Leprechaun

Jen se pokuste

a snažte se moc a moc.

Kdo ukradne zlato mé,

ten nepřežije noc.

LEPRIKÓN

Limuzína!

Co to do tebe propána vjelo, pane O’Grady.

To je teprve začátek, má drahá.

Teprve začátek.

Naposled se podívej na tohle smetiště.

Zejtra budem obhlížet panská sídla.

Sídla?

Posloucháš se vůbec?

A limuzína!

Na to nemáme peníze.

Račte dál.

S dovolením, madam.

Doručil pohřební ústav ten balíček?

Ano, je na terase, kde ho nechali.

Nechci na to sahat.

Řekneš mi, co se tu děje, Danieli O’Grady?

Bude to všechno, pane?

Jonesi,

šťastnou cestu.

Moc děkuji, pane. Přeji pěkný večer.

Madam.

Děje se to, že jsme boháči.

Měl jsi jet pohřbít svou matku.

Ne posílat její popel až z Irska.

Co chceš dělat?

To není matčin popel.

Zlato, Leah. Zlato.

Co to propána…

Hrnec zlata!

Ten skřet, leprikón, chytil jsem ho.

A donutil jsem ho, aby ukázal, kde má zlato.

Takový jsou pravidla.

Jo, jsi jen ožrala.

A pohádkář.

Říkám ti pravdu.

Nevidíš, že se blíží bouře?

Říkám ti pravdu.

Pojď hned do postele. Udělám ti pěkně horký čaj.

Leprikón, to určitě.

Hrnec zlata.

Co přijde příště?

Dane? Dane, jsi to ty?

Malé jehňátko.

Malé jehňátko.

Mary měla malé jehňátko

s vlnou bílou jako sníh.

Jednoho dne ji následovalo do školy,

do školy, do školy.

Jednoho dne ji následovalo do školy,

což bylo proti pravidlům.

Nemůžu dýchat. Prosím, otevři ten kufr.

Udusím se tu.

Pořád se mi líběj ty zlatý přezky na botách.

Chci svoje zlato!

- Hned! - Proboha, ne!

Žádný problém.

Cejtím, že se vaří čaj.

Schoval jsem to zlato, Leah. Jsme boháči.

Kam jsi ho schoval, Dane?

Schoval jsi ho někde u domu?

Pověz mi, kam jsi to zlato schoval.

Jak jsi mě našel?

Skřeti umějí kouzlit.

Věděl jsem to.

Cos udělal s mojí ženou?

Chuděra jedna.

Měl jsem jí říct, ať kouká, kam šlape.

Dostanu tě.

Je to moje zlato.

Sejmu ho. Dostanu ho.

Tvoje žena dělá bezvadnej čaj, Danny.

Kdes to sebral?

- Sejmu tě, ty parchante! - Ne!

Zakusíš tohle, ty zrůdo!

Jdi s tím pryč! Dej to pryč!

To zlato jsem získal férově.

Takový jsou pravidla.

Chyť mě, když to dokážeš.

Nemůžeš utýct.

Hledáš něco?

Cos to udělal?

Zabils mi ženu.

Ahoj, Dane, nic mi není.

Jen jsem si trošku hnula s krkem.

Měl jsem tě zabít, když jsem tě v Irsku chytil.

Dej mu to zlato, Dane.

Je to milý maličký leprikón.

Dám ti víc než zlato!

Tvoje kulky mě navždy nezastaví.

Budu se pořád vracet.

Moc tohoto čtyřlístku

tě tu udrží navždy.

Sundej z tý bedny ten zatracenej čtyřlístek.

Říkal jsem, že mě nemůžeš zabít.

Kde je moje zlato, Danny?

Ale Danny, nepřepínej se.

Ne, benzin ne.

Nemůžeš mě upálit. Nedovolím ti to.

Nepřepínej se.

Už nejsi takovej mladík, jak jsi bejval.

Ještě tě to klepne.

Proklínám tě na celou věčnost.

Vyměnil jsem za to zlato svou duši.

Ty za něj položíš život.

Když mi vrátíš moje zlato, odejdu.

Danny, copak je?

Shoř v pekle, ty malej zelenej parchante!

Nezhasla ti ta sirka, Danny?

O 10 LET POZDĚJI

Tati, pořád jsem deprimovaná.

Jsem tu v Novým Mexiku na celý léto se svým venkovským tátou.

- Hele! - Bez urážky, dobře?

Zaprvý nejsme v Novém Mexiku.

- Severní Dakota. - To je fuk.

Jde mi o to, že to není LA.

Počkat.

To je vtip, že jo?

To je dům chudejch sousedů

a pak nás vemeš do našeho domu.

Nikdy nesuď knihu podle obalu, zlato.

Tati, tahle kniha ani nemá obal.

Budu tady trpět.

Není tu bazén. Nejsou tu obchoďáky. Není tu kabelovka.

Určitě nemáš ani televizi.

Beverly Hills to fakt není.

Nemůžu se dočkat, až uvidím dům.

Opatrně.

Bezva.

Když už jsem si říkala, že ten dům už nemůže bejt horší…

Starej sklep.

No, bezva místo na skladování těch šutrů a šišek, co budu sbírat.

Tak jo, trochu zaprášený. Přiznávám.

Trochu tu poklidím

a vymaluju tady.

Bože. Musíš tu projet buldozerem, abys to vylepšil.

Proboha, to je hnus. Pavučiny.

Trochu to přeháníš, zlato.

Je to skvělý dům.

Získal jsem ho fakt výhodně.

Jo, od koho? Od Drákuly?

Co kdybych si našla hotel někde ve městě

a můžeš mě navštěvovat. Tak jednou tejdně.

Zaplatím si ho.

Tory, zlato,

vážně si myslíš, že v životě potřebuješ jenom peníze?

Tak jo, zkusím tuhle teorii.

Tati,

vidíš toho pavouka?

Je obrovskej. Může nás zabít.

Tak jo, otočím se, odejdu z tohohle sklepa

a vracím se do džípu.

Zarezervuju si pokoj v nejbližším hotelu ve městě.

Tohle je horší než letní tábor. Radši bych spala ve stanu.

Moment, vydržte. Haló? Přerušuje se to.

Počkejte. Tak jo.

To je lepší. Zdravím.

Chtěla bych pokoj.

Ano, chci vysoký stropy

- a taky hodně… - Au.

Bezva. Ty jsi kdo?

Já byl ten, co nes ředidlo.

Tak jo.

Tady. Stačí to?

Počkat. Momentík.

Vyleješ mi ředidlo a pak mi nabízíš 20 babek?

Dobře.

Co tolik?

- Stačí? - Ne.

Ale možná by stačilo, kdyby ses omluvila.

Tak jo, drobný si nech. Dost spěchám.

Je to velkej ošklivej, odpornej dům, od kterýho chci bejt co nejdál.

Myslíš tenhle ten? O’Gradyho barák?

Jo ten. Je fakt hnusnej.

Jsou tam brouci a pavučiny a kdovíco ještě.

Co je tak vtipný?

Jen mi přijde vtipný, jak se holky vždycky bojí pavouků a tak, víš?

Moment, počkej chvíli.

Ocitla jsem se snad v 50. letech?

„Holky“?

Hele, kámo, jsou 90. léta.

Ženy maj rovnoprávnost.

Zaprvý se nejmenuju kámo, ale Nathan.

A neznám moc kluků, co se bojej domů.

- Opravdu? - Jo.

Víš ty co? Já taky ne.

Nebojím se ničeho.

- Jasně. - Tak jo.

Tory, připravena? Zlato.

- Jedem. - O čem to mluvíš? Co děláš?

Už se nebudu hádat.

Ten dům, nesnášíš ho.

- Ne… - Je špinavej, zaprášenej.

Fakt si myslíš, že se bojím nějakýho prachu a brouků?

No tak, vrať ty tašky dovnitř, jo?

Zůstanu tu.