Boyhood

Ahoj, cvrčku. Jsi připravený?

- Jo. Víš co, mami? - Co?

- Už vím, odkud se berou vosy. - Vážně? Odkud?

Podle mě…

když cvrnkneš kapku do vzduchu, promění se ve vosu.

To je bezva.

- Jak ses měl dneska ve škole? - Dobře.

Byla jsem za slečnou Butlerovou. Docela se mi líbila.

Co říkala?

Že neodevzdáváš domácí úkoly.

Řekla jsem, že je denně kontroluju.

Našla jich kupu zmuchlaných v tvém batohu.

Neřekla si o ně.

To nemusí. Máš je odevzdávat sám.

Pořád prý celý den koukáš z okna.

Celý den ne.

Taky jsi jí zničil ořezávátko.

Ale ne naschvál!

Prý jsi do něj nacpal kamínky.

Napadlo mě, že by se v něm mohly zbrousit.

Co bys dělal s nabroušeným kamením?

Vyrobil si hroty šípů do sbírky.

- Teď já. - No jo.

Samantho!

Tommy! Je tam Mason?

Jo.

Vyřiď mu, ať jde domů na večeři.

Dobře.

- Ahoj. - Zlato, proč ještě nejsi připravená?

- Ahoj, Masone. - Ahoj, Tede.

Pospěš si.

- Kolik je? - Devět. Tak pojď už.

Nemůžu. Janice mi odřekla hlídání.

Proč jsi nezavolala někomu jinému?

V devět večer už nikoho neseženu.

Ale můžeš tu s námi zůstat.

Ne! Máme to naplánovaný. Chlapi na mě čekají.

- Klidně jdi. - Tak jo.

Za dvě hodiny jsem tu.

Nevadí?

Jo, jasně.

„Na Ufňukanou Uršulu nejsem ani trochu zvědavá.“

„Na koho?“ zeptal se Harry.

„Na strašidlo z dívčích záchodků v prvním patře,“ vysvětlila Hermiona.

„Ona straší na záchodech?“ „Ano. Celý rok jsou mimo provoz.

Uršula se každou chvíli vzteká a nadělá tam potopu.“

„Já jsem tam stejně nikdy nešla.

Je to hrozné, když tam celou dobu fňuká…“

- Proč to prostě neřekneš? - Promiň.

Promiň, to je kravina!

Tak jo, radši bych byla doma s dětma…

Mohla by ses přestat vymlouvat na děti?

Já vím, že musíš zůstat doma s dětma!

Žiješ si, jak chceš. Nemáš žádnou zodpovědnost!

Já že si žiju, jak chci?

- Netušíš, co to znamená mít děti. - Ne!

Proč mám nést odpovědnost za tvé chyby?

Neoznačuj moje děti za chyby!

To jsem neřekl.

Řekls „Tvé chyby” a ukázals na děti.

Zase se vymlouváš na děti.

Realitou je, že jsem rodič!

To znamená zodpovědnost.

Hrozně moc bych chtěla mít nějaký čas pro sebe.

Abych mohla jít do blbýho kina!

Na večeři nebo do baru! Už ani nevím, jaký to je!

Nejdřív jsem byla něčí dcera, potom zase matka!

Ani nevím, jaký to je!

Přestaň!

Nech toho!

Mami!

Co se to tu ksakru děje! Víte, kolik je hodin?

Hází po mně věcma.

Masone! Přestaň házet po sestře věcma!

Kecá, ona si začala!

Oba dva mě teď poslouchejte!

Jdu si zas lehnout. Z vašeho pokoje nechci slyšet ani hlásku.

Zpátky do postele.

Lhářko!

Skvělý!

Leželo to na ulici.

Ty vole!

Že jo?

Mrkni na tyhle.

A na tyhle!

Chtěla jsem si s váma o něčem promluvit.

Asi se vám to nebude líbit, ale stěhujeme se do Houstonu.

Kdy?

Brzo.

Měli bychom se vystěhovat před prvním.

Ne, máti, nikam se nestěhujeme.

Sorry, máti. Ne a ne.

Musím se vrátit na školu, abych nám mohla zařídit lepší život.

S touhle prací se o nás nemůžu starat, jak bych chtěla.

Už takhle dál nemůžu.

Babička slíbila, že nám pomůže, a bylo by hezké být jí blíž.

Dobře, máti. Dělej si, co chceš, ale my se nestěhujeme.

A co naši kamarádi?

Můžeš jim mailovat nebo psát. Můžeme přijet na návštěvu.

A víte co?

V tom domě, co nám našla babička, budete mít každý svůj pokoj.

A má bazén.

Mami, miluješ pořád tátu?

Pořád tvého otce miluju.

Ale to neznamená, že by bylo dobré, abychom spolu zůstali.

Co když nás bude hledat, až se přestěhujem?

To nebude problém.

Může zavolat babičce a ta mu to poví, nebo na informace.

Nebude těžké nás najít.

Je pořád ještě na Aljašce?

Alespoň podle tvého strejdy.

Nejspíš tam krotí lední medvědy.

No, snad oni krotí jeho.

MODRÁ VELRYBA STĚHOVÁNÍ A ÚSCHOVNA

- Nechceš mi pomoct? - Jasně.

Dobře. Vem si barvu a velice pečlivě…

zamaluj každou šmouhu, značku nebo cokoli tady na liště,

za dveřmi a uvnitř rámu dveří.

Říká, že přijedeme na návštěvu. A budu ti psát a volat.

Počkej chvilku, mám další hovor.

Haló?

Promiň, Tommy, ale Mason nemůže dneska přijít. Stěhujeme se.

Mám někoho na druhé lince. Pa.

Altheo?

Pošlu skautkám instrukce.

E-mailem. A napiš mi, jak se daří ostatním skautkám.

Protože ty jsi teď jejich vůdce.

Jdeme, chci tam přijet před setměním.

Sbohem, dvorku, sbohem, pukole, sbohem, schránko.

Sbohem, krabice věcí, které si nesmíme vzít, i když je nechceme vyhodit.

Sbohem, dome,

už nebudu mít mamku tak ráda, když se musíme stěhovat!

Samantho! Radši se rozluč se svým příšerným chováním!

Protože to s náma do auta nejde.

Sbohem, stará paní, co poslouchá rock a jezdí na motorce.

Co se to tam děje? Dejte s tím pokoj.

Postavte ten polštář mezi sebe jako bariéru. No tak, přestaňte.

Zahrajem si hru na ticho.

Kdo zůstane nejdýl zticha, vyhrává.

Zvládnete to?

Tak začínáme.

Autobus tu bude za deset minut.

Dej si ten úkol do batohu.

Běž se nasnídat!

- Zlatíčko, jdi se najíst. - Už jdu!

- Mísum it tižuols. - Mluv normálně!

Sklapni! Mami! Už zase mluví divnou řečí!

Samantho!

Mluvila jsem jasnou angličtinou, máti.

Víš, že je trochu pomalejší. V první třídě přece propadl.

- Sedni si na zadek! - Ano, paní matko!

Poslouchejte. Po škole vás vyzvedne babička.

Odpoledne budete s tátou.

Stěhuje se zpátky?

To nevím.

Asi osm let se neukázal.

Tak rok a půl.

No tak.

Můžeme se v klidu najíst? Za chvilku je tu autobus. Kdo chce sirup?

V pořádku, pěkný rukopis.

Masone, když se podívám na mobily, najdu tam ten tvůj?

- Ne. - Proč ne?

- Protože jsem ho nedodělal. - Je čas ho dokončit.

Ještě chvilku.

Ne, teď stiskneme… Apple Quit.

Je čas dokončit úkol, Masone. „Apple Quit.”

Tohle je můj test z dějepisu.

Jednička s hvězdičkou, výborně.

- A tohle je další test z dějepisu. - Další jednička.

Bez hvězdičky, ale jinak dobrý.

Tady je můj referát o ještěrkách.

- Ukaž mi obrázky. - Ty jsou tady.

- Co je tohle? - Tomu se říká lalok.

Lalok, aha.

- A tohle je test z matiky. - Jednička s hvězdičkou.

Masi, to je poslední bonbon, ano?

Dobře.

To si musíme vystavit.

To je on.

Ty jsi ale vyrostla!

Ahoj, MJ. Jak se máš, kámo?

- Chcete si užít nějakou zábavu? - Jasně!

Catherine, jak se vede?

Rád tě vidím.

V kolik mám ty zbojníky přivézt?

V půl osmé? Mám je v osm dovézt domů.

Víš co? Můžu je hodit k mámě sám.

Ne, čeká, že přijedu já.

To je v pohodě. Vy víte, kde to je, ne?

Tak je přivezu.

- To není dobrý nápad. - Je to v pohodě.

Jste připravený? Tak jedem!

Počkejte chvilku. Musíte si vzít věci.

Batoh, tašku…

Úkoly, odskočit si.

Nemůžu uvěřit, jak moc vyrostli.

Čas utíká rychle.

Jsi nejspíš ráda, že je máš v Houstonu.

Jo, to jsem. Dobrovolničím na jejich škole.

A co tam děláš?