Cemetery Junction

Na okamžik to vypni, Dave.

Bobe, pojď sem na chvilku.

Jime, pojď ke mně.

- Fredrick Taylor. Freddie Taylor. - Ano, pane.

Vítejte v životní pojišťovně Vigilant.

Vidím, že jste vyrostl v Cemetery Junction.

Navštěvoval jste Stonemead, nejhorší školu na jihu Anglie.

Pan Kendrick vás přijme.

Tam ve 14 skončíte bez kvalifikace

a nechají vás napospas životu.

- Mám pravdu? - Myslím, že ano, pane.

Vím to proto, že jsem v Cemetery Junction vyrostl

a tu školu jsem navštěvoval.

To vím.

Taky kvůli tomu u vás chci pracovat.

Povede vás Mike Ramsay. Chceš něco dodat, Miku?

Při prodeji životního pojištění musí klienti cítit zápach smrti.

Mluvíte s manželem, ale paninka si musí říkat:

„Jéminkote, co se mnou bude, až to starej zabalí?“

Muži pracují, ženy si dělají starosti. Na to se musíte spoléhat.

Na pana Kendricka se nedívejte.

On to neslyšel a já to neřekl. Je to jasné?

- Ano, pane. - Výborně.

Pokračujte, pane.

Jste pro mě inspirací.

Vím, že jste se dostal pryč ze staré čtvrti.

Vím, že máte Rolls-Royce a vlastní parkovací místo.

A vím, že vlastníte vilu za 40 000 liber.

42 000 liber.

To chci i já, pane.

Nechci dopadnout jako táta.

Vracet se domů utahaný s rukama od oleje a nic z toho.

Dobrá.

LÉTO 1973

Dobrý den. Jsem Freddie Taylor.

Dobrý den. Dobrý den, Freddie Taylor.

Pan F. Taylor z životní pojišťovny Vigilant.

Dobrý den. Smím dál? Díky.

Prosím? Tohle? Jo. Jo, je to pravá kůže.

Mám tady pár důležitých dokumentů.

Můžu se posadit? Díky.

Máte krásné závěsy. Jsou vážně…

- Drž ho, drž ho. - Proboha.

Ani nedejchám!

To je nechutný.

Teď na něj nesmíme prdět, když už nedělá ve fabrice.

- Co to posloucháš? - Vaughana Williamse.

Pět minut v obleku a už seš buzna.

Že poslouchám klasiku?

- Tak se pozná teplouš, ne? - Je to tak.

Snažím se zlepšit. Snažím se vzdělávat.

Sundej to. To je pravá kůže.

No jasně.

Freddie, neposlouchej hudbu, co dělaj buzny.

Vraz tam Eltona Johna.

Seržante.

- Zdravíčko. Jak se vede? - Jde to.

- Co táta? - V pohodě.

Čumí doma na Noddyho. Zase velkej večer.

Proč má Noddy čepici se zvonečkem?

- Povídej. - Protože je to píčus.

Je 7.05.

Pozor, kámo!

- Viděls Snorkovo tetování? - Ne.

Budeš nadšenej. Ukaž mu ho.

Musím zdůraznit, že si ho navrhnul sám.

Jo. Nakreslil jsem ho sám. Udělali mi ho na Elgar Road.

- Dal za to plat za dva tejdny. - Kruci.

- Nechte toho, vy buzny. - Připravenej?

Co to kurva je?

Krásná upírka vyhlížející z okna.

Já jsem Bruce, to jsou Freddie a Snork.

- Jsem Paul. - Proč Snork?

Myslel si, že v těch brejlích vypadá jako Elton John.

Mně připomínal Snorka z Banana Splits.

Vzpomínáš na toho tlustýho brejlatýho slona?

Jasně, říkaj mi Snork, protože mám péro dlouhý jako chobot.

Pokaždý. Fakt pokaždý.

Jak se vede?

- Vypadáš skvěle. - Čau.

Ahoj.

- Počkej, otočím se. - Ježíši, ono to má i druhou stranu.

- Kdo je ten na ulici? - To jsem já.

- Ty seš taky nahatej? - Jdu si to s ní rozdat.

- Proč máš tak velký péro? - Mám tvrďáka.

- Proč máš tvrďáka už venku? - Tys neviděl její kozy?

Počkat, seš nahatej, ale… Tohle jsou ponožky?

Jsem venku na ulici. Nechci mít studený nohy.

To dokonce dává smysl.

Já si aspoň užívám s upírkou. Co děláte vy?

- Živý ženský. - Živý ženský.

Tohle je ale upírka.

- Jak se jmenuješ? - A ty?

- Jsem Paul. - Říkáme mu Snork.

- Mám totiž péro dlouhý jako chobot. - Co se vykecáváš s mojí ženou?

To jsem nevěděl.

- Je to tak. - Nevěděl to.

- Co se do toho pleteš? - Nepletu.

- Co to děláš? - Koukej, cos udělal.

- Svalil jsem malýho lempla. - Jo. Je to ale můj malej lempl.

Stůjte! Stůjte!

Doleva, doleva, doleva.

Počkejte!

Dělej.

- Dělej, Snorku, přelez ho. - Nezraň si kotník, Snorku.

Dělej.

Do hajzlu.

Vstáváme. Budíček.

Postavte se vedle postelí. Tak vylezte, šťastlivci.

- Tak mazej. - Nikam nepůjdou.

Účastnili se výtržnictví a rušení veřejného pořádku.

Pusť je, ty hošánku, nebo naruším ten tvůj pořádek.

- Co to znamená? - Netuším. Tak běž.

Můžu pro vás něco udělat?

Jo. Můžeš si vyčistit zuby. Neolizuješ záchodový podnožky?

- Nech si to. Tak běžte. - Dobře.

Snorky.

- Freddie. Pozdravuj ode mě mámu. - Jo, jasně.

- Táta je pořád s váma? - Jo.

Škoda.

To je fakt škoda.

Už se těším na oběd.

Pak se ozvi.

- Zdravím, Brucie. - Ahoj, Bille.

Tito lidé stojí frontu na jídlo.

Jsou to etiopští rolníci, kteří dříve měli domy,

pozemky a dobytek.

Elton John si hledá manželku.

Nyní nemají nic než cáry šatů

na churavých ramenech.

Tohle je prolhanej šmejd. Ten jídlo má. Má pořádný panděro.

Jez mouchy, jestli máš hlad. Šmejd jeden vybíravej.

- Už toho nech. - Dělám si legraci.

U jídla se na to nechci dívat. Je to nechutné. Vypni to.

- Nechce se mi vstávat. Dívej se jinam. - Tady je.

Kdes byl celou noc, ty jeden flámo?

- Spal jsem u kámoše. - Jo? U kterého?

Neboj, je policajt.

- Takže vás hlídá před průšvihy? - To teda. Byli jsme v bezpečí.

…odpoledne jeden krajíc chleba.

Tyto drobky jídla…

Černoši jsou hezký jako miminka, že?

Jedno jsem viděla v nemocnici, když jsem rodila Lena.

Mně přijdou nejhezčí malí míšenci.

To ano, dokud jsou malí.

Těch mi je líto víc než těch chudých.

Nejsou ani jedno ani druhé.

Černoši je nemají rádi, protože jsou zčásti bílí.

Běloši je nemají rádi, protože jsou zčásti černí.

- Je to smutné. - To je.

- Vy teda nakecáte sraček. - Před babičkou pozor na jazyk.

Má moc toho, čím si kočky olizují prdel.

- Co to jako znamená? - Máš drzé rty.

Kočky si nelížou prdel rtama, ale jazykem. Rty ani nemaj.

Přestaň odmlouvat.

Víš, o čem mluví. Jsi nezdvořilý.

Vím proč. Chodí totiž do práce v obleku.

Myslí si, že je lepší než táta. To nic neznamená.

Jednou si uvědomí, že je stejný jako my ostatní.

Jen otce poslouchej. Ví, o čem mluví.

- Nikdy z tebe nic nebude. - Přesně tak.

Protože z něj taky nikdy nic nebylo.

Jak to myslíš, že ze mě nic nebylo?

- Víš, jak to myslím. - Nevím. Mám dvě zaměstnání.

- Dvě zaměstnání? - Jo.

Přes týden děláš ve fabrice a o víkendu myješ okna.

- Co je to za život? - Mytí oken je moje vlastní živnost.

- To není řádná živnost. - Proč myslíš?

- Mytí oken? - Jo.

To je skoro jako žebrání. To není řádná práce.

V Bibli se o tom nepíše. Je to ubohost.

- Běž do pokoje. - Za co?

- Že odmlouváš starším. - Jsme snad v indiánský vesnici?

Říkám mu, ať neříká slovo sračky,

a ty začneš mluvit o kočičích prdelích?

- „Sračky“ jsou horší než „prdel“. - To ne.

Kočičí prdele jsou mnohem horší než sračky.

Co chceš mít radši před očima?

- Sračky, nebo kočičí prdel? - Lene.

Nechci mít před očima sračky ani prdele.

Tak to neříkej. Jsi tady v podnájmu.

- Už dost. - Každý týden platím nájem.

Ten nestačí ani na ten tvůj každodenní sýr a krekery a omeletu.

Není divu, že máš zácpu. Div nesneseš vejce.

„Co prodávám?“

„Prodávám zajištění.

Velkou výhodou životní pojistky

pro člověka s volnými penězi je, že je to spořicí prostředek,

který okamžitě vytváří majetek pro jeho rodinné příslušníky

v případě jeho smrti.“

Máte nějaké dotazy?

Ne.

Dobře.

„Životní pojistka pomáhá v boji s inflací a poskytuje…“

Můžu vás přerušit?

Je to fascinující, ale vážně nemáme zájem.

Nechte mě to dokončit a zjistíte, že za pár pencí týdně…

Pár pencí týdně si dovolit nemůžeme. Šetříme na dovolenou.

- Kam pojedete? - Do Španělska.

Prý je tam krásně.