Snowpiercer

SERIÁL NETFLIX

Moje dušičko…

Ještě jsem neviděla tvou tvář, ale už teď tě bezmezně miluji.

Nejsi jen moje dítě.

Jsi budoucnost.

Co se to se mnou děje?

- Moje dítě… - Zaro, poslouchej.

Až budeš vyrůstat, uslyšíš hodně o své matce.

Dýchej.

Tlač!

Jak na palubě Alenky zase zajistila, abys přežila.

A jak tvůj otec změnil, co zbylo ze světa.

Tvoje cesta na tento svět byla brutální.

SKLAD

Ale nezměnila bych žádný přešlap

ani trýznivé rozhodnutí, které vedly k tvému životu.

Pryč!

Kéž by to, co jsme s tvým otcem zvolili, byly dary.

Dar nového života.

PRO MOU DCERU

A síla čelit jeho nebezpečím…

ve Sněhoborci,

1 029 vozů dlouhém.

O DVANÁCT HODIN DŘÍVE

Napsalas jméno člověka, na kterého vzpomínáš?

Teď ho pověs na strom.

Až se narodí, vybereme to, které se nám líbí.

Je to tradice třetí třídy.

Někdo ji chce pojmenovat Ogai.

Zadácká tradice byla pojmenovat dítě podle nejbližšího města.

Přesně tak, Winnipeg.

- Pověsím ho. - Dobře.

- Fajn. - Poslední jména.

Pověste je na strom.

Děkuju.

A je to.

Slečno Gilliesová.

„Karg… Kargle.“

To je krásné jméno, Chundere. Pověs ho na strom.

Nebudete sem chodit. Ve druhé třídě nemáte co hledat.

Napadli ho. Mám právo ho vidět.

Má být ve třetí třídě a nesmí do nočního vozu.

No jistě, vyhodili mě. Není to poprvé.

Tak jdeme dozadu.

Alex, je při vědomí?

Vím, co suspenzní drogy dělají.

- Potřebuje mě. - Nepotřebuje.

Tak jdeme.

Alex… Ne. Josephe!

Josephe!

Tupé.

Ostré.

Nějaké nové příznaky?

Nové? Ne.

Ostré.

Trpíte víc mravenčením?

Je to asi stejné. Jak kdy.

Starost mi dělá ztráta citlivosti.

Tupé.

To bylo nové místo.

- Šíří se to? - To ještě nemohu říci.

Možná se to přesunuje.

Ale celá pravá noha je znecitlivělá, to se nepřesunuje.

Termální recepce je velmi složitá.

Vaše TRP kanály v podstatě omezují chladné podněty,

upravují, jak zpracováváte škodlivé podněty.

Možná to také ovlivňuje vnímání jiných pocitů.

Jako když ve svém kupé zhasnete

a sousedovi také blikne světlo.

Bude se to zhoršovat?

To je teď těžko říct.

- Dobrý? Chceš se natáhnout? - Ne, narovnat se.

Jasně. To zvládneš.

Jde strejda Till.

Co říkáte na Alysu?

Všechno v pořádku?

Jen se cítím strašně plná.

To taky jsi.

Ne…

Mělo by se tohle dít?

- Já nevím. - Sakra.

- Je to… - Praskla mi voda.

- Jo, myslel jsem… - Musíme jít.

- Jasně. Můžeš… - Tak jo.

- Uvolněte cestu! - Můžeš…

Headwoodova laboratoř.

Božínku. Ano, děkuji.

Poplach. Tak běžte.

Je to tady. Zarah rodí.

Božínku, dr. Headwoode.

Opatrně. Až na konec.

Vedeš ji k Headwoodové? Zaro, pomůžu ti.

- Ne. - Nechceš?

- Zvládnu to. Pojďte. - Tak jo.

- Dobrý? - Jo.

Tak jedeme.

Pozor, uhněte z cesty!

- Pozor! - Bude dítě?

- Ano, už brzy. - Bude děťátko!

Pozor!

- Je to naléhavé! - Bude děťátko!

Budu mít dítě, ne infarkt.

Ten dostanu já. Pěkně pomalu.

- Bude děťátko! - Hurá.

Tak jo.

- Děťátko! - Winnie.

Jen běž, šup! Pojďte sem, Zaro.

- Tady? - Ano, tady.

Dobře.

- Děťátko! - Tillová?

- Pojď, prcku. - Díky.

Zlom vaz!

- Proč rodí o tři týdny dřív? - To není nezvyklé.

Zato geneticky upravené dítě ano. Doufám, že to není tím,

nebo vás vlastnoručně hodím na mráz.

Porod by měl být zcela normální.

To mi nestačí, paní doktorko.

Andre.

Jsme tady. Jsem v pořádku.

- Jo. - Neboj.

Ruth. Dobře, že jste zpátky.

Je to tady. Slečna Fahramiová rodí.

To je brzo. Je v pořádku?

Myslím, že ano. Budeme vyzvánět?

No jistě. Pro změnu máme dobré zprávy.

Zvoníme každou hodinu, než se narodí.

Předpisy najdete zde.

Ale víte co?

Začali být rozmazlení, takže to vezmeme ležérně.

Promiňte, ležérně?

Tristane, správa se nepřetrhne,

aby vše bylo předpisové.

Něco jsme se za těch šest měsíců naučili.

Být pružní a sloužit podle potřeby.

Nikdo asi nechce slyšet klezmerovou kapelu, viďte?

A konfety taky uklízet nechceme.

Drazí spolucestující, přišel den,

kdy uvítáme dítě slečny Zary Fahramiové a pana Andreho Laytona.

Jak je zvykem, každou hodinu budeme vyzvánět…

- Takže je to tu? - …dokud se dítě nenarodí.

Je to tu! První dítě za dlouhou dobu.

To je určitě dobré znamení.

Někdo se probere v pořádku, někdo má potíže.

Těžko říct.

Dostal dávku přímo do srdce…

Zkus mu číst.

Bude to jako čtenářský kroužek naopak.

Třeba to pomůže. Povzbudí to mozek.

Slyšel jsi, Wildo?

Sice by se mi to líbilo, ale nebudeš vygumovanej.

„Vím, kdo jsem,“ odpověděl Don Quijote,

„a vím, že mohu být nejen těmi, které jsem jmenoval,

ale všemi dvanácti paladiny Francie a devíti slavnými hrdiny,

neboť mé činy zastiňují vše, co dokázali všichni dohromady

i každý z nich zvlášť.“

Dýchej!

Andre, až přestanu dýchat, dozvíš se to jako první.

- Jo. - Čtyřicet osm vteřin.

To je teprve začátek.

- Chci se projít. - Tak jo.

Zvládnu to.

- Já vím. Pomůžu ti. - Už jsi udělal dost.

Rád udělám ještě víc.

- Jsem tady. - Panebože.

Co se děje?

- Liana. - Cože?

- Liana. To zatracené jméno. - Tak jo.

- Ne, líbí se mi. - Tak dobře.

Jak chceš.

Pojďte všichni sem, prosím.

Do řady.

Na Sněhoborci neslavíme narození dítěte často.

Zarah Fahramiová právě rodí. A pan Layton je po jejím boku.

Takže přišel čas rozsvítit náš stromeček. Tristane!

To je krása.

Běžte!

Tudy, rychle.

Co se děje?

Sakra.

Všichni ven, prosím. To je ono.

Ne, nikam nechoď. Už to uhasili.

Jdu tam.

Já to zvládnu. Šlo jen o ten strom.

Strom plný jmen pro moje dítě.

Když bude potřeba, zavolám tě.

Zatím zůstaň tam.

Co se stalo?

Stánek na trhu. Je u toho Tillová.

- Musíš jít? - Ne.

- Určitě? - Chceš se mě zbavit?

Možná. Dýchat umím.

A tvoje dcera jen tak nevyleze. Viďte?

Poslední stahy byly před půl hodinou.

Nebojte, nezmeškáte to.

Děkuji.

Co tady dělá?

Protože vám nevěřím.

Proto se o Wilforda stará ona a ne vy.

Ne, tohle je zvláštní porod.

- Řekla jste, že ne. - Má doktorka zůstane.