Radioactive

PAŘÍŽ 1934

Zkontrolujte znovu ty údaje.

Madam?

Paní Curieová!

Zavolejte sanitku!

Madam, co se stalo?

Rychle. Je velice slabá.

- To je paní Curieová? - Ano.

Kupte si ranní noviny!

Och!

- Duclaux? - Ano.

Zajímá vás mikrobiologie?

Zajímá mě každá věda, která čelí panujícím postojům.

Jsem Pierre Curie.

Zdravím, pane Curie.

Na shledanou.

PAŘÍŽ 1893

Tato práce je velmi zajímavá.

Máte společnost.

Ruším vás.

Ano.

Ale můžete nám povědět, proč nás rušíte, slečno Skłodowská.

Profesore Lippmanne, musím důrazně protestovat.

V noci bylo zase přemístěno moje náčiní.

- To je prosté. - Víc než prosté.

Je to nedostatek úcty těch, co se mnou sdílí laboratoř.

Budu oponovat jistou domněnkou, slečno Skłodowská.

Vaše náčiní možná zabírá příliš místa.

Pokud nebudou přístroje na svém místě, tak…

- Tak nejsme vědci, ale hrubiáni. - Potřebuji jen vaše ujištění, že…

Musím vás požádat, abyste odešla z mé laboratoře.

Odešla?

Nemůžeme vašim požadavkům vyhovět.

Ale já nemám kam jít.

Budete si muset zřídit vlastní laboratoř, slečno Skłodowská.

Na to nemám prostředky.

Nedostatek prozíravosti ve vašem jednání

při stálém vznášení svých požadavků nám všem poskytne cennou lekci.

Pche.

- Možná je to tím, že jsem Polka. - Ovšemže ne.

- Nebo tím, že nejsem muž. - Ano, to spíš.

- Mario, kdybys… - Jsme v Paříži, teď jsem Marie.

- Tvoje dítě pláče. - Ano, vím.

Neměla bys projevit nějaké mateřské pudy?

- Promiňte, madam. - Děkuji.

- - Tak pojď, pšt.

- Děkuji, Lano. -

Co kdyby ses mu zašla omluvit?

Přijela jsem až z Polska věnovat se vědě!

Neomluvím se! Věda je pro mě ztracená, budu muset učit!

Přestaň, děláš z toho zbytečné drama.

Tvoje dítě má rádo drama.

Marie.

- Omluv se. - Ne, nikdy.

Nějak si poradím.

Ne.

Ne.

Úžasné.

Prosím, nic z toho nevyvozujte, že vedle vás stojím.

Vám upadla ta kniha od Duclauxe. Zdravím.

Jsem vedle vás, protože vypadáte také rozpačitě.

Rozpačitě?

Když budeme stát spolu, budeme méně rozpačití.

- Nejsem rozpačitý. - Než kdybychom stáli každý sám.

Tuhle teorii rád podpořím.

Jsem Pierre Curie.

Asi máte své jméno rád, už mi ho říkáte podruhé.

- Vy jste Marie Skłodowská. - Nepředstavila jsem se vám.

Je nádherná, že? Ta tanečnice.

Jmenuje se Loie Fuller, kdybyste ji ještě chtěla vidět.

Máte koníčka zjišťovat, jak se kdo jmenuje?

- Ten tanec nazvala tancem ohně. - Proč?

Pravděpodobně studovala, jak se pohybují plameny.

Nepředstavila jste se, ale znám vaše jméno ze tří důvodů.

Zaprvé jste jedna z pouhých třiadvaceti vědkyň na naší katedře.

Prvočíslo.

Zadruhé vím o vašich rozepřích s profesorem Lippmannem.

Těmi jste nechvalně proslulá.

A zatřetí jsem četl vaši práci o magnetismu oceli.

Výjimečná vědecká práce.

Děkuji.

Jste milý, proto přiznávám, že jsem četla vaše pojednání o krystalizaci.

- Och! - A líbilo se mi. Moc.

Děkuji.

Vím, že vás Lippmann vykázal z laboratoře. Mrzí mě to.

Nemusíte mě litovat, pane Curie.

- Kdybych vám mohl nějak pomoci… - Zvládnu to.

Och!

Nebudu vděčná za to, že vědec vědci nabídne prostor.

- Jsem schopná svoji práci dělat… - Váš nevděk je v pořádku.

A upozorňuji, že nebudu vaše milenka.

- Nic takového mě nenapadlo. - A do práce se mi nevměšujte.

Nepřeju si, abyste mi radil s mými experimenty.

- Já se rád o vědecké poznatky dělím. - To nestrpím.

Tak se to naučte strpět. Mám rád spolupráci.

Vaše práce mě bude zajímat a bylo by hezké, kdybyste projevila zájem o mou.

Slečno Skłodowská?

Než odmítnete jediný prostor, který vám kdo nabízí,

podíváte se aspoň, jak vypadá?

Skromné.

Marceli, Andre, Morici a Paule,

představuji vám slečnu Marii Skłodowskou.

Rád vás poznávám. Tolik jsme o vás slyšeli.

Opravdu?

V akademii mě nemají rádi stejně jako vás.

Odpírají mi jakékoliv významné povýšení,

nechtějí mi dát profesuru, finance.

Proč? Nevím.

Možná je otravuji, nebo děsím, ale taky mi nevycházejí vstříc.

Jako vědec máte renomé.

A jako takový vás žádám, abyste tento skromný prostor sdílela se mnou.

Proč mě o to žádáte?

Radí mi to můj instinkt.

Instinkt není moc vědecký důvod.

Přesto je to důvod.

Ano.

Ano, myslím, že mi to bude vyhovovat.

Dobře.

Dobře.

- Už se na to mračíte týden. - Pozoruji.

- Co hledáte? - Pozorování mi jde snáz bez mluvení.

Měřím uran a nacházím v něm méně radiace než v uranové rudě.

- Ruda je silnější než čistý prvek? - Přesně tak.

- A nemůžu… - Bude to nepřesným měřením.

Provedla jsem test šestkrát, s totožnými výsledky.

Instinkt mi napovídá, že nepřesnost způsobuje jiný prvek.

Objevila jste nový prvek?

- Jestli se mi vysmíváte… - Ne, nevysmívám.

Je to vzrušující.

- Vaše přístroje jsou nepřesné. - Dosud mi vyhovovaly.

Pro nutné údaje potřebujeme něco, co je schopné extrémní přesnosti.

Žádné „my“ není.

Potřebujete něco, co změří mikroskopické aspekty energie.

- Ne, prosím. - Ano. A já mám řešení.

Pojďte za mnou.

Pane Curie?

- Promiňte. Chápu, šli jsme daleko. - To mě z míry nevyvádí.

Spíš to, kam jsme došli.

Je to jedna z nejlepších pařížských nemocnic, mají tady…

Nechci chodit do nemocnic.

Jste vědkyně!

Marie,

máš strach?

Z čeho?

Z mé nemoci.

Ne.

Dobře.

Protože není důvod se bát.

Neumřeš?

Když mě vyléčíš, tak ne.

Jak tě můžu vyléčit?

Můžeš mě políbit.

Když mě znovu políbíš, slibuju, že neumřu.

- Ale Broňa říká, že… - Tvoje sestra neví všechno.

Hm? Polib mě.

Cítilas to?

Ne.

Já cítila, jak se svět otočil novým směrem.

Směrem Marie Skłodowské.

Já to necítím.

Ještě mě polib.

Teď

už to cítíš?

Ano.

Ano.

Myslím, že ano.

Vyléčila jsi mě.

Promiňte, trochu to trvalo. Je vám lépe?

Dospěla jsem k názoru, že se bez vašich přístrojů obejdu.

Při práci s krystaly musíme být schopni změřit mikroskopické množství náboje.

A k tomu účelu

potřebujeme tohle.

Kvadrantový elektroměr.

Dokáže velice přesně změřit

i docela malé množství elektrického náboje v materiálech.

Změří elektrický potenciál?

Váš přístroj není dost dobrý. Můj ano.

Jste geniální vědkyně.

Ale já také.

Nabízíte mi partnerství?

Přesně to mám na mysli.