Passing

NETFLIX UVÁDÍ

To je parno, že?

Zkusila všechno.

A jak na ni koukali…

Všichni jsme se pro to nadchli…

To se pro děvče nehodí.

…ti dát ještě nějaké peníze…

- Podívej se na to takhle… - Je to jasné.

Musím se vyvarovat…

Dnes vyrazil do města snad každý.

Letní výprodeje. Ty si Newyorčané nenechají ujít.

To je pravda.

V hračkářství bude chladněji.

Musím koupit panenku pro neteř.

Chce nějakou extra? Některým se dají plést copy.

- To by se jí mohlo líbit. - Taxi!

Hned je to lepší.

Koukej na tu roztomilou mouřenínku.

- Ta se jí líbit bude. - To ne.

Naštěstí nezná nikoho barevného, kdo pro nás nepracuje.

Nic se neděje, dámy. To se může stát.

- Páni. - Prosím.

- Tady. - Děkuji.

Taková milá paní.

Tady to je. Mockrát děkuji.

Mami, chci tuhle.

Máte Omalovánky matky husy?

Ty jsou vyprodané.

Já vím, sháním je všude. Synek jiné nechce.

Zkuste to za pár týdnů, třeba už budou.

- Narozeniny má zítra. - Tak to je smůla.

- Děkuji. - Pardon.

Kolik stojí tohle?

Jste v pořádku, pane?

Pomozte mi někdo, prosím.

Upadl. Slyšíte mě?

Pane, jste v pořádku?

- Co se stalo? - Nevím.

Je v pořádku?

To dělá to horko. Sám mám pocit, že omdlím.

Ano.

Možná by pomohl čaj. Je mi mdlo.

Do Draytonu, paní? Nahoře prý vždycky trochu fouká.

Drayton zní skvěle.

Taxi!

Odvezte ho do nemocnice.

Děkujeme.

Dobrý den.

Číšník přijde hned.

Nech toho.

- Hned? - Ano, hned.

Jsi spokojený?

Já se vrátím.

Přijď brzy. Nebo mi bude smutno.

Snad ano.

- Nevadí ti to? - Ani trochu.

Budu si tu užívat ten chládek.

- Tak dobrá. - Tak dobrá.

- Asi bych měl… - To bys asi měl.

Jsme svobodní a zamilovaní.

Brzy se vezmeme.

Jestli ne, nikdo to neví.

Nezlobte se, ale myslím, že vás znám.

To bude omyl.

Ale já tě znám, Rene.

Vypadáš pořád stejně. Ještě se ti říká Rene?

Ano, ale dlouho mi tak nikdo neřekl.

Ty mě neznáš?

Vážně ne, Rene?

Nevím, odkud…

Clare?

Přesně tak.

Clare Kendryová?

Hlavně mi neuteč.

Zůstaň tu a povídej.

Taková náhoda, že jsme se potkaly.

Ano, je to překvapení.

Poznala jsem tě jen podle smíchu.

- Tolik ses změnila. - Vždyť už je to nejmíň 12 let.

Nedávno jsem málem navštívila tvé rodiče.

Často na tebe myslím.

- Vážně? - Samozřejmě.

Celou dobu doufám, že bych tu mohla někoho potkat.

Pokud možno tebe. A teď jsi tu.

Vsadím se, že tys na mě nemyslela.

Tak…

Povídej.

Chci vědět všechno. Vdaná? Děti?

Ano, dva kluky. A ty?

Holčičku, Margery. Je to andílek.

Můj manžel John je tu služebně.

Bankovní jednání. V takovém horku!

To byl tvůj manžel?

Jsme tu na týden z Chicaga. Tam jsme doma.

Ale teď vidím, že pravý domov je tady.

Dokud tady budu, můžeme se vídat často.

Já nevím… Já jen…

Pořád bydlím v Harlemu.

Do téhle čtvrti moc nechodím.

To je škoda.

Nemohla bych tě navštívit v Harlemu?

Poznat kluky?

Býváme tu často. Když to jednání dobře dopadne, přestěhujeme se sem.

Návrat je můj sen, Rene.

Jistě.

Clare…

On to…

…ví?

Pojďme to probrat v mém apartmá.

Číšníku!

Strašné horko! Musím se převléct.

John se brzy vrátí.

A já jsem zmáčená potem.

Je to tu pěkné.

Našla jsem v seznamu Gert Johnsonovou, teď už Martinovou.

Vzala si Freda, pamatuješ?

Ano. Freda jsem hodně dlouho neviděla.

Mají dvojčata. To je krása, ne?

Kluky. To bych taky chtěla.

Ale už to nebudu riskovat.

Hrozně jsem se bála, aby Margery nebyla moc tmavá.

Mí kluci jsou tmaví.

- A co manžel? - Ten…

by rozhodně „neprošel“, jestli se ptáš na tohle.

Já myslela…

Aha.

Můžeš?

Můžeš?

Ona se každopádně počítá za bělošku.

- Nikdy jsi o tom neuvažovala? - O čem?

Že by ses vydávala za bělošku.

Ne, proč?

Občas by se to hodilo, ale jinak ne.

Nic mi neschází.

Snad jen trochu víc peněz.

Trochu víc peněz, to by chtěl každý.

Peníze jsou moc fajn.

Podle mého to za tu cenu stojí.

Já půjdu, Clare.

Nevím, jestli by mě tu John…

Ale kdepak, Rene.

Musíš se ještě zdržet. Zůstaň tu, prosím.

Kruciš. Zkazila jsem to.

Dej mi chviličku a já objednám něco k jídlu.

Dobrá.

Na co myslíš, Rene?

Jsi zvědavá, že?

Zeptej se mě na cokoli.

Co jsi mu řekla… o své rodině?

To se vyřídilo snadno.

Když zemřel otec, staraly se o mě tetičky.

Velice bílé, ctihodné a zbožné.

Brzy poté jsem poznala Johna

a jakmile mi bylo 18, vzali jsme se…

a opustili město.

A jsi šťastná?

Samozřejmě, Rene.

Jak říkáš, nic mi neschází.

Promiň, Clare, to bylo neurvalé.

Jistěže jsi šťastná.

Je to vidět.

- A co dcerka? - Margery? To je anděl.

John ji chce na podzim dát do švýcarské internátní školy.

Ta bude mít jinší vzdělání než my.

Pokojová služba?

Chceme zákusky. Nejkrásnější, co máte.

Máte nějaký čaj, který se může vydávat za šampaňské?

Dělám si švandu.

Ano, dáme si džbánek ledového čaje a sklenky na šampaňské.

Slavíme.

- To stačí, díky. - Jen si dej, skoro nic jsi neměla.

- Negrouši? - Johne, miláčku!

Potkala jsem starou kamarádku ze školy.

Irene Westoverová. Irene, můj manžel, John Bellew.

Těší mě, paní Westoverová.

Jmenuji se Redfieldová.

Samozřejmě… Ani jsem se nezeptala.

Doufám, že neruším.

Nachystáš mi pití?

- Prosím. - Děkuji.

Tak co? Na staré přátelství?

Na staré přátelství!

- Slyšelas, jak mi John říká, Rene? - To snad ne.

Ale ano, řekni jí to.

Taková hloupost.

Když jsme se vzali, byla bílá jako lilie.

Ale od té doby nějak tmavne.

Jednou jsem jí řekl, ať si dá pozor, aby se jednoho dne

neproměnila v negerku.

A od té doby jí říkám Negrouš.

To je něco!

Taková hloupost.

Ne, to je…

To je něco.

Propána, Johne.

Vadilo by ti po těch letech,

kdybych byla z jednoho nebo dvou procent barevná?

Pokud jde o mě, můžeš černat, jak chceš.

Vím, že barevná nejsi.

Nemáte rád černochy, pane Bellewe?