Torbaaz

Chystám se spáchat sebevražedný útok.

Umřel tak i můj táta.

Mám jednoho bráchu, ale ten se moc bojí.

Nelituju toho, co udělám.

Tohle tlačítko se nemačká. Zmáčknu tohle.

Moje poslední přání je,

aby můj bratr jednou šel v mých stopách.

A dal se na cestu džihádu.

AFGHÁNISTÁN, PŘED 10 LETY

JMÉNO: OMAR VĚK: 10 LET, POČET OBĚTÍ: 22

DĚTŠTÍ SEBEVRAŽEDNÍ ATENTÁTNÍCI V AFGHÁNISTÁNU PŮSOBÍ OD ROKU 2007

- Dělej! - No tak!

- Přihraj! - Vem mu ho!

Utekli!

Jedeme.

KANDAHÁR, AFGHÁNISTÁN, OKOLÍ PÁKISTÁNSKÉ HRANICE, 2012

Udělám to.

- Nestřílet! - Nestřílejte!

- Vždyť je to malej kluk. - Máš čokoládu?

Baazi!

Baazi!

- Ne. - Běž. Tvoje chvíle ještě nenastala.

Čas zahojí všechny rány.

Běž. Honem.

- Drž se zpátky! - Drž se zpátky!

Alláh je největší.

- Je to atentátnice! - Pozor!

PRŮSMYK KHOST GARDEZ VÝCHODNÍ AFGHÁNISTÁN, 2014

NENÍ JINÉHO BOHA NEŽ ALLÁHA A MOHAMED JE JEHO PROROKEM

Buďte pozdraveni. Mír, milost a Alláhovo požehnání s vámi.

Jmenuju se Abdulláh Qazar.

Velím oblasti od Kúnaru po Núristán.

Rusové, Američani, všichni se tohohle místa bojí.

Kdo ho dobude,

ovládne celý Afghánistán.

Zápaďané mají z nás tálibanců strach.

A my je zničíme. Nejdřív tady na základně

a pak i v Kábulu.

ZÁKLADNA NATO U KÁBULU

Všichni tihle cizáci

nám chtějí akorát vládnout.

Afghánci i země, co je podporují,

jsou našimi nepřáteli.

To oni jsou náš příští cíl.

Dobrý večer, pane.

Máme informace o Qazarovi.

Je to velitel místních tálibanců.

Kontrolují celou oblast od Khostu dál.

Tak tu vesnici vybombardujeme.

Ale naši lidé…

V té oblasti bydlí i naši lidé.

Cizáci nejsou jako my, jsou to ďáblové.

Nevěřící!

Nepřátelé všech Afghánců.

Núristán a Kábul zalije americká krev.

Pobijeme je na jejich vlastních základnách.

Tak pojďte. Chyťte je!

Pojď sem.

Bůh je mi svědkem,

že uděláme sebevrahy i z vlastních dětí, abychom toho dosáhli.

Připrav si zbraň.

Držte huby nebo vás zabiju.

LETIŠTĚ V DILLÍ INDIE, 2018

Zrovna ho hledám.

Promiňte, nejste pan Násir Khan?

Promiňte,

nejste pan Násir Khan?

Jste v pořádku?

To je poslední výzva k nástupu. Pojďte se odbavit, prosím.

Ztratil jsem palubní vstupenku.

NÁSIR KHAN

LETIŠTĚ V KÁBULU

Vítejte, drahý příteli.

Ráda vás zase vidím.

Díky, že jste přišel.

Vím, že to pro vás muselo být těžké. Děkuju.

Omlouvám se, že jsem neodpovídal na e-maily.

V pořádku, chápu.

Věděla jsem, že přijedete.

Tak jsem se nevzdávala.

- Tohle je Abdulláh. - Dobrý den.

Odveze vás do domu pro hosty.

Máte rád šavarmu a falafel, pane?

Tady už je neseženete.

Núr-e-labab, ta libanonská restaurace, je zničená.

A Šalimar je už taky pryč.

Dělávali tam skvělé birjání .

Umřelo tam bezmála 54 lidí.

Tu francouzskou restauraci, Le Jardin, tu zničili taky.

Ale tam umřelo jenom 12 lidí.

Kolik jich zemřelo v té libanonské?

- Moc ne. Jenom pět. - Zastav.

Volal jste mě, pane?

V libanonské restauraci umřelo pět lidí.

- A v Le Jardin 12. - Přesně tak.

Jak to?

Tady lidi umírají jako mouchy, pane, tak to prostě je.

UPRCHLICKÝ TÁBOR TOMORROW'S HOPE OKOLÍ KÁBULU, AFGHÁNISTÁN

Co se to tam děje?

Přišli reportéři kvůli rozhovorům?

Kašli na ně.

Ti tři kluci z pákistánskýho tábora

mají opravdovej kriketovej míč.

Ten, co používaj profíci.

Profi kriketový míč? Pákistánskej?

- Ukaž, podívám se. - Prosím, ukaž mi ho.

Prosím, ukaž.

Řekni mu, ať nám ho ukáže. Nic s ním neprovedem.

Ukaž ho.

Hej, ukaž ten míč, Baazi.

Je kradenej?

Jseš tu teprve dva dny a už kradeš?

Chcete si zahrát,

co?

Hej!

Můj červenej míč zmizel někde u americkýho tábora.

Gulábe, voni ho šlohli!

Co to blábolíš? To je pákistánskej míč.

Koukněte se pořádně.

Je pravý.

Hrál s ním Afridi.

Sundal s ním šest branek.

Kdes sebral Afridiho míč?

Přímo z hřiště.

V Pákistánu jsme chodívali na zápasy furt.

Viděli jsme všechny hráče.

I Virata Kohliho.

Lháři!

Kecají!

Přísahám. Viděl jsem všecky hráče.

Všecky kriketový týmy jezdí do Pákistánu,

ale sem nikdy nepřijedou.

Bojí se bomb.

Kdo je tu šéf?

Guláb-ud-din.

Guláb-ud-din.

A tenhle míč je můj.

- Baazi, nedělej to. - Ne!

Parchante!

Zdrhej!

- Máš ten míč? - Ty blbečku!

Co na mě vejráš? Chyť ho!

Honem, Baazi.

Je náš!

Uf.

Já už nemůžu.

Gulábe,

pojďme to nějak vyřešit.

Dát řeč.

Míč je náš.

Chceš si zahrát? Sežeň pálku.

Profi pálka na profi míč. Co ty na to?

Fajn.

- Alí Šére? - Jo?

Seženeš tu pálku

u táty v továrně.

Jdeme.

Gulábe.

Von je ten tálibánec,

co minulej měsíc přijel z Pákistánu.

Jeho máma se vyhodila do vzduchu.

Děkuju.

Co potřebují afghánské děti?

- Vzdělání. - Výchovu.

- Jídlo. - Mír.

Mír.

Tady v Tomorrow's Hope se snažíme jejich sny naplnit.

Pomozte nám dát těmto lidem špetku naděje.

Dobrý den,

v dárí bychom řekli, že tohle je váš domov.

Už 30 let nás sužuje tohle ničení.

Když zaútočili Rusové, můj otec mě poslal do Ameriky.

Ale po celou dobu, co jsem tam studovala, jsem snila jen o jediné věci.

Chtěla jsem se vrátit sem a pomáhat našim lidem.

Jenže když jsem se konečně vrátila, bylo to tu ještě horší.

A pak jsem potkala Meeru.

Dodala mi odvahu a víru v lepší zítřky.

Tomorrow's Hope.

Místo, které se stalo domovem pro skoro tisícovku dětí a jejich rodin.

Dnes je tu s námi Meeřin manžel, doktor Násir Khan.

Dovolte mi, abych ho pozvala na pódium.

SVOBODA

Foto?

BŮH NENÁVIDÍ NEZAMĚSTNANÉ

BAZAR MANDAWI, KÁBUL

Pane, neměl byste se takhle toulat.

Tady už útočí i na Indy.

Je to pět let, Aišo, a pořád žiju.

Situace se změnila.

A já se taky změnil.

Vím, že to myslíte dobře, ale obličeje těch dětí…

Některé věci prostě nejde odpustit.

Každý potřebuje pro něco žít, Násire.

Meera viděla smysl života v pomoci těmhle lidem.

Copak na ni nejste hrdý?

Navštivte ještě před odjezdem náš uprchlický tábor.

Její sen dal spoustě lidí šanci na nový život.

Prosím, Násire.

Ale hned potom odjedu.

Abdulláhu!