Gloria Bell

-Joe? -Ano.

Jsem Gloria.

-Gloria? -Gloria Bell.

Ale jistě. Jak se vám daří?

-Dobře, jak vám? -Velmi dobře.

-Jak už je to dlouho? -Určitě takových 10 nebo12 let.

Pravděpodobně od mého rozvodu.

Ano, ano.

-No, sluší vám to. -Děkuji.

Vám také.

Na zdraví.

Jak ses sem zase dostal?

Tak honem. Mazej domů.

Mazej domů!

Dal jsem ti všechno!

Všechno!

A k čemu?

K čemu? K čemu?

Na co čumíš, co? Budeš mi radit, co mám dělat?

Nic nevíš, chlape. Víš hovno, chlape.

Nikdo nic neví.

Říkala, že světlo je žluté.

To ne, pochybuji, že je barvoslepá.

Došlo ke zranění?

A co druhý řidič?

To je Robert Cox?

Dobrá.

To ne, to je fantastické.

Hlavní je, že jsou všichni v pořádku.

Je to jen auto a od toho jsme tu my.

Ne, jsem si jistá, že jste pojistku zaplatil včas.

Ale podívám se na to a zavolám vám.

Ahoj, Anne, miláčku.

Dlouho jsi mi nevolala,

tak jsem chtěla zavolat, zeptat se, jak se vede.

V práci toho máme celkem dost, ale zavolej mi, kdykoli budeš chtít.

Jo? Mám tě ráda.

Tady je máma.

Ahoj, Peter. Tady je máma.

Jen jsem se chtěla zeptat, jak se daří Hugovi,

a jestli potřebujete s něčím pomoci.

To je vše.

Mám tě ráda.

Tady je máma.

Udělej to ještě.

-Nasaď mi je. -Měl bych ho dát spát.

-To mohu já. Dám ho spát. -Ne, ne.

-Já sám. Bude to rychlejší. -Dobrá.

-Běž s tátou. K tátovi. -Pojď, kámo.

-Jdeme. -Dobrá.

-Tak zatím, babi. -Zatím.

-Zatím. -Dobrá.

Rachel se ozvala?

Ona je

v poušti, to jediné vím.

Hledá se v poušti.

-Aha. -Jo.

-Něco ho trápí, že? -Jo.

Myslíš, že má pořád v uších ten zánět?

Nevím.

Nemyslím si.

-Dals mu ta antibiotika? -Jo, dal jsem mu je.

Možná je to zlé. Možná mu nedělají dobře ta antibiotika.

Občas ho z toho bolí bříško,

nebo se osype, nebo má plíseň, takové to bílé,

říká se tomu povlak v pusince.

Podíval ses mu do úst?

-Co? Otevřels mu...? -Ne. Myslím, že...

Omlouvám se.

Ahoj, Rachel.

Jo. Je fakt skvělý, že voláš. Je to fakt skvělý, děkuji.

Jsi hodná, že se staráš.

Jo, jí a... Jo.

Hovínka má velmi tmavá a pevná.

Kde jsi?

Ne, na mámu se neptá, protože nemluví.

Uttanasana směrem dopředu.

Prohnutá záda.

Protáhnout přes nohy, ruce vyrovnat se šlapkami.

Dlaně přitisknout k sobě.

A nahoru.

Dejte lokty blízko k tělu.

Zvedněte kolena, zvedněte stehna.

Správně.

Dobrá práce, Glorie.

Děkuji vám.

-Zatím. -Omlouvám se. Pardon.

-Šlo ti to skvěle. -Opravdu?

-Měla bys chodit často. -Ráda.

-Nashle. Děkuji. -Omlouvám se.

-Nashle. -Díky.

Pardon. Všem se to moc líbilo.

-Skutečně? -To se pozná.

Dobrá.

Jdeme? Jo?

Theo!

Pojď sem.

Theo, to je moje máma.

-Mami, to je Theo. -Ahoj!

Rád vás poznávám. Anne mi o vás hodně řekla.

-Moc rád vás poznávam. -Já vás také.

-Odkud jste? -Ze Švédska.

-Skutečně? -Je surfař.

Jo. Jezdím po světě a hledám velké vlny.

Teď jsem na cestě do Oahu.

Tak jsem přišel zasurfovat si na Klínu v New Portu, a taky navštívil Anne.

-Jistě. -Anne je...

Je to úžasná žena a velmi milá.

-No, tak jo. -No, musíme už jít.

-Cvičíte často? -Ne, tohle bylo vlastně poprvé.

A co vy? Cvičíte jógu často?

-Snažím se, už od patnácti. -No páni.

-Jo. -To jsou hodně brzké začátky, ne?

-Dobrá, mami, odcházíme. -Dobrá.

-Bavte se. -Mějte se.

-Jo. -Zatím.

-Rád jsem vás poznal. -Já vás také, moc ráda.

-Dobrý? -Nashle.

Nashle.

-Pa. Zavolej mi, ano? -Jo.

Jde někdo?

-Dávám výpověď. -Já též.

Ale...

Viděla jsem ten děsný propad v důchodovým.

Zeptala jsem se na osobním a chlápek tam mi říká:

"No, to je díky pohybu trhu, to je normální."

Já burze nebudu nikdy rozumět.

Prachy, které dostanu, jsou na hovno.

Jo, věř mi, to chápu. To chápu.

A já ty nicotný prachy dostanu jen tehdy,

když to potáhnu celých pět let do plnýho důchodu.

-Já budu makat v osmdesáti. -Já vím.

Když se to podělá, budeme bydlet spolu, jo?

-Glorie, jsem v prdeli. -Hej.

Víš co? Když serou tebe, serou i mě.

Jedeme v tom spolu. Jasný?

Hej! Hej, vy hajzlové!

Tahle ženská je skvělá! Chovejte se k ní správně!

-Jo! -Jo!

Je to správná ženská, dobrá kámoška. Respektujte ji.

-Dře tady do úmoru, hajzlové! -Jo, hajzlové!

Omlouvám se. Je tady volno?

Ne, ne. Posaďte se.

-Gloria. -Stanley.

-Těší mě. -Těší mě.

-Ahoj. -Ahoj. Michelle.

Moc mě těší.

Pat.

-Pat Banowsky. -Pat Banowksy.

Jde vám to.

Díky.

Mohu se vás něco zeptat? Mohu?

Jistě.

Máte plastiku?

Ne.

Skutečně? Skutečně?

I tak děkuji.

-Omlouvám se. Půjdeme? -Uvidíme se.

Jste vždycky tak veselá?

Ne. Zeptal jste se, tak jsem se zasmála, to je vše.

Ne.

Někdy jsem veselá.

Někdy ne.

Jako všichni ostatní.

Jako ostatní.

Chodíte sem často?

Ano.

Ano, jsem... Ne, moc ne. Myslím tím...

Občas. Když mám náladu.

Když mohu.

Ale chodím sem ráda. Ráda tančím.

-Sama. -Sama.

-Jsem rozvedená. -To já také.

Skutečně?

Jak dlouho?

Rok.

-Nedávno. -Konečně.

No, ano, někdy to je konečně, že?

Snažím se

o změnu.

Života.

Jak se jmenujete?

Gloria.

Co je to?

Prostě to sundej.

Jo. Je to...

Je to... Dělá to pět set.

Ne, já vím. Ne, já vím, já vím, je to hodně.

Ale auto z půjčovny je kryté po celou dobu opravy vašeho auta.

Mohu vám zařídit půjčení auta, jen jim

dám veškeré informace a řeknu vám, kde si ho máte vyzvednout.

Nebo ještě lépe, řeknu jim, ať vám ho přistaví, ano?

Ne, to je... Ne.

To nic není, postarám se o to.

Věřte mi, cokoli potřebujete, jsem tady, ano?

Já kočky miluju.

-Jak se dostává dovnitř? -Nevím.

Všechno zavřu a ten malý zmetek si stejně najde cestu.

-Možná se ti snaží něco říct. -Je jako mrtvola.

Jako egyptská kočičí mumie.