Violet Evergarden: The Movie (劇場版 ヴァイオレット・エヴァーガーデン)

Bylo to náhlé…

Když jí nebylo dobře, měla nám to říct.

Nejspíš nic neřekla, protože si myslela, že nemáš čas.

Babička byla už taková. To víš, ne?

Daisy...

Ty z toho viníš…

mě?

Ani ne. Jen myslím…

Babička tě měla radši.

Byla s tebou mnohem raději.

Protože…

Babička…

Měla tě moc ráda, mami.

Ona…

přišla o svoji maminku, když byla ještě mladá.

Dopisy?

Prababička je nechala posílat babičce i po své smrti.

Dopisy od někoho, kdo byl po smrti?

Požádala Panenku, aby babička každý rok dostala jeden dopis

na své narozeniny, i když už byla po smrti.

Panenku? Copak panenky umí psát dopisy?

Před dávnou dobou jeden muž sestrojil psací stroj pro svou slepou ženu.

Ten stroj nazval Automatickou Panenkou.

Posléze začali lidé ženám, které pracovaly jako písařky, říkat Panenky.

Písařky? To jsou ty, co za vás napíšou dopis?

Ano.

Tehdy spousta lidí neuměla číst ani psát.

Později se víc lidí naučilo psát a rozšířilo se používání telefonů.

Od té doby posílají lidé dopisy méně.

Ta práce dnes již nejspíš neexistuje.

Tehdy, když chtěli lidé napsat něco zvláštního nebo těžkého,

požádali o to Panenku.

Babička si těch dopisů opravdu vážila.

Aha.

Už musíme jít, čekají na nás pacienti.

Ano…

Ty taky, Daisy.

Ještě tu chvíli počkám.

Babičce by tu bylo smutno,

po pohřbu, že?

Daisy...

Proč už nejdeš, mami?

Práce je pro tebe vždycky důležitější než rodina.

To není pravda…

Záleží mi na babičce.

A na tobě také.

Pojď, vrátíme se na stanici.

Daisy, po práci zas přijdeme.

Babičko…

Zase jsem byla na maminku zlá.

I když vím…

že má moc těžkou práci.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Anno…“

Možná se děje hodně smutného

a je toho teď na tebe moc.

Ale neztrácej naději.

Možná je ti smutno a chce se ti plakat,

ale nezapomínej:

Maminka tě má moc ráda.

Anno, pěkné narozeniny.

Určitě jsi hodně vyrostla.

Ale určitě pořád ráda čteš a tancuješ.

Ještě si hraješ s brouky a řešíš hádanky?

Vše nejlepší k 18. narozeninám.

Je z tebe žena.

Jsi zamilovaná?

V lásce ti nemohu radit,

ale ten, kterého si vybereš, je šťastlivec a určitě je skvělý.

Vše nejlepší, Anno.

Už jsi na světě dvacet let. To je úžasné.

Ale i dospělí si mohou občas postěžovat.

Kdykoli ti bude smutno, věz, že jsem stále s tebou.

Anno.

Vždycky na tebe budu dohlížet.

Anno.

Takovéhle dopisy dostávala

každý rok k narozeninám?

Prababička…

se musela o babičku vážně bát…

Výstřižek z novin?

Kdo je to?

Tyto dopisy napsala

tehdy velmi známá písařka.

Jednou dokonce napsala milostný dopis pro princeznu.

Také napsala slova k opeře známé pěvkyně.

A dokonce sepsala scénář pro hru známého dramatika.

Pracovala pro poštovní úřad v Leidenu,

ale když jí bylo 18, odešla odtamtud.

Potom o ní nikdo neslyšel.

Jmenovala se…

VIOLET EVERGARDENOVÁ

Našel jsem ji na severní frontě.

Nemá jméno.

Hej, pozdrav.

Takhle se nemůžeš chovat k dítěti.

Gile, ona není dítě.

Ona je zbraň.

Jen nástroj války.

A můžu jí dát jméno já?

Violet.

Violet.

Myslím, že tomu jménu jednou budeš dělat čest.

Nebuď nástrojem,

staň se někým, ke komu se to jméno hodí.

Violet Evergardenová.

Předstupte.

Autorka letošního chvalozpěvu mořím

nyní předá text letošní bohyni moří,

paní Ilmě Felice.

Ten chvalozpěv byl moc dobře napsaný.

Violet.

Pravda. Určitě jsi na něm tvrdě pracovala.

Violet.

Ano.

Do běžného dopisu měl daleko…

Moře je nekonečné…

Je domovem mnoha vodních živočichů…

Je překrásné a plné života…

Ale nedosáhlo úspěchů

v osobním nebo pracovním životě.

Bylo těžké na něj pět chválu.

No… ehm…

Dobře! Příští rok to budu psát já!

Hej, nemůžeš psát chvalozpěv moře, když tě k tomu nevyberou.

Od nynějška napíšu spousty skvělých dopisů

a rozhodně mě vyberou! Je to tak, Violet?

Ano. Snad tě vyberou.

Nech to na mě.

Ano.

Violet Evergardenová.

Pan starosta... a jeho žena…

Violet, tohle je starosta Leidenu

a jeho žena.

Ráda vás poznávám.

Přejete-li si, na vaši žádost odcestuji kamkoli.

Automatická Panenka,

Violet Evergardenová, k vašim službám.

Ach...

Jsi tak krásná. Skutečně vypadáš jako panenka.

Ano...

Už jsem o tobě mnohé slyšel.

To já jsem tě doporučil k napsání chvalozpěvu

pro Festival díkůvzdání mořím.

Slib, který jsi napsala pro krále Damiána

z království Flugel, po všech těch veřejných milostných dopisech…

Byly opravdu překrásné,

stejně jako ty.

Když jsem psala přísahu ke korunovaci,

jen jsem do slov vložila všechny královy vize a ambice.

Sice říkáte, že jsem krásná,

ale mezi slovy, která píšu a mnou, není žádná souvislost.

Bez urážky.

Ach Violet, jinými slovy…

jak bych to řekl… udílím ti kompliment.

Nyní je z tebe písařka, ale před tím

jsi byla vojákem, který zachránil Leidenschaftlich.

Já nezachránila Leidenschaftlich.

To vojáci, kteří za něj bojovali.

Avšak válka vzala i mnoho dalších životů.

Také jsem vzala životy…

Takže…

nejsem člověk, který si zaslouží pochvalu.

Půjdeme jíst?

Chci smažené nudle.

Zkus taky něco jiného.

Dobře.

Violet.

Erico.

Dlouho jsme se neviděly.

Zdá se, že se ti daří.

Ano. Řediteli, je to dlouho.

Těší tě pracovat pro toho dramatika?

To je ten, jak pro něj psala Violet?

Ano.

Seznámila jsem je po představení.

Chtěla jsem být jeho učeň.

Každý den něco píše a přepisuje.

Je těžké stíhat to psaní,

stále se učím něco nového.

Nedáš si s námi smažené nudle?

Hej, Benedikte, my tu mluvíme.

Tak se mnou nemluv, jsi zlá.

Nechceš se s námi podívat na festival?

Díky za pozvání, ale ne, je mi líto,

ještě nás čeká zkouška představení na příští měsíc…

Napsala jsi scénář?

Ano.

Jde jen o malou hru pro komunitní centrum,

ale přijďte.

Jo.

Už musím jít.

Tak zatím.

Dobře.

Když si něco vážně přeješ, splní se to, že?

Něco se nesplní, ať si to přeješ sebevíc.

Co pak s nimi?

Taky se musím omluvit.

Mám spoustu práce.

Můžeš si vzít den volna.

Je festival.