D2 – Train to the End of the World

Den první.

Za chvíli vyrážíme na cestu. Před námi je osm dnů ve vlaku

na trase Ostrava - Moskva - Vladivostok.

Den první. Seznamuji se s půjčenou kamerou.

Za chvíli vyrážíme na cestu.

Před námi je osm dnů ve vlaku na trase Ostrava - Moskva - Vladivostok.

Doufám, že mi čtyři kazetky do kamery budou stačit.

Čekáme na Gábinu. To se asi dalo čekat.

- Kde je? - Nevím.

Ukaž.

Pojďme.

- Volaný účastník právě hovoří. - Skvěle.

Kolik je?

Za pět to jede.

Za pět.

Tohle dělá vždycky, v pohodě.

Ahoj!

Madam je tady.

Jdu na poslední chvíli, radši budu končit. Tak se opatruj.

- Ahoj, René! Čau. - Ahoj. Meškáš.

Nemeškám, já jdu přesně. Kolik je?

Ahoj. Ahoj, Martine.

- Tak co? - Jdeme.

Ještě uděláme fotku. Nádraží!

- Nádraží. - Rusko!

Rusko!

The customer you are trying to reach is not available.

Stačí poslouchat. Je to celkem srozumitelná řeč.

Tak počkej. Ano, ne. Da, nět.

„Jak se máš?“ To mě učil taťka, já jsem to zapomněla.

„Kak děla?“

Říkal něco jinýho. Něco jako „How do you do?“

- „How do you do“ mají. - Jasně.

Ale říkal, že je to fráze. Teď nevím, jak to znělo.

Já si vzpomínám jen na „kak děla“.

Ale každopádně, tady je to mauzoleum.

Kdybychom šli okolo chrámu Vasila Blaženého,

tak bychom došli k řece Moskva.

Jak dlouho to vůbec jede z Moskvy do Vladivostoku?

Počítám, že ještě pět a půl dne.

Aha.

Ono celý tohle Rusko je takovej konec světa.

Podle mě.

Tak jsem se rozhodl, že Vladivostok je jeho úplnej konec.

Proto se tam jedu podívat. Za tím není nic, jen velká voda.

Cesta do Moskvy ubíhá poklidně.

Začínám se sbližovat s Hankou. Přece jen se moc neznáme,

ten vyhecovaný odjezd byl dost narychlo.

- Není ti špatně? - Ne, dobrý.

Jenom potřebuju být chviličku na vzduchu.

Vlak ti nedělá dobře?

Už je to dobrý.

A co říkáš na Gábinu?

Je to osobnost.

- Ty ji znáš dlouho? - Já ji znám dlouho.

Takže já už vím, co mám čekat.

A myslíš, že to do Vladivostoku zvládne?

Řekla bych, že jo.

Baví tě to natáčení?

Docela jo.

A…

- Hanko, nemám signál. - Počkej, na něco se ptám.

Podívej se, jestli nemáš signál. Já si potřebuju odeslat zprávy.

Nemám.

Jestli tady nemůžu mít ani telefon, ty vole, tak já už tady úplně chcípnu.

Nemám.

- Dívala ses? - Jo. Nemám.

Ale tady nemá nikdo signál. Tady seš v tajze.

- Pšt. - Pozor, prosím tě.

- Jéje. - Já nemám telefon.

- No jo, maličká. - Co mám dělat?

Koleje, koleje a zase koleje.

Vlak moc nezastavuje, maximálně co čtyři až pět hodin.

A na trase Moskva - Vladivostok to prý bude jenom horší.

Mimochodem, ten vlak se jmenuje D2. Stejně jako rozestavěný hotel,

který bude René ve Vladivostoku za osm dní dědit.

Colu jsi jako nekoupil?

Colu jsi jako nekoupil? Colu.

Já si myslím, že nechtěj tady pít colu.

Jako stačí ti ta voda.

René! René, pojď sem.

My tě milujeme.

Pojď sem!

Nezlob se na nás. Pojď.

Jdi do píči s tou kamerou. Okamžitě s ní jdi pryč.

Ne, pojď. Pojď.

- Vždyť se nic nestalo. - To vám úplně jebe?

No tak. Co se stalo? Taková byla domluva, ne?

My bychom bez tebe neodjeli.

V pohodě, ne?

Stojím tam dvacet minut, volám tě, a ty jdeš pryč.

Hlavně vypalovat zobák. A pak když nebudeš mít co pít, tak co?

Nechápu vaši logiku. Když takhle budeme fungovat,

můžeme tak akorát jet zpátky domů.

Někdy se trochu nedohodneme,

ale myslím, že si na sebe postupně zvykáme. Chce to čas.

S holkama jsme se potkali poprvé před týdnem v baru.

A nikdo si nemyslel, že s námi opravdu pojedou.

- Seš trošku divnej. - Martinovi přijde ta voda normální.

Ohoho. Bububu.

- Dej mi napít. - Ne, já první.

Pojď za námi. Pojď.

- Je strašně milá holka. - Že jo, Hani? Hanka mě zná dlouho.

- Že jsem v pohodě? - Jo, to jenom ze začátku.

- Co ze začátku? - A co Martin?

Marťo, pojď si dát panáka.

- Tak na Rusko. - Počkej, já ti to naleju.

Takovou dobrou míru.

- Dobré. - Stačí, že jo?

- Stačí. - No.

Ježíš, nepřeháněj.

Ježíš nepřehání.

- Neber Boží jméno nadarmo. - Stačí!

Připíjím na…

Co z něj vypadne?

Připíjím na daleké cesty.

Připíjím na Vladivostok.

A připíjím na všechno, co bude po Vladivostoku.

I na to všechno, co bude před ním. Nebudu dávat žádný vtipy.

Já připíjím na lásku, sex, úspěch a dobrodružství.

- Tak jo, ať jsme veselí a zdraví. Čau. - Čau.

Příprava na naši první noc ve vlaku. Všechno se třepe.

Renému a Hance se nakonec podařilo usnout.

A já mám první pravidlo z naší cesty.

Nepijte moc ruského piva,

můžete toho ráno litovat.

Dáš si?

Jo, děkuju.

Mám ještě oříšky a čučoriedky.

Čučoriedky! Kde jsi je sehnala?

- U bábušky na perónu. - U bábušky?

- Kolik stály? - Třicet.

Jo? Paráda.

My tak říkáme holkám na Slovensku

- Čučoriedka? - Hm, takový dvě čučoriedky.

- Co ta čučoriedka nahoře? -

Pšt, spinká.

No, po včerejšku se ani nedivím. Ta když si dá štamprli, to je konec.

To je Gábina.

Ona není taková kráva, jak někdy působí.

- Doufám. - Jo.

Je to tu dost drsný. Ne, že by Rusky nebyly někdy…

Ony tak vypadají, ale to je někde úplně jinde.

- Ona je jim podobná trošku. - Vizuálně jo.

Jen zvolila ten východní směr, ony většinou volí ten západní.

Taky se divím, že jachtu vyměnila za tohle.

Rusky většinou volí ty jachty. Ona zvolila

Transsibiřskou magistrálu.

Den druhý.

Vlak není žádný hotel a rána jsou hodně těžká.

Neustále to s váma dělá: „Tdm tdm, tdm tdm, tdm tdm.“

Až se vám o tom začne zdát.

Probudíte se a znovu: „Tdm tdm, tdm tdm, tdm tdm.“

To mě poser.

Mizeráble tady, ty vole.

René, kde se tady můžu vysprchovat?

Teď asi nikde.

Ne!

Sliboval jsi, že je ke každému kupé sprcha.

Já se potřebuju osprchovat. Neříkal jsi, že to nejde.

- Neříkal jsem, že je ke kupé sprcha. - No ale nějaká sprcha tady být musí.

- Žádnou jsem neviděl. - A ptal ses?

- Prej až zítra ráno. - Já to nevydržím do zítřka.

- Jsem celá ulepená. - Já mám taky problém.

Takhle ulepená se mě nedotýkej.

- Je mi to líto. - Sprcha!

- Nech toho. - Já chci sprchu, prosím!

- Prosím tě, udělej něco. - Haló!

- Běž se zeptat. - Chceš do sprchy?

- Ano. - Pojď.

Debil.

Můžeme poprosit tu sprchu?

Sprcha. Či jest možno teraz se osprchovat?

- - Da.

- Říkala panvica? - Ne, pamyť sa, žádná panvica.

- Co to znamená? - Jestli se chceš umýt.

Ano! Da.

- Umyť sa. - Da.

- - Da.

- Jestli se chceš umýt. - Pamica.

Ne pamica, ale pamyť sa.

Je to možné, nebo ne? Protože je to zavřené.