Move - First Season

Pohyb je moje rodná řeč.

Tančím… protože nemám na výběr.

Já prostě musím tancovat.

KATHAK JE ZÁKLADNÍ FORMA KLASICKÉHO INDICKÉHO TANCE

Pravděpodobně jde o jediného tanečníka a choreografa na této umělecké úrovni,

který každé ráno zahajuje tříhodinovým tréninkem.

V 80. LETECH SI KATHAK ZÍSKAL V BRITÁNII POPULARITU MEZI PŘISTĚHOVALCI Z JIŽNÍ ASIE

Tenhle člověk byl předurčen k tanci.

Akram tancoval výborně, byla jsem moc dojatá.

Já jsem nemohla být choreografkou.

Pocházela jsem totiž z muslimské rodiny

a co se tance týče, měli jsme přísná pravidla.

Akrama pozvali, aby se účastnil nějaké větší akce v Bangladéši,

šlo tedy o pozvání do jeho vlasti.

Domnívám se, že šlo o takové hezké uzavření cyklu,

které pro něj asi hodně znamenalo.

PŮVODNÍ DOKUMENTÁRNÍ SERIÁL NETFLIX

ZDVIH

OTOČKA

POSTOJ

PROTAŽENÍ

SKLUZ

PÁD

SKOK

Bengálský lid teď touží po svobodě.

Bengálský lid chce žít.

Bengálský lid chce mít svá práva.

Narodil jsem se, řekl bych, v krizi.

Bangladéš byl ve válce.

Bangladéšané byli ve válce,

protože chtěli nezávislost na Pákistánu.

A mí rodiče tuhle válku přežili a odjeli do Londýna,

tam jsem se v roce 1974 narodil.

Když jsem sem v roce 1969 dorazil, hodně věcí jsem ztratil.

MOSHARAF KHAN AKRAMŮV OTEC

V té době jsem měl v Bangladéši přátele, kulturu, hudbu,

po všech těch věcech se mi moc stýskalo.

Když se Akram narodil a viděla jsem jeho obličej…

ANWARA KHANOVÁ AKRAMOVA MATKA

… došlo mi, že všechny své naděje, svou víru v osud,

své sny, to vše mám na dosah.

ŽIVOUCÍ MUZEUM

Po přestěhování do Londýna, si chtěli uchovat…

vzpomínky na minulost.

Chtěli oslavovat, že přežili,

chtěli oslavovat mrtvé a současně také truchlit.

A došli k závěru, zejména moje matka, že by bylo nejlepší…

udělat to prostřednictvím dětí. Naučí se tradiční bangladéšské tance,

v kterých jsou obsažené všechny předchozí zkušenosti.

Svým způsobem jsme se já i má sestra stali živoucím muzeem

jejich traumatických zážitků, tragédií i oslav.

AKRAMOVO STUDIO WIMBLEDON

5.58 HOD.

Máma se jim pokoušela tyhle věci předat.

Proto se Akram mohl tohle všechno naučit.

Přinejmenším si tak zachoval v mysli něco o Bangladéši.

Má žena se mu snažila předat něco,

co by si mohl zapamatovat a udržet v hlavě po zbytek života.

Historie, tradice, kultura a umění naší země se samozřejmě staly symbolem.

Symbolem v našem srdci,

který jsme chtěli předat našemu synovi.

Tohle zřejmě, jak rostl, působilo jisté obtíže,

myslím, že tehdy říkal, jak cítí,

že jejich vzpomínky musí nést místo nich.

RUTH LITTLEOVÁ DRAMATURGYNĚ

V té době se tomu vzpíral,

ale na druhou stranu myslím, že mu to vtisklo silné povědomí ve smyslu,

jak cenné je vyprávět tyhle příběhy

a udržovat si to propojení s historií i s svou vlastní kulturou

skrze pohyby těla.

Takže historie a vzpomínky a pojetí těla coby archivu

jsou pro Akramovu práci nesmírně důležité.

KATHAK

6.14 HOD.

Kathak se tradičně vázal na panovnický dvůr.

Vzešel ze severu Indie.

Vládci najímali tanečníky, ti se stávali dvořany

a na dvorech severoindických mogulů kde tančili pro šlechtu,

získávali obrovskou proslulost.

MAVIN KHOO KREATIVNÍ SPOLEČNÍK

Dobrý indický klasický tanečník chápe specifičnost

nejen kumulovaného zvuku všech zvonků,

ale i každého zvonku zvlášť.

Protože zvonky samozřejmě samy o sobě představují

další hudební nástroj v rámci orchestru.

Zvonky jsou tedy hudební nástroj tanečníka.

Já mívám obvykle na každém kotníku 149 zvonků.

To je celá armáda.

Celé společenství hlasů.

Každý zvonek má vlastní zvuk i tón.

Já se v rámci nácviku snažím převést to vše do jednoho hlasu.

Kathak je něco jako páteř,

pokud vnímáme páteř jako cosi, na čem stojí vše ostatní.

Kathak, v jistém slova smyslu, se stal časem mým náboženstvím.

Náboženstvím, které se přeměnilo v životní styl.

HYPERAKTIVNÍ

Jako dítě jsem byl hyperaktivní.

Byl jsem problémové dítě.

Protože jsem měl spoustu výbušné energie.

Ticho a klid nebyly v mé povaze.

Tělo nebylo nikdy v klidu, dokud jsem neusnul.

Ale zřejmě jsem se hýbal, i když jsem usnul. Hodně.

Lidi mi říkávali:„Jestli se chceš vyspat, běž si s ním zahrát fotbal.“

A mě napadlo: „Vždyť jsem nikdy nehrála.“

A došlo mi, že když umím tancovat, radši ho to naučím taky.

Podle toho, co říkala máma, jsem dokázal dát dohromady

anglickou větu až v sedmi.

To je dost pozdě.

Ale dvacetiminutovou choreografii jsem zvládal ve čtyřech.

Já dělám se slovy a on s tělem.

Jestli se při práci s ním něco naučíte,

tak to, že tělo komunikuje přinejmenším stejně efektivně jako slova

a možná dokonce mate méně než slova.

- Ahoj. Jak je? - Dobrý.

- Odpočatý? - Tak trochu.

- Jo? Prima. - Jo.

- Ahoj. Zdravím, lidičky. Jak je? - Dobrý.

Jo? Jak se jmenuješ?

- Bišan, těší mě. - Bišan? Z Bangladéše?

- Jsem z Bangladéše, jo. - Zdravím.

Ahoj, já jsem Šarmišta, taky z Bangladéše.

Bangladéš. Ahoj, Lani, jak je?

- Dobrý, co ty? - Ale jo. V pohodě?

- Jo. - Vítej. Máš jet lag?

- Jo. - Máš jet lag, že jo?

Tama. Z Bangladéše.

- Z Bangladéše. Jak se jmenuješ? - Tama. Tamalika.

Moje mateřština byla pohyb.

- Jsem Šakiba. - Šakiba. Z Bangladéše?

To je hodně… velká ironie a bangladéšská zvláštnost,

že ty snahy o nezávislost

začaly z toho důvodu, že chtěli nezávislost pro svůj jazyk.

Tentokrát vedeme boj za osvobození.

Současný boj je bojem za naši nezávislost.

V jeho projevu bylo něco hodně silného.

Jako když mluví Martin Luther King,

chápete, jako když slyšíte Malcolma X.

ELPIDA SKOUROUOVÁ TANEČNICE ZE SOUBORU AKRAMA KHANA

Má matka tam byla, když Šajch Mudžíbur

měl projev v parku.

Ale neviděla ho.

V parku byly tisíce lidí. Bylo to jako požár.

Akrama pozvali na jednu významnou událost,

jde o sté výročí narození otce bangladéšského národa.

Zapojili jsme se do projektu, kde spolupracujeme s tanečníky z Bangladéše.

Vnímáš choreografii z jeho zad.

A zpátky do Bangladéše pojede se svou matkou.

Takže máme Mavina na dva dny, což je důležité,

protože pak jede do Bangladéše a začne zkoušet

s tamními tanečníky.

Sháníme 30 tanečníků.

Už máš informaci o tom, co se děje?

- Ano. - Takže tam bude spousta umělců,

ani nevím jakých.

Prý U2 nebo Sting.

No a… navíc se toho večera zúčastní i pár lidí,

kteří nějak souvisejí s Bangladéšem.

Máme tedy nějakou hudbu, která je vytažená z toho projevu

a je sestříhaná.

Chtěl jsem tam i jiné věci, nejen jeho hlas.

Je to jako partitura a chci, abyste se ji naučili nazpaměť.

Musíte se asi naučit všechno. Je to šest minut. Máme jeden týden.

Takže to bude hodně rychlé.

Teď hned to nevstřebáte, ale to nevadí, zvládneme to.

TŘI ČLENOVÉ AKRAMOVA SOUBORU ODJÍŽDÍ DO BANGLADÉŠE DŘÍV,

ABY S PŘEDSTAVENÍM SEZNÁMILI MÍSTNÍ TANEČNÍKY

DEN 2

Ne… když budete dělat všechno hekticky, bude to vypadat hekticky.

Je tam takový deformovaný pohyb dolů, rychlé natočení a pak zase nahoru.

Jako když si nejste jistí, kde právě jste

uvnitř Internetu, chápete, nebo v televizi.

Zkusme to znovu.

Nesmíte nahoru brzy.

A z tohohle místa je tam toho víc. Jak uděláte tohle, houstne to.

Houstne.

Ano, takže zpomalit.

Na začátku bum a pak je to pomalé, houstne to a nahoru.

Ano.

Jo. A znovu.

Pět, šest, sedm, teď.

Podle mě to bude hodně emocionální,

pro něj návrat zpátky znamená hodně…

je to prakticky jeho vlast.

Takže, co je první slovo?

Ne.

Takže odsud…

Jestli se mi na Akramovi něco líbí, tak jeho schopnost

požadovat od sebe naprosté odevzdání,

naprosté zapojení, proto jdeme za ním.

Jo.

Zkuste si to.

Jo.

Pět, šest, sedm, teď. Ne, odsud.

On má tyhle schopnosti, přesvědčivost, což je obrovský dar.

Bylo by fajn, kdybyste s nimi nacvičili…

- Jo. - … jak říkat ta slova.

Jo.

Když půjdete o trochu později,

uteče nám to. Synchronizace je základ.

Pomohlo by, kdybyste dokázali říct tu větu, to by fakt pomohlo.