One Spring Night (봄밤)

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Asi máš pravdu.

Vidíš? Říkal jsem ti to.

Kdys přišel? Měls mi zavolat.

Představím vás.

Tohle je můj táta.

To je ten, o kom jsem mluvila.

Těší mě, pane. Jsem Ju Či-ho.

Aha.

Pojďme dovnitř.

Otevři dveře.

No...

Tohle je nečekané, takže to je pro vás asi nepříjemné.

Ale rád bych se s vámi oficiálně seznámil jindy.

- Tati. - No tak. Otevři ty dveře!

Tak já půjdu, pane.

Řekl jsem otevři.

Pojď a posaď se.

Řekl jsem posaď se.

Dej mi chvilku.

Hej!

Čong-in!

Proboha.

První patro.

Takže co dělá?

Chce se ti oficiálně představit, tak se zeptej jeho.

Kdy se s ním setkáš?

Přestaň být zbrklá a ušetři si to ponížení.

Prostě to skonči.

Co by mělo končit?

Ještě to ani nezačalo.

Proto už to každý ví?

To, jak se chováš? Už se o tom mluví.

Jak to myslíš?

Co jsi slyšel?

Jsem snad vdaná?

Žádného manžela jsem nepodvedla.

Tak co jsem udělala?

Kdo mě pomlouvá za mými zády?

Nejdřív se posaď.

Co ten postoj?

A co ten tvůj postoj?

Čím jsi starší, tím víc můžeš?

Myslíš, že mladí si sami sebe neváží?

Co kdyby se někdo tak choval k tvé dceři?

Jak by ses cítil?

Přestaň mluvit nesmysly.

Takhle se ke mně pan Kwon

choval čtyři roky.

Doufám, že jste nevynechal ty, co by mě rozrušily.

Ne, pane.

S nikým se poslední dobou nesetkává.

Ani s tou dívkou, Čong-in?

Ne, pane.

Můžete přestat sledovat Gi-seoka, ale dohlédněte na ni.

Víte, že pracuje v knihovně, že?

Ano, pane. Vím.

Je to každý den to samé.

Jdu do práce a pak domů. To je všechno.

A co ty?

Život v USA není o moc jiný.

Do práce, pak domů, postarat se o děti. Víc nedělám.

Jinak, moje žena volala otci

- a řekla mu, ať nás navštíví... - Jo.

...ale on jí řekl, že to půjde až po tvojí svatbě.

Konečně jsi dostal svolení?

Měl by ses usadit a oženit. Bavil ses už dost.

Hele a jak ses oženil?

Otec byl proti tomu, ne?

To bylo předtím, než umřela máma,

tak jsem se na ni spolehl a utekl do USA.

Aha.

Měl bych tam být s tebou a pomoct ti.

- Omlouvám se, že nejsem lepší bratr. - Ne, to neříkej.

Nedělej. Měl by sis ji prostě vzít.

Co když ti ji někdo přebere?

I když tě už přestává bavit,

pro ostatní je určitě přitažlivá.

Máš pravdu.

- Odkud jsi přišel? - Byl jsem poblíž.

- Kde je Eun-u? - V posteli.

- Budeš tu dnes spát? - Uvidím.

Kde je táta?

Asi někde pije.

Budu u Eun-u v pokoji.

Či-ho.

Mami, promluvíme si později.

Každopádně, nemusel jsi to vědět.

Asi jsem to neměla říkat.

Omlouvám se.

Nechtěla jsem tě rozrušit.

Dobře.

To je dobrý.

Tak co plánuješ udělat s Gi-seokem?

Rozešli jsme se.

A můžete se rozejít?

Souhlasil s tím Gi-seok?

Ty ses s ním rozešla.

Tati.

On tě pořád miluje.

A proto s ním musím zůstat a předstírat, že ho miluju?

Nemůžeš to udělat?

Nemůžeš to udělat a zachránit tak vztah?

Tati.

Je normální, že se ve vztahu omrzíte.

Ale vědomě se snažit se navzájem pochopit

může do vztahu vrátit jiskru.

Alespoň podle mě.

Navíc, jste spolu léta.

Jak to můžeš zahodit a dělat mrtvého brouka?

Je to tak bezohledné.

Navíc všichni, včetně tvé mámy a mě, chtějí, abyste se vzali.

Nemůžeš takhle všechny zklamat.

A možná, že tě pan Kwon neměl rád než tě potkal,

ale co tě potkal, velmi si tě oblíbil.

Hele, on taky není dokonalý.

Nemusí mít dobrý odhad na lidi.

Tati, jsem tvoje dcera.

On se ke mně choval špatně.

Čong-in.

Rozmysli se,

i kdyby jen kvůli mně. Prosím?

Víš, že pořád můžu pracovat.

Takže tohle je o tvém důchodu?

Je mi trapné to přiznat, ale ano. Pomůžeš mi, prosím?

Dokážu ti to.

Ukážu ti, co dokážu.

Řekla jsi to tátovi?

Ahoj, tati.

Vím, že se rozhodneš správně.

Znám tě dost dobře.

- Nebuď venku dlouho. - Musím ti říct ještě něco...

Proč už odcházíš?

Či-ho. Hej, Či-ho.

Někdo ti pořád volá.

Na.

Nezvedal jsi to, tak jsem myslela, že se na mě zlobíš.

Je tam pořád tvůj otec?

Ne, už odešel.

Tak proč šeptáš?

Jen tak.

- Kde jsi? - Před domem.

Před domem?

Myslíš, před mým domem?

Ano.

Proč jsi mi to neřekla?

Říkal jsi, že jsi u rodičů.

A co Jong-ču? Ona není doma?

Vypadá to, že spí.

To nevadí. Zavolala jsem si taxi.

Počkej uvnitř. Kód od dveří je 140719.

Můžu si uvařit trochu ramenu?

Kdo je to?

Ptala jsem se, kdo je to?

Přítel I Čong-in.

Jste na špatném místě.

Mám milence, ale ne přítele.

Jsi zase dotčený, že?

Je to moc lehké.

Jen do mě ryj. I tak to udělám.

Co uděláš?

- Tys mě šťouchla. - Promiň.

Už jsem viděla vše.

Děkuju.

Jong-ču nespí.

Jsem rád, že jsi tady.

Tuhle knihu mám taky.

Koupil sis ji?

Ne, Hye-čong ji koupila mně a Je-seul, protože se jí tak líbila.

V té knize je tolik dobrých citátů.

No, podíváme se...

Tahle část je taky dobrá.

Přečti mi ji, chci tě slyšet.

„Když se zamilujeme,

musíme nejdříve vědět, jestli to bude úspěšné nebo ne?

Můžeme k lásce přistupovat takto?

Nesmíme.

Nemůžeme nijak kalkulovat,

protože nakonec milujeme pro lásku.

Když se někdo zamiluje, stane se to.

To je celé.

Nezoufejme tedy,

neomezujme své pocity

a nehasme ten oheň.

Radši se snažme mít čistou hlavu.

- A...“ - „A prostě řekněme: ,Díky Bohu.

Jsem zamilovaný.‘“

Ani jsem mu o tobě nestihla nic říct.

Dobře.

Co je na tom dobré?

Chci říct, v pohodě. Nespěchej.

Říkáš to, abys byl ohleduplný,

nebo se bojíš?

Bojím se, že bys mohla na ten stres zůstat sama.

Přestávám si věřit.

Vím, že jsem říkala, že tě ochráním,

ale řeknu to jinak.

Bude to těžké.

Bude to bolet

a možná mě budeš nenávidět.