Karla's World (Karlas kabale)

Do Štědrého dnu zbývají už jen čtyři dny a všichni se na něj těší.

Samozřejmě i já. Je tu však jedna věc, ze které jsem smutná.

- Tak pojď, Karlo. - Nezapomněl jsi na něco?

Myslela jsem, že koupíme stromeček.

Tak pojď dolů, Juniore. Můžeš chodit.

- Díky. Veselé Vánoce. - Myslíš, že to zvládneš?

Karlo, pojď mi pomoct. Juniore, vezmi ten konec.

- Není to hezké? - Jasně, už musíme jít.

- Je to tak hezké jako já? - Samozřejmě. Pojď, Karlo.

- Veselé Vánoce. - Je to dostatečně velké?

- Pomoz mi, Karlo. - Vyměňujeme si s Molly dárky.

- Mads-Mortene, vezmi si oblečení. - Později budeme péct, že jo?

Pokud bude čas.

Máma se neustále stresuje, obzvláště před svátky, jakými jsou Vánoce.

Chce uklidit celý dům a všechno.

Tento víkend zůstaneš u táty.

Mami? Přemýšlela jsem… Nemohl by s námi táta strávit Vánoce?

Ty a Mads-Morten jste s tátou vždycky 23.

To ale není skutečný Štědrý den. Proč nemůžeme být všichni spolu?

- Protože… prostě nemůžeme, dobře? - Proč ne?

Vidíte? Moji rodiče jsou rozvedení a máma nechce tátu vidět.

Proto jsem smutná.

Dánsko se ujímá vedení a dává další gól!

Mads-Morten je můj vlastní mladší bratr. Zajímá ho jen fotbal.

Gól!

Junior je můj nevlastní bratr.

Všechno svádí na jeho neviditelného kamaráda Lickyho.

Nechejte toho!

Leif je mým nevlastním tátou. Je v pohodě, ale je moc zahlcen prací.

Je reportérem a hodně cestuje.

Karlo, běž si uklidit své věci v obýváku.

Bežte s tím míčem ven a pojďte mi pomoct s uklízením.

- Půjdu k Molly. - Pokud chceš kapesné, pomůžeš mi.

Tohle je můj pokoj… pokud se tak dá nazvat.

Slíbil jsi, že dokončíš můj pokoj ještě před Vánoci.

Kdy to chceš udělat? Vánoce jsou za dveřmi.

- Leife! - Později. Tohle je důležité.

- Ale no tak! - Později, Karlo.

- Tohle není fér. Slíbil jsi to! - Karlo, ukliď si věci ze stolu.

Nějak to zvládneme.

Dospělým jsou Vánoce ukradené.

Dřív to tak ale nebylo.

Už je to dávno, ale stále si na to vzpomínám.

Vánoce byly tenkrát jiné, mnohem hezčí.

- Gól! - Nech toho!

- Dribluje… - Přestaňte si tu hrát!

- Vypadněte! - Je to i můj pokoj. Běž si do svého.

Střílej! Připraven?

Propána!

Jestli chcete kapesné, ukliďte tu! To platí i pro tebe, Karlo.

- Má hroznou náladu. - Možná znovu přestala kouřit.

Vánoce jsou jí ukradené.

- Proč? - Je posedlá.

- Čím? - Démonem uklízení.

Je to strašné. Zlý duch vstoupil do jejího těla

a teď nás bude nutit, abychom pořád uklízeli.

Nemá vánočního ducha.

- Co uděláme? - Budeme muset toho démona vypudit.

- Ale jak? - Svěcenou vodou.

Plivni do toho. Abracadabra.

Jeden kbelík svěcené vody. Ukážeme tomu démonovi, zač je toho loket.

Licky říká, že pokud ji polijeme svěcenou vodou, Santa nám nic nedá.

No, nebyl to náš nápad. Byl to nápad Karly.

Budeme péct cukroví? Nemáš vůbec vánočního ducha.

- Slibuju, že se budeme dobře bavit. - Kdy? Kde jsou ozdoby?

- Proč nemůžeme upéct cukroví teď? - Protože je v domě binec…

Madsi-Mortene! Juniore!

- Byl to Licky. - Licky není skutečný.

- Karla řekla, že to pomůže Vánocům. - Lháři!

- Řekla jsi, že máma je posedlá. - Zdá se mi to tak.

Neděláš nic jiného, než jen uklízíš. Neděláš nic na Vánoce.

Ukliďte si všechen ten binec. A pohněte si, táta je na cestě.

BYDLÍME TU VŠICHNI

Mám tu nejhorší rodinu. Tohle budou ty nejhorší Vánoce vůbec.

Ostatní rodiny ví, jak trávit Vánoce. Ta má ale ne.

- Ahoj. - Ahoj, Karlo.

Přinesla jsem ti dárek. Sama jsme ho zabalila.

Díky. Je krásný. Přinesu ti tvůj.

To je krása.

To je moc dobrý nápad s tím hezkým okrajem. Co tam ještě dáš?

Posaď se. Chceš si nazdobit cukroví?

Ne, díky. Můj táta mě přijede vyzvednout.

- Tady máš. - Mockrát díky.

- Tak si aspoň vezmi nějaké domů. - Díky.

Pozdravuj mámu.

- Je máma pořád naštvaná? - To ji přejde.

- Buďte rádi, že půjdete k Frankovi. - Kdo je Frank?

- Táta Madse-Mortensena a můj, blbče! - Ale ty jsi náš táta.

Ne, já jsem tvůj táta. Jejich táta je Frank.

- Kdysi žil s tvou mámou. - Byli svoji.

- Tak proč tu Frank nebydlí? - Dospělí to tak nechtějí.

Když se rozvedou, rozejdou se a ani spolu už netráví Vánoce.

Pojďme.

Nebuďte vzhůru moc dlouho a nezlobte.

- Ten kbelík vody nebyl můj nápad. - Slib mi jednu věc.

- Já vím! Nemůžeme s ním jet autem. - No, přišel o řidičák.

Už nepije. Řeknu mu, aby neřídil.

Karlo… táta je dospělý. Není tvou povinností se o něj starat.

- Pomáhat lidem není nic špatného, ne? - Asi ne. Vezmi si tašky.

- Myslíš, že zapomněl? - Ne, určitě přijde.

Karla, jak budu mít volno, upečeme spolu perníčky a preclíky.

Ne, preclíky jsou hnusné.

Táta!

Tohle je můj táta.

Je kuchař a občasný umělec.

Ale nejlíp mu jde být prostě tátou.

- Ahoj, tati. - Ahoj, zlato.

Těšíte se na Vánoce? Ahoj, Rikke.

Mads-Morten má zitra zápas, tak ať jsou doma do 1:00.

- Bez problému. - Ahoj, mami.

- Měj se. - Uvidíme se zítra.

- Víš, co si přeju na Vánoce? - Deset pus ode mě.

- Ne. - Stejně je těžké je zabalit.

Musíme udělat seznam dárků na nákupy na 23. tak, jako vždycky.

- A zahrát si Monopoly. - Budu banka.

- Musíš umět dobře počítat. - Dokážu napočítat do sedmi miliard.

To je přesně to, co je u Monopoly potřeba. Je tu jen jeden problém.

- Jsou všude po zahradě. - Kdo?

Piráti. Je to opravdu zlé.

- Flaška na dohled. Běžte od ní! - Dej pozor, ty idiote!

Šílený Ejnar.

Myslí si, že se zúčastní Tour de France.

Možná se opravdu zúčastní.

- Vzdejte se! - Dostanu tě, ty kryso!

- Nové dělové koule! - Dělová koule Karla.

- U sta hromů! - Posádko, k dělům. Vzdejte se!

Jen přes mou jednookou mrtvolu!

Zastřel ho, Karlo.

- Piráti, co? - Ano.

Pirát mi jednou ukradl několik švýcarských hodinek.

Tu máš!

- Jezdíte na tomhle kole? - Ano.

Jen se ptám. Můžu si ho půjčit? Ne?

Meziměstské volání.

Zastřel ho, Karlo!

- Tímto přebírám velení na palubě. - Ne, patří králi Kuřeti.

Smrtící rána!

Postrach moří je poražen. Bože…já umírám.

- Smrt jednookému! - Porazili jsme ho.

Hloupý jednooký je mrtvý. Pojďme dobýt Pirátské ostrovy.

Ne, protože piráti se vrátí… jako zombie!

Zastřel ho, Karlo. Už jdu!

- Nesmíš řídit. - Musí do nemocnice.

- Ale slíbili jsme to mámě. - Tohle je nouzová situace.

- Je to protizákonné. - Zadržte. Odvezu vás tam.

- Ne, díky. - Nechej ho řídit, tati.

- Můj řidičák platí do roku 2032. - To jste vy?

Potřebujete brýle? Ještě ty podíly držte, zavolám vám.

Laurvig, výkonný ředitel. Tak pojďme.

- Kdy jste naposledy řídil? - Paříž - Dakar, před sedmi lety.

- A od té doby jste se ani nekoupal? - Nějak ti otrnulo, co?

Pozor na hlavu.

A jsme tady.

Řekni panu Tongovi, aby počkal, dokud neotevře hongkongská burza.

Je to jen sedm milionů.

Aby prodal akcie Danicy.

Prodat.

- Jak se jmenuješ? - Karla.

Bertram Alexander Busse-Laurvig, výkonný ředitel.

Přátelé mi říkají Buster.

- Myslíte, že to přežije. - Ne. Jsem si jistý, že ano.

- Myslíte, že ho budou muset sešít? - Podívej, mám tu 29 stehů.

Během paniky na burze v roce 1989 jsem narazil hlavou do sklěnených dveří.

Těžké časy.

- Neměla bys zavolat své mámě? - Nemusí vědět všechno.

Někdy zůstáváme u táty. Povětšinou jsme ale u mámy a Leifa.

- Nikdy nedokončil můj pokoj. - Nemůže to udělat tvůj táta?

Máma ho nechce v domě. Ne proto, že by byla zlá.

Prostě je na něj naštvaná, protože je alkoholik. Pije příliš moc piva.

- Ale pije jen, když zažívá těžké časy. - To jsem si už taky párkrát zažil.

Příliš mnoho pracovních večeří a oslav, však to znáš.

- Ale skončil jste? - Poslední dva roky jsem nepil.

To se vsadím!

Není to pudl? Krásná rasa. Pudly mám moc rád.

Nejradši s bramborami a omáčkou.

Haf!

Vaječný koňak, marcipán, cukrové hole, mandarinky, cukroví, oříšky,

rýžový pudink, skořice, mléko, máslo, batáty a šunka.

- Je to vše? - Asi ano. Tak se na to podíváme.

- Už to nebolí. - Řekni, kdybys měl omdlít.

Madsi-Mortene, Buster jednou snědl pudla s hořčičnou omáčkou.

Táta tvrdí, že je bezdomovec. To musíš jíst to, co se namane.

Večeře je hotová. Pozor na talíře, jsou horké.

Voní to krásně.

Myslíš, že už si poradíte beze mě.

Můžete zůstat na večeři a zahrát si s námi Monopoly. Že ano, tati?

Jasně.

Pět tisíc, 6.000, 7.000, 8.000, 11.000…

Jedenáct tisíc za pokoj na předměstí. Rozpočet je nyní omezený.

- Kde budete trávit Vánoce? - S několika obchodními partnery.

„Vyhrál jste 5.000 v loterii.“

- Pět tisíc dolarů. - Jde vám to skvěle.

Kdysi jsem pracoval v bance.

- Proč jsi přestal? - Kvůli malému nedorozumění.

- Chybí mi 1.000. - Nemožné.

- Sice mám zranění, ale umím počítat. - Každý může udělat chybu.

- Jako když jste pracoval v bance? - Bylo to celé jenom nedorozumění.

Stejně mám radši, když jsem svým vlastním pánem.

Jedna, dva, tři, čtyři… Tohle všechno je na prodej.

- Ale je to drahé. - Madsi-Mortene, starý brachu.