The Neighbor (El vecino)

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Nech toho!

Neslyšíš to? Vypni to.

Ty to vypni. Jsi blíž.

Je to tvůj budík.

Jak to víš? Máme stejné budíky.

Tvůj má vyšší zvuk.

Poslouchej.

Přivede mě to k šílenství.

Ty jsi neskutečně otravnej.

Vůbec se nevzrušuj.

Nevstávej.

- Promiň. - Dobré ráno.

- Byl to můj. - Říkal jsem ti to.

Proč tak brzy?

Nepracovalas dlouho do noci?

Jo, psala jsem ten blbej článek.

Ale dostala jsem nápad a chci ho říct šéfovi.

- Mohlo by to být super. - Skvělé.

Ne, vážně! Řekni mi o tom.

Opravdu.

Napadlo mě, že bychom vytvořili harmonický dům.

Cože?

Byla by to taková analýza soužití v domě.

Vyzpovídali bychom lidi, sousedy,

zjistili, jestli si mohou vzájemně pomoct, jestli se znají.

Pointa je, že vedle sebe žijeme,

ale vůbec se neznáme.

A já myslím, že by to bylo skvělé.

To jo. Skvělé.

Vážně.

No, napadlo mě, že bych to udělala tady.

V mém domě je to samé Airbnb a moc lidí tam nežije.

Udělat to tady je skvělý nápad.

Sousedé si tu pomáhají.

Ale já tu žiju taky,

tak se mnou můžeš probrat výrobu triček.

NEJSI VÝJIMEČNÝ

- Vážně? - Co?

NECHCI TĚ

Zase?

Myslím to vážně. Kdy napíšeš o mých tričkách?

Ty dnes nepracuješ?

Musím otevřít bar. Adolfo je pryč.

Dneska se holt otevře později.

Javiere, takhle to nefunguje.

To nemůžeš.

Ale můžu.

Adolfo tu není. Nezjistí to.

Co je?

- Jo, máme se dobře, ale... - Tak já jdu.

Je tak sobecký.

Myslí jen na sebe.

Říkala jsem mu o práci,

že jsem kvůli ní vstala brzo,

a on se začal ptát na svá trička.

Zase.

Jestli mu je pomůžu prodávat.

Já už fakt nevím.

Tak jo...

Tohle je má první spolujízda a nevím, jak to funguje.

Budeme si povídat, nebo mám mlčet?

Tak jo, já začnu.

Jmenuji se José Ramón.

Je mi 25 a do Madridu jedu, abych se učil na zkoušky.

To je hezké.

Já jsem v autě a budeme vyjíždět.

Jo, byla jsem u doktora a je to mnohem lepší,

ale mám zánět močáku.

Při čůrání to strašně bolí. To si nedovedeš představit.

Pardon.

Pustím přes Bluetooth hudbu, jo?

- Jasně. - Díky.

Není to trochu moc nahlas?

Dva.

To je hrůza.

Ten dnešní svět.

Jel jsem metrem,

protože jsem byl běhat.

40 minut zpoždění.

Říkal jsem si, že přijdu pozdě.

Nakonec jsem viděl, že chlap skočil pod metro.

- To snad ne. - Tragédie.

- Neměls být pryč? - Jo.

Ale umřel bratranec.

- Zatraceně. - Spadl ze schodů.

Bylo mu jen 40.

- To je pech. Mrzí mě to. - Díky.

A jsi v pohodě?

Tělo jsi ještě neviděl. Koukni na mě.

Tyhle věci ovlivňují pouze citlivé lidi, jako jsi ty, Javi.

Jasně.

Nebyli jsme si s bratrancem blízcí,

ale na pohřeb musím jít.

Takže můj volný víkend je pryč. Majitel ubytování bude nadšený.

- Vrátí ti peníze? - Nejspíš ne.

Sakra.

Přijdeš o ně.

Nejdřív ti umře bratranec

a pak tě okradou.

Můžu jet místo tebe,

aby ty peníze nepropadly.

- Nedělej si starosti. - Ty si je nedělej.

Zažíváš rodinnou tragédii.

Já pojedu.

Nebudeš mít pocit, že tě okradli.

- Já nevím, Javi. - Ale já jo.

Jedu. To je to nejmenší.

- Kde to je? - V Cuence.

Můžu jet autem. Kde?

- V Cuence. - Ve městě Cuenca?

Jo.

Co s tou Cuencou máš?

Javi, pocházím odtud.

Dobrý den, jak se máte?

Jsem Lola, novinářka,

a dělám investigativní reportáž

o domě, kde sousedé spolupracují.

Chtěla jsem se vás zeptat...

Dobrý den, Lolo.

- Jak se máte? - Dobře...

Já taky, ale jen někdy.

Jsem dost osamělý.

Ty nejsi José Pamón.

Ne.

Lucia je o deset minut starší.

Poznáte to na pleti.

To je hezké.

Spolu až do smrti.

José Pamón si tu pronajal pokoj.

- Znáš Josého Pamóna? - Ne.

Nechcete jít dovnitř, dát si něco k pití a popovídat si?

- Máte ráda brandy? - Nemyslela jsem, že jste staré.

Ale že aspoň budete spolu, až zemřete.

Jde o váš dům... Promiňte.

I když jedna z vás asi zemře dřív.

Byla by náhoda, kdyby...

Muffin?

A víš, co nabídl ten chlápek, který bydlí nahoře?

Že otráví všechny holuby na střeše

a psy, co serou na chodbě.

Takže...

krom toho jsem nedosáhla ničeho.

To je na prd. Mrzí mě to.

Co teď?

- Ahoj, Lolo. - Ahoj.

Počkám, až se vrátíš z práce.

- K večeři dělám zelené kari. - Super!

- Jsi anděl. - Tak jo...

- Ahoj. - Pá.

To je brouk, co?

Je tak hodnej!

Podívej se, co mi dal.

Ahoj, Julio. Jsem tvůj spolubydlící

a ty se mnou chceš spát.

Mám se s ním vyspat?

Neměla bych spát se spolubydlícím.

Ale prd! Nakonec se s ním vyspím.

- Čau, Juli. Jak je? - Čau.

- Ahoj. - Mám pro tebe překvápko.

Jedeme na víkend pryč.

Cože?

Za dobrodružstvím. Vždycky říkáš,

že musíme vypadnou z města a propojit se s přírodou.

Objímat stromy, skákat do louží... Propojit se.

Počkej, až to místo uvidíš.

- Kam jedete? - Do... Cuency.

- Do Cuency? - Jo, je to skvělé město.

Lidé ho podceňují. Má i krásnou stránku.

- Super! - Počkej...

Proč? Proč Cuenca?

V Cuence se plní sny.

Co?

A proč...

Proč jsi vybral tenhle dům?

Kvůli jeho interiéru. Pojď.

Vidíš?

Tak nemusíme být celou dobu uvnitř.

Můžeme jít na procházku nebo pozorovat západ slunce.

Určitě tu bude krásný.

Koukej, je tu televize.

Podíváme se na film.

Nefunguje. Tak nic.

Asi budu muset najít a obětovat kozu.

Ten dům si to žádá.

Zlepšíme si náladu.

SMÍŠENÉ ZBOŽÍ

Potřebuji paměťovou kartu.

Do plyšáka?

Je to webkamera.

Na sledování dětí.

Ale chci špehovat chůvu.

Mou drahou skotskou vyměňuje za nějaký patok.

Jasně.

Chytrá holka.

To jo.

Zkus to.

Vypni motor, když běží.

Rozjeď to.

Má taneční mašina se nevejde do tvého...