Hache

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

HACIENDA NÁPOLES, 1961

GRATULUJEME A PŘEJEME HODNĚ ŠTĚSTÍ

Tino! Co to děláš? Na to nemůžeš sahat.

Musíš počkat.

Běž.

Ty jsi tak krásná a velká!

Kde je máma?

Nezapomeň, že jsi mi slíbila taneček.

Tamhle je!

Háčko!

Jdi.

Serena mi zakázala vzít si dort.

Gratulujeme!

Gratulujeme!

- Kde jste byli tak dlouho? - Ale nikde…

Piero trval na procházce,

no a…

- Umírám žízní! - Vypadáš báječně.

Bambino!

Polib nevěstu!

Políbit nevěstu?

Polib ji!

No tak. Jedna…

dva…

tři.

Je toho dost pro všechny. Nabídni si.

Není potřeba to propočítávat. Je to obrovský dort.

- Vypadá to skvěle. - Vynikající.

- Arístide, dáš mi? - Dostaneš největší kus.

Tady máš. A běž.

Co tady děláš? Ztratil ses?

Musím mluvit s Háčkem.

Pojďme dovnitř.

Utečeme zase?

- Ne. - Jo.

Pojď na to znova skočit. Nikdo si toho nevšimne.

- Ne. - Ano.

Šlapeš mi na šaty.

Povedu tě. To bude jednodušší.

Jsi jak žena z Neapole. Stoprocentní.

A jak vypadají ženy z Neapole?

To nikdo neví.

V Barceloně jste nebyli, to je jistý.

Ale kde jste byli, to nevím.

Jednoho dne jsem se probudil a měl tušení.

- Využil jsem příležitosti a jsem tu. - Tak tos to trefil.

Napij se něčeho, nebo se udusíš.

Nebuď chytrej.

Zatímco já trpím, ty si žiješ jako král.

Přiživuješ se.

Proč jsi tady? Řekni mi to! Co sakra chceš?

Pusť mě! To bolí!

- Co chceš? - Někdo chce koupit cementárnu.

Přes právníka Malpicy mě kontaktoval developer.

Nabízejí spoustu peněz.

Háčko musí ty papíry podepsat.

Háčko?

Co tím myslíš?

Malpicovu závěť.

Cementárna…

dům na pláži, Albatros…

Všechno její.

Přísahám.

Camino, víš, proč je jich pět?

- Ne. - Vysvětlím.

Jedna je pro zdraví. Druhá pro štěstí.

Třetí láska. Čtvrtá dlouhý život.

- A pátá? - Netuším.

Děti! Plodnost. Hodně dětí.

- Plodnost? - Ano.

Zapálili to?

Za co asi poldy platím?

Co to má za význam, že moje laboratoř shořela?

Je po všem, Messino.

Zítra mi přivedeš Giancarla. Jo?

Vypadni!

O nic nejde. Maličkost.

Dám to do kupy.

Rok ve vězení.

Bylo to peklo.

Já myslel, že nevylezu.

- Jak to, že tě pustili? - Neptal jsem se.

- Nestěžuju si. - Nevěřím ti ani slovo.

- Přestaň z nás dělat hlupáky. - Říkám vám pravdu.

Podívej. Tohle je developer, co chce cementárnu.

To je toho. Vizitka.

Tu může mít kdokoliv.

Pak zavolejte notářovi a zeptejte se na dědictví. Tady.

Jeho vizitka.

Nechal mi i Albatros?

Ano.

Tady to řešit nemůžeme.

Pokračujme zítra, v Nápoles nebo někde jinde. Ale teď už jdi.

Nemám kam jít.

Jdu sem ze stanice.

- Všechny peníze jsem utratil. - Na. Něco si najdi.

Musíš už jít. Zajistím ti odvoz.

Měla by ses vrátit na párty.

Vím, žes ho zabila.

Tos řekl poldům?

Ne.

Proč taky?

Netahej mě za nos.

- Mohla bych tě nechat zabít. - A to dítě…

To jsi taky zdědila?

Háčko.

Co v mém domě dělá ten hajzl?

Na vině bude moje srdce.

Protože neunese, jaký vedu život.

Doktor říká, že mi nemůže dát jiné srdce…

takže musím změnit životní styl.

Říkám mu: „Taky bych mohl změnit doktora.“

Na zdraví našich nepřátel.

Vím, jak umřu.

A vy?

Nikdy nezemřu.

Háčko má na všechno odpověď.

Proč tě developer poslal?

Protože jsem právník Malpicy.

Háčko musí dědictví přijmout v přítomnosti notáře.

Ať pošlou ty papíry sem.

- No, ale… - Zaplatím za to.

A co s tou cementárnou?

Prodejte ji.

Naúčtujte si služby a zbytek pošlete.

Důvěřuju vám.

- Malpica vám taky věřil, ne? - Nechci prodat Albatros.

Chci se vrátit do Barcelony.

Pořád si stěžuješ, žes o to město přišel. O všechno se postarám.

Vyznám se v tom líp než vaši muži.

Barcelonu by vedla ženská.

Zvládnu to. Vždycky jsem ti byla věrná.

- Dlužíš mi to. - Řekl jsem ne.

Pojďme ven.

Senovillo, zůstaňte tady.

Je tu spousta místností.

A oblečení.

Nechceš pokazit párty svého nejlepšího kamaráda.

Dopij si to. Čeká na tebe auto.

Zůstanu. Luciano mě pozval.

Háčko chce řídit Albatros.

Chce se vrátit do Barcelony.

Přečteš to?

Líbí se ti?

Je to dokonalý.

Zbývá jen zaplatit zůstatek.

Jestli mohu, zabalím je.

Držte ruce tak, aby byly vidět!

Ty s tím knírem. Vezmi tu tašku.

Dej do ní všechno. Hodinky, peněženky. Hned! Rychle!

No tak. Šperky do tašky. Pohyb!

Nic nezkoušej.

Jsi hluchej? Rychleji!

No tak. Dej tam ty šperky.

Pojď se mnou.

Jsi hluchej? Pospěš si!

- Ne, tohle ne. - Cože?

Dej to sem, ty idiote!

- To by stačilo. Pojď už. - Drž hubu!

Navalte ty náušnice.

- Honem! - Ne.

- No tak. - To bolí.

Nech ji být! A vypadněte, oba dva.

Jsem policajt.

Nech to na pultě. A koukej mazat.

Hned.

Nechce se mi. Dej sem tu pistoli.

- Pistoli! - Dost!

Je to ještě dítě.

Javier Fauró alias Kubala.

Musel být ve fotbale eso.

- Pátráme po něm. - Co provedl?

Minulý měsíc přepadl sázkovou kancelář. Ukradl tržbu.

S pistolí v ruce. Za pět minut byl pryč.

Ta zbraň byla hračka.

To jsi nemohl vědět.

- Udělal bych to samé. - To je prvně, co jsem někoho zabil.

Tohle je Kubalův gang.

Ty, o kterých víme.

Drobné krádeže. Všem je 15 nebo 16. Poznáváš někoho?

Měl na hlavě punčochu. Těžko říct.

Jasně.

- Alano. - Pane komisaři.

- Jak se máš, Vinueso? - Dobře, díky.

Vezmi si pár dnů volno.

Silvie taky. Oba dva.

Vrať se až po svatbě, jestli chceš.

Radši bych zůstal. Mám tu spoustu práce.

Omluvte mě.

Půjdeme, pane?

Na pomáhání není nic divného.

Já taky nemůžu spát.

Vyřídil jsem si pár telefonátů.

Je pravda, že Senovillu pustili z basy.

A ten chlap na vizitce má prachy v cajku.

V Hortě staví bytové komplexy.

Chci se vrátit.

Okamžitě nás zatknou.

- Uvědomuješ si to? - Nebylo by to prvně.