Robin Hood: Prince of Thieves

Před 800 lety vedl Richard „Lví srdce“,

král anglický,

třetí křížovou výpravu,

aby osvobodil Svatou zemi od Turků.

Většina mladých anglických šlechticů, které shromáždil

pod svou korouhví, se nikdy nevrátila domů.

JERUZALÉM L. P. 1194

Ukaž jim Alláhovu statečnost!

- Říká, že jsi ukradl chleba. - To je lež.

Přistihl jsem ho, jak krade náš.

Usekněte tomu bezvěrci ruku.

Já jsem ho ukradl!

- To není pravda. - Pravda je nezajímá.

- Ale on lže! - Jsi příliš slabý, Petere. Nepřežiješ.

Jak chceš.

- Usekněte ruku i jemu. - Odpusť.

Odpusť, Robine.

Bože!

Ne!

To je anglická statečnost.

To je za těch pět let pekla!

Za tebou!

Pojď už, Robine, proboha! Rychle!

Počkej! Vezmi nás s sebou!

Ty lidi nemůžeš zachránit, křesťane!

- Ale mě ano! - Už jdou, Robine.

Křesťane!

- Proč bych to dělal? - Z dobroty.

- Mám rozsudek smrti. - Je to Maur! Neposlouchej ho!

Osvoboď mě! Ukážu ti cestu ven.

- Proč bychom měli? - Když to neuděláš, zemřeme všichni.

Ne, Robine, proboha! Už jsou tady!

- Odpusťte. - Rychle! Pojď, křesťane! Honem!

Tudy!

Díky. Špatně jsem tě odhadl.

S mečem jsi rychlý.

Pět let jsem čekal na čerstvý vzduch. Pak je člověk rychlý.

Petere!

Umírám.

Nech mě tu.

Dej ten prsten mojí sestře Marianě.

A přísahej, že ji budeš chránit.

Rána šla k srdci. Nemůžeme ho zachránit.

Přísahej, Robine!

- Přísahám. - Už jsou tu!

Řekni Marianě, že jsem umřel jako svobodný Angličan.

Petere!

Za Anglii!

Pojď, příteli. Udělej z jeho oběti čestný čin.

Jdeme!

Proč jsi mě osvobodil, křesťane?

Ať máš jakoukoli krev, tam si nikdo nezaslouží zemřít.

Sbohem, příteli.

Bůh tě provázej.

Řízením Alláha máme cestu společnou.

Cože?

Zachránil jsi mi život.

Zůstanu s tebou, dokud nezachráním ten tvůj. To přísahám.

Ale já jdu do Anglie. Toho závazku tě zprošťuju.

To může jedině Alláh.

Co když řeknu ne?

Nemáš na výběr.

Jsem Azím Edin Bašír Al Bakir.

Říkej mi Azíme.

Robin z Locksley.

HRAD LOCKSLEY, ANGLIE

Vážený pane,

říká se, že jste bojoval ve výpravě krále Richarda

s mým milovaným synem Robinem.

Bojím se, že jste se vrátil domů do zoufalých časů,

kdy se temné síly spolčují proti nepřítomnému králi.

Toužím po zprávě o synovi.

Byl jste u jeho zatčení u Jeruzaléma?

Víte, který mocnář ho drží v zajetí?

Chová ke mně stále zášť?

Prosím, pane, o jakoukoli zprávu.

Za jeho propuštění bych dal vše, co mám.

- Stůj! - Pomoc, pane!

Měl jsi počkat!

- Odpusťte, že vás vyrušil, pane. - Duncane, to nic. Pusť ho.

Unesli moji Gwen. Moji dceru!

- Kdo? - Muži! Na koních.

V maskách.

Chtěli jsme je zastavit, ale…

Můj syn je mrtvý!

Je mrtvý.

Pane, zůstaňte. Měsíc je dnes zlověstný.

Neboj se, Duncane. Dobro zvítězí.

Tomu věř.

Odpusťte, pane. Musel jsem.

Ty!

Locksley.

Král se to dozví!

Dej se k nám.

Nikdy.

Dej se k nám…

nebo zemři.

Za Boha a krále Richarda!

O ČTYŘI MĚSÍCE POZDĚJI

Děkuju, Pane.

Jsem doma!

Jsem doma!

Jsi zvláštní, křesťane.

Jo. Ale jsem svobodný!

Prosím, zruš tu svoji přísahu. Vrať se s lodí.

Vím, jaké to je být daleko od rodiny.

Protože je mám moc rád, nemohu je zneuctít.

Čekal jsem, že to řekneš.

O mém osudu nerozhodují lidé.

Už vůbec ne takoví, kteří útočí zezadu a páchnou česnekem.

Ruku, Azíme!

Konec bojů.

Večer to oslavíme s mým otcem.

Jistě chápeš, že jsem…

to musel zkusit.

Porazil bych je.

Proč chodíš pořád za mnou?

Nejsem v tvé zemi bezvěrec?

Bude bezpečnější vypadat jako tvůj otrok než jako tobě rovný.

Na bezvěrce máš neobyčejně bystré myšlení.

Ale neříkáš mi nic o sobě. Například tvoje jméno.

- Azím. Co to znamená? - „Veliký.“

Veliký, vážně? A to sis dal sám?

To byl vtip!

Azíme Veliký, jsem doma!

Podívej!

Jmelí.

Díky téhle rostlince jsem získal spoustu dívek.

U nás se ženami mluvíme.

Nemusíme je mámit rostlinami.

Co ty víš o ženách?

U nás, křesťane…

jsou ženy tak krásné, že dokáží ovládnout mysl muže tak,

že by byl ochoten pro ně zemřít.

Počkej. Tak proto jsi měl být popraven?

Kvůli ženě?

Bylo to tak, co?

Bylo!

Blíží se soumrak.

Ty zvíře! Co byla zač?

Mulláhova dcera?

Něčí manželka?

Jak se jmenovala?

Copak v téhle prokleté zemi není slunce?

Kde je východ?

- Jak se jmenovala? - Východ!

Její jméno.

Jasmína.

Tamhle.

- Určitě? - Poznal bych to poslepu.

Jsem pět mil od domova.

Stála za to?

Dal bych za ni život.

No tak, chlapče, utíkej!

Je z tebe žrádlo pro psy!

Je z tebe žrádlo pro psy, synku, víš to?

Slez! Víš, co jsi udělal. Pojď dolů!

- Slez! - Nehraješ podle pravidel, hochu.

Jeleni nelezou po stromech.

Možná si myslí, že je lovný pták.

Naučíme ho lítat?

Sundejte ho.

Zadrž.

Co je to za děsivého tvora, že na něj jdete v šesti?

Odejdi. Tohle není tvoje věc.

Je na tom stromě ďábel? Ukažte.

Malý kluk, opravdu nebezpečné zvíře.

Ten kluk zabil jelena, který patřil šerifovi z Nottinghamu.

Byl hlad! Potřebovali jsme maso.

Radím ti, abys šel dál, poutníku. Tohle je šerifův pozemek.

Chyba.

Pozemek i strom jsou moje. Takže co je na něm, taky patří mně.

Sdělíš mi své jméno, než tě propíchnu svým mečem?

Robin z Locksley.

Dobře… Locksley.

Vítej doma.

- Zabijte ho! - Do zbraně, meče!

- No tak, dělejte! - Je ozbrojený!

Azíme! Je čas splnit tu přísahu!

Pusťte psy!

Koukej sakra vstát!

Pozor!

Pane,

sdělíte mi své jméno, než vás propíchnu svým mečem?

Guy z Gisbornu, šerifův bratranec.

- Ten parchant je pytlák. - Pytlák?

Není větší zločin nechat hladovět rodinu?

Tak dělej, Locksley.

Do toho.

Prolité krve jsem viděl dost na dva životy.

Zmizte z mého pozemku.

Vyřiď Nottinghamovi, co čeká jeho lůzu, když půjde po dětech.

Ty.

Cestuješ deset tisíc mil, abys mě zachránil, a pak mě necháš zapíchnout?

Své přísahy plním, kdy sám chci.

Když se zrovna nemodlíš, nejíš

nebo jich proti mně není šest!

Fňukáš jako mezek.

Vždyť žiješ.

Neboj se. Slez dolů.