Hope Frozen

Po 6 000 let člověk přijímal konečnost fyzické smrti,

a když přišla, byl umístěn do rodinného hrobu.

Ale dnes existuje pro ty, kteří vidí naději na nesmrtelnost,

nové a ne tak konečné místo odpočinku.

Začátek tiché revoluce,

která by mohla ovlivnit budoucnost světa.

V těch modulech jsou lidé, kteří chtějí žít dvakrát

a preferují mrazák před hrobem.

První ze skupiny s filozofií „Zemři teď a žij později“.

Muži a ženy zmražení ve svých válcích,

co čekají na budoucnost.

Věří, že vyzrají na smrt.

PŮVODNÍ DOKUMENT NETFLIX

Umístění do kryonické stáze je asi...

Bez pochyby je to nejhygieničtější, nejvíc věděcký

a nejdokonalejší způsob uchování, jaký si dovedeme představit.

Každý jedinec na této planetě má jeden zásadní problém,

vlastní smrt.

Je to velký problém, který ještě nikdo nevyřešil.

Ráno jsme zjistili, že se kyslíková pumpa v akváriu

přes noc rozbila.

Matka prohlásila: „Dnes škola nebude. Zachraňte rybičky!“

Tak jsme je pochytali

a dali je do ledové lázně.

Snížením jejich teploty jsme zpomalili proces smrti.

Zjistili jsme, že je později můžeme oživit.

Byl to veliký úspěch.

Víc než 50 % jich znovu ožilo.

Pojď. Jdeme!

Táta.

Naši dceru jsme pojmenovali Einz.

SAHATORN EINZIN OTEC

V japonštině a čínštině „Einz“ znamená „láska“.

- Co je to za postel? - Postýlka pro sestřičku.

Jo.

Děláš to pro sestru? Nebo jen plníš, co jsem ti zadal?

Pro sestru!

- Máš ji rád? - Mám.

- Vážně chceš sestru? - Ještě ji ani neznám.

- Vážně ji chceš? - Chci.

Až se později podívá na tohle video, co jí chceš vzkázat?

Mám tě rád, sestřičko.

Mám tě rád, sestřičko.

Einz se narodila, protože Matrix chtěl sestřičku.

Ahoj. Dnes je 2. března 2012.

Vzal jsem sestřičku do obchoďáku.

Poprvé je mimo domov.

Byl jedináček.

Když se narodila,

nakreslil jsem domeček, dveře a odpočet,

kde stálo: „Za 29 dní tady Einz bude.“

MATRIX EINZIN BRATR

Každý den jsem to měnil: 30, 29...

až...

Až do jejího narození.

Myslím, že jsem brečel.

Měl jsem velkou radost.

Jak to, že sedíš sama?

Jsi tak nadaná!

Raz, dva, tři!

Einz stmelila

celou rodinu.

Všichni na ni čekali.

Už je tady!

Tati! Je ti 40!

Dnes má táta narozeniny.

A máš u sebe dcerku.

Naše rodina se skládá z mého muže,

dr. Sahatorna, zvaného Top,

z našeho staršího syna Matrixe...

NAREERAT EINZINA MATKA

...a naší dcery Matheryn, neboli Einz.

Takové krásné šatičky.

Moje malá Einz.

SAHATORNOVA LASEROVÁ LABORATOŘ

Zespodu kousek vyvrtej a dej tam tohle.

Horní část připneme svorkou.

Spojí se to snadno.

V naší rodině

je věda velmi důležitá.

To znamená, že řekneme, když něco víme.

Když něco nevíme, přiznáme to.

Když něco nevíme, neznamená to, že to není pravda.

Moje rodina ví,

že problémy řeším pomocí vědy.

Máme dobrou hlavu rodiny.

Kdysi jsem byla Sahatornova studentka.

A učí mě pořád.

I naše děti.

MATRIXOVA STŘEDNÍ ŠKOLA

Na vědě se mi líbí, že se skoro všechno dá vysvětlit.

Všechno je přirozené a zároveň nepřirozené.

Vezměte si brýle.

Mluvíme o tepelné fyzice, takže je to celé o částicích.

Kdybyste ty částice mohli vidět,

jak by se měnily, když je zahřívám?

Vibrovaly by na frekvenci jisté barvy světelného spektra.

Přesně tak. Frekvence světla.

Takhle.

Už jsem to dlouho nepoužil.

Když lidé mluví o mé sestře, říkají:

„Je mi to líto. Ale nemusíš o tom mluvit, jestli nechceš.“

Ale...

já...

nechci zapomenout...

na bolest, co jsme spolu prožili. Nechci...

vynechávat špatné vzpomínky.

Jsou to vzpomínky a chci si je uchovat všechny.

Nechci na nic zapomenout.

Stalo se to, že...

Pracovali jsme na projektu v jiné provincii.

Matrix byl v Bangkoku a staral se o svou sestru.

Měl jsem špatný pocit. Noční můru.

Ráno jsem tedy zavolal Matrixovi, ať jde Einz vzbudit.

Ale nemohl ji probudit.

Ten den upadla naše dcera do kómatu a nemohla se probudit.

Přála jsem si s ní vyměnit místo.

Zbavit jí bolesti. Abych byla nemocná já.

Mívala jsem pocit, že se jí nemůže nic stát,

protože ji chrání její matka.

To nic, zlatíčko. Bude to dobré.

Neurochirurg řekl, že je to nejspíš ependymoblastom.

Ještě nikdo ho nepřežil.

Einz má nejzákeřnější rakovinu mozku na světě.

Od chvíle, kdy upadla do kómatu, Einz podstoupila deset operací,

dvanáct chemoterapií a 20 ozařování.

Neustále upadala do kómatu. Převáželi ji z jedné JIP do druhé.

Ale po celou dobu se probouzela s úsměvem.

Všichni čekali na její úsměv.

- Ei-Ei už jde! - Ei-Ei už jde!

Mé srdce se vzpíralo. Třeba je ještě šance.

Museli jsme bojovat, dokud nebylo jasné, že šance není.

Neměl jsem právo to rozhodnout.

Ona ano. Měla právo rozhodnout, jestli chce dál bojovat.

Zjistila jsem, že můj manžel má mocnou lásku.

Během sta dní nemoci neprospal jedinou celou noc,

protože studoval nejnovější technologie a léčby.

Začal jsem sbírat její rakovinové buňky na kultury.

Ale v této oblasti nejsem odborník, takže jsem narazil na spoustu překážek.

Ale hlavní je, že se nevzdávám.

I když je malá šance na úspěch, musím na tom dál pracovat.

VÝZKUM NANOTECHNOLOGIÍ CHULALONGKORNOVA UNIVERZITA

Když byla sestra nemocná,

trávil táta skoro každý den na univerzitě, kde testoval léky

na jejích rakovinových buňkách.

Osobně si myslím, že je jedním z šílených vědců.

Ale mnoho věcí na světě

vynalezli šílení vědci,

protože to byli dost velcí blázni, aby vymysleli něco nového.

Experimentoval jsem asi s pěti druhy chemikálií

a dalšími léčebnými metodami,

které by mohly moji holčičku vyléčit.

Takže...

tuhle kameru dáte sem a sledujete buněčnou kulturu.

Ano, abychom viděli, jestli jsou buňky normální.

Až skončíme, tady připravíme tkáň.

Pak různé buňky dáme do odkysličovacího boxu.

Zažíváme hrozné trápení.

Jsme pod obrovským tlakem.

Jako vědci víme, že šance,

že najdeme správnou léčbu včas, je mizivá.

Začal jsem si říkat, co bude, když lékaři nenajdou lék.

Nepůjde to. Co budeme dělat?

Vtom mě napadla kryonika.

Ve sci-fi tato metoda existuje léta.

Dvě americké společnosti teď tvrdí, že ji skutečně používají...

Zní to jako sci-fi, ale není.

Chci žít do zítřka.

Chci žít na věky věků. Miluju život.

- Chci vidět budoucnost. - Smrt není povinná.

Myšlenka oživení je jen sen.

Je mi jedno, jaké budu mít tělo. Ať jsem klidně robot.

Tato oblast vědy mě fascinuje už od dětství.

Vždy jsem věděl, co je kryonika.

Kryonika je proces,

který uchovává těla živých organismů.

Byl to způsob, jak ji uchovat. Musíme ji uchovat.

Poté, co si táta všiml,

že rakovina se rychle šíří

a Einz už s ní nebude schopná bojovat,

řekl, že ji bude potřeba zmrazit. Udivilo nás to.

Moje teta, máma, všichni byli proti.

Když se dozvěděli o kryonice,

její prarodiče se divili: „Proč bychom to dělali? Co to je?“

Smrt je smrt.

Jaký by to mělo smysl?“

Dokážeme zastavit proces umírání? Ano.

Věříte, že to můžeme zastavit? O tom musím svou rodinu přesvědčit.

Ptali se: „I když ji dokážeme uchovat, podařilo se někoho oživit?“

Vyrůstal jsem v asijské rodině,

a tak věřím, že mají lidé duši.

Kvůli tomu jsem měl vnitřní konflikt.

Věřím, že naše duše se může znovu narodit.

Ale i tak jsme se neshodli.

Říkal, že jí chce dát šanci

na život v budoucnosti.

Hluboko uvnitř vím, že může být uchovaná.

Z manželových slov

bylo jasně vidět,

že to dělá z lásky k naší dceři.