Connected

DOKUMENTÁRNÍ SERIÁL NETFLIX

Je pořád takhle. Opice je tudy.

Proč je ta opice takhle?

Nevím.

- Ne. - Dobře, zkusíme další.

Teď je ta opice…

Co ta opice dělá?

Je čas jít spinkat.

Zabalím tě jako sushi rolku.

- Ne! - Jo.

Moc rád ukládám svého dvouletého syna,

je to ale trochu zvláštní.

Dobrou, kámo.

Není tma.

Nechám ho tam, za mřížemi,

na samotce,

pod přísným dohledem.

A pak... ho sleduju.

Dřív jsem to dělal ze strachu,

teď je to hlavně ze zvědavosti.

Stala se z toho reality show, kterou nemůžu přestat sledovat.

Bude ten monitor mluvit?

Co bude říkat ta kamera?

Tohle je epizoda o dohledu,

ale jiném, než vás nejspíš napadlo.

Je to epizoda o sledování.

Sledování lidí, zvířat

a o technologiích, které k tomu používáme.

A o tom, kolik nám toho sledování může prozradit.

Úžasně moc,

ale i děsivě moc.

O věcech, o nichž jsme ani nevěděli, že je hledáme:

o chuti slaniny,

o ptácích, kteří vidí do budoucnosti,

o 40 000 selfie

a milostném životě mého bratrance Nadima.

Ukázalo se, že sledování je tak zásadní,

že na něm závisí naše přežití.

NEWARK, DELAWARE

Jsem Latif Nasser

a tohle je pořad o úžasných souvislostech kolem nás,

Spojeními mezi vámi a mnou a naším světem,

díky nimž uvidíte svět zcela novým způsobem.

Je trochu to říct klišé, ale hezky to tu voní.

Dobře, sítě jsou čisté.

Budeme se snažit, aby byly pro ptáky méně viditelné.

Jde tedy o to, že ptáci létají lesem,

nevšimnou si sítě, vletí do ní a spadnou na tuhle poličku.

Já ji skoro nevidím, a to stojím přímo před ní.

Aby ornitolog Christopher Heckscher mohl studovat zvířata, o něž se zajímá,

musí být úskočný.

Jmenují se drozdi.

A jsou „drozdně“ nepolapitelní.

Dobře.

- Pokusím se sem ptáka nalákat. - Dobře.

Pustím zpěv drozda.

Nezkoušíš místo toho občas vyzváněcí tón iPhonu?

Máme drozda.

Paráda. Máme ho.

Máme to.

- Máme drozda. - Jo.

Vypadá obyčejně, že? Běžný, hnědý ptáček.

Ale není.

Je to jako sledovat operaci.

- Pěkně. - Tenhle pták má tajemství.

Několik let jsem je studoval v terénu

a říkal jsem si: „Kde jsou v zimě?“

- Nikdo to nevěděl? - Ne. Vůbec jsme to netušili.

Chris věděl, že míří na jih, ale chtěl vědět, kam přesně.

A tam začalo sledování.

Chris a jeho tým vyrobili malé batohy s GPS trackery,

které váží stejně jako pár kancelářských sponek.

Vezmeme ho k síti.

- Tady? - Jo.

Dobře.

A pak vyšlou drozdy na cestu.

Co se stalo? Co jste zjistili?

Díky technologii GPS

jsme dokázali určit na deset metrů přesně, kde ptáci tráví čas.

Takže vidíte konkrétní strom, kde pták byl,

když byl GPS bod zaměřen.

A poslechněte si tohle:

strom, na kterém ten drozd přistál,

je přes 6 400 kilometrů daleko...

v Brazílii.

A nejpozoruhodnější věc je,

že odlétají z Delaware do jižní částí Amazonské pánve,

pak letí celou cestu zpátky

a dokonce jsem našel toho samého ptáka prozpěvovat na tom stejném stromě.

- Páni. - Je to neuvěřitelné.

Ale když Chris vyřešil tuhle záhadu, všiml si další.

Každý rok drozdi hnízdili v Delaware a odlétali z něj v různých dobách.

Někteří ptáci v některé roky zkracují dobu hnízdění.

Někdy přestanou hnízdit na konci června.

- Dobře. - V dalších letech do půlky července.

Ale to je asi tak velký rozdíl…

Je to velký rozdíl.

...jako uběhnout ultramaraton nebo tak.

Přesně.

Čím dřív odletí, tím menší je šance,

že úspěšně odchovají ptáčata

což se zdá jako poměrně vysoká cena.

Uvažoval jsem, co by jim mohlo stát za to,

aby dobu hnízdění zkrátili?

Chris si říkal: Jde tu o dostupnost potravy?

Nebo se objevili predátoři?

Ale žádná jeho teorie neodpovídala datům.

Pak ho napadlo něco tak směšného, že se to bál vyslovit nahlas.

Přelétávají Mexický záliv během vrcholu hurikánové sezóny,

takže se musí starat o hurikány a bouřky.

Mohlo by se stát, že uprostřed zálivu narazí na hurikán.

To by byl problém.

Co když drozdi mění čas odletu podle toho,

jak zlá hurikánová sezóna bude?

Chris prošel data za téměř dvacet let,

srovnal časy odletů drozdů s výskytem hurikánů

a zdálo se, že se shodují.

Délka období hnízdění u jedinců

odpovídala výskytu tropických bouří.

Vypadalo to, že čím dřív drozdi v létě odletí,

tím horší bude hurikánová sezóna.

- To je šílený. - Je to šílený.

Aby mohli začít hnízdit v určitém čase,

protože očekávají špatné počasí,

museli by o něm přece vědět předem. To zní...

Zní to neuvěřitelně.

Zdá se to nemožné.

V létě 2018 se Chris rozhodl otestovat svou hypotézu.

Pokusil se předpovědět závažnost příští hurikánové sezóny

jen podle odletu drozdů z Delaware.

Meteorologové předpovídali podprůměrnou hurikánovou sezónu.

Ale Chrisova data tvrdila něco jiného.

Drozdi odletěli z Delaware brzy.

Podle toho, co jsem tu viděl, podle pozorování ptáků,

mi data ukázala,

že v roce 2018 budeme mít zlou sezónu hurikánu.

Takže spěchali.

Ano, rychle zahnízdit, a pak vzhůru do jižní Ameriky.

Takže to byla soutěž.

Meteorologové v týmu Nehurikáni,

drozdi v týmu Superhurikáni.

Přišel červem a žádné hurikány.

Přišel červenec...

Povězte mi, co se dělo dál.

Takže přišel, červenec, srpen

a meteorologické modely, tedy většina z nich,

na září pořád předpovídala podprůměrné podmínky.

Ale pak…

v září a říjnu přišlo šest velkých hurikánů,

včetně hurikánu čtvrté kategorie Florence

a hurikánu páté kategorie Michaela.

Nakonec jsme v roce 2018 měli

jednu z nejaktivnějších hurikánových sezón.

Drozdi jsou stejně dobří nebo možná dokonce lepší

než meteorologické předpovědi za posledních 20 let.

Jak by ptáček s mozkem velikosti ořechu

dokázal o měsíce dřív předpovědět něco,

co obří síť vědců a superpočítačů

nesvede předpovědět ani několik dní předem?

Nevím, jak to dělají. Nemám nejmenší ponětí.

Očividně jsou napojeni na něco, co souvisí s globálním klimatem.

Je to záhada.

Fajn, ukaž mi to ještě.

Natáhni ruku a chyť ho dvěma prsty. Přesně takhle.

Předám ti jí.

Pouhým sledováním můžeme odhalit víc, než si myslíme.

I neviditelné věci,

o kterých jsme ani nevěděli, že je hledáme.

Myslím, že je super, že se můžeme učit od zvířete, jako je pták.

Je to skvělý příklad toho, co se můžeme naučit

pozorováním přírody.

DROZDI

PRASÁTKA

Jedna věc je migrace divokých druhů napříč kontinenty,

co se ale podívat blíž na zvířata chovaná v zajetí?

Dokázali bychom pochopit, co se v nich jakožto jednotlivcích děje?

POBLÍŽ EDINBURGHU, SKOTSKO

Tohle je asi ta nejmíň halal věc, kterou jsem kdy udělal.

Moji rodiče budou naštvaní, až to uvidí, ale jdeme na to.

- Dobře, stejně to uděláme. - Jo.

Proč nenaštvat rodiče? Od toho přece jsou.

Ustup stranou. Když otevřu bránu, vyjdou ven.

Půjdu dovnitř s tebou, abych je rozptýlila.

Ahoj. Nazdárek. Ahoj.

Prasata jsou zvídavá.

Jo, mají tu perimetr.

Jo. Prohlížejí si tě.

Očichávají mě.

Hej. Ahoj. Pokusil se mě kousnout?

Jo, ale nebylo to schválně. Rádi ochutnávají.

Je v tom zvláštní ironie.

Tohle vypadá a smrdí jako klasická prasečí farma,

je to ale mnohem víc.

Je to testovací farma a Emma Baxterová je výzkumnice.

Emma patří k těm, kdo hlásají,

že živočišný průmysl má své problémy,

a proto se snaží najít lepší způsob, jak by mohl fungovat lépe.

Jak pro farmáře, tak pro prasata.

Například: na obrovských farmách s tisíci prasaty

farmáři nemohou zacházet s prasaty jednotlivě,