Bad Faith (Ond Tro)

To nevím.

To je nové. Počkejte chvilku.

Máš minutku? Žádost o úlevu?

Máme novou kratší verzi. Ukážu ti ji.

Ne, tady není.

Najdu ji v počítači. Je úplně nová. Je tam méně místa

na odůvodnění žádosti. Méně reptání…

- Nevím, jak se jmenuje. - Pro mě je to taky nové.

Tady to je.

No…

Ne.

Tady to je! To je ono!

Udělám pár kopií a teď už budeš vědět, kde ji najít.

Dobře. Moc děkuji.

- Jdeš s námi? - Já nevím.

Jde se na pivo. To patří k práci.

Pár piveček v rámci práce. Jdeš?

Jdeme na pivo, patří to k práci. Jdeš?

Musím si jen něco zařídit. Přijdu později.

Ale určitě! Jinak ti sníží plat.

- Tady je! - Zdržela jsem se.

O hodinu! Mysleli jsme, že jsi mrtvá.

- Kde jsi byla? - Jen jsem se šla projít.

- To byla dlouhá procházka! - To je přece její věc.

Jistě, pokud to dělá se mnou.

Ty se tady vyznáš? Už jsi tu někdy byla?

- Není tu pro tebe všechno nové? - Myslím, že si poradí.

Jsi trochu bledá. Stalo se něco?

Ne, jen jsem byla trochu zmatená.

- Tady, pro tebe. - Díky.

Hej, podej mi…

- Měli bychom na to dát sůl. - Ale půjde to dolů, ne?

Jasně, taťka se o to postará.

Půjde to pryč.

Ne, tohle je něco jiného.

Tahle skvrna tu už byla.

Ukaž mi ruce.

Co jsi dělala? Hrabala se v zemi?

- Díky. - Co?

- Co se děje? - Jen jdu na toaletu.

Mono!

- Ty odcházíš? - Jsem unavená.

- Určitě? - Jo, potřebuju trochu klidu, ale…

Ostatním řekni, že…

Vždyť jsi sotva přišla.

Nemůžeš…

Nemohla bys…

- Co bys řekla na… - Teď zrovna ne.

Bude to znít směšně, ale já…

Když jsi poprvé přišla k nám do firmy…

Jsi rozvedený, nebo co?

- Cože? - Žena tě opustila.

- Jak to víš? - Je na tobě něco…

To, jak se díváš…

- Dívám? - …na mě.

Tvoje oči…

- Musím jít. - Mám tě doprovodit?

Stalo se něco? Řekni…

Můžu ti pomoct?

Ne.

Jsi si jistá?

Neměl bys rušit někoho, kdo se modlí.

- Ty ses modlila? - Ne.

Cos mi to sakra provedl s autem?

Neviděl jsem vás. Jel jste moc rychle.

- Jsi opilý? Pil jsi? - Ne.

- Co je to s vámi? - Prostě jsi do mě naboural.

- Co máš za problém? - Je to jen trochu promáčklé.

Nic to není, jen je to promáčklé. Nechte toho! Zbláznil jste se nebo co?

To ty ses úplně pomátl!

Nezírej na mě!

…byl nalezen další mrtvý téhož dne, kdy policie

zveřejnila rekonstrukci tváře bajonetového muže.

Lidé se bojí a také kritizují policii, která po čtyřech týdnech

stále nezná totožnost vraha,

který si dosud vyžádal pět obětí.

Takový zločin se těžko objasňuje. Případy nemají nic společného.

Ale průběh je vždycky stejný.

- Předpokládáme, že je to stejný muž. - Muž? Takže žena to být nemůže?

- Myslíme, že je to muž. - Má takový obrázek nějaký význam?

Pomohl u dřívějších případů? Připomíná to vůbec někoho?

My toho muže chytíme… nebo ženu, jak chcete.

ŽENA VIDĚLA BAJONETOVÉHO VRAHA

„MOHLA JSEM TO BÝT JÁ“

Ahoj. Nerušíme? Bydlím naproti.

Všimli jsme si, že ses právě přistěhovala. Chtěla jsem se představit, jsem Eva.

- To je pro tebe. - Děkuji.

Vím, jaké to je přestěhovat se na nové místo.

- Už jsi někdy žila ve Švédsku? - Ne.

Kdybys něco potřebovala, stačí jen zazvonit.

Ještě jsi nespala, ne? Snad nejsi nemocná.

Chodíš do práce? Asi máš dnes volno, ne?

No, já…

- Odkud jsi? Z Kodaně? - Ne.

Někdy přemýšlím o tom, jestli je dobré ve městě bydlet s dětmi.

Není tu bezpečno, je to až děsivé. Rády bychom se odstěhovaly mimo město.

A co ty? Žiješ sama? Chápu…

Odejít ze špatného vztahu.

Nová práce, nové prostředí, úplně nový začátek.

Nemusíš nic vysvětlovat.

Chceš úplně zpřetrhat kořeny…

Opustit zaběhnutý pořádek.

Prý se včera v noci stala další vražda.

- Kde? - Přímo tady. Je to šílené.

…viděla, co se stalo.

- Cos to říkala? - Kdybych tak viděla, co se stalo.

Prý je za to nějaká odměna.

To by bylo skvělé. Ty peníze by se nám dost hodily.

Tohle je potřeba vyprat. Jak jsem řekla, můžeš u nás kdykoliv zazvonit.

Vidíme se zas.

Frank.

Už jsme se potkali.

Zrovna jsi se modlila.

- Vlastně nemodlila. - Vlastně ne.

- Bydlíš někde poblíž? - Možná.

A co ty?

- Možná. Cigaretu? - Tady se nesmí kouřit.

- Říká kdo? - Policie.

Jistě, policie…

Pracuješ tu?

- V kostele? - Ne.

- Myslela jsem, že zpíváš ve sboru. - Já?

Neudržím tón.

Takže ty ses tam modlil?

Já ne…

Jen se mi to místo líbí.

Ten prostor.

To ticho. Ta akustika.

Bývá to tam prázdné.

Nikdo tě nevidí.

Já tě viděla.

- Můžu ti nějak pomoct? - Jak to myslíš?

- Jen mě to napadlo. - A proč?

- Jen jsem se zeptal. - Stejně jako ses ptal minule.

Přijde mi to trochu netaktní. Vypadám snad, že potřebuju pomoct?

Vlastně ano. Vypadáš jako někdo, kdo něco hledá.

- Nezírej na mě. - Ty zíráš na mě.

Máš takový zvláštní pohled.

Ty taky…

Jak že se jmenuješ?

Frank.

Mona.

Ahoj.

Můžu dál?

Nečekal jsem, že tě doma najdu. Několikrát jsem volal.

Jak se máš?

Dobře.

Proč nechodíš do práce? Začínáme o tebe mít starost.

Vzala jsem si pár dní volno.

Nic jsi nám neřekla.

- Nejsi snad nemocná, ne? - Ne.

- Tak o co tu jde? - O nic.

Zatáhni je.

Zatáhni je!

Stalo se něco?

Co je to?

Obrázek.

Toho znám z novin. Kdo je to?

Vrah.

Proč ho máš na ledničce?

Protože jsme se potkali.

- Ty jsi ho potkala? - Ano.

Kde?

Na ulici.

- Jak víš, že to byl on? - Prostě to vím.

Vycítila jsi to?

Ty nikdy nic nevycítíš?

Takovéhle věci ne.

Takže nevěříš, že je to možné?

Co dalšího vycítíš?

Že…

máš zpocené dlaně.

Vůbec ne.

Můžu si na ně sáhnout?

Nějaká další proroctví?

Chceš se se mnou vyspat.

Chováš se docela divně.

Měl bys hned odejít.

Víš, já…

Rád bych…

- Doufal jsem, že… - Takže já odcházím!

- Ahoj, jsi to ty, Franku? - Ano.

Tady Mona.

Věci se mi dějí samy od sebe.

- Je to pouhá náhoda? - „Pouhá náhoda?“ To existuje?

Možná je všechno propojené, i když si to nemyslíš.

Něco víš.

Ale nechceš si to přiznat.

- Zajímá mě, proč to dělá. - Nejspíš ani sám neví.

Musí to být kvůli nějakému traumatu.

Někdy si říkám, že jsou dva způsoby, jak žít.

Buď budeš lidi milovat.

Nebo ne.

Oba fungují.

- Ty si to zřejmě uvědomuješ. - Já?

- Hodně jsi o tom přemýšlel, že? - A ty?

Dříve lidé věřili, že to poslední, co v životě uvidíš,

se ti obtiskne v očích, jako by to byla fotka.

Proto se pitvy soustředily na oči obětí vražd.

Věřilo se, že tvář vraha se obtiskne do sítnice