The Fabulous Baron Munchausen (Baron Prásil)

Dovolte se nám představit.

Barbicane, předseda dělového klubu.

Kapitán Nicholl.

Michal Ardan.

A já kdo jsem?

Jsem Cyrano, Cyrano z Bergeracu, básník.

Co zůstává mi ovšem hádankou, je tvé jméno.

A odkud se tu bereš? Z Venuše? Z Marsu?

Z Jupitera snad?

Soudě dle kostýmu je na Měsíci doma.

Pánové, nefalšovaný a pravý Měsíčňan.

Sem, mezi nás,

ať plnou číší vína oslavit můžeme tuto chvíli chvil.

Téhle krajině zakleté do mrazu a tiché jako popel.

Tady se čeká na setkanou celá staletí.

Baron!

Slavný baron Prášil!

Je z mého rodu, také dobrodruh.

Síla, která ho žene vzhůru ke hvězdám, je fantazie.

A to je můj vkus.

Baron Prášil, přátelé, se cítí polichocen.

To že smí jako první pohár pozvednout

na zdraví prvního Měsíčňana.

- Ať zvoní číše! - Na nová setkání!

- Ať zvoní hvězdy! - Na nová setkání!

Náš nejnovější přítel z toho mnoho nemá.

Jeho rty nedotkly se vína.

Ať tedy sejme přilbu.

Co když nemůže?

A nebo ještě hůře,

co když nezná víno?

Ta obava mě, příteli, přivádí na myšlenku.

Hleďte, stará, dobrá Země.

Což nemá právo potěšit se též z našeho úžasného objevu?

Já se tam vydám. Hned. A okamžitě!

A Měsíčňana vezmu hezky s sebou!

- Ať pozná, kterak žijeme. - Ať uvidí, kterak se oblékáme.

Ať také pocítí, co je to láska, jak milujeme.

Ať vůbec pozná chuť a vůni dobrodružství!

Ať pozná Měsíčňan, co je žít na Zemi.

Nuže přátelé,

vzhůru za novým dobrodružstvím!

Mé podivuhodné cestování s Měsíčňanem právě začíná!

Když se můj nový přítel konečně převlékl

vyhlížel ten tvor docela lidsky.

Skoro jako člověk. Skoro.

Měl prazvláštní jméno. Toník, nebo tak nějak.

Ledacos bylo na něm docela sympatické,

bohužel v jeho povaze bylo cosi... cosi školometského.

Tak třeba už pouhá existence mého, přiznávám trochu neobvyklého plavidla,

byla mu zřejmě proti mysli. Zkrátka podivín.

Pořád něco pletl o jakési vědě a o jakési technice.

Musím jednou pro vždy zdůraznit, že mne takové malichernosti

vůbec nezajímají, příteli z Měsíce.

Ale já nejsem z Měsíce, já jsem ze Země.

- Vyloučeno! - Proč vyloučeno?

Nikdy jsem vás tam neviděl.

Hle, první poselství blížící se Země!

Tak to je ten váš svět. Čarodějnice.

Ano, ale nejsou podivuhodné?

Víte, když já na kouzla moc nedám.

Támhleta jim také už moc nevěří.

A pojistila se tou vaší vědou.

A tam, dole, tam už se létá úplně po vašem.

Přesně podle zákonů vědy.

Bospor, Zlatý roh.

Přistaneme rovnou pod okny sultánova paláce.

Takto oslovím velkého sultána.

Melodické, ale málo srozumitelné.

Řeč vyšší diplomacie.

Proč jsem se rozhodl přistáti právě v Turecku?

Nu, vždyť je to země půlměsíce.

Nepochyboval jsem, že můj Měsíčňan ocení toto malé, taktní gesto.

Nikdo by nevěřil, že tato skrovná pracovna je srdcem i mozkem veleříše.

Ale bylo tomu tak.

Právě zde se neúnavně obíral vladařskými povinnostmi

veliký sultán.

Byl jsem si jist, že jeho ušlechtilou tvář osvítí záblesk úžasu,

až mu předvedu skutečného, živého Měsíčňana.

Cítil jsem se v té nádheře jako doma.

Nu, ať vidí měsíční mládeneček, jak si my pozemšťané pěkně bydlíme.

Právě jsem vás představil.

Bojí se o trůn.

Omluvil jsem vás. Vy nevíte, co je to trůn.

Trůn je...

Trůn je prostě trůn. Nepřibližujte se!

- Mělo by se to promazat. -

- Podívejte se. - Hrajete si s ohněm.

Tuším, že dnešní audience je skončena.

"Naše loď zabloudila v bouři a byla zajata piráty,

kteří mne, podle svého zvyku, prodali sultánovi.

Viděla jsem vás včera. Jste opravdový rytíř.

Nebojíte se ani strašného sultána.

To mi vnuklo myšlenku, abych se obrátila na vás

s prosbou o své vysvobození. Jste má jediná naděje a já jsem vaše.

Princezna Bianca di Castelo Negro."

Obrací se na vás? Gratuluji.

Drží ji tu proti její vůli. Copak je to možné?

Takové bezpráví? Půjdu za sultánem!

Za sultánem? Vy jste spadl z Měsíce! Jedině únos!

- Únos podle všech pravidel. - To je také násilí.

- Žádné násilí! To je umění! -

Umění získat paní svého srdce.

Opravdový rytíř neužívá nikdy prostředků mírnějších

než je meč, dýka, provaz!

Dnešní noci obrátíme palác naruby!

Kačery vyhubíme taky.

Potoky krve, přísahy, požáry. To je ta pravá scenérie pro drama lásky.

Naše cesta za prvním dobrodružstvím nebyla příliš pohodlná.

Mně to ovšem nevadilo,

Zato Měsíčňan si počínal mnohem hůře než naši náměsíčníci.

A tenhle nemotora chtěl zachraňovat princezny.

- Hvízdáte jako kluk. - A co mám dělat? - Bít se jako muž!

- Pomůže to? - Ne, ale sluší se to!

V lásce nehvízdáme, v lásce bojujeme!

V lásce...!

V lásce se vznášíme.

Šach!

Mat!

Vida, vida, jak se nám ten Měsíčňánek vybarvil.

Pravda, nepočíná si zrovna špatně.

ale copak jsem rozsekal deset tisíc bašibozuků jenom proto,

aby mi vyfoukl před nosem sladkou odměnu mého vítězství?

Nu nevadí, holobrádku.

Až vstoupí na kolbiště lásky baron Prášil,

on už ti spadne hřebínek.

Turčíni běsnili jako ďáblové. A nepochybuji, že jejich zuřivost

naháněla princezně i Měsíčňanovi husí kůži.

Mě ovšem tato hra na honěnou nemohla příliš vzrušit.

Měl jsem však o princeznu jinou starost.

Viděl jsem, že krása benátské růže fatálně vábí Měsíc.

A co horšího, že mu sama podléhá.

Ne! Ten bledý svůdce ji nesmí uloupit mému světu.

A jako že jsem baron Prášil, také ji neuloupí.

Tři dny a tři noci trval ten pekelný hon.

Cesta za námi doslova zbělela kostrami uštvaných koní

a mrchožrouti slavili odporné posvícení.

Můj přítel oceán.

Jaký to nádherný pohled.

A ta loď, není turecká?

Holandská loď naložená tureckým tabákem.

- Obchodní koráb. - Výborně!

Vezme nás na palubu a do Benátek. Hej!

Hej!

Hej!

- Je to marné, neslyší nás. - Jsou už daleko na moři.

Musíme je dohonit.

Ó, pardon.

Jeden kůň a jeden muž ve vlnách!

No ovšem, kdo jiný, než baron Prášil.

Dva koně a tři muži ve vlnách!

Dva koně a dva muži, třetí muž je dáma!

Člun na vodu, kabinu pro dámu, seno pro koně

a burgundské pro pány.

Na šťastnou plavbu do Benátek!

A nyní, přátelé, dovolte,

abych vám nabídl to nejvzácnější, co tu mám.

Karzijakl?

Tramapasm?

- Džama? - Ladokyjech. - Ehm? - La-do-ky-jech.

Nebesa.