One Spring Night (봄밤)

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Ano?

Tvůj táta na to přišel. Měla bys utéct.

Zavolám ti zpátky.

14. DÍL

Nejdřív vyložím Eun-u doma.

Ne, vystoupím si tady.

Opravdu utečeš?

Nejdřív se musím zachránit.

Drž se za mnou a neztrať mě.

Božínku.

Musím jít. Zavolám vám.

Cože?

Či-ho...

Božínku.

Čong-in?

Co tady děláš?

Ahoj. Co to bylo s těmi fotkami?

Jak to mám vědět?

Byly od neznámého odesílatele.

- Kde je táta? - Jdi pryč.

Odejdi, jestli si chceš nechat hlavu na krku!

Už jsem se na to připravila.

Čong-in, počkej! Bože, co mám dělat?

Vysvětli to.

Vysvětli mi, co je na těch fotkách.

Přesně tak to je.

Má dítě.

- Co to sakra... - Vezmu si ho.

Čong-in, tohle není místo ani čas...

Nikdy není vhodný čas!

Zbláznila ses, že?

Oznamuješ to, místo žádosti o svolení?

Tohle je nevhodné!

- Jako tví rodiče... - Když se zeptám,

budete souhlasit?

Ty ses úplně pomátla.

Čong-in, jsi teď moc jednostranná.

Musíš nám dát čas na rozmyšlenou.

Vím, že vaše odpověď je určitě ne.

Jaký má smysl se rozmýšlet, když už jste se rozhodli?

Jsem rád, že to říkáš.

To, že víš, že bychom nesouhlasili,

ukazuje, jak absurdní ten nápad je!

Máš pravdu. Je to absurdní.

Taky jsem nemyslela, že budu taková.

Někdy tomu sama nerozumím.

Napadne mě: „Jak se to vůbec stalo?“

Ale víš co?

Ani jednou

jsem toho nelitovala.

Proto jsem ho o ruku požádala já.

- Přiveď ho k nám. - Ne.

Proč ne? Řeklas, že si ho vezmeš.

Vím, že ho plánuješ ponížit a odehnat.

Tak si to vybij na mně.

Ráda to snesu,

ale nepřivedu ho sem.

- Haló? - Tady Čae-in.

Máma to nezvedá, tak jsem stejně bezradná, jako ty.

Jedu za tebou.

Jsem před domem.

Neříkej, že půjdeš dál.

Opovaž se. Můj táta ji zabije.

Nemusíš

s Gi-seokem chodit.

Dobře.

Vzdám se práce v nadaci, až půjdu do důchodu.

Co?

Taky se vzdám toho, co chci.

Omlouvám se,

nemůžu se ho vzdát.

Čong-in.

Myslíš jen na sebe. Nebuď tvrdohlavá.

Taky by sis měla vzít čas na rozmyšlenou.

Rozmyslet si co?

Tohle se nestane.

Absolutně bez šance!

Drahý, prosím! Můžeme jí říct svůj názor,

ale volba je na ní.

Od čeho tu rodiče jsou?

Nemáme tomu jen přihlížet.

Ale neměli bychom jim ani poroučet.

Nech toho.

Vím, že vám dvěma ubližuju.

Opravdu mě to mrzí.

Nechci vám ublížit...

a je mi to líto.

Ale...

nemůžu ovládat své city.

To proto, že i když se chováš, jak jsi drsná, jsi uvnitř moc měkká.

Můžeš to skončit,

ale váháš, protože se staráš o ostatní.

Co je na tom tak těžkého?

- Zatni zuby a... - Ne!

Už si tu chvíli hraješ s telefonem.

Čekáš nějaký hovor?

Ne.

Piješ rychleji než obvykle.

Něco se děje, viď?

Ty jsi ten s novinkami.

Řekni. Jaké to je být otec?

Úplně jsi změnil téma.

No, ještě mi to nedochází.

Přesto,

i když je to tlak, cítím se i jistější.

Nic už mě nezaskočí,

postavil bych se asi čemukoli.

Tolik děti znamenají pro rodiče?

Jestli to chceš vědět, ožeň se.

Přestaň o tom mluvit a jednej.

Jen říkáš, že bys mi pomohl.

Dělám si srandu.

A jaké to bylo, když ses oženil?

Jak to myslíš?

- Jsme tu sami. - Prosím?

Nebylo to, že byste do sebe se Seo-in byli bláznivě zamilovaní, ne?

Zůstane to mezi námi, tak povídej.

Víš, že s Čong-in to poslední dobou

dost skřípe.

Potřebuju, abys mi pomohl zase najít směr.

Kolik síly musím mít do manželství?

Možná bych s ní měl někam utéct.

Proč ne?

Zní to fajn, že?

- Nevolala Čong-in? - Ne.

Sakra.

- Zavolám ti, jak budu něco vědět. - Počkej.

Je mi jedno, co se děje.

Počkám tady, tak mi prosím zavolej.

Zadejte kód.

Dveře se otevírají.

Buď praskne ten telefon nebo tvoje ruka.

Jedno z toho.

- Čong-in. - Čong-in?

Nemůžeš takhle odejít.

Co ti mám ještě říct?

Tvůj otec má právo se za to na tebe zlobit.

Já vím, netvrdím, že jsem se k němu zachovala správně.

- Ale táta... - Ale co já?

To nevidíš, jak moc se držím, abych nezuřil?

Co to má být za ponížení?

Jak se zítra podívám panu Kwonovi do očí?

To on poslal ty fotky?

Není to jasné?

Co jsem ti říkal?

Jak se to proboha chováš?

Pan Kwon na to přišel taky!

Teď už nebude šance, aby ses vrátila ke Gi-seokovi.

Dobře.

- Co ty jedna... - Drahý, prosím!

- Či-ho je dole. - Z cesty!

Tati, promluvme si.

- Tati, žádné násilí. - Jdi mi z cesty!

- Čong-in! - Čong-in!

- Tati! - Čong-in!

Je to všechno na nic.

V tomhle světě jde jen o peníze.

Jen ty mají moc. Tak to je.

Sakra.

Co ti peníze nekoupí?

Koupí ti i lásku a náklonnost.

To je dost smutné.

Budu k tobě upřímný.

Proč...

Proč myslíš, že jsem chtěl rozšířit kliniku?

Pro pacienty? Ne, to je blbost.

Chtěl jsem, aby se moje žena

mohla chlubit svým mužem.

Jsem arogantní? Ne.

Abych pravdu řekl,

je to láska.

Dělám to z lásky k ní.

Potom jsi v tom měl pokračovat.

Proč jsi z toho vycouval?

Ty parchante.

To tys mi nedal tu půjčku.

Až zdědím po otci jeho budovu,

dám ti tam zdarma kancelář.

Počkat, to je protekce?

Fajn, vezmu si jen milion wonů za měsíc.

Ale nejprve se musíme stát rodinou.

- Jsi vtipný. - Myslím to vážně.

Prosím, řekni Seo-in,

aby kvůli mě přesvědčila Čong-in.

Když se vezmeme,

bude to pro tebe výhodné.

Prosím tě ještě jednou.

Myslím to upřímně.

Zníš tentokrát upřímněji.

Víš, za co jsem po našem setkání nejvíc vděčná?

Jsem šťastná,

že můžu někoho upřednostnit před sebou.

Za tohle...

a odvahu.

Vždy jsi byla odvážná.

Myslela jsem si to,

ale jen jsem to předstírala.

Na druhou stranu,

trpíš i kvůli mně.