The Leisure Seeker

WELLESLEY, MASSACHUSETTS 29. SRPNA 2016

Je načase ukázat celému světu,

že Amerika je zpátky.

Větší, lepší a silnější než kdy dřív.

WILLŮV BAZAR

- Dobrý den. - Dobrý den.

Mami?

To jsem já. Jste nachystaní?

Jane tu bude za chvilku.

Upekl jsem tátovi dort.

Panebože, co je to za vtip?

- Wille. - Ahoj, Lillian.

Jsem ráda, že jsem tě chytla samotného.

Chtěla jsem ti říct, že až budete muset

být s maminkou v nemocnici,

moc ráda vám dohlédnu na tatínka.

- Ale oni tu nejsou. - Cože?

Dům je prázdný. Volal jsem jim, ale...

Máma si asi vypnula ten telefon, co jsme jí koupili.

Když o tom přemýšlím, slyšela jsem,

jak někdo brzy ráno startoval motor.

Jaký motor? Tátovo auto tu stojí.

- Panebože. - To není možné.

Jane. Máma s tátou jsou pryč.

A nebudeš tomu věřit.

Zmizel i Pohodář.

POHODÁŘ

Tady zatoč doprava.

To je ono. Dobře.

Nemohl sis na cestu vzít něco pohodlnějšího?

A trochu jsi to přehnal s kolínskou.

Ale voníš hezky.

Miláčku?

Ty sis pšoukla?

No dovol!

Pšoukla sis.

Nene.

Nemůžeš takhle mluvit. Proč to říkáš?

Zlato, nedochází benzín?

Dochází benzín.

Zastavíme ve Stuckey's.

Dáme si tam pekanovou rolku.

- Kde? - V našem Stuckey's, zlato.

Jen si vzpomeň.

Rozkaz, šéfe.

Jak si přeješ.

Jako vždycky.

To určitě.

Zbláznil ses?

Obchod je zavřený?

Chtěli jsme tu vaši skvělou pekanovou rolku.

- Otevíráme brzy. Teď jen benzín. - To ne. Slyšíš to, zlato?

Každé léto, když jsme jeli na jih, stavěli jsme ve Stuckey's.

Naše děti Jane a Will si tu vždycky musely dát pekanovou rolku.

Jezdili jsme za mou rodinou do Jižní Karolíny.

Odtamtud pocházím.

Naopak můj manžel John je pravý, nefalšovaný Yankee.

- Dobře. - Byly to báječné cesty,

viď, Johne?

Já jsem rozená turistka.

Hrozně ráda cestuju.

Smoky Mountains, Six Flags, Williamsburg.

Byli jste tam někdy?

- My jsme ze Sýrie. - Vážně?

To je zajímavé.

Měli byste tam jet. Je to úžasné.

- 91 dolarů, madam. - Ano, jistě.

Na rozdíl ode mě je můj manžel John

mnohem kultivovanější cestovatel než já.

Podle něj má cestování „rozšiřovat intelektuální obzory“,

ať už si pod tím představuje cokoli,

zatímco já si ráda povídám s různými lidmi.

Tak.

Tady to máte.

- Šťastnou cestu. - Jedeme, zlato.

Ráda jsem vás poznala.

Počkejte.

Počkejte.

To byla milá paní. Našla jednu ve skladišti.

Datum spotřeby je,

panebože, loni v dubnu.

Podle mě bude dobrá. Chceš kousnout, zlato?

Já chci burger.

Ještě není čas na oběd.

Já chci burger.

Dobrý den. Jsem Chantal a budu vás obsluhovat.

Dobrý den, Chantal.

Já jsem Ella. Tohle je John.

Nám to chvíli potrvá.

- Já chci burger. - Mohu vám doporučit Dlabanec?

Stojí jen 9,99. Máte v něm burger,

velké hranolky, jablečný koláč a Veselý koktejl.

„Veselý koktejl?“

Netuším, co si pod tím mám představit, ale zní to slibně.

- Já chci burger. - Takže si dáme

jeden Dlabanec tady pro pana Bručouna.

Dobře. A pro vás, madam?

- Jen vodu. - Nic k jídlu?

Trochu si usrknu toho jeho Veselého koktejlu.

Dobře. Chcete ještě něco k pití? Colu? Pivo?

- Ne, to stačí, děkuji. - Já chci burger.

- Burger, prosím. - To bude vše, Chantal. Děkujeme.

Není vůbec zač.

Půjdu si trochu protáhnout nohy.

- Ty zůstaň tady. - Dobře.

Dobře.

Nikam nechoď.

Já vím, doktore Tomashevski.

Jsem si toho plně vědoma.

Nevím, co na to říct.

Jenom doufám, že nedojeli nikam daleko.

Chápu.

Dobře.

Právě přijel bratr. Dáme vám vědět, jestli něco zjistíme.

- Něco nového? - Tak co?

Byl jsem ve všech supermarketech.

Nic.

Pokud si vzpomínám, byl to tvůj báječný nápad,

aby si tu příšeru nechali.

Prima nápad, brácho.

Musí existovat nějaké vysvětlení.

- Jo. Utekli. - Ale před kým?

- Haló? - Wille.

Mami, kde kurva jste?

Wille, nemluv přede mnou tímhle stylem.

- Kašlu na styl. - Uklidni se.

Když budeš zvyšovat hlas, zavěsím.

Mami, zbláznili jste se?

Věděla jsi, že pro vás přijedu. Proč tady nejste?

Vyrazili jsme si na výlet, Jane. Nebudeme pryč dlouho.

„Na výlet?“ Kam?

Prostě to s tatínkem musíme podniknout.

Já to nechápu. Už jsme to všechno rozhodli.

Will měl zůstat s tátou. Já jsem měla jít...

My s tatínkem jsme nic nerozhodli.

Vy s Willem a ti pitomí doktoři jste to rozhodli za nás.

To je podstata Hemingwayova způsobu vyprávění.

James Joyce pochopil jeho krásu.

Joyce ho vyzdvihoval, nazval ho gigantem.

Ale tady ne. V Americe ne.

Tady miláčky národa vychvalujeme do nebes,

a pak je zabijeme.

Řekni tátovi, ať tu kraksnu otočí, a vraťte se domů.

Snažte se to pochopit. Dopřejte nám s tatínkem malou dovolenou.

„Dovolenou.“ Už je to dovolená.

Moc dobře víš, že táta v tomhle stavu nemůže řídit.

Tvůj otec je naprosto schopný řídit. Jde mu to výborně.

Mami, prosím tě, aspoň měj zapnutý ten mobil.

Děti, my to zvládneme.

Máme vás rádi.

- Kde jsou? - Nemám ponětí.

Netuším, Lillian.

...že když zemřeme, ten, kým jsme, skončí.

To je celé.

Tak to prostě je.

Je to tak krásně napsané.

Poetické dílo.

A přitom je to próza.

Próza, která je poezií.

Jo, já to chápu, naprosto.

Vůbec si ho nemusíte všímat.

Ne, je to hrozně zajímavé. Pán je moc milý.

Próza, která je poezií, to je Hemingwayovo tajemství.

Máte ponětí, jak je těžké takhle psát?

Rozhodně.

Johne, nech to nebohé děvče být.

Jde o to, že lidé zaměňují

jeho jednoduchost, to úsporné zacházení se slovy, za banálnost.

- Četla jste... - Chcete nějakou omáčku

- k tomu burgeru? - Ne, takhle to stačí.

- Děkuji, Chantal. Děkuji. - Nechte si chutnat.

Jen jsem se chtěl zeptat, jestli četla Když cosi končí.

Johne, jez.

Mám ti to nakrájet?

Nemusíš.

Nezapomeň na prášky.

Jaké to je?

A teď tvoje.

Zapiju ty svoje tímhle slavným Veselým koktejlem.

Nechápu, jak můžeš jen tak sedět a jíst.

Měli bychom zburcovat policii

a říct Andymu, aby je vystopoval podle kreditky.

Jen doufám, že máma má ještě všech pět pohromadě.

Možná si vyjeli jen na krátkou projížďku. Kam by proboha jeli?

Obytňák měl jít do servisu, Jane.

Co když se vybourají? Co když tátu někdo zažaluje?

Musíme zjistit, kam míří, a nadjet jim.

A ona se cpe, jako by se nechumelilo.

Na bratrancovu svatbu přijeli všichni.

Posadili nás k velkému stolu u francouzského okna.

Kdo tam tehdy byl? Vzpomínáš si?

Já?

Ano, Johne.

Byl jsi tam, stejně jako já a děti.

Vzpomínáš?

Panebože.

Panebože.

Jsme v pořádku.

Johne, to bylo úžasné.

- Pořád mi to jde, viď? - Jo, jsi výborný.