobře.

Právě jste slyšeli verzi nahrávky puštěnou pozpátku.

Ničemu jsem nerozuměl.

Ale zdálo se to být poblíž, jakoby hned vedle mikrofonu.

Říkala jste něco?

Ne.

Spala jsem v obývacím pokoji.

Co myslíte vy, pane Sako?

Ve vašem bytě nestraší.

Stalo se něco

- předchozímu nájemníkovi? - Ne.

Makléř tvrdil, že k ničemu nedošlo.

Makléřům se nedá věřit.

Může to být také něco jiného.

Prosím?

Možná se jednalo o návštěvníka či něčí dar.

- Haručina agentura nebude souhlasit. - To je pravda.

Je čas na komerční přestávku!

To bylo skvělé.

Dobrá práce.

Dobrá práce.

Můžete na vteřinku, pane Odadžimo?

Jistě.

Proč sbíráte strašidelné příběhy?

Píšu knihu.

Bude o ně velký zájem.

Tak jsem to nemyslela.

Čeho chcete dosáhnout sběrem těchto příběhů?

To je dobrá otázka.

Odstěhovala jsem se z toho bytu.

Cože?

Bylo to příliš děsivé.

Můj přítel mě přišel navštívit.

Ale něco se stalo.

Tvrdil, že musím byt opustit.

A tak bydlím s ním.

Co se stalo?

Nechce mi nic říct.

A já se nechci ptát.

Rozumím.

Ať je to jakkoliv,

poslední dobou se chová podivně.

Haruko!

Omluvte mě.

Slyšet kroky je docela běžné.

Ale tento příběh je jiný.

Pojďme.

Vy jste to věděly?

Vím, že je náročné přijmout žáka uprostřed školního roku.

Moc vám za to děkuji.

V pořádku.

Ještě nemáme tvoji novou uniformu.

- Prozatím můžeš nosit tu svoji. - Dobře.

Musím si promluvit s tvým učitelem. Počkej prosím na chodbě.

Pane Noguči,

co se týče této změny...

Jak jistě víte,

je to celé moje chyba.

Ano. Ozvala se nám její předchozí škola.

Rozumím vám.

Nedělejte si o ni starosti.

Vychovala jsem ji jako svobodná matka,

ale i tak jsem jí způsobila mnoho potíží.

- Madam... - Omlouvám se.

Jste v pořádku?

Neplačte.

Jmenuji si Kijomi Kawai. Těší mě.

- Těší mě. - Těší mě.

- Posaď se prosím dozadu. - Dobře.

KIJOMI KAWAI

Otevřete si učebnice na straně 181.

Budeme probírat zákon na ochranu zvířat.

Cunajoši Tokugawa neměl žádné potomky.

Buddhisté mu řekli, že nebude moci mít děti,

jelikož ve svém minulém životě týral zvířata.

O své psy pečoval s láskou.

Jak vám mohu pomoci?

Je tu Tecuja Fukazawa?

Mohu s ním mluvit?

Pane Fukazawo.

Omlouvám se za zdržení.

Možná to bude znít jako výmluva,

ale většinou bych se na tak osobní věc nikdy nezeptal.

Avšak slyšel jsem, že byt okamžitě opustila.

Zaujalo mě to.

Bylo to tak vážné?

Ano.

Můžete mi říct víc?

Řeknete o tom Haruce?

Ne.

Dobře.

Jde o jeden zvláštní dům.

Chtěl jsem ji požádat o ruku.

Makléř se mi zmínil o jednom domě za dobrou cenu.

Navštívil jsem jej sám.

Vstupte, prosím.

Děkuji.

Kde je ten dům?

- Chystáte se jej navštívit? - Ano.

V tom případě neprozradím.

Neřekl jsem jí o tom,

ale mám vidiny.

Takže...

tam prosím nechoďte.

Jakmile jsem získala práci v Tokiu,

odstěhovala jsem se od rodičů do vlastního bytu.

Jednalo se o jednopokojový byt.

Zničehonic v noci

slyším drobné krůčky.

- Zněly takhle. Jako by někdo běžel. - To je tak strašidelné.

To mi neříkejte...

Vrať mi to.

Já chci domů.

Z cesty!

Ahoj.

- To je tamadžská uniforma, že? - Ano.

Je jiná. Elegantní.

Taky chci mít takovou.

Máš ráda kočky, Kijomi?

Ano, kdysi jsem měla kočku. Ale umřela.

Co? Proč umřela?

Chudinka.