Dear John (Käre John)

Digitálně obnoveno Švédským filmovým institutem v roce 2019

Původní materiál: 35 mm původní negativ, 35 mm kopie, mono.

PODLE ROMÁNU OLLEHO LÄNSBERGA

Pamatuji se, když jsi přijel z Nyhavnu. Ty si mě nepamatuješ.

- Byl jsem k tobě otočený zády. - Ne, to nebyl.

Tak jsem nebyl střízlivý.

To nebyl a byl jsi naštvaný, že jsem tě odmítla obsloužit.

- Do prdele chci pivo. - Promiňte, ale máme zavřeno.

Ale do obchodu můžete jít přes kuchyň!

- Je zavřeno. - Ten podělanej obchod je taky zavřenej?

Nebo tomu říkáte kuchyně?

Bylo to kvůli nějaké ženě?

Co?

Jo…

Byli jste zasnoubení?

Nežijete tady zdravě?

Ne, všichni kouříme a pijeme. Trochu.

Tvůj bratr taky?

Raymond má spoustu nápadů. Chtěl, abych byla mistryně v plavání.

Mohl se pro mě přetrhnout. Ale pak…

Pak přišla Helena a úplně obrátil.

Nemluvil se mnou. Odešel vždy, když jsem přišla domů,

byl zlostný, pěnil a bouchal dveřmi.

Aha.

Až jednou ráno přišel do kuchyně, naprosto vážně.

A od té doby stojí při mně.

Chci, abys věděl jedno.

Když… když se to stalo…

Otce Heleny jsem měla moc ráda.

- Bylo ti jen 18. - Ale přešlo mě to.

A on se šest měsíců poté oženil. Celou tu dobu byl zasnoubený.

Co se stalo?

Zvedání nábytku.

- Nic jiného? - Možná…

- Byla to chyba tvé snoubenky? - Nebyli jsme zasnoubení.

Aha.

- Ale bolet to může stejně. - Tys byla zasnoubená?

Já? Proč si to myslíš?

Není to tak nepravděpodobně.

- Proč jsi ji opustil? - Já jsem ji neopustil. Ona opustila mě.

Opustila tebe?

- Byli jsme manželé. - Manželé?

Ano, byli. To kvůli ní jsem byl na pevnině.

Měl jsem uzavřít partnerství s jedním prodejcem nábytku.

Brzy jsem se začal trápit a stýskalo se mi po moři.

Byl jsem jako ryba na suchu.

Říkala mi, že mi rozumí.

Ten prodejce nábytku mi taky říkal, že mi rozumí.

Jediná věc, ve které jsme byli partneři byla ona!

- Jak jsi na to přišel? - Jednou jsem přišel domů jako překvapení.

V posteli byl on.

- Zabils je? - Ne.

Jen jsem odešel.

Jak myslíš, že mi bylo?

Nikdo mě nežádal, abych zůstal…

Máš pivo?

- Co ten dům? - Byl přepsaný na ní.

Ona to tak chtěla, kdybych se prý utopil.

Pivo, ženo! V tomto baru se neobsluhuje?

No… pro soukromé akce.

Lednička je tam.

Byl jsi takový hlupák…

Myslela si, že se utopím.

Stejně by jí ten dům připadl.

Ne, myslím před dvěma roky. Přišel jsi opilý a sprostý.

Křičel jsi, že tě nechci obsloužit. Proto jsem nechtěla.

A proto jsem si tě pamatovala. Byl jsi hrozný.

Ne hrozný, jen opilý.

Hej!

Kávu!

Teď ti utřeme pusu.

Teď se oblékneme.

Tak! Běž!

Ne, Heleno! Pojď sem.

No, no, no…

Ruce nahoru!

Tak!

Na židli.

Kalhotky…

- Budeme mi čistit zuby? - Můžeš si je vyčistit sama.

Tak.

Půjdeme ven, abych si mohla vzít mé růžové mašle?

Zítra, až bude neděle. Dnes musím pracovat.

- Nechci, abys pracovala. - Musím, abych mohla kupovat růžové mašle!

Maminka Rosy nepracuje.

Ne, nepracuje.

Tak rychle, než přijde strýček Raymond. Utíkej!

Kdybys nemusela pracovat, mohla bys být doma celý den.

No nebylo by to úžasné?

Tak já teda žádné mašle nechci.

Haló!

Pojď!

Pojď ke mně. Chceš moji čepici? Rozluč se s maminkou, rychle.

- Rozluč se s maminkou, honem. - Papa!

Vypadá to slavnostně.

V sobotu večer jsme mohli zůstat v Höganäs.

Kvůli Evě-Lise.

- Dolij to. Díky. - Zase?

- Připlula loď. - Velká?

- Ani ne. - Raději udělej víc kávy.

Elsa, to je John Berntsson. Přijel naložit pásek.

Postarej se o ně, Anno. Hlavně o něj.

Uf, když musím.

- Nikdo není před námi? - Zatím ne.

Zásoby si doplníme až později

- Můžete v pondělí. - Ano.

Zavíráme v deset, ale stačí říct, pokud budete cokoli potřebovat.

My jsme ti, kdo připlul na té lodi.

- Kapitáne.. budeme tu v neděli? - Odplouváme v pondělí.

- Máte plno? - Ani ne. Brzy zavíráme.

- Je to tu pěkné. - Renovovali jsme, co jste tu nebyl.

- Poznali jsme ty lodě. - Poznala jste mě?

Ano, poznala.

Už jsem viděl hezčí. Vsadím se, že má obarvené vlasy.

Snad ta barva nesleze.

Hootenanny je super.

Ale já radši Beatles.

Ti už jsou staří.

- Zásoby doplníme v pondělí. - Pojďme se někam napít.

Uvidíme.

- Ještě jednou twist a budu křičet! - Co?

Nic…

Jdeme do klubu. Jdete s námi?

- Jdete pěšky? - Mají auto.

Díky, ale já zůstanu tady.

Už jsem viděl i horší.

- Odvoz je zadarmo. - Máme tady s kolegou nějaké obchody…

Suchozemský krysy mají vždy auta.

Zkusíš ji?

Můžeme zaplatit, prosím?

Můžu dostat dvě koruny?

Děkuji! Přijďte zase.

Eva-Lisa byla sladká.

Měls ji vidět, jak se naparádila do kina.

- Má ostrý jazyk. - V kině ne, ani v kavárně.

Je prostě… hodná.

- Má tě ráda, to už vím dávno. - Myslíš?

Vím to.

Vždy, když ji Elon uviděl doma, myslel si, „to je ona“.

Ale trvalo mu měsíce než se ji odvážil políbit.

- Ženy nejsou žádní andělé. - Dělal jsem, že tomu věřím.

- To je od tebe milé. - Ženy jsou pro mladé kluky jako dynamit.

Bylo to od tebe hezké.

Eva-Lisa je slušná holka.

Čeká až po svatbě.

- Jseš si jistý? - Sakra, že jsem!

Snad bude bouřka, abychom museli zakotvit v Höganäs!

Tam je spousta nákladů!

Dobrou noc.

Já…

Nikoho tady neznám. Půjdete se mnou?

- V klubu je spousta žen. - Chtěl jsem jít do restaurace,

ale o samotě to není ono.

To zní dobře. Ale na hledání chůvy je už pozdě.

- Vdaná? - Ne, ale mám malou holčičku.

Chci, abys věděl jedno.

Když… když se to stalo…

Otce Heleny jsem měla moc ráda.

- Tak zítra? - Dám vám vědět zítra v pět.

- Někdo z posádky by vám mohl pohlídat. - No, váš kolega se zdá být milý.

Ale já ji s cizími nenechávám.

- Tak já sem přijdu zítra. - Ano… uvidíme.

Helena a moje práce mi nestačí, občas se mi chce křičet.

Lidé nejsou stroje. Nemohou být sami.

Když jsem tě viděl v kavárně, myslel jsem…

- No… - No, co?

Myslel jsem, že je to trik, jak se mě zbavit.

A pak?

- Zabralo to? - Zítra. Potřebuje hlídání.

Hlídání?

- Má dítě. - Šťastlivec. Je dobrá!

To se vsaď. Zítra to nepůjde jen tak.

- Co sis myslel? - A pak jsem tě potkal...

- Ženu jako jsi ty. - Ženu, jako jsem já…

- Vědělas, jak osamělý může chlap být. - Nebo žena.

Jsou tam restaurace, kina,

kavárny…

Co se tam dá dělat? A i tak tam zůstaneš.

Kdo je osamělejší, než cizí člověk na večírku?

Odbydou ho a je po všem!

Ženy jsou dynamit.

Pokud je zapálíš, rychle se schovej, než vybuchnou!

Proč jsi mi házel do okna kamínky?

Samota je příliš těžká.

Proč jsi mi házel do okna kamínky?

Možná jsi mě potřebovala. Možná ses bála, stejně jako já.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

Máte štěstí, můžete jít.

- Dobrou noc. - Dobrou.

Proč jsi mi házel do okna kamínky?

Já? Kdy?

Nedělej. Viděla jsem tě. Šla jsem dolů k telefonu.

- Tys zavolala toho policajta? - Ne, přišel jen tak.

Málem jsi vzbudil Helenu.

Co kdyby viděla chlapa, jak hází mámě do okna kamínky?

Já vím, to bylo špatně. Celý den jsem se kvůli tomu cítil špatně.

Nelíbilo se mi to.

Teď ses o sebe postarala sama.