Jan Palach

[hlasité dýchnutí, vrzání prstu po skle]

[hlasité dýchnutí, vrzání prstu po skle]

Au!

Asto, počkej!

Au!

Jendo!

- Jendo! - Jendo!

- Jendo! - Jendo!

- Honzíku! - Jendo!

- Honzo! - Asto, kde je Jenda?

Kde jsi nechala Jendu? Jendo!

- Honzíku! - Jendo! Jeníku!

Voloďo! Pojď sem, ty komsomolče.

- Dáme si cígo? - Jo, jo.

- To je blbec. - Na takovejch stojí komunismus.

- Co to máš za vynález? - Děda bojoval ve druhý světový.

To mám na něho památku.

Honzíku, nemusíš se předřít, nikdo se nedívá.

V socialismu se vždycky někdo dívá.

Pojď do toho!

To neumíš.

Tak co, holky? Dřem tu jako koně,

k vodě nás nepustí, žerem tyhle sračky, co?

Šly byste k jezeru, ne?

Endrija, Zaja, Anna. No co, holky?

- To jsou zbytky ze včera? - Ne, to bude dneska k večeři.

Tu sračku tady asi budem žrát až do konce.

- Nežereme? - Nežereme!

Nežereme.

We state united.

Češi odmítají jíst.

To má být stávka?

- Ne. - Tak o co jde?

Vy víte, o co jde.

Takže stávka. No dobře.

Jak chcete.

A co vy?

Vy nejste Čechoslováci! Jste komsomolci. Jezte!

Jsi komsomolec?

Jsi komsomolec?

Ano. Jsem komsomolec.

Vstaň!

Pochodem v chod do stanu!

Všechno vím.

V jednom si uděláme jasno.

Nemůžete se chovat jako děti, a dožadovat se práv dospělých.

Dovolíme vám koupat se v jezeře.

Všechno vím.

Neplavte od břehu dál, než kde stačí nejmenší z vás.

A na jídlo, které tu dostáváte zdarma, se nikdo nebude dívat s odporem.

Nikdo!

Ty!

Všechno vím.

Jdi do jídelny. Pak si promluvíme.

Chcete smýt skvrnu ze své cti? Tak se nad sebou zamyslete.

Hele, on to odnese.

Podle mě poletí i ze školy a z toho jejich komsomolu.

Rozchod!

Promiňte, soudruhu řediteli, ale to nedává smysl.

- Á, stávkující proletář osobně. - Palach.

Promiňte, ale pravidla buď jsou, nebo ne.

Jestli Rusa vyloučíte a Čecha necháte, tak to nejsou pravidla. Nedává to smysl.

Ano, to zní logicky.

Nikoho nevyloučíme. Slovo komunisty.

A ty ukaž, že umíš nejen mluvit, ale i pracovat.

Děkuju.

- Tam je! - Ber ji!

Ber ji!

- Ber ji! -

Podívej, tady! Tady je!

Jo! Jo!

Jo!

Ne, kluci, ne!

Copak takhle se u nás tancujou naše národní socialistické tance?

Hop! Hop! Hop!

To je mužik!

Hej!

Hej!

Tebe to s náma nebaví?

S holkama je veseleji.

Dárek.

Děda jich udělal několik.

Nikdy nezapomenu, že ses mě zastal.

Děkuju.

- On ti ho dal? - Hm.

Stejně nekouříš.

Čeňku, to je moje postel.

Tohle jsme jim tam hráli česky, oni tomu vůbec nerozuměli

a tancovali na to jak na pořádnej rokenrol.

S touhle písničkou jsme projeli půlku Ruska.

Honzíku, přijela si pro tebe holka.

A ruce pod bříško! A točíme!

Natažená kolena a kmitáme!

Tohle je léčba! Není to zábava!

A dýcháme do vody!

Stačí!

A plaveme už samostatně!

Soustředíme se, jak nám pracují svaly.

Zapojujeme všechny svaly. To, co dokážeme teď ve vodě,

dokážeme brzo na suchu, bez pomoci.

Díky.

Nemohli bychom prosím dostat další kávu?

- Lízátko nechcete? Tohle je pivnice. - Nechte to tady. Díky moc.

Mluvíš za všechny, vole? Takhle vznikaj války.

Hele, jo, Rudý právo.

"Bývalý plukovník hitlerovského generálního štábu Peter von Buttler

převezme od 1. dubna 1968 funkci

zástupce náčelníka vrchního velitelství NATO v Belgii.“

Teda ty Belgičani toho vydrží hodně.

Němci jim dvakrát zaberou území, dvakrát vypálí Lovaň,

a teď jim bude šéfovat nacistickej generál.

- Belgičani. - Hele, to je strašný, tohle.

Otec říkal, že ve Vietnamu jinou možnost nemáš.

Buď se upálíš sám, nebo tě upálej Američani napalmem.

- Prosím, mladý pane. - Děkuju.

- Copak si ještě budete přát? - Světový mír.

Ten tady nenajdete.

Dyť v tý kanceláři děláte kulový!

- A hele, zábava. - Z toho nic nebude, ti se rvát nechtěj.

- To poznáš. - Hele, vypadni! Nechte toho!

Nech toho!

A nevykašlala se spíš na tebe? Nešla někam randit?

To ne, Eva drží slovo.

Promiňte, zdržela jsem se v průvodu.

- V jakým průvodu? - Na Strahově zase vypnuli elektřinu

a lidi z kolejí vyšli do ulic. Jsou nasraný.

- Co chtějí jako teď dělat? - Asi si chtějí stěžovat.

- Komu? - Co já vím, prezidentovi?

Ale nálada je dobrá, jsou takoví nažhavení.

- Tak se tam půjdeme podívat? - Jo, to zvládnu.

Zastav se! Slyšíš? Kam běžíš? Stůjte!

- Vpravo je. - Stůj, ty svině!

- Zastav se! Zastav se! - Au!

- Nechte mě! - Chtělas světlo,

tak tady máš světlo, ty svině!

- Stůjte! - Stojíme.

- Chcete mlátit holku o berlích? - Kdo jste?

- Studenti. - A co tady chcete?

- Co myslíte? - Tak neprovokujte!

Mám ho! Mám ho!

Tak pojď!

- Zasranej kopec. - Posbíráme si je na kolejích.

Bili lidi, kteří se bránili. Kopali do ležících.

Fuj!

- Házeli mezi nás slzný plyn! - Hanba!

Pronásledovali nás z Nerudovky na Strahov,

že je to naše spiknutí proti nim!

- Ale my jsme jim nemohli rozsvítit... - To je on! Profesor.

Chcete k tomu něco říct, pane profesore?

No, já si vás původně přišel jenom vyslechnout.

Ale můžu říct, že už před čtyřmi lety se na ÚV KSČ řešilo to,

že polovina studentů bydlí v naprosto nevyhovujících podmínkách.

A jaký z toho teda soudruzi udělali závěr?

- Že se to bude řešit. -

Já bych byl jenom rád, aby nikdo z vás nebyl trestán za to,

že jste se právem ozvali.

- To je on. - To jsem já.

Heleno, vždycky když vás vidím, hned je mi líp.

- To je ten Honza Palach. - Á, kolega Palach.

- Nerad obtěžuju. - Ne, neobtěžujete.

- A kam směřujete? Na jaký obor? - Chtěl bych být historik.

Tohle, co se tady dneska stalo, tohle na ekonomce není možné.

- Tam všichni chodí jako ovce. - Jste nespravedlivý.

Ale to horké hlavy jsou. Takže historie.

No, uvidím, co pro vás budu moct udělat. Na shledanou.

Děkuju, na shledanou.

To je lidí, to je lidí.

Mládeži, pusťte soudruha ministra, jdeme na vedení školy.

Já jsem tady dnes inkognito.

Mám tady schůzku se soudruhy z vedení školy.

Rektor univerzity je na vaší straně.

Takže vás taky prosím, zachovejte klid, ano?

Ať vás nikdo nezneužije k politickým cílům, chápete.

Věci se dávají do pohybu, i když se vám to možná nezdá.

Já vím, mladí lidé se musí ozvat, když něco nefunguje.

Když něco opravdu nefunguje, tak se mladí musí ozvat jako první.