The Lady with a Lamp

PODLE DIVADELNÍ HRY REGINALDA BERKELEYE

RODINA NIGHTINGALOVÝCH

DÁLE HRAJÍ

PALÁC SV. JAKUBA LONDÝN 1907

Zdá se mi, že tato pocta přichází dost pozdě, nemyslíte, pane?

Je to možné.

Jeden významný poslanec mi včera řekl,

že ji považoval za mrtvou.

Velmi rychle zapomínáme na naše národní hrdiny, i když ještě žijí.

Až zemře, nejspíše po sobě zanechá

největší bilanci osobních úspěchů

ze všech Angličanek.

Ano, nepochybně.

Úspěchů dosažených za cenu skutečné oběti,

nebyla to totiž žádná samotářka.

Milovala život, vášnivě a naplno.

V Broadlands, u svých přátel Palmerstonových,

často protančila celou noc.

Děkuji, pane Herberte, bylo to nádherné.

Vracím vám kompliment, slečno Florence.

Předpokládám, že pro příští tanec jste již zadána.

Ano, slíbila jsem ho Richardu Montymu Milnesovi.

Jako obvykle, vidím, že váš taneční pořádek je již plný.

Obávám se, že ano.

Omlouvám se. Flo, drahá, pokud se nemýlím, je to můj valčík.

Ano, Richarde.

Bojím se, že si přivodíš nemoc, drahoušku.

Sidney, drahý, Parthenope se velice sužuje kvůli sestře.

Co se děje se slečnou Florence?

Nezdá se, že by byla šťastná nebo si dokázala užívat života.

Právě teď se jí to docela daří.

Utancovala mě a totéž udělá s Richardem.

Na celý večer je zadaná.

Ale má i druhou tvář, pane Herberte.

Je to tak zarážející.

Jsem z toho celá napjatá a maminka také.

Nejlepším lékem pro napjaté mladé dámy je dobře chlazený nápoj.

Děkuji, drahý, také bych si měla jeden dát.

Poslouchej, Parthe, nesmíš si o Florence dělat starosti.

Příjemný večer, pane poslanče.

Děkuji, Herberte.

Právě jsem požádal Liz,

aby vás přesvědčila, abyste pár dní zůstal.

Přesvědčování nebude nutné.

Nic nás nebaví víc než návštěvy v Broadlands.

Tak trochu doufám, že se k nám připojí i premiér.

Myslím, že situace v Rusku

si zaslouží zvažování v klidu, ne?

Situace v Rusku, drahý Palmerstone,

potřebuje pořádnou dávku zvažování v klidu.

Tento valčík jsem hodně tančila, když jsem byla v Římě.

Dal bych oči za to, abych tam byl s tebou.

Říkáš nesmysly, Richarde.

V Římě jsou pro člověka oči to nejdůležitější.

Flo, drahá, musím ti něco říct. Je to důležité a velmi naléhavé.

Vyjdeme na terasu?

- Nemůžeme si promluvit tady? - Prosím, Flo.

Dobrá tedy.

- Konečně, lady Palmerstonová. - Co konečně, paní Nightingalová?

Konečně má pan Milnes Florence jen pro sebe.

Omluvíš mě, drahoušku? Lady Palmerstonová.

Manžel by byl raději, kdyby se Florence nikdy nevdala.

Já doufám, že z toho něco bude!

V každém případě bude Richard velmi trpělivý manžel.

Flo, má drahá,

nemohu čekat na tvé rozhodnutí další den.

Napsala jsem ti z Egypta, Richarde. Nedostal jsi můj dopis?

Ovšem, dostal jsem ho.

Psala jsi mi o místech, která jsi navštívila.

A že jsi zase snila,

snila o poslání na tomto světě, k němuž tě Bůh povolal, jak tomu věříš.

To je pravda.

Řekla jsi mi o své návštěvě v Kaiserswerthu v Německu

a jak důležitá pro tebe byla ta ošetřovatelská zkušenost.

Mluvila jsi o ostrém odporu rodiny vůči tvému plánu.

Vidíš, pamatuji si každé slovo.

Ale neodpověděla jsi na mou otázku.

Poprvé ji o ruku požádal už před čtyřmi roky.

Florence nám dělá vážné starosti.

Mohla bych vyjmenovat 20 mužů toužících po sňatku s ní,

ale zdá se, že ona má o všechny pouze přátelský zájem.

Musí to být pro vás velké zklamání.

Je to víc než zklamání.

Dali jsme jí skvělé vzdělání,

umožnili jsme jí hodně cestovat.

A po tom všem, co si umíní dělat?

Stát se ošetřovatelkou. V salisburské nemocnici.

Netoužíš po lásce, Flo?

Po domově, dětech?

- Moje srdce po nich pláče. - Tak proč ne?

Není moje láska k tobě silnější než jakékoli poslání?

Vezmi si mě, Flo.

- Nebo ke mně nic necítíš? - Richarde, miluji tě.

Vroucně tě miluji, ale nemohu si tě vzít,

a řekla jsem ti i proč.

- Prosím, už se mě neptej. - Je to neodvolatelné?

Ano, neodvolatelné.

Kéž nebudeš litovat svého rozhodnutí,

kéž nalezneš štěstí,

které ti zjevně nemohu dát.

Richarde, drahý Richarde,

prosím, vraťme se do sálu.

- Slečno Florence. - Kdo je to?

To jsem já, slečno, George Winch.

To je v pořádku, je to jeden z našich zahradníků.

- Promiňte, že takhle mluvím se slečnou… - O co jde, Georgi?

Jde o mou matku, slečno Florence. Zranila se.

Strašně se opařila. Nevěděl jsem, co dělat.

Najdi Austina, ať připraví kočár.

Pojedu hned s tebou.

Ano, slečno Florence.

Nevadí vám ani matce, že pečuje

o nemocné ve vesnici?

Od toho jsou tu jiní, pane Herberte.

Kdo?

- Nikdo z naší vrstvy, nikdo jako Flo. - Chápu.

Doufám, že se tím nerouhám, pane Herberte,

ale Flo nám jednou řekla, že jí Bůh pověřil misí.

Dovedete si představit, jak to znepokojilo naše rodiče.

Velmi znepokojující. Ale asi pravdivé.

Pane Herberte, domnívám se, že Flo obdivujete.

To rozhodně ano.

Myslím, že přesně vím, jak se cítí.

Odjíždí.

A předpokládám, že ji až do večeře už neuvidíme.

Ta dívka je úplně proti přírodě.

Odkud bere ty nápady, Williame?

Má pohodlný domov, proč v něm nemůže být šťastná?

Kdepak… Všechno musí měnit, upravovat, reformovat.

Jsme jako dvě kachny, které přivedly na svět divokou labuť.

Williame, musíš si s ní promluvit.

A jak si s ní mám promluvit, drahá? Už není dítě.

Dítě nedítě, má povinnost vůči svým rodičům.

Začíná být velice přímočará, tatínku.

Některé věci, které říká, jsou na hraně neskromnosti.

Jistě to pochytila od těch vulgárních ošetřovatelek, jež vídá.

Ale v tom bodě jsem neoblomná.

- Ve kterém bodě? - Ošetřovatelství, samozřejmě.

Nevadí mi malá dobrodiní,

s Parthe také rády pomáháme.

Třeba portské víno pro paní Cribbagovou nebo kaše pro jejího manžela…

Ale minule spadl čeledín z vozu a zlomil si stehenní kost.

Ano, to bylo skandální, tatínku.

Florence pro něj chtěla vyrobit dlahu,

ale já jsem jí to rozhodně zakázala.

„Flo,“ řekla jsem, „můžeš mu to obvázat pod kolenem

nebo nad ramenem, ale nikde jinde.“

Zůstaňte v posteli a odpočívejte.

Poprosím doktora, aby se na vás podíval.

Jsem vám vděčná, slečno Florence, opravdu vděčná.

Prokažte to tím, že se uzdravíte, paní Winchová, a to rychle.

A už se nepolévejte vařící vodou.

To okno nejde otevřít.

Je zatlučené.

Nebylo otevřeno už asi deset let.

Georgi, máš něco, čím bych mohla vytáhnout ty hřebíky?

- Máme kladivo, slečno Florence. - Ne!

Přines mi ho, prosím.

Zemřu tady zimou, opravdu.

Zemřete na něco mnohem horšího,

pokud nebudete větrat.

Potřebujete dobrý čerstvý vzduch Boží a venku je ho spousta.

Teď už je to lepší.

Nechte ho takto ve dne v noci.

Ale co noční vzduch, slečno Florence?

Všechno jsou to pouze staré nesmysly,

noční vzduch člověku neškodí.

- Na shledanou, paní Winchová. - Na shledanou, slečno Florence.

Mohu nějak matce pomoct, slečno Florence?

Ano, Georgi, můžeš. Ráda bych s tebou mluvila.

Georgi, tvoje matka mi řekla, že chceš být hlavním zahradníkem

v Embley Parku.

Jednoho dne, slečno Florence, určitě.

Co by se stalo se všemi rostlinami,

kdyby byly zbaveny čerstvého vzduchu a dusily se plevelem?

No, nejspíš by zemřely, slečno Florence.

To přesně se může stát tvé matce,

pokud chalupa nebude čištěna.

Vezmi horkou vodu a dezinfekci

a pusť se okamžitě do drhnutí.

Podlahy, nábytek, každý kousek…

Dbej na to, aby okna byla otevřená.

- Ano, slečno Florence. - Tady máš půl sovereignu.

Kup matce telecí huspeninu

a láhev portského vína. A až zítra přijdu,

ať ta chalupa svítí čistotou.

Ano, slečno Florence, bude svítit čistotou.

Čistá jako sklo!

Ale proč bychom měli bojovat s Rusy?

Jen proto, že car nemá Turky rád?

Nebo možná Turci nemají rádi cara.

Ano, ale je to trochu složitější, paní Nightingalová.

Herbert by se k tomu měl vyjádřit.

Co se mě týče, nenávidím i pouhé pomyšlení na válku.

Neříkám, že Turci ustoupí Rusku,

ale naše vláda musí udělat všechno,

aby zajistila mír. Souhlasíte, Palmerstone?

Můj milý Herberte, toto je otázka pro premiéra.

Já jsem jen ministr vnitra.

Jako členové vládního kabinetu, sdílíme odpovědnost.