The Turning

Tak jo.

Ale no tak. No tak, otevři se. Ach, Bože.

Ne. Sakra! Ach Bože!

Tak fajn.

Smuteční obřad za Kurta Cobaina se dnes konal v Seattlu,

dva dny poté, co nalezli tělo v důsledku zjevné sebevraždy.

Takhle se nóbl chůvy neoblékají. Dělej, vezmu si je.

- Jsem soukromá učitelka. - Tak jo.

To je to nejmenší, co můžeš udělat. Necháváš mě tu samotnou.

Promiň, že je to tak narychlo. Musím tam být zítra.

A co tvoje třída? Máš je přece ráda.

Mám. Ale tohle mi dohodila škola.

Podívej, nemohla jsem to odmítnout, jasný?

Před pár lety přišla o rodiče

a teď ji opustila chůva.

Tak mě odkopneš kvůli sedmileté holce.

Nevíš, jaké to je vyrůstat bez rodičů.

Jo.

A já učím ráda. Ale…

Chci někomu pomoci, víš?

Takže tohle si bereš s sebou?

Ne.

Docela se těším, až si od nich trochu odpočinu.

Zrovna má špatné období.

Ale zítra se za ní zajdu rozloučit.

Tady.

Zvládneš to tam?

Proboha.

Od 25 ječících dětí půjdu k jedné malé holčičce.

Jak by to mohlo být těžké?

Ahoj, mami.

Na čem pracuješ?

Co kdybych ti všechno přenesla zpátky do kreslírny?

Víš…

Dneska odcházím.

Do nové práce.

Pamatuješ, jak jsem ti říkala o té holčičce, co zůstala sama?

Malá holčička? A úplně sama?

Ano.

No, to je velká zodpovědnost.

Já vím.

Zvládnu to.

Vypadáš… hezky.

Děkuju.

Tady. Vezmi si tohle. Zahřeje tě to.

Tak jo.

Mám tě ráda.

Tohle nemůže být skutečné.

Flora nechává všude své hračky.

Nebuďte překvapená, když najdete na záchodě mořskou vílu.

- Vy musíte být Kate. - Ano. Zdravím.

Tak pojďte.

- Vy jste paní Groseová? - Ano, jsem.

Ráda vás poznávám.

Tady jste jen vy dva?

Každé dva týdny sem chodí uklízečky a zahradník.

Ano, jsem tu jen já a Flora, když je Miles ve škole.

A tady budete učit Floru.

Už jste někdy dělala vychovatelku?

Ne. Ne, od roku 1800.

To má být vtip?

Ne. Není to vtipné.

Je to moje první taková práce.

Doufám, že víte, co děláte.

Tyto děti jsou výjimečné, Kate.

Jsou čistokrevné.

Tak pojďte. Mám tu něco na plotně.

Takový klid.

Uslyším vás, až se ztratíte.

- To je vtip? - Ne.

Krásně to voní.

Tu polévku jsem vařila Flořinu otci, když byl v jejím věku.

Vy jste v této rodině už tak dlouho?

- To je oddanost. - Je to čest…

Tak je to.

Mohu se zeptat, jak rodiče zemřeli?

Zemřeli při tragické autonehodě, kousek od brány.

Flora to celé viděla.

- Strašné. - Ano.

Pro děti je to těžké.

No, vyrůstat bez rodičů je…

Můj otec odešel, když jsem byla ve věku Flory…

Opravdu?

Ráda bych se s Florou seznámila. Kde bych ji našla?

Je ve stájích.

Jděte cestičkou zezadu.

Smím?

Samozřejmě.

Floro?

Floro?

Jsem Kate. Přišla jsem tě pozdravit.

Floro?

Flora.

Ahoj.

- Ahoj. - Kde ses schovávala?

To ti tak zrovna řeknu.

Páni. Není moc přátelský, co?

Jmenuje se Samson. Je pořád podrážděný.

Pustí k sobě jenom Milese.

A kdo je tohle?

To je Delilah.

Patřila mámě.

Můžeš ji pohladit, jestli chceš. Ale jemně, ano?

Chce to jablko.

Jak to víš?

Je to můj oblíbený kůň.

Věděla jsi, že jablka obsahují kyanid?

A semínka jsou jedovatá.

Ne, to jsem nevěděla.

- Jak to víš ty? - Ona mi to řekla.

Doktorka Felicity Peppercornová.

Těší mě, Felicity. To je ale jméno.

Je to veterinářka.

- Tím chceš být? - Nebo možná šéfkuchařkou.

- A co obojí. - Musela bych být vegetariánka.

- Ale proč? - Nejde zachraňovat zvířata a sníst je.

Tak to je pravda.

Pojď.

Počkej.

Tohle bludiště je hrozně složité.

Jo. Je strašně velké.

Musíš se v něm vyznat, jinak zabloudíš.

Jednou jsem nemohla najít cestu ven a málem jsem tu umřela hlady.

Cože?

Páni, tvým kamarádům se tu musí líbit.

Já nemám žádné kamarády.

- Ty nemáš žádné kamarády? - Ne.

Tak teď už máš.

- Možná. - Možná? Dobře, budu se snažit.

Tak jo. Ty jsi v deváté nebo desáté třídě?

- Ve druhé. - Druhé?

Mohla jsem být klidně ve vyšší.

Slečna Jesselová říkala, že jsem výjimečná žákyně.

Slečna Jesselová?

Moje učitelka před tebou. Učila mě francouzsky, víš?

Opravdu?

Pohni, jsi nějak zpomalená.

A tohle zrcadlo je z roku 1980.

To je moje pra-pra-pra-teta Louisiana a její pes Otis.

A tady je loď, na které zemřel její bratr.

Hádej, co měl?

Měl úplavelici.

Úplavici?

Jo, však jsem to řekla.

Tam je Milesův pokoj. A vedle něj je můj.

Počkej. Co je tam dole?

To je východní křídlo.

Do té části domu nechodím.

- Proč ne? - Nechci.

To je tvůj pokoj. Doufám, že se ti líbí povlečení.

- Tohle je můj pokoj? - Jo.

- To je všechno pro mě? - Jo.

Tady je moje prababička Sophie.

- Vy jste si ji vycpali? - Ne, ty hloupá.

Jen to má vypadat jako ona.

Aha. No, není strašidelná?

Myslím, že je hezká.

- Chceš vidět ještě něco? - Jasně.

Ejhle. Šicí pokoj mé prababičky.

Máma mě brávala nakupovat, když jsem byla malá.

Ale když zemřela,

začala pro mě šít všechno oblečení slečna Jesselová.

No, tohle je nádherné.

Slečna Jesselová to nestihla dokončit, než odešla.

Bylo to k mým narozeninám.

Jsem manekýna.

Co je tohle?

No jo. To udělal Miles.

Pitomost. Řekla jsem mu to.

Tak to tedy je.

Teď to pěkně sněz.

Mám nápad.

Co kdybychom si spolu udělali malý výlet a zašli si na zmrzlinu,

než zítra začne vyučování?

Ne. Flora neopouští tohle sídlo.

Má tady všechno, co potřebuje.

- Cože? - Že ano, miláčku?

Nejraději má francouzský jablečný koláč s trochou smetany.

A pro ten nemusíš nikam chodit. Že ano, miláčku?

Ne.

Odejdeš mi, že jo?

O čem to mluvíš?

Slečna Jesselová odešla.

Ani se nerozloučila.

Víš, někteří lidé se opravdu těžko loučí.

Ale určitě to udělala tak, jak to pro vás obě bylo nejlepší.

Tak pro mě to není lehké.

Pojď, půjdeme spát.

Tak jo.

Jsi zachumlaná?

Mám tě ráda.

I já tě mám ráda. A nikam neodejdu.

Slibuješ?

- Na mou duši, na psí uši. - Ať do tebe hrom bací?

Ne, to už je trochu moc.

Tak jo.

Ach, bože.

Jde z tebe hrůza.

Strašně divné.

Bože.