Failure to Launch

Mám dojem, že jsme si hodně blízko.

Jsme si hodně blízko.

Takhle můžeme všechno sdílet.

To je vážně skvělý.

Podívej.

Pořád jsou tak zamilovaní.

Není to nádhera?

Kam podle tebe náš vztah spěje?

Dneska večer určitě ke mně domů.

Páni!

- To je tvůj dům? - To je.

Je nádhernej!

Díky.

Rád se vracím do útulného domova.

Jsem šťastná. Jsi taky šťastný?

To jsem. Štěstí to je moje.

Trippe, když jsi vzhůru, synku...

No tak, tati! Tak přece. Neumíš zaklepat?

Cože?

Tvoje máma... Chrápe jako nosorožec.

A navíc ještě tahle hudba...

Ahoj, vy musíte být Melody.

Melissa.

Aha! No jo, Melissa!

To je Melissa. Jasný. Dobrý.

Pěkně si to užijte.

Dobrou, tati.

Ty žiješ s rodičema?

Je to problém?

Děláš si ze mě srandu?

A už odchází.

Dupe po schodech.

Neuvěřitelný! S rodičema?

Teď si obléká kabát.

Ty jsi přesunul věšák?

K sakru!

Musíme se té věci zbavit. Takhle nás ještě někdo zažaluje.

Krucinál!

A je pryč.

Další, která to zabalila.

A on je pořád ještě tady.

VÍTEJTE NA PALUBĚ

TÝDENNÍ PŘEDPOVĚĎ POČASÍ SLUNEČNO

TORTILOVÉ CHIPSY

- Dobrý ráno, mami. - Ahoj.

Zdravím, tati!

Dobrý ráno, synku.

Vyspal ses včera nakonec?

- Tady to je. - Jsi nejlepší, mami.

SPORTOVNÍ ZPRÁVY

No to snad ne!

- Hezký den, synku! - Tobě taky.

- Nezapomeň si svačinu. - Díky.

- Měj se! - Pa!

Rozešel ses s Melissou?

Spíš se rozešla ona se mnou.

Cože? Co se stalo?

Stalo se to včera. Byli jsme v restauraci.

Zadívala se na starší pár, který se držel za ruce.

A pak mě chytila za ruku.

Usmála se na mě.

A pak na mě hodila „ten pohled“.

Kámo, to mě fakt mrzí.

To přežiju.

Bylo na čase, aby poznala rodiče.

Hlavně ne rodiče.

Sbohem, Melisso.

A je to tady zase.

Co tím myslíš?

Myslím tím, kamaráde,

že se bojíš lásky.

Nesmysl. Ani náhodou, hele, lásky se fakt nebojím.

Miluju lásku.

Tak hele, už jsem měl dost holek.

Občas to prostě nevyjde.

Ale, když mám štěstí,

jsem za chlápka, co „odkrývá nový oblasti na poli sexuality“.

Ale vždycky se dobře pobavíme.

Díky.

Já si užiju, ony si užijou. Je to skvělý pro všechny.

Nepochybuju o tom, že je to dobrý pro celý lidstvo.

Kdyby takhle lidi mysleli...

Spí se mi dobře.

Na dvoulůžku v povlečení Supermana, který máš od šesti let.

Na rozdíl od tebe na manželský posteli

v suterénu u mámy?

Je ortopedická, potřebuju jí.

Alespoň neotravuju rodiče

a můžu si dovolit kdykoli zasunout.

Jsem potulnej chlápek. Pořád na cestě. Na cestě za pravdou.

Pravdou je, že dítě je pro rodiče tou největší radostí.

Nemůžu se od nich odstěhovat,

protože bych jim chyběl!

Amen, bratře!

Amerika nás za tenhle životní styl odsuzuje.

Přitom bychom ho měli oslavovat.

- Jsme chlapi, co pořád bydlí u rodičů. - Jasně!

Netřeba omlouvat to, jaký jsme, jak žijeme,

- s kým. - Ne!

U stolu vidím, pánové, tři vítěze.

A kdokoli by to viděl jinak,

ať ukáže, co umí!

Od rodičů mě nedostanou

ani párem volů.

Klukovi už je 35 let!

To snad není pravda.

Pětatřicet let!

Jako rodiče jsme obstáli, svojí roli jsme splnili!

Nevadí mi, že u nás kluk pořád bydlí.

Útulněji by se nezařídil.

Náš syn pracuje jako stevard.

Pořád je pryč. Nepotřebuje mít

- vlastní byt. - Hm.

Navíc ho u sebe nechávají přespat piloti.

Podle mě je to o tom nebát se přitvrdit.

Bez kladiva dům nepostavíš!

Dá si někdo guavový lomcovák?

Naučila jsem se to na Maui. Umí vyhnat starosti z hlavy.

Na zdraví, zlato.

Kdo je moje maorská ženuška, co?

Bev? Co je to?

Mám to z Havaje. To je Lono, bůh plodnosti.

Bud ho má taky. Chcete to vidět?

- Ne! - Ne!

Ne. O co tady vlastně jde?

Náš Dougie se odstěhoval!

- Cože? - To žertujete.

- Ano! - Kdy?

Budou to dva měsíce!

Je to nádhera!

Kolikrát za týden to asi děláme?

- No! - Bude.

Co? No!

Nechápu, jak jste to dokázali? Doug je fajn, ale...

Jak se vám ho podařilo vystěhovat z domu?

Potkal dívku.

Dívku? Tripp má novou dívku každý týden.

Tak to asi ještě nepotkal tu pravou.

Nechci další polohovací křeslo, Ale. Chci nějakou novinku.

Tady máš novinku!

Držáky na pití.

To jsem přece nemyslela.

- Dobře. - Jak myslíš.

Kup si, co chceš.

Ale pamatuj si, že si do půl roku zařídím nějaký románek.

Jestli se mám zajímat o polohy, tak se vším všudy.

Domluveno.

No tak.

Pojďme se trochu soustředit. Vybíráme přece křesla.

To mě podrž!

Vidíš jí, synku?

Tati? Vybírej křesla.

Chci tohle.

- Prodáno. - Ne, je puntíkovaný.

To si do domu nevezmu.

Uklidni se, tati.

Až tě opustí, křeslo vezme s sebou.

To křeslo nebereme.

Křeslo s puntíkama beru. Mám vlastní peníze.

Jestli zase nezačneš tancovat, nemáš na to.

Promiňte.

- Je moje. - Prosím.

Koupíte si ho?

Ne.

Koktejl, deku nebo něco jinýho?

Ne, potřebuju jen svých 20 minut.

- Na co? - Na pročištění hlavy.

Chodím sem relaxovat.

Víte, co pomáhá mně? Sledování pořadů o vaření.

Náramně to uklidňuje.

Na každého zabírá něco jiného.

Prodavačům tu nevadím, protože jim nosím kafe,

a hraje tady uklidňující směsice

hitů ze sedmdesátek a smooth jazzu.

Je to prakticky návykové.

A většinou si mě nikdo nevšímá.

To určitě ne.

Tak to je ono.

Příjemné, viďte?

To jo! Utahuju si z rodičů, ale tohle se mi fakt líbí.

- Jsem Paula. - Tripp.

Na prvním rande většinou s nikým nespím.

Nepřijde mi to jako rande.

Bylo by, kdybyste mě pozval na skleničku.

Chcete zajít na skleničku?

Nemůžu. Co třeba oběd zítra?

Určitě. Moment. Zítra je sobota.

Někdy obědvám i v sobotu.

Mám něco v plánu se synovcem.

Co třeba pondělí?

Setkáme se tady.

Nádhera.

Jsem doma!

Ahoj, Paulo.

Dobrá zpráva, máme bublinkovej čtvrtek.

Je přece pátek.

V tomhle týdnu byl čtvrtek dvakrát.

To už je třetí týden po sobě.

Možná to tak zůstane napořád.

To zní jako letní čas.