Le repos du guerrier

Máš tu zimu. Můžu zavřít okno?

Tvůj otec také rád větral.

Kolik platíš za topení?

Dvacet pět tisíc.

Ani se nedivím.

Dnes už se na zápal plic neumírá.

Kdyby tvůj otec pár let vydržel…

Na co zemřela teta Lucie?

Nemůžu si vzpomenout.

Koronární trombóza.

A odkázala ti všechno.

To je od ní hezké, ale já jsem taky její příbuzná.

Věděla, že nejsem bohatá.

Máš penzi po otci.

Jen 100 000 franků.

A byt za 30 milionů.

Nezačínej. Tatínek tu umřel, nikdy ho neprodám.

Škoda. Nábytek je strašný.

Ano, ale je to památka.

Památka na jeho milenky.

- Byli jste rozvedení. - To ho neomlouvá.

To bude Pierre. Otevřeš mu?

To je z prádelny.

Ať to nechá na chodbě.

A máš 100 franků?

V popelníku na klavíru.

Promiňte, myslela jsem, že jste z prádelny.

Těší mě, paní.

- Zaplatil jsem. - Díky.

Už je hotová.

Vezmu si klobouk a jsem celá tvoje. Jedeme pozdě.

- Máme čas. - A co provoz?

- Ráno nebude. - Určitě?

Bála se vždycky, že zmešká vlak?

Je rozumná. To je u svobodné ženy přednost.

Píchla jsem se do hlavy.

Osobně jsem proti svobodným ženám.

Nejsem ještě stará panna, mami.

Možná tě potěší, že se chceme vzít.

Za pár měsíců, někdy na jaře.

- A to mi říkáš jen tak? - Jak jinak?

To je velká novina. A já se ji dozvím jako poslední.

Zlobí se. Chtěla to vědět dřív než my.

Tak rychle, nebo mi ujede vlak.

Nedělá si legraci, Pierre?

Vážně nad tím uvažujeme.

Nevypnula jsem plyn. Na, už musím jít.

Klíče dej paní Pie.

Nashle, paní Pio! Pozítří se vracím!

Na shledanou, slečno! Jede na výlet?

- Dostala dědictví. - Velké?

Možná.

Doufám, že se neodstěhuje. Byla bych smutná.

Takových slečen je pomálu.

- Obchody jim tu zřejmě nejdou. - Vlak odjíždí za 25 minut.

Aspoň si sednu.

- Rád bych jel s tebou. - Vím, že máš práci, miláčku.

Dva dny volna bych si mohl zařídit.

Ale máme nového ředitele.

Jsou to jen dva dny. Spěcháš?

Ano.

- Stejně mě to mrzí. - Mě taky.

Ahoj, drahoušku. Šťastnou cestu.

HOTEL MOROT A GENEVE

HOTEL TERMINUS

Máte volný pokoj?

Na kolik nocí?

Jednu nebo dvě.

Pro jednoho nebo pro dva?

Vidíte přeci, že jsem sama.

Dám vám desítku.

GENEVIÈVE LE THEIL, NAROZENA 28. DUBNA 1932, PAŘÍŽ

Haló?

Ano, počkám.

Je to hotel…

První patro napravo.

- Ano. - To je na dlouhé povídání…

Promiňte!

Pane!

Pane, stala se nehoda!

Nehoda?

Jeden host.

- Jaký? - Z šestky.

Vážně? A jak to víte?

Spletla jsem si pokoj.

Odemkla jste šestku? To je divné.

Pojďte se podívat. Moje věc to není.

- Číslo šest? - Ano, šest. Třikrát dva.

Pane, vzbuďte se!

Ten se jen tak nevzbudí.

Mazané. Opravdu povedené.

Musím zavolat policii.

Nejde odemknout snadno.

Naštěstí pro vás to šlo. Jinak byste tu měl mrtvolu.

A brzy možná budete.

Renaud Sarti. Student.

Ale mladě nevypadá. Viděl jste jeho doklady?

Přepisoval je přímo přede mnou.

Asi je zničil a zahodil.

Číslo je falešné.

- Příště dejte větší pozor. - Ano, pane inspektore.

Přežije. Našli jsme ho za tři hodiny.

Našla ho tahle dáma.

Znáte toho muže? Paní nebo slečna?

Slečna.

Ne, neznám ho.

Přijela jste dnes?

Vlakem ve 14:50.

Také z Paříže?

Ano.

Nikdy jste ho neviděla?

Řekla jsem, že ne.

Jsem tu obchodně, kvůli dědictví po tetě,

paní Lescure.

Mám schůzku s jejím právníkem.

„Za šesté: 80 hektarový pozemek s ovocnými stromy

v obci Longvic.“

Obchody se spotřebiči si nechám, ale nemovitosti ne.

Dluhopisy prodám. Chci raději akcie.

Chtěl jsem vám radit, ale vidím, že mě nepotřebujete.

Ale ano. Nechci udělat nějakou hloupost.

K těm nemovitostem…

Dostaneme se k nim. Teď podepíšeme protokol.

Už je osm. Když dovolíte,

pozval bych vás na večeři, abychom to projednali.

Promiňte, většinou pozdě nechodím.

Nedalo se čekat, že najdete otráveného muže,

tady, kde se nic neděje.

Mně se také nic zajímavého nestává, a vidíte,

teď jsem milionářka a bernardýn záchranář.

Kde mám podepsat?

Tady a tady.

- A k pití? - Promiňte.

Dobré burgundské?

K tetřívkovi…

Spíš Volnay?

Momentík, prosím.

Pommard?

Prosím.

Tetřívek… Chambertin.

- Ročník 45? - Nemáte 49?

Ten je nejlepší.

Já vím.

Je robustnější. Mám ho raději.

Tak na čem si stojím?

Kolik myslíte, že lze dostat za ty nemovitosti?

- Asi deset milionů. - To nestačí.

S tím nic nenadělám.

Pechiney, dluhopisy, nemovitosti…

Když dovolíte, proč chcete dvě třetiny kapitálu prodat?

Kvůli práci. Chci podnik, který mě zaměstná.

Myslel jsem, že se budete vdávat.

Právě proto chci mít co dělat. Něco, co by mě bavilo.

Tak proč se vdáváte, dítě?

Neodpověděla jste mi.

Šestka mi připomněla desítku.

A kdyby desítka neodemkla šestku…

Myslím na toho sebevraha,

vzbudí se v nemocnici bez peněz a bez dokladů.

A už si myslel, že je po všem.

Poslali mě za vámi. Chtěla bych vidět pana Sartiho.

- Toho, co se pokusil… - Jste příbuzná?

Ne, já ho našla.

- Tudy. - Nejdu na návštěvu.

- Jen jsem chtěla… - Bude mít radost. Čeká vás.

Chce poznat ženu, co mu vrátila život.

Říká vám různě.

Skautka, strážný anděl, bernardýn záchranář, chůva,

vodicí pes, svatá Geneviève. Je samý vtip.

Co je mu líp, pořád žertuje.

Tady ji máte. Měl jste pravdu, přišla.

Tak tady je ten anděl.

Jak je vám po tom všem?

Dobře. Ale co vám?

Co na to říct? Je mi skvěle.

Jsem rád, že jste hezká.

Mrzelo by mě, kdyby mě našel nějaký obchodní cestující.

Jsem rád, že jste mě zachránila vy.

Nebylo to schválně. Spletla jsem si pokoj.

Bůh mi dal život, ale nechtěl si ho vzít.

A to jsem mu dal výhodnou nabídku.

Skoro zadarmo.

Čekáním nic neztratí. Jednou zemřu i tak.

Už neplačte.

Nepotřebujete něco?

Vůbec nic, děkuji. Už jste udělala dost.

Jak dlouho si vás tu nechají?

Prý mě přivezli včas. Nenechají si mě.

Ale když vás pustí, nemáte…

Volal jste rodině? Přátelům?

Svěřuji vám ho. Starejte se o něj.

Ani nápad! Já přišla…

Počkejte na chodbě.

Ale slečno…

- Nejste unavený? - Je mi skvěle.

Mám výbornou náladu.

- Nemáte cigaretu? - Nekouřím.

Není ta aktovka těžká?

Je v ní jen kartáček a můj oblíbený Don Quijote.

Vy jste také rytířka.