The Mess You Leave Behind (El desorden que dejas)

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

KOPÍROVAT

VLOŽIT

KOPÍROVÁNÍ

Viruco.

- Co tu kurva děláš? - Otevři, musíme si promluvit.

Co tady kurva děláš?

- Viruco… - Proč používáš můj klíč?

Tohle je můj byt.

Mám strach.

Nebereš mi telefon, neodpovídáš na zprávy, Viruco.

Mauro, prosím. Ty ne!

- Nesahej na mě! - Viruco…

- Netlač na mě. - Co se stalo?

Jsem blízko tomu, abych to vzdala. Uhni.

- Otevři. - Uhni. Vypadni.

Viruco, prosím.

Nech mě! Nemáme se o čem bavit, ty idiote!

Viruco!

Jdi pryč!

Odejdi, nebo zavolám policii! Běž!

Viruco.

Viruco.

Germáne!

Jsem doma.

Mám tu skořicovou svíčku, co má ráda.

A koukej na tu nádhernou kytku.

Co se stalo?

Je po všem.

Tvoje máma před chvílí zemřela.

Cože?

Zasraní racci.

Do prdele.

Noční můra?

Jako obvykle.

Co děláte?

Třídíme, co budeme brát do Novarizu.

Které vydání Proměnlivých mraků chceš?

Máš tři.

Nemusíš dávat najevo, jak se nemůžeš dočkat.

Není ani devět.

Dobré ráno.

Nanuku!

Zlato, chceš mi vyprávět tu noční můru?

Určitě?

Kdy se mi o ní přestane zdát?

Raquel, změna prostředí nám pomůže.

Je to úžasná příležitost.

Jo.

Na. Vezmeš tyhle tři k mé mámě?

Jasně.

- Budeš mi chybět. - Zlato…

Nedělej z toho drama. Je to dvě hodiny jízdy.

Dvě hodiny. To si pamatuj.

Děti tě budou milovat.

Na mě zapomeneš.

- Ne, nikdy. - Ne?

- Jedeme. - Tak jo, pojď.

- Přijeď na návštěvu! - Tak jo.

Jeďte opatrně.

- Ne, sakra. - Co se děje?

Zapomněla jsem kartičky.

Jaké kartičky?

Na procvičování. Podívej se do té krabice, prosím.

- Quelo… - Budem se muset vrátit.

Není to poprvé. Jsi nervózní, ale pak to zvládneš.

- Nezvládnu. - Podívám se.

Ne, Germáne. Už roky jsem neučila.

Byla to má nejdelší pauza, musím být připravená.

Znáš puberťáky.

Odhalí tvé slabosti a jsi v háji.

- Přeháníš. - Ne, oni…

Vycítí strach.

Jako psi, co čuchají drogy na letišti.

Našel jsi je?

- Jsou modré? - Ano.

- Nečti je, budeš se mi smát. - Fajn.

Jsi roztomilá…

Tentokrát se budu cítit jako skutečný učitel.

Myslíš, že si najdu kamarády?

Vždycky jsem učila jen pár týdnů.

To si přátele nenajdeš.

Určitě ano.

Myslíš, že to zvládnu?

Možná nejsem připravená vrátit se do práce.

Zlato…

STŘEDNÍ ŠKOLA NOVARIZ

Hej!

Ahoj.

- Co to je, paní profesorko? - Test.

Z čeho? Je to prázdný papír.

Počkejte si. Iago.

- Pojď sem. - Já?

Ano, ty.

Piš.

„Umírat je umění,

jako všechno ostatní. V tom se vyznám skvěle.“

- O co jí jde? - Netuším, je den ode dne divnější.

„To umím, že je to jak peklo vřelé. To umím, že to cítím v celém těle.“

To nikdo nepřečte, Iago!

No tak.

- To není prdel. - Jestli se ti ta báseň nelíbí,

napiš to do testu.

Piš dál.

„Mohli byste aspoň říct, že mám nadání.“

„Mohli byste“ co?

Napíšu to. Pozor.

Tvůj kluk vypadá naštvaně.

- On ti to neřekl? - Co?

Nejsme spolu.

Cože? Vážně?

Posaď se, díky.

Máte půl hodiny na napsání vlastní úvahy.

Prosím, zamyslete se, než začnete psát.

Co chce Sylvia Plath těmi verši sdělit?

Je to volání o pomoc?

- Měli bychom zavolat pomoc. - Problém, Roi?

Ne.

- To nic. - Oznamuje svou smrt?

- Můžu se na něco zeptat? - Ne.

Prosím.

Viruco.

Na co?

Proč jsi tak krutá?

Já?

Jde o ten můj vzkaz. Ale já to nemyslel vážně.

Nevím, co myslíš.

Pusť se do toho, nebo to nestihneš.

- Ahoj! - Ahoj.

- Chceš pomoct? - Jsem v pohodě.

Jaká byla cesta?

Ahoj, synku.

- Dobrá, jen jsem trochu ztuhlá. - Nemusí to jezdit dvakrát měsíčně.

Nechal jsi ji řídit? Díky bohu, že to tvůj otec nevidí.

- Nenechal mě udělat si řidičák. - Tak je dobře, že se časy změnily, ne?

Tím si nejsem jistá.

Říkával, že stačí, celý den pracuju v restauraci.

Cože?

KURVA

Do prdele.

Concho, viděla jsi někoho u mého auta?

Mám propíchané všechny gumy. A na dveřích velký nápis.

Viděls něco, Mijaíle?

Snažím se tím směrem nedívat. Špatné vzpomínky.

Nebyl dobrý student.

Ne, že by mi teď dělal větší radost.

Dej mi něco silného. Asi nebudu řídit.

Čokoládový dort nebo kávový likér?

Gin.

Čistý.

- Zvíře. - Ty jsi zvíře.

Ten.

Concho… Děkuju.

Učení těchhle dětí se ani nedá zaplatit penězi.

Přivedou mě do hrobu, Concho.

Ani náhodou, drahoušku. Jsi silná.

Jasně, ale…

Je to přes čáru. Jednoho dne navždy zmizím.

Víš, co je lepší, než chlast?

Někdo, kdo naslouchá.

Ne stará baba jako já. Kolegyně nebo kamarádka.

Máš nějakou?

To je škoda.

Sdílená starost je poloviční.

Najdeš si někoho, s kým si popovídat, uvidíš.

- Je čas na dezert. - Vážně?

Ne, Demetrio, jsem přecpaná.

Urazila bys mě.

Tak jo, jen malý kousek.

To je lepší.

Tu máš.

- Co mu je? - Díky.

Má problémy s prostatou? Byl na záchodě už třikrát.

Jestli není dobrý v posteli, mám úžasné prášky.

Přestaň s tím.

- Díky. - Prosím.

No a? Těšíš se?

Je skvělé, že tě vzali na tuhle školu.

To je.

Je nejkrásnější v Galicii.

To přeháníš, mami.

Myslíš?

Viděl jsi hezčí?

Je těžké uvěřit, že je to veřejná střední škola.

Dáme bublinky a oslavíme, že jsme všichni spolu?

Nejsme tu všichni.

Takže není moc co slavit.

No tak, mami. Musíme jít dál.

Otce jsme pohřbili před třemi měsíci.

Není důvod spěchat.

Ani slavit.

Že, Raquel?

Jak dlouho to trvalo tobě?

No…

Dlouho.

- Tak já jdu spát. - Jsi unavená?

Chci si odpočinout na zítra do školy.

- Bylo to výborné. - Děkuju.

Dobrou noc.

Budu nahoře.