The Liberator

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Desátého července roku 1943

se jednotka z Oklahomy

tvořená Mexičany, indiány a kovboji z Dust Bowl,

kteří by se tenkrát doma nemohli ani napít ve stejném baru,

vylodila na Sicílii a vydala se na brutální pětisetdenní výpravu

napříč Evropou obsazenou nacisty.

Toto je příběh těchto mužů.

Skupiny vojáků známých…

jako „Thunderbirds“.

OPERACE AVALANCHE

Jak to, že Coldfoot něco vidí? Já sakra nevidím ani svý boty.

- Na co se to dívá? - Na mlhu.

Děláš si prdel? Tu přece vidíme všichni.

Sklapni, Spigu.

Ty hlavně sleduj jeho.

Ano, kapitáne.

K zemi!

- Spigu, k zemi! - Snažím se. Kurva, já to koupil!

Do prdele.

Dva Panzery, čtyři pěší čety 500 metrů před námi.

Ustoupíme za ten hřeben.

Rota E, ústup!

Posílám souřadnice.

2-6...

Naglesi, ticho!

2-6-7-E-A-5-1. Přepínám.

Dobře. Jdeme, Naglesi, pojď!

Ne! Nelezte pod stromy. Zůstaňte na pláni!

Díky, kapitáne.

SALERNO, ITÁLIE ZÁŘÍ 1943

Garcio, Roso, omrkněte tu stodolu.

- Stáhli se tři kiláky na jih, ustupují. - Jaké máme ztráty?

Šest lidí chybí. Aspoň deset raněných.

Zjisti, kde Němci dneska spí.

Pozor na pasti.

Bacha, kam šlapeš.

Sakra! Co to bylo?

Krysa?

Ne, kámo.

Něco většího.

Nejspíš pes.

Schovával se tam, pane. Nezavře hubu.

Spig nám musí přetlumočit, co říká.

Tohle jsem našel v jeho skrýši.

Dej mi to.

Vemte ho dovnitř, ať se nají.

Kde je sakra Spig?

- Spigliani. Mluvíte italsky? - Ano.

Charlestown, Massachusetts.

Ano.

Znáš Boston?

Ano.

Boston.

Zaparkuj na Harvard Yard.

Fenway Park.

Paul Revere.

Kde ses naučil plavat, vojíne?

Sakra.

- Plavat? - Budu hádat.

Chlapecký klub na Druhé ulici.

Jo.

Jak to sakra víte?

Já ti to říkal.

Dělal jsem postgraduál na MIT.

Bydlel jsem na Maple, u křižovatky se Čtvrtou.

A chodil jsem s holkou…

jménem Hammel…

Gloria.

Měla taková…

krásná prsa.

Ségra Sparkyho Hammela, jo.

Sakra!

Chodili jsme oba do klubu v Charlestownu.

- Svět je malý, že? - To mi povídej.

Akacheta.

Carmona.

Kawacatoose.

Indiáni, Mexičani

a Talián z Bostonu?

Jo. 157. pluk z Oklahomy.

Najali mě v Salernu jako tlumočníka.

A jejich vůdce je taky indián?

Kapitán Sparks? Ne.

Je to kovboj. Z Arizony.

V Americe jsou vážně zoufalí, když verbujou do armády takový týpky.

Rudochy a Mexičany. Podřadný rasy.

My je takhle nevidíme.

Jsou to Američani.

Jako já.

Vážně?

Byl jsem v Oklahomě, desátníku. Před bary tam visí cedule s nápisy…

„Zákaz vstupu indiánům a Mexičanům.“

Taky jsem byl v Georgii.

Negři tam mají samostatná pítka.

Netvrď mi, že jsou to Američani jako ty.

Zvláštní.

Bojovat za zemi, kde si ani nedáš pivo

ve stejném baru jako kolega z armády.

Tak už mi prosím pověz o těch postech.

Postech?

Ano, musím vědět, co jste s nimi udělali.

S jakými posty? Netuším, o čem mluvíte.

- Ježíši Kriste! - Posty!

- Co jste s nima udělali? - My nic neviděli.

- Lžeš! - Ježíši, říkám vám pravdu.

Tvoje rota přešla tři posty.

Tady, tady a tady.

V jakém stavu jsou ty posty?

Posty… Jo, mosty! Mluvíte o mostech.

Ano.

Mosty.

Plete se to s italštinou, že?

Moje chyba.

Ježíši Kriste.

V jakém stavu jsou ty mosty?

Nic jsme s nima nedělali. Všechny stojí.

Klid, Spigliani.

Pro tebe válka skončila.

Možná si zase zaplaveš v Charlestownu.

Ale zítra touhle dobou budou všichni tví kámoši kovbojové a indiáni mrtví.

Kapitáne,

kluka zajímají fotky na pistoli.

Moje rodina.

Famílie. Kapišto?

Kde je tvoje?

Nikoho nemám. Všichni jsou mrtví.

- Bože, mluví tu někdo italsky? - Jo.

Já trochu umím.

Antonio.

Říká, že se jmenuje…

To jsme pochopili.

Říká, že jeho rodiče zemřeli.

Žil tady s dědečkem, dokud taky nezemřel.

Už měsíc se tu schovává před Němci.

Ztratili se nám, pane. V tom dešti přesun snadno utajili.

Zeptej se, jestli ví, kde jsou.

Prý to neví.

Kecá.

Třeba má jenom nahnáno.

- Gomezi, cos mu proboha udělal? - Já nic.

Čemu se směješ?

Ty jo, Němci! Nakukali mu, že mu dáme najíst

a pak mu to uděláme.

Co mu uděláme?

Uřízneme mu koule.

Řekni mu, že nemáme zájem.

- Že už jich máme dost. - Že jsou moc malý.

Řekni mu, že to je lež.

Řekni mu, že se Němci nevrátí,

za to ručíme.

Pane, fakt chcete, abych mu to řekl?

Řekni mu, že ti chlapi

jsou vnuci největších válečníků, co kdy brázdili americké pláně.

Zabíjeli horské lvy, lovili bizony.

Tihle chlapi

jsou potomci mocné mexické armády, která porazila Francouze na Cinco de Mayo.

A tihle chlapi

jsou synové texaských rangerů.

Nastolili zákony tam, kde předtím žili jen vrazi a zloději.

Řekni, že mu nacisti už neublíží.

Zítra je totiž najdeme a zastavíme.

A je to. Není to lepší pocit?

Žádnej chlap se nemá bát o svoji chloubu.

Přesvědčil toho kluka, že to zvládneme.

Nepřesvědčoval toho kluka.

Pane?

Dárek od našeho mladého přítele.

Patřila jeho dědovi. Chce, abyste si ji vzal.

Seřízl jsem hlaveň, je to praktičtější.

Taky mi řekl, kde jsou Němci.

- Dávej bacha. - Měj se!

Děkuju.

Prosím.

Sledujte tu trávu uprostřed.

Nehýbá se.

Tank.

Panzer na dvou hodinách, 45 metrů.

Na ně!

Honem!

Zdravotník!

Sežeň džíp.

Kapitán to dostal.

- Musí do nemocnice. - Podrž to.

Gomezi?

Rychle!

Dobře. Vydrž. Nehýbej se. No tak!

- Odneste ho. Hned! - Jdeme na to. Zvedněte ho.

Jen klid.

Držte to nahoře.

Stůjte!

Jeďte!

FORT SILL, OKLAHOMA O DVA ROKY DŘÍVE

Pohov, poručíku.

- Není to Honolulu, co? - Honolulu se přeceňuje, pane.

Vážně?

Nekažte mi ideály.

Byl jste na vojně na Havaji, pak jste studoval. Proč jste tu zas?

Došly mi peníze.

Dejte armádě ještě pár let, pak se vraťte a dodělejte školu.