Endless Night

PODLE ROMÁNU AGATHY CHRISTIE

Nikdy nezapomenu na to, když jsem Cikánské pole spatřil poprvé.

Širý pás krajiny v dálce, táhnoucí se až k moři.

A…

Proč, Ellie?

Ellie, drahoušku.

Ellie!

„Nikdy nezapomenu na to, když jsem Cikánské pole spatřil poprvé.“

Prosím?

To jste říkal.

Ach, ano.

Nebude vám vadit, když vám to rozpovím?

Vůbec ne.

Je to dlouhý příběh.

Proč se mnou nezajedete do jižní Francie nebo do Itálie?

Velice rád, pokud má být tak dlouhý.

Vůbec nevím odkud začít.

Proč ne od začátku?

TY MĚ ZŘÍŠ, BOŽE

Ne! To ne!

Tak odkudkoliv chcete.

BRODOVA GALERIE

„Portrét umělce jakožto mladého muže…“

Co vy na to?

Ano. Proč ne?

Může to znít otřepaně,

ale nespíš jsem se už narodil s láskou ke krásným věcem.

Vždy jsem si myslel, že to mám po otci.

Například obrazy.

Na některé jsem se vydržel dívat hodiny.

Dodávaly mi zvláštní vzrušení.

Běhal mi mráz po zádech.

Položka 50.

Malá, časná renoirovská krajinomalba.

Kdo bude první?

Nabídnuto pět tisíc guinejí. Děkuji.

Pět set. Šest tisíc.

Pět set. Sedm tisíc.

Pět set. Osm tisíc.

Pět set. Devět tisíc.

Pět set. Deset tisíc. Deset tisíc guinejí.

Jedenáct tisíc.

Dvanáct tisíc.

Dvanáct… Třináct tisíc.

Čtrnáct tisíc.

Čtrnáct tisíc guinejí. Patnáct tisíc.

Nyní nabídky vzadu.

Patnáct tisíc guinejí.

Šestnáct tisíc.

Nabídka proti pánovi vzadu.

Šestnáct tisíc guinejí.

Šestnáct tisíc guinejí. Něco navíc?

Šestnáct tisíc guinejí.

Hazlittova galerie.

Smůla.

Člověk si nesmí stěžovat.

- Mohu? - Děkuji.

Kam teď, madam?

- Zpět do hotelu Claridge's, Rogersi. - Jistě, madam.

Ráno jsem byl v aukční síni Christie's.

Málem mi přiklepli Renoira za 15 000 liber.

Jednou se na tebe usměje štěstí.

Co uděláš pak?

Ty to nechápeš, mami?

Mezi mou nabídkou a tou následující

mi ten obraz patřil.

Ví tvůj šéf, kde je to auto teď?

Vždycky můžu tu půlhodinu navíc v záznamech upravit.

Jednoho dne tě vyhodí.

- Ty mě neznáš, mami. - Nikdy jsem to ani nepředstírala.

Protože jsi to nikdy nechtěl.

Neměls rád, když jsem tě sledovala, ani jako malý.

Pamatuješ si ten nápis nad tvou postelí?

Často přemýšlím, cos s ním udělal.

Vážně?

Mickey, musíš pořád střídat práce?

Hele, tohle dělám už půl roku.

Každopádně rád jezdím.

Ne na dlouho, pokud budeš využívat firemní auto pro sebe.

Ale jo. Jsem dobrý řidič. Klienti mě mají rádi.

Vlastně mě příští týden zase posílají na pevninu.

Vyzvednu v Miláně nějakého řeckého magnáta.

Povezu ho na kontrolu jeho vily.

Panebože!

Ten člověk se zbláznil!

Kdo?

Santonix samozřejmě. Můj geniální architekt.

Co si ten šílenec myslí, že staví?

Impérium?

Víš, o kolik to zase navýšil?

- Dalších sto milionů. - Liber?

- Ne, italských lir. - Ach.

Santonixi!

Vítejte v San Pier.

Můj Bože. Ty ses musel úplně pomátnout.

Naprosto mě ruinuješ!

Jak se máš?

Vážně to musíš podrobně projít, bezodkladně!

Alice.

Pojď, spěcháme!

To je normální. Zatímco Alice je výjimečná.

Řekni mi, k čemu jsou, sakra, odhady,

když se jich nedržíš?

A k čemu jsou odhady, když se nepřekračují?

Tyto věci jsou relativní.

Pro mě ne, nejsou.

Pojď se podívat, co jsem udělal.

Kromě utrácení mých peněz?

To se teda podívám!

Musím být na palubě mé jachty do Sardinie v 15:35.

Příště, jo? Na zpáteční cestě.

A pošlu ti šek.

Ten dům je kouzelný.

Dal byste si trochu vína?

Mockrát děkuji, pane.

Jaký nádherný dům.

Líbí se vám?

Jestli líbí? Opravdu skvostný!

Už jste skončil?

No, musím v Římě vyzvednout nějaký americký pár.

Podnikají velký výlet po Evropě.

Celých pět dní.

Rozumím.

Chtěl byste vidět nějaké mé práce a nápady?

- Mohu? - Ale ano, jistě.

Připravoval jsem se na návštěvu pana Constantina dva měsíce

a dal mi jen 20 minut,

takže s radostí.

- Pojďte, ano? - Děkuji.

Můj Bože! Tvorba jakéhokoliv uměleckého díla

je z 30 procent zábava a ze 70 procent zoufalství.

A když máte štěstí, něco po vás zůstane,

něco se dochová.

Jste velmi dobrý posluchač, mladý příteli.

Před nedávnem jsem objevil místo, kde si dokážu představit, že tam vyroste dům.

Já „růst“ miluji. Kde to je?

Na jihu Anglie. Pár kilometrů od moře.

Vezl jsem pár obchodníků se starožitnostmi na místo zvané Market Chadwell.

A vyjel jsem z městečka, abych si snědl sendviče.

Byl tam starý ošklivý dům ve stylu viktoriánské gotiky.

Docela špatné místo.

Napůl spálený.

NA PRODEJ V DRAŽBĚ

Ale když jste šel o trošku dál,

za roh,

tam to bylo.

Viděl jste všude na kilometry daleko.

Dole v dálce bylo moře.

A jak jsem tam stál, jako bych ho viděl.

Můj dům.

Dům, o kterém jsem vždy snil,

na místě, které jsem si představoval.

No, bylo to před několika týdny.

Kdy je ta dražba?

Někdy příští měsíc.

Mně to může být jedno.

Když je přání podpořeno vůlí, mohou se objevit i prostředky.

To zní jako citát.

To také je. Santonix, 4. srpna.

21:30.

Bože, budu muset řídit polovinu noci!

Je neobvyklé potkat mladíka, jako jste vy.

Najatého řidiče?

No, abych byl upřímný, to jsem měl víceméně na mysli.

Prý to mám po otci.

Architekt?

Rád by měl takovou možnost.

Tak, Michaele. Nakreslíme ve dveřích klíč, ano?

Pak můžeme být o samotě.

Kéž bys studoval, Davide. Získal vzdělání.

Vzdělání! Co tím jako myslí?

Odznak průměrnosti!

Davide, oba dobře víme, že pokud…

Prokristapána, zavři zobák!

Myslím, že ho nikdo nechápal.

Především máma.

Cikánské pole…

- Máte nějaké fotografie? - Ne.

Nějaké mi pošlete.

Pro vás bych mohl postavit ještě lepší dům než ten pro pana Constantina.

- Pokud bych měl někdy peníze. - A pokud by mně zbýval čas.

Bude to dlouhé čekání, pokud máte na mysli toto.

Ne, měl jsem na mysli sebe. Podívejte,

nemohu počítat s více než třemi nebo čtyřmi lety.

Má to něco společného se špatným množstvím krvinek správné barvy,

nebo je to naopak. Nikdy si to nezapamatuji.

No, každopádně…

Rád jsem vás poznal.

Nápodobně.

I tak mi pošlete nějaké fotografie.

Může být zábava si s nimi pohrát.

Dobře.

Ty tomu říkáš kultura, zlato,

ale pro mě to byl úplný odpad!

Prokrista, minulý týden v Anglii,

víš, kolik stála ta sedadla ve Statfordu nad Avonou?

Dvacet pět dolarů!

Abychom slyšeli nevábného buzíka v suspenzoru vykládat,

jak nemohl udělat naprosto jednoduché rozhodnutí!

Myslím, že Michaela nepotřebujeme až do vyzvednutí na operu.