18 Presents (18 regali)

NETFLIX UVÁDÍ

Výborně, bezva nápad.

Sejdeme se v kanclu,

řekneš mi o dalších možnostech, kdyby tě ještě něco napadlo, jo?

Super, tak zatím.

ÚKOLY: 1) PERMICE NA BAZÉN

2) WEBOVKY MANUEL 3) VYMALOVAT POKOJ

Eliso?

No?

Můžeš na vteřinku?

Už jdu.

Copak?

Rozlousknul jsem to.

- Sleduj. - Za pět minut musím jít.

Roh pro nás, kope Ruzzetti.

Nastoupíme k vápnu jako vláček.

- To se smí? - No jasně.

Výkop.

Rullo útočí na první tyč, Chiodelli na druhou,

dva uprostřed si hlídaj středový obránce…

A kdo zůstane uprostřed úplně sám?

- Tasselli. - Tasselli!

Totální lopata, ale náš nejlepší hlavičkář.

- No nejsem génius? - Nebudou to čekat.

To teda ne. Dáme góla a já pozvednu Italskej pohár!

- Ty blázne! Sundej mě. - Italskej pohár!

Když vyhrajem, dostaneš dárek. Co bys chtěla?

Vždyť ti to říkám už měsíc. Abys to tady vyklidil.

- Co to udělat dneska? - Mám trénink.

Až večer.

Tak mě napadlo, co ten pokojíček udělat vedle?

Vždyť je tam okno do ulice a tady do zahrady.

Tak se sem bude chodit dívat.

No tak. Mám tady pracovnu a svoje věci.

- Pak si přijde dítě a všechno zabere. - Proč to pořád odkládáš?

Život jde dál, věci se mění, to je normální.

Tak mě nech pro jednou rozhodnout. Schválně jak se ti to bude líbit.

- Máš pravdu. - Dík.

- Příště rozhodneš ty. - Tak jo.

Ale teď mi uvolni aspoň stěny, ať tady můžu vymalovat.

- Musím říct: „Tak jo“? - Jo.

- Tak jo. - Dík.

- Nech toho. - Řeklas pět minut.

Už uběhly.

Příjemnou zábavu.

Ty se nikdy nevzdáš, co?

Říkala jste, že pan Giovanni hodný, ale on na mě zlý.

Proč tě vyhodil, Gazime?

Prý jsem pomalý, ale já dělám víc než ostatní.

Tak jo, uděláme to takhle.

Najdeme ti brigádu, abys vyšel do konce měsíce.

A až najdu něco nastálo, dám ti vědět.

Platí?

Dej si.

Hezky se nadechněte.

Zadržte.

Vydechněte.

- Vteřinku. - Děje se něco?

- Omluvte to čekání, Eliso. - Jak to vypadá?

Jen malé natržení placenty, ale vody máte dost,

placenta je v dobré poloze a krvácení už ustalo.

Nebojte, holčička je v pořádku.

Holčička?

- Ano. Oni vám to neřekli? - Ne.

- Budete mít holčičku. - Páni.

V to jsem doufala.

Mít dceru.

Je tu ale jiný problém.

Týká se vás.

Udělali jsme nový ultrazvuk…

dvakrát… a nařídil jsem biopsii.

Biopsii?

Máme…

podezření na rakovinu.

Vybrala jste si, paní?

Paní?

Tuhle.

Ale svou dceru uvidím, viďte?

Že uvidím svou dceru?

Ještě něco?

Ne.

Sesuv půdy zavalil farmu, jejíž obyvatelé museli utéct,

zatímco se snažili zachránit dobytek.

Rok 2001 sužují přívalové deště, jaké jsme nezažili nejmíň pět let.

Sesuv půdy zavalil farmu, jejíž obyvatelé museli utéct,

zatímco se snažili zachránit…

VÍTEJ ANNA – 21.8.2001

Aničko.

Anno. Ahoj.

Ahoj Aničko.

Tady! Poběž ke mně!

Raz, dva, tři!

Výborně!

Šikovná!

Hodně štěstí, zdraví…

Anna…

Tak co je? Nechceš to otevřít?

- Má ti dědeček pomoct? - Nech toho.

No tak.

No tak, na co čekáš?

Já nechci.

Tak to pak otevřeme spolu, sami dva?

Stejně vím, co to je.

Já taky, ale děti si myslej, že ti maminka darovala skříň.

A když to otevřeme, tak určitě puknou závistí.

- Tak jo. - Dobře.

Zahraj nám něco, Aničko.

Do toho, Aničko.

Můžu něco zahrát?

No jasně, Lorenzo, do toho.

Zahrajete nám něco spolu?

- Au! - Anno! Pojď sem!

Já žádný piáno nechci!

Díky moc, Alberto. Ještě jednou se omlouvám.

Neřeš to, buď v klidu. Nenervuj se.

Nechceš, abysme si s ní promluvili?

Už zase začínáš? Řekl, že se o to postará, tak ho nech.

Hlavní ji nehubuj, byla to jen otázka času.

Vždyť byla až doteď hodná, chuděrka.

To jo.

A ty taky.

- Elisa by na tebe byla pyšná. - Tak pojď.

Anička je v domě sama.

Anno?

Anno?

Anno?

Anno?

Slez.

Okamžitě slez, je to nebezpečný!

Dej mi ruku, pojď dolů!

Proč jsi taková?

Už nechci dárky od mámy.

Poslyš.

Maminka…

odjela na dalekou cestu.

Lžeš.

Ale není to daleká cesta do vesmíru.

Je to daleká cesta v čase.

Víš?

Umřela.

Pojď k tátovi.

- Co to děláš? - Salto pozadu.

Odsud jsem ho nikdy nedělala.

Poradil mi to Roberto. To dáme.

Tak pojď.

Noha.

Co blbne?

- Ruce. - Angelico!

Anno!

- Raz… - Okamžitě slez!

- Holky! Angelico! - Dva…

- Tři! - Stop!

Panebože.

Jak je na tom?

Díky bohu dobře.

Mohla si zlomit páteř.

Tvoje dcera taky.

Vyhodíš ji?

Udělala to schválně.

Nemám na vybranou.

Byls taky trenér, tak to znáš.

Má narozeniny.

Špatně to nese.

V autě se nekouří.

- Odkdy? - Ode dneška.

Vy jste mi udělali výzdobu?

Copak mi je kurva šest?

Hele…

Proč nepozveš kámošku z bazénu?

- Aspoň se jí omluvíš. - Není to kámoška.

Kamarádíš vůbec s někým? To by mě fakt zajímalo.

- Od tebe to sedí. - Tak hele! Něco ti řeknu.

Myslíš, že jsi jediná, kdo trpí? Myslelas někdy na mě, na dědu s babičkou?

- Mohls klidně začít znova. - Snažil jsem se.

Ale mámě se žádná nevyrovná.

- Neopovažuj se o ní mlu… - Sám toho máš po krk.

Každej rok ty stupidní dárky. Na co?

- Máma to tak chtěla. - Jenže tady není!

- A nikdy nebyla! - No a co?

- To chceš bejt celej život nasraná? - Lepší než věřit na duchy.

Tak hele. Půjdeš dovnitř, pozdravíš, otevřeš poslední dárek od mámy,

koukej se kurva usmát, a pak si dáme dort, jasný?

Hezky zvesela, jako šťastná rodinka.

Jo.

Hezky zvesela.

Jako šťastná rodinka.

Hi, darling!

Co mu je?

Jdeš?

- Vyhoď to cigáro a… - Polibte mi všichni prdel!

- Kam to bude? - Přijde na to.

Kam jedeš?

Kousek odsud je skvělá hospoda, nezajdem?

- Beru. - Tak jo.

Miláčku, schůze s klientem se protáhla,

přijdu pozdě, tak mě nečekej, jo?

Miluju tě. Pa.

- Tak co? - Všechno cajk?

Jo. Našel jsem…

penízek pro štěstí.