1939

Digitálně zrestauroval Švédský filmový institut v roce 2019.

- Do háje! - Vittra se brání.

Já jsem hned říkal, ať si s tím močálem nezahráváte.

Je to území vittry . Ta vás za tohle potrestá.

- Přinese vám smůlu. - Ale, jakou smůlu?

Přinese nám dost krmení pro další dvě nebo tři krávy.

Občané.

Katastrofa, o níž jsme do poslední chvíle doufali,

že jí svět bude ušetřen, je tady.

Vypukla další velká válka.

Musíme přijmout tento strašný fakt

a nepropadnout pokušení vyjádřit smutek a děs, který cítíme,

při myšlence na agonii a zoufalství, které mohou přijít

k již těžce zkoušenému a zmučenému lidstvu.

Aktuální stav je…

Co jsem říkal? No?

Jestli Hitler napadl Polsko, protože jsme kopali rašelinu,

tak jsi neskutečně pověrčivý.

…zvýšená bojová pohotovost znamená, že desítky tisíc mužů

budou muset na nějakou dobu opustit své domácnosti a rodiny

a ve službě vlasti obléknout uniformu.

Je to povinnost, které se musí podrobit každý,

jelikož jsme složili slavnostní slib.

Budete se o sebe muset postarat sami.

Doprovodíme tě k vlaku, abys opravdu nasedl.

Běžte. Běžte domů.

Modlíme se obzvlášť za ty, které postihla pohroma války.

Ušetři je i nás.

V tohle svaté štědrovečerní ráno

se pomodleme za všechny otce, manžely, bratry a syny,

kteří s námi dnes nemohou být,

protože byli povoláni k ochraně hranic naší země

před hroznou válkou, která plení svět.

- Gunnare, jdeš, nebo ne? - Kam jdete?

Gunnare?

Co máš za lubem? K čemu jsou ty kanystry?

Ne.

Co myslíš, že komunisti udělají, až Rusové přijdou na hranici?

Postřílejí svoje nadřízené a řeknou „vítejte“.

- Naplníš mi o víkendu kanystry? - Jo.

Ne, komunisti musí mít krátký řetěz.

Nejsem si jistý, jestli jako první přijdou Rusové.

Od Němců se nemáme čeho bát.

Slečny Gustavssonovy, rád vás vidím.

Dobrý den.

- Přišla dnes nějaká pošta? - Ne.

Asi očekáváte dopis od svého otce.

Ale obávám se, že na poli nemá na psaní čas.

- Ne. - Anniko! Dneska se tancuje!

- Tančíte, slečno? - Cože?

Napadlo mě, že bychom toho využili a zatočili se v kole.

Aha.

Ale Finsko nežádá o prohlášení sympatie.

Finsko nepotřebuje jen jídlo, oblečení, léky a pomoc pro uprchlíky.

Finsko žádá o lidi. O muže, vojáky a zbraně.

Tucet našich bojových letadel by ochránilo finské děti

před hodinami hrůzy v této zimě.

Co myslíš, Gunnare? Co takhle vydat se do Finska zastřelit pár Rusů?

- Přestaň. - Ale to nestačí.

Finsko už dlouho osamoceně bojuje proti rudému zlu z východu.

- Kdy začneme tancovat? - Zastaví se Rusové u hranic, u Torneå?

Myslíte, že tam ti barbarové zazpívají písně o míru?

Bravo!

- Odejděte. - Bravo! Pusťte mě!

Pusťte mě! Pusťte mě, do prdele! Nechte mě!

Musíme pomoct Finsku! Jejich problémy jsou i naše!

V tom chlebu bylo tolik pilin, že jsi musel použít lístek na dřevo.

Takové byly příděly během první světové války.

- Co děláš? - Chci mít ztuhlé nohy jako Gunnar.

- Annmari, o tom se nevtipkuje. - To nevadí.

Na vedlejším statku žil jeden starý muž.

Ten měl tak ztuhlé nohy, že ho museli vozit na trakaři.

- Přestaň. - „Přestaň.“

- Co ti přeletělo přes nos? - Mám strach.

- O co? - O farmu a Olofa.

Budeme dělat to, co naši předci. Zapřáhneme do pluhů ženské.

Klidně se směj, Gunnare. Ty jsi mladý a zdravý a můžeš prohánět holky.

Tancování si moc neužiješ, to ne, ale z toho nebuď smutný.

Ušetří ti to hodně času a vyhneš se válce.

Ta válka brzo skončí.

Anniko. Anniko!

Levá, levá. Levá, pravá, levá, pravá.

Německo zahájilo vojenské operace proti Norsku a Dánsku.

Rádio Oslo dnes ráno oznámilo,

že německé jednotky dorazily do norských přístavů dnes ve tři ráno.

Americká velvyslankyně v Oslu, paní Harrimanová, poslala telegram,

že ji ministr zahraničí informoval,

že Norsko zahájilo palbu na čtyři německé válečné lodě

mířící do Oslofjordu, a že Norsko je ve válce s Německem.

Z Kodaně dosud nemáme žádné oficiální prohlášení.

Annmari!

Annmari, pojď sem.

Annmari!

Annmari, běž dovnitř.

- Dobrý den, paní. Je váš manžel doma? - Ne, není doma.

Aha. Nemáte náhodou stodolu nebo tak něco,

kde bychom dočasně ubytovali naše vojáky?

- Dočasně? - Ano, ideálně na pár týdnů.

V horším případě už svou stodolu nebudete potřebovat.

Můžete použít támhletu budovu. Je prázdná.

Děkuji.

Eliassone, vezmi čtyři muže do té budovy a zařiďte mi tam telefon.

Enokssone, vezmi si 14 mužů a támhle postavte stany.

- Dobré ráno, dámy. - Dobré ráno.

Máte tady na venkově pěkné počasí.

- Vezmi poštu. Co to říkal? - Nevím.

Lidi se Stockholmu jsou vždycky nafoukaní.

Proč nemůže být táta radši tady než v Laponsku?

No jo, ale oni ví, co dělají.

Nástup! Oblékat! Nástup za deset minut!

Enokssone, přines telefon!

- Co se děje? - Je válka, vždyť víš.

- Co se děje? - Jdou sem Němci?

Ne, Norové.

Hnusný svině!

Sebrali jste nám zbraně! Hnusný svině!

Velitelé ve Stockholmu musí mít podělané spodky,

když nutí naše kluky odzbrojit Nory,

jenom aby potěšili Hitlera.

To mě teda pěkně štve.

Náš švédský lev ve znaku je jako mrňavý ježek.

Myslela jsem, že přišli Němci.

Až přijdou Němci, bude to v letadlech a tancích.

Anniko. Anniko!

- Co je? - Vstávej.

Můžu vám nabídnout?

No teda. To je od vás velice milé. Děkuji.

- Taky vám zapálím. - Děkuji.

A je to.

Teta Elin ze Stockholmu už jede!

Ahoj. Teda, ty jsi vyrostla.

Ahoj.

Ahoj.

Nikdo mě nepřesvědčí, že Rusové jsou mírumilovní.

Co jenom natropili ve Finsku.

Nesouhlasím s tím, že tvoje Švédské dráhy klesly tak hluboko,

že německým vlakům dovolujete projet Švédskem

a vpadnout Norům do zad. Zrada.

Teď nejsi doma.

Hansi, vyrazíme? Harald čeká.

Jo, jasně. Děkuji za oběd.

- Ty nejdeš tancovat, Gunnare? - Já? Ne.

Podívej se na Hitlera. Drancuje Evropu jako nějaký maniak

a nikdo se mu nepostaví.

Ve Švédsku se před tím šílencem snaží varovat jenom socialisti,

ale ty stát cenzuruje, pronásleduje a zavírá do vězení.

Hodně toho namluvíš. A hodně toho víš.

Je důležité zaujmout nějaký postoj. Musíš zaujmout postoj.

Někdy si k smrti přeju odsud odjet.

To by byla škoda. Kdybys umřela.

Proč nepřijedeš do Stockholmu? Slibuju, že se o tebe postarám.

To by nikdy nešlo.

- Myslíš, že je hranice nebezpečná? - Ne.

- Bude to zážitek. - Harald už jde.

Jak na tom tady může jezdit? Odkud bere benzín?

To nevím.

Ahoj.

- To je všechno? - Jo.

Myslel sis, že uvidíš samotného Hitlera?

- Tak jdeme tancovat. - Ano.

Znáš ten nový tanec, swing? Četla jsem o něm v novinách.

K zemi, proboha.

Ježíši, musíme odsud pryč.

Ne!

- Ty vole. - Ne!

Anniko!

- Co proboha děláte na hranici? - Ztratili jsme se.

- Ahoj. - Ahoj.

- Dopis od táty. - Aha, díky.

Co píše?

No… že je v pořádku.

Co dál?

Nic zvláštního. Stýská se mu po domově.

To, co ti píšu, je jen mezi námi dvěma.

Nechci, abys o tom mluvila s dětmi.

Jedné noci nám nařídili nastoupit na loď.

Byla pro 50 lidí, ale na palubě bylo 99 vojáků.

Uprostřed jezera se voda přelila přes palubu.

Ti, co stáli vpředu, se stáhli dozadu.

Podařilo se mi dostat se do jednoho ze záchranných člunů.

Okamžitě byl přeplněný.

Musel jsem shazovat další, co do něj chtěli vlézt,

jinak bychom umřeli všichni.

Je tam spousta racků.

Co tam dělají? Proč je tam tolik racků?

To vojáci. Vyhazují tam odpadky a zbytky jídla.

Tři teplá jídla denně, a oni polovinu z toho hážou rackům.

To je taková nehoráznost.

Lidi tady hladoví a oni se takhle chovají.

Pro Krista, to říkám.

Pojď, Gunnare, jdeme.

Utíkáte, jak jinak.

Vidělas někdy moře?

- Ne. A ty? - Jo.

Jednou v Göteborgu. Jel jsem se tam přihlásit na loď, pamatuješ?

Byl jsem moc mladý.

Možná po válce.

Taky bych ráda odjela.

- Třeba do Stockholmu. - Do Stockholmu?

Ne, na moře.