Equinox

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Už jedou.

Ahoj.

Jen do toho.

Falke, musíš mi už vrátit tu knihu. Potřebuju tu knihu. Falke…

Falke. Hned mi ji vrať.

- Pojď. - Chci jít dovnitř.

Astrid. Ahoj.

Ráda tě vidím.

Jejda.

Chceš znát tajemství?

Je to moc tajné, tak pojď blíž.

Život… je jedno velké… zklamání.

- Rozumíš? - Pusť mě!

Ido, nemůžeš jet. Musíš zůstat tady.

- Jsi blázen. Uhni. - Ido, ne. Poslyš. Ido.

Nenávidím tě.

Vypadni.

Řekla jsem, ať vypadneš.

To jsem já.

Zlobíš se?

Nezlobím, Astrid. Je to nejlepší den v životě.

Proč bych se měla zlobit?

Nevím.

Promiň.

Promiň.

- Nemám ráda, když se zlobíš. - Ne.

Tady.

Vezmi si to.

Tobě sluší víc.

Je pěkná, že?

Jo.

Přesně tvoje velikost.

Teď už běž.

- Hej, Astrid, je tam Ida? - Ano.

Díky.

Život se prý žije kupředu, ale chápán je až zpětně.

To řekl Kierkegaard.

Copak to tu máme?

To musí být nejmladší dánská maturantka. Vypadáš skvěle, zlato.

Ta je Idy? Vlastně ti docela sluší.

Hej! Dvě minuty!

Zkus si to užít.

Najednou bude po všem. Čas letí strašně rychle.

A pak se za dneškem ohlédneš jako za dnem,

kdy tvůj život začal.

- To si teda nemyslím. - Ano. Budoucnost máš u nohou.

Podívej.

Jsem tak pyšný. Vy dvě jste to nejlepší, co mám.

Moje holčičky.

Hej!

Nastupujte. Musíme jet. Máme rozvrh.

Ido.

Zůstaň tady.

- Teď ne. - Prosím tě, Ido.

Poslechni mě.

Počkej. Lene, dost.

- Přestaň. - Nesmíš odjet.

Lene.

Co to děláš? Dusíš ji.

Díky za návštěvu.

BUDOUCNOST A SVOBODA ČEKAJÍ

- To ne. - Našli jsme náklaďák.

Řidič byl v bezvědomí a děti pryč.

- Ne! - Lene, musíš se uklidnit.

- Jen klid. - Máme venku pátrací hlídky.

- Víte v kolik? - Nevíme kdy.

Víme jen, že jsou všichni pryč, a zdá se, že spolu někam odešli.

Uklidni se.

Proč jsi mě sakra neposlechl?

Šli oslavovat. Jsou to puberťáci. Musíš se uklidnit.

Někde jsou, ne?

To je konec.

PŮVODNÍ POŘAD NETFLIX

Říkalo se, že rozbité zrcadlo značí sedm let neštěstí.

Myslelo se totiž, že to vaše duše se roztříštila.

Tuto pověru lze ale nejspíš vysvětlit tím,

že zrcadla měla v minulosti velkou cenu.

Byl to způsob, jak strašit služebnictvo, aby na ně dávalo lepší pozor.

Posloucháte Hlas noci,

pořad, který vysílám společně s vámi tam venku,

kdy se může stát všechno a nic. Nadešla chvíle pro vaše telefonáty.

Vezměte mě za ruku a řekněte, jaký máte pocit z pověr.

Na lince máme posluchače. Vítejte.

Ahoj. Tady Ghita.

Ahoj, Ghito. Máte zase poblíž puštěné rádio.

Prosím, vypněte to, když voláte.

Ahoj.

Ahoj, Krabe.

Ahoj.

To je hezké. To je pro mě?

Ještě to není hotové. Chce to víc třpytek.

Celé to tím posypeš.

Je to dokonalé.

Kde je Krab? Tady má klepeta.

Krab. Krab a pak…

- Krab už může. - Co budeme dělat?

Krab…

- Ahoj, tati. - Ahoj, zlato.

Můžu na iPad?

Ano, půl hodiny, ano?

- Ahoj. - Ahoj.

Páni. Vypadáš skvěle.

- Hezky voníš. - Děkuju.

- Protože jdeš ven? - No jo.

To je prima.

Kam jdeš?

- To bys chtěla vědět, co? - Ano.

Já jen, že jsem tě viděla ve městě s tou ženskou.

Tvoje…

- Tvá přítelkyně, nebo je to… - Ne.

- Jen jsme šli na kafe. - Jasně. Jo.

Já jen, že jsme na malém městě a já tu taky bydlím, takže jestli…

Byli jsme jen na kafi.

Nejdete ven spolu?

Odstěhovala ses…

- Jak dávno? Před rokem? - Ano.

Nezačínejme s tím, ano?

- Nezačínejme. - Proč?

Chybíš mi.

- Děláš to, protože jdu ven. - Proto ne.

- Ale ano. - Proto ne.

To není fér.

Tys to tak chtěla.

Já nevím, co chci.

Dostal jsem tě.

- Ty jsi ale vůl. - Jsi snadná kořist.

Nedostals mě.

- Nechám dnes Simona u pultu. - Fajn.

Nevadí ti to?

Vítejte zpět. Někdo nám volá do vysílání.

Zdravím vás. Znáte ten pocit…

když si odplivnete přes rameno…

To ti nepomůže.

Haló, kdo je to?

Když tě chtějí, vezmou si tě.

- Kdo je to? - Existuje další realita.

Ta, co je za tou, ve které jsme.

Spojení trochu vypadává.

- Pouštíte si to na repráky? - Slyšíš mě?

Já tam byl, Astrid. Byl jsem tam.

Bohužel budeme asi muset…

Stane se to znovu.

…dát prostor dalšímu posluchači.

Nezavěšuj. To jsem já, Jakob.

Jakob Skipper. Jako ta kouzelná mince, co jsem ti dal.

Nic úplně nezmizí.

- Jaká magická mince? - Nepamatuješ si mě?

Znal jsem tvou sestru Idu. A vím, proč zmizela.

Kdo je to?

Ty údajné pověry jsou skutečné. Je to v té knize.

- Musíme se sejít. - Kdo jste?

Byl jsem tam. Viděl jsem je zmizet.

- Co chcete? - Vím, co se tehdy stalo.

Haló?

Ne, přepni ho zpět.

Dej ho zpátky.

- Neměl jsem to přerušit? - Ne, zavolej mu ještě.

Co to, sakra? Zavolej mu.

Zavolej mu ještě!

- Nevím, jak se jmenuje. - Proč sis nezapsal jeho číslo?

- Ten, co volal. Jak se jmenuje? - Já nevím.

- Zasranej amatére! - Astrid! Co se děje?

TŘI MATURANTI SE NAŠLI ALE KDE JSOU OSTATNÍ?

JAKOB SKIPPER, AMELIA GEISLEROVÁ A FALKE GRAVESEN

JEDNADVACET MATURANTŮ SE STÁLE POHŘEŠUJE

Nad čím přemýšlíš, zlato?

Myslím, že se Ida nevrátí.

Taky se mi po ní stýská.

Stýská se mi po ní neustále.

Ale my se nevzdáme, že ne?

- Ahoj. Co je? - Ahoj.

Díky, že jsi tu. Je s tebou Vera?

- Ano, je v autě. - Fajn, můžeme…

- Můžeme se projít? - Ano.

Díky.

Musím zjistit, co se stalo, když zmizela Ida.

Dobře.

Rozhodla jsem se o tom udělat pořad v rádiu…

a vracím se do Kodaně.

Nikdy jsi o ní nechtěla mluvit. A teď o své sestře budeš dělat pořad?

Já musím.

- Je to jen na pár týdnů. - Ale co Vera?

Vrátím se.

Je mi líto mámy.

Ano, mně je líto nás všech.

Lehni si, ano?

ZÁMEČNÍK

A mám klíče k městské pokladně. Měj se.

- Dobrý. - Zdravím. Je to číslo 106?

Ano. Přejete si?

Jste Jakob Skipper?

Já jsem Astrid. Myslím, že jste se mě asi pokusil kontaktovat.

Ne.

- Vy nejste Jakob? - Ne.

Dobře.

- Našla jsem jeho adresu. - Jen tu adresu používá.

Dobře.

Víte, kde bych ho našla?

Nemám tušení.