Queen & Slim

Díky.

Nechtěls míchaná vajíčka?

Chtěl.

- To nevadí. - Vadí.

Vajíčka jako vajíčka.

Mně to vadí.

- Vajíčka? - Ne.

Když lidi svou práci nedělají pořádně.

Má doma čtyři děti a manžela alkoholika.

- Dělá, co může. - Jak to víš?

Mám ji ve frontě každou neděli,

ječí na děti a podává mi balík kupónů.

Nikdy nemůže najít kartu Costco,

tak jí půjčuji svou, aby dostala slevu.

To je od tebe hezký.

- Můžu se tě něco zeptat? - Snad „na něco“.

- Klid. Gramatiku ovládám. - Fakt?

Nejsme ve škole.

Tak zeptáš se mě na něco, nebo ne?

Pročs mi odpověděla tak pozdě?

Nedošlo mi, že to trvalo dlouho.

Poslal jsem ti zprávu před třemi týdny.

Zkontroloval jsem pravopis. Žádná odpověď.

Dnes se zčistajasna ozveš, že bys šla na večeři.

Co se změnilo?

Měla jsem den blbec.

Jak to?

Stát se rozhodl popravit mýho klienta.

- To je tu pořád legální? - Jo.

Je to legální v 31 státech. Ohio je jedním z nich.

Byl nevinný?

I kdyby ne, stát nemá rozhodovat,

jestli bude žít, nebo umře.

To mě mrzí.

Mě taky.

Normálně bych jela domů a dala si sklenici vína,

ale nechtěla jsem být sama.

Ne dnes.

Nemáš kamarády nebo příbuzný?

Ne.

Takže jsi mrkla na Tinder?

Jo.

Proč sis vybrala mě?

Kvůli tvé fotce.

Jo?

Tváříš se na ní tak smutně. Bylo mi tě líto.

Sakra.

- Tak to vyznít nemělo. - Ale vyznělo.

Tu fotku udělal táta.

Upřímně řečeno, nemám moc svých fotek.

- Jak to? - Vím, jak vypadám.

Fotky nejsou jen o marnivosti, jsou dokladem tvý existence.

Má rodina ví, že existuju.

To stačí.

Budeš to jíst?

Dej si.

Tady mají dresinku vždy tak akorát.

Máš to tu opravdu rád, nebo je to to jediný, na co máš?

Vlastní to černoch.

Dobrá poznámka.

Neměl bys při řízení psát textovky.

To taky nedělám, hledám cestu.

To jsem ti mohla říct.

- Vrať mi ho. - Klid. Dám ti ho pak.

- Řekneš mi, kde mám zahnout? - Jo.

Takže budeš navigovat?

Řeknu ti, kudy máš jet.

Máš tu playlist? To je milý.

Nekoukej mi do toho.

„In a Sentimental Mood“ znáš z Lásky na druhý pohled?

Znal jsem to dávno předtím.

Nekecej.

No jo, po tom filmu jsem si to pouštěl víc.

Vážím si tvý upřímnosti.

Co bude dnes večer?

Odvezeš mě a pojedeš domů, předpokládám.

Myslel sis, že bude sex?

Ne.

Ne…

Fíha.

Myslel jsem, že ještě pokecáme.

Abychom se líp poznali.

Na to to nevidím.

Zastavte.

Sakra.

Není na tebe zatykač?

Co?

Není?

Ne, není.

Nemáš v autě zbraně? Narkotika?

V přihrádce spolujezdce mám kapesní nůž.

To je v pohodě.

To vím.

Můžete stáhnout to rádio?

Dejte tu ruku dolů.

Měl ji tam proto, že mu svítíte do očí.

Jen se do toho auta dívám.

Jsme tu sami.

Řidičák a techničák.

Sahám si pro peněženku.

To vidím.

Vy radši dřív střílíte a až pak se ptáte…

Nechcete mi něco říct?

Ne.

Víte, proč jsem vás zastavil?

Ne, pane.

Nezapnul jste blinkr.

Taky jste náhle vybočil.

To byla chyba.

To jo.

To snad není možný.

Klid.

Nechci dnes umřít.

Rozumím.

Tady 1104, hlášení.

Co máte?

Dvě osoby v autě. Řidič černoch, spolucestující černoška.

V bílé Hondě Accord. SPZ: „Věřte v Boha.“

Řidič nedal signál blinkrem a jel chaoticky.

Možná řídí po vlivem.

Potřebujete zálohu?

Ne.

Poprosím vás, abyste si vystoupil.

Můžu se zeptat proč?

Ne.

Vystupte si.

Tak do toho.

K zadnímu nárazníku. Ruce na kapotu.

Ještě jednou se ptám, nechcete-li mi něco říct.

Ne.

Zakázané látky?

Ne, pane.

Ani v autě?

Ne, pane.

Pil jste dnes?

Ne.

Co je tu k smíchu?

Já nepiju.

Můžete otevřít ten kufr?

Proč?

Protože vás o to žádám.

Jsou tam jen krabice od bot.

Tak se podíváme.

Tady.

Můžu vám pomoct?

Máte povolení k prohlídce?

Paní, on s tím souhlasil. Povolení nepotřebuju.

CLEVELANDSKÁ POLICIE

Co je v tom?

Boty.

Můžu se podívat?

Klidně.

Můžete sebou hodit?

Co jste to říkal?

Je trochu zima.

Ruce za hlavu a na zem.

- To myslíte vážně? - Na zem, do prdele!

Na zem, do prdele!

Proč byl zatčen?

Do auta, nebo půjdete taky sedět!

Jsem advokátka a chci vědět, proč byl zatčen.

- Tohle není nutné, pane. - Proč byl zatčen?

- Vaše jméno? - Zpět!

Jaké máte číslo?

Nebudu to opakovat. Do auta!

- Vrať se. To je dobrý. - Proč byl zatčen?

- Pane, nemusíme… - Jaké máte služební číslo?

Šlo o blinkr. Nic jsem neprovedl.

- Nic. - Beru si mobil.

- Ruce tak, abych je viděl. - Mám právo si to natočit.

Sahám po mobilu.

Dejte ty ruce… Neklaďte odpor!

Nech toho! Zůstaň na zemi, kurva!

- Nech toho! - Přestaňte, prosím!

Neklaď odpor, kurva!

Do prdele…

Neklaď odpor…

Nech toho!

Jsi v pořádku?

Jo.

Dobrý?

Není ti nic?

Jdeme.

Nemůžeme ho tu jen tak nechat.

Ale můžeme.

Jedeme.

Dělej!

Musím zavolat tátovi.

Co to kurva děláš?

To nejde. Udělali bychom z nich komplice.

Mohlas to říct. Teď jsme bez telefonu.

Podle mobilu by nás vystopovali.

- Hodně krvácíš. - To je dobrý. Jen mě to škráblo.

Kurva! Pročs nezůstala v tom autě?

Takže je to má vina?

Kdybych nevystoupila, byl bys už mrtvej.

- Musíme do nemocnice. - Ne!

To nejde. Jeď.

Na.

Tím to krvácení zastav.