Pieces of a Woman

NETFLIX UVÁDÍ

17. ZÁŘÍ

Nahoru!

Tommy, vytáhni to nahoru!

Strašně se s tím párá, Bobe. Tys ho za to posadil.

Jestli každej sloup zabere čtyři dny, máme půlroční skluz. Kvůli němu.

Klídek, kámo.

Slíbil jsem dceři, že ten most přejde jako první.

- Tý, co se ještě nenarodila? - Přesně tak.

Nahoru!

Proč to zas posíláš dolů? Vykopni ho.

- Jak se má Martha? - Dobře, jako vždycky.

- Kolik je hodin? - Tři.

Mark a Wendell mají pauzu.

Tak jo.

Zítra mi musíš podepsat Jimmyho rozpis.

- Zítra. - Tak dobře.

JE TO HOLČIČKA

Kope hodně?

Hýbe se…

Jo. Teď se hýbe hodně.

- Cože? - Je víc nahoře, nebo dole?

Je pozdě.

- Není to moc příjemné. - Máš kliku.

To je milý.

- Jo. - Díky. Uvidíme, jak to půjde.

Do prčic.

Nejdřív se mi…

podepiš tady.

Iniciály.

Datum.

Tady jsi to vynechala.

Iniciály. Vedle toho…

Jestli je to v pořádku, tak jdu.

- Ahoj, ségro. - Díky.

- Nashle. - Zatím ahoj.

- Měj se. Uvidíme se doma. - Fajn.

- Hodně štěstí. - A pak...

Tady dole.

A je to. Máte auto.

- Díky, Chrisi. - Bylo mi potěšením.

Děkuješ mu za to, že dostane provizi.

- Děkuj mně, já ho koupila. - Dík.

Děkuju.

Děkuju ti.

Blahopřeju, máte auto.

- Ještě žes to stihnul. - Blahopřeju.

Vrtá mi hlavou,

jak to, že umíš stavět mosty, ale neznáš hodiny.

To se povedlo. To je vtipný.

Je vzadu. Nechám ho přivézt. Moment.

- Díky, Chrisi. - Ahoj.

Ještě něco. Číslo vašeho sociálního pojištění.

- Na co? - Kvůli půjčce.

- Má tě ráda, jen to nedává najevo. - Nemá.

- Právě nám koupila auto. - To jo.

Chce tím ale něco dokázat. Ví, že na něj taky mám.

Chtěla mě ponížit. Tady není.

Koupila minivan, jako bych nebyl chlap.

Dobrej klakson.

Má sílu.

Anita žárlila.

Proboha. Co je nám po ní? Ať jde do hajzlu.

- Co na tom? - Nic, jenom…

Vůbec na tom nezáleží. O to jde. Koukni na to.

Páni!

Vybrala šedou, barvu svý duše. Nádhera.

- Její barva. - Teď je naše.

Jo.

Na tom záleží. Na potahový látce.

Na vyhřívání sedadel, na airbagách.

- Myslím, že se tu budeš dobře vyjímat. - Jo. To je ono.

- Záleží na nás třech. - Jo.

Záleží na naší rodině. Je fuk, co si myslí ona.

Víš, na čem záleží? Na tomhle.

Jo.

- Něco jsem nám koupil. - Panejo.

To je tak hezký!

- Hele. - Počkej, to je…

- Mám to špatně? - Ne, správně.

Je to vzhůru nohama.

Udělal jsem to schválně. To je moje dcera.

Podivná, zajímavá, okouzlující, inteligentní.

- Skromná. - Skromná, pokorná.

- Mám jí zavolat? - Jo.

- Chceš vodu nebo něco? - Ne.

Jde to dobře. Proč si nesedneš, zlato?

Jo, sednu si.

Sedni si.

No jasně, teď to nebere.

Ahoj, Barbaro, to jsme zas my.

Teď máme kontrakce po šesti minutách.

Děláme pokroky.

Dostáváme se do správnýho rytmu

a jsme na tom dost dobře.

Kdy?

Fakticky?

To je novinka, ale… co naděláme?

Jo. Tak nám dej vědět. Budeme na telefonu.

Děkuju.

Pamatuješ, jak říkali na předporodním kurzu,

že to najednou může nabrat jinej směr že všechno nemusí jít

přesně podle plánu a že se věci můžou změnit?

- Máme tu změnu. - V jakým smyslu?

Barbara má… Je právě u těžkýho porodu.

- Je u porodu? - Pamatuješ na Evu?

Ano, ale teď rodím já.

- Líbila se nám. - Zavoláš jí?

- Evě? - Jo. Chci… Ne, Barbaře.

- Chci s ní mluvit osobně. - Je u porodu.

Já taky rodím.

Jo.

- Není třeba vyšilovat. - Já nevyšiluju.

- Ale chci ji tady. - Fajn.

Neřekla, jak dlouho to potrvá?

Bude to každou chvíli a Barbara přijde, až to půjde.

Já to neovlivním.

- Jen vyřizuju vzkaz. - Ne.

Přijde, jakmile bude moct.

Jak říkám. Uklidni se.

Budeme něco dělat. Co říkáš? Zatancujeme si?

- Pojď. - Nechci tancovat.

Zabav mě něčím.

Chceš zabavit? Jako vtipem nebo tak?

Jo.

Vtip o něčem, co máš ráda. Co je v lednici?

Brokolice. Je tu brokolice.

Víš, jakou muziku má ráda brokolice?

Víš to?

- Jakou? - Brokenrol.

- Kecáš - Nekecám.

- To se k brokolici nehodí. - Kam chodí brokolice popíjet?

- Kam? - Do salátovýho baru.

No tak.

Jsi vážně strašnej.

No ne.

- Co je to? - Tak jo.

To mi praskla voda?

- Panebože. - To nic.

Co to znamená?

Kde je?

- Svlíkneme to. - Kruci.

Sundáme ti to.

- Tohle je taky mokrý? - Ne, to ne.

- Tak. - Zavoláme jí znovu? Tohle je...

Zavolám jí.

Teď to bolí. Proboha.

Bože můj. Kruci.

Nedívej se tak na mě.

Pojď sem.

- Pojď sem, zlato. - Bože můj.

Pojď sem.

- Na míč ne. - Nechceš si na něj sednout?

- Bojím se. - Dali nám ho na to.

- Nechceš se na tom protáhnout? - Na to kašlu.

- Opatrně. - Sakra. Nechci se protahovat.

Proč je mi tak blbě?

Chceš to takhle?

Jak se to dělá?

Ach jo. Promiň.

Tohle je divný.

Musím… Je mi fakt zle.

Namasíruješ mi záda?

Děkuju.

Do pytle.

Je mi na zvracení.

Skoro nic jsi nejedla. Co bys zvrátila?

Nevím. Promiň.

- Moc ti to sluší. - Děkuju.

Taky vypadáš hrozně vyděšeně.

Ale nejsem.

- Fakt? - Fakt.

- Vyšiluješ? - Vůbec ne.

V očích máš velkou…

úzkost.

- Nemám. - Tak mi dej pusu.

Chceš se líbat?

Tolik ne.

To je ona.

Vidíš, jak rychle přijela?

- Zdravím. - Ahoj.

Máme stahy po šesti minutách a praskla jí voda.

- Má křeče. - Páni.

- Skvělé. Jak se máš? - Dobře. A ty?

- Výborně. Mluvil jsi s Barbarou? - Ano.

- Fajn. Jak se máš? - Dobře.

- Dáš si vodu? - Ne, děkuju.

- Je tu Barbara? Přijde? - Chceš vodu?

- Ahoj, Martho. - Ahoj.

Promiň. Je mi hrozně zle. Donesl bys mi vodu?

- Jo. - Dík. Potřebuju ji.

Jak to jde?

Dobře. Jen ty dvě poslední byly silný.

- Vím... - Jsou častější.

Jo. Je mi na zvracení.

- Tady… - Ještě jsem ne…

- Zvracela jsi? - Ne, nic nejedla.

Dobře. Víš…

To je dost normální. Vlastně je to dobré znamení.

- Vážně? - Postupuje to.