News of the World

NETFLIX UVÁDÍ

NEJNOVĚJŠÍ ZPRÁVY

VÝBĚR PŘEDČÍTÁ KAPITÁN JEFFERSON KYLE KIDD

WICHITA FALLS, SEVERNÍ TEXAS, 1870

- Dobrý večer, dámy a pánové. - Dobrý večer.

Jsem rád, že se do Wichita Falls vracím.

Jsem kapitán Jefferson Kyle Kidd

a přináším vám zprávy z celého našeho širého světa.

Tak…

Díky.

Vím, jak to tu chodí, když od svítání do soumraku pracujete.

Na čtení novin není čas. Je to tak?

Udělám to za vás.

A možná, aspoň pro dnešek,

hodíme problémy za hlavu…

a vyslechneme si o velkých změnách, jež se kolem odehrávají.

Začnu místními.

Domácí Houston Telegraph

z 1. února píše:

„Epidemie meningitidy se nadále nezastavitelně šíří

v oblasti Panhandle a po severním Texasu.

Dosud si vyžádala

97 duší za pouhé dva měsíce.“

Z federálních zpráv Dallas Herald píše o návštěvě delegace

státu Texas v hlavním městě…

- Tu máte. - Mockrát díky.

TEXAS ŘÍKÁ NE! TAHLE ZEMĚ PATŘÍ BÍLÝM

Stůj!

Neublížím ti!

Pojď sem!

Nekousej!

Kdo jsi?

Říkají ti nějak?

Domů.

Chci domů.

Nerozumím ti.

Kajovsky neumím.

Pojď.

Tak pojď.

Neboj se.

Pojď.

Tady zůstat nemůžeš.

Podej mi ruku.

To je z Úřadu pro indiánské záležitosti.

Johanna Leonbergerová.

Tak se jmenuješ?

Johanna?

Copak to tady máme?

Prohlédněte to tamhle.

Máte u sebe přísahu věrnosti?

Kde jste sloužil, kapitáne?

U Třetí texaské infanterie. Vzdal jsem se v Galvestonu 26. května 1865.

- Nějaké krátké zbraně? - Ne, pane.

Jen broky na ptáky.

Stojí tu, že jste ze San Antonia. Co děláte tady nahoře?

Od města k městu předčítám zprávy.

Mířil jsem k Red River a našel jsem jeho.

Asi vezl to děvčátko federálním složkám.

Nejspíš byla u indiánů.

To jsou její papíry. Zrovna jsem je našel.

Vyrazíme.

- V pořádku. - Co mám s tím děckem sakra dělat?

Vezměte ji k Red River. Tam budou vědět.

Takže armáda tě našla před třemi týdny,

když vyhnali Kajovy z Montague County.

Žila jsi s nimi od doby, kdy tě unesli,

když před šesti lety přepadli tvoji rodinu v Hill Country.

Pane na nebi.

„Její matka, otec a sestra byli…“

Už nejsou mezi námi. Máš ale tetu a strýce.

Pořád tam žijí.

Poblíž Castroville.

Tak tam tě vezl.

Castroville znám.

Před válkou jsem bydlel poblíž.

Žije tam hodně Němců.

Kannst du Deutsch sprechen?

Kannst du deine Familie…

Vzpomínáš si na svoji německou rodinu?

Hned zítra

ti najdeme někoho, kdo tě vezme domů.

Tak pojď.

Promiňte. Vedu ztracené dítě.

Problém s dítětem.

Mockrát děkuji. Díky, pane. Vedu ztracené dítě.

- To mi je k ničemu. - Víc teď neudělám.

Děkuji.

- Co si přejete? - Sháním vašeho indiánského pověřence.

Odjel na sever podél Red River. Do rezervace.

Našel jsem totiž tohle dítě.

A poručík, který na cestě hlídkoval,

mi řekl, ať ji vezmu za vámi.

Co mám jako dělat?

Musí domů.

Pověřenec se vrátí až za tři měsíce.

O tuláky se stará on.

Asi ji budete muset odvézt vy.

To nemůžu, pane.

Mám práci a jezdím od města k městu. Já ji odvézt nemůžu.

Podívejte.

Čekejte na pověřence, nebo ji odvezte sám. Jak chcete.

Ustupte, prosím.

Další.

STŘIŽNÍ A DROBNÉ ZBOŽÍ

Rád vás vidím, kapitáne.

Zdravím, Simone.

Mohli byste s paní Boudlinovou na slovíčko?

Ovšem, pane.

Takže tři měsíce? Co s ní budete dělat?

Nejspíš čekat na pověřence.

Vypadá trochu divoce, co?

Ne, je vystrašená.

Buď opatrná, zlato.

Moc se k ní nepřibližuj.

Poslouchej, děvče.

Já musím pracovat. Zůstaneš tady u těchhle hodných lidí.

Přátelé.

Rozumíš, děvče?

Kruci, Kidde.

Nerozumí ani slovo, co?

Děkuji mockrát.

Začneme místními zprávami z The Carthage Banner .

„Poblíž Cross Timbers se potopil přívoz přes Red River.

Hladina je pro překročení stále příliš vysoko

a záplava sahá až k Elm Creek.“

Yankeeové posílaj vojáky, co si nechtěj umazat uniformy.

Přesně tak!

The Clifton Record

píše, že kvůli těmto cestovním problémům

dojde k velkým změnám.

Na první straně stojí:

„Výbor Pacifické železnice dnes odhlasoval,

že se linky Missouri, Fort Scott a Záliv sloučí

v novou linku, která povede od hranice s Kansasem

až do texaského Galvestonu.

Půjde o první trať, která protne indiánskou rezervaci.“

Teď zprávy z federace.

„Prezident Grant…“

K čertu s Grantem! Grant je řezník!

„…nařídil…

…nařídil texaským zákonodárcům,

aby přijali 13., 14. a 15. dodatek ústavy Spojených států,

jinak nebude návrat do Unie možný.

Tyto dodatky se týkají zrušení otroctví…“

To musíme odmítnout! Nikdy!

„…volebních práv pro bývalé otroky

a splacení našich válečných dluhů.“

Říkám ne.

Říkám: Texas na prvním místě a k čertu s dodatky.

Nehodlám kopat texaskou půdu,

potit se a cedit krev pro nějakýho prachatýho yankeeho.

Radím, ať se zklidníte.

Vám radím totéž!

Co tady vůbec děláte?

Neřešíte rudochy. Neopravujete naše cesty.

Nehlídáte naše brody.

Jen se vozej po jižanech!

Dobrá, rozumím vám.

Vraťte se domů.

Rozumím vám.

Modrokabátníci nám moc nepomáhají.

A na oplátku toho chtějí hodně.

Trápíme se všichni.

My všichni.

Ale myslím, že teď je to i na nás.

Není to jen déšť

a indiáni a modrokabátníci, co sužuje naše cesty.

Cestou z Wichita Falls jsem to viděl na vlastní oči.

Ano.

Trápíme se všichni.

Doba je zlá.

- Děkuji. - Díky.

- Děkuji. - Díky.

- Moc děkuji. - A já za vaši pozornost.

Promiňte. S dovolením.

Zmizela.

Holčičko! Děvče!

Kde jsi?

Zpívala jsem jí hymnus, otočila jsem se a byla pryč!

Koně nevzala. Nemůže být daleko.

Může být kdekoliv tady v lese.

Děvče?

Tak vylez!

Tam je řeka.

Hned za vámi.

Holčičko, kde jsi?

Kde jsi?

Musíme se rozdělit!

Rozkaz, kapitáne!

Počkejte!

Počkejte na mě!

Neodcházejte!

Neopouštějte mě.

Vraťte se!

Ne!

Neopouštějte mě!

Johanno!

Johanno! To je nebezpečné!

Neodcházejte!

Ustup! Johanno!