One Spring Night (봄밤)

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

15. DÍL

Čong-in.

Ty nás...

taky opustíš?

Jestli to tak je, ještě není pozdě.

Je to dobrý.

Jak...

Jak to myslíš?

Hej.

Co se mi snažíš říct?

Proč jsi takový?

Můžu věřit...

tomu, co ke mně cítíš?

Řekni.

Ty nikdy...

Jsi si jistá,

že se tvé city ke mně nezmění?

Chceš říct,

že mi nemůžeš věřit?

Ptám se, jestli můžu.

Myslíš, že se změním?

Já nevím.

Nemůžu to vědět.

Jsi moc opilý. Promluvíme si zítra.

Nedokážeš mi odpovědět.

Chápu.

Čong-in.

Dneska je prostě jen namol.

Zkus to pochopit.

Jen dneska?

Nebo se to stane zas?

Co ještě dělá, když je opilý?

Jak se chová při pití?

Tajně si na mě stěžuje?

Ne, to vůbec.

Tak není ještě divnější, že se takhle najednou chová?

Je to...

Abych řekl pravdu, tak Ju-mi...

Kdo je to?

Ona je

máma Eun-u?

- Nevím, jestli ti to mám říkat, ale... - Neříkej.

Nechci to slyšet.

Půjdu.

Čong-in, co se stalo?

- Zavolám ti. - Hej.

Co se děje?

- Řekla jsem, že ti zavolám. - Co se stalo?

Čong-in.

- Hej, Čong-in. - Jsem v pohodě.

Zavolám ti. Promiň.

GI-SEOK

LÉKÁRNA WOORI

Trochu jsem doma pil.

A jak jsem pil...

Co se děje?

Chtěl jsem tě vidět.

Myslel jsi na mě, protože jsi pil?

No, taky to může být důvod.

Kdes byla?

Odpověď znáš.

Opravdu mě vezmeš zpátky?

Už jsem tě zradila.

Myslíš, že se ke mně můžeš vrátit?

Co když to udělám zas?

Jak to myslíš?

Tak, jak slyšíš.

Moje pocity se můžou změnit, víš.

Už se to stalo, podruhé by to mělo být snazší.

Co myslíš?

Můžeš mi věřit?

Ano, můžu.

Proč tu ještě není pan Ju?

Mám mu zavolat?

Neruš ho. Řekl, že přijde pozdě.

- Dobrý den. - Dobrý den.

V pořádku.

JONG-ČAE

- Ahoj. - Jsi v práci?

Ne, ještě ne.

Včera jsi toho dost vypil.

Včera...

Jak došla Čong-in domů?

Ty si nic nepamatuješ?

Ne nic, ale...

Neřekl jsem jí nic divného, že?

Zbláznil ses?

Řekls, že jí nemůžeš věřit,

a ptal ses, jestli tebe a Eun-u opustí.

Vážně? To jsem jí řekl?

A co pak? Řekl bys to mně?

Vypadalo to, že to nepochopila,

tak jsem zmínil Ju-mi...

To nebylo nutné... Proč jsi jí to říkal?

Nemohl jsem jí to říct, nenechala mě.

Nechtěla to slyšet.

Proč jsi to ukázal, když jsi to chtěl tajit?

Zbláznil ses.

Vibruje ti telefon.

- Asi to položil. - Aha, díky.

Víš co? Týmovému manažerovi se zase nelíbila moje zpráva.

Fakt mě to naštvalo,

tak jsem vylepšil pár věcí a zase mu to vrátil.

- Byl nadšený, co? - To teda jo!

Vždycky to dělá.

Jednou mě při tom přistihl.

Víš, co mi řekl?

„Jak se říká,

první je vždy nejlepší.

Tvá první volba je vždy ta správná.“

Znáš ho lépe než my.

Stalo se mi to mockrát.

Co? Myslelas, že jsem Či-ho?

Celou noc jsi nespala, ale přišlas do práce

a ani sis nedala oběd.

Tak co jsi vymyslela?

Nic jsem nevymyslela.

Co ti vadí nejvíc?

Máma toho kluka?

Co když ji pořád chce?

To je blbost.

Kdyby k ní pořád něco cítil,

Či-ho by byl... Bože, řekla bych, že je fakt blázen.

Nemá žádné sebevědomí?

A co Gi-seok?

To je jen posedlost.

Či-ho řekl, že mi nemůže věřit,

ale Gi-seok, že ano.

Nemělo by to být naopak?

Možná to má být naopak.

Teď už to přeháníš.

Svedeš to na Či-ha a utečeš?

Zvážím to.

Jednu věc ale vím.

Asi jsem viděla jen to, co bylo zřejmé.

Ale víš,

vědět vše o něčí minulosti

není vždycky k dobru.

Někdy je lepší hrát blbou a říct, že co bylo, to bylo.

Zatímco se podezíráte?

Či-hovi to možná nebude vadit.

Ale tobě jo, jak tě tak znám.

LÉKÁRNA WOORI

- Hezký den. - Díky. Vám taky.

- Prosím. - Děkuji.

- Slečno Jun Mi-sun. - Ano.

Tohle je...

- Berte je s jídlem. - Dobře.

Hej.

- Pojďme si někam promluvit. - O čem?

Haló?

Ahoj, Čong-in.

Ahoj.

Měl jsem toho hodně, tak volám až teď.

To nevadí.

Došla jsi domů v pořádku, že?

No...

Nevím, proč jsem se opil...

Zlobíš se na mě, že?

Vypil jsem toho fakt hodně.

Vím, že to byla chyba. I co jsem řekl.

No...

Ale já takový nejsem. Jen včera...

No, sejděme se. Promluvme si osobně.

Můžu přijít i hned.

Nebo chceš přijít ty?

Ne, sejděme se v kavárně.

Ahoj, mami.

Říkala jsem ti, aby ses stavila, nebo mi zavolala, ať přijdu.

Promiň, měla jsem toho hodně.

Co se děje? Stalo se něco?

- Říkal zase táta něco? - Udělal takový humbuk.

A cože zníš tak sklesle?

Ne, jsem v pohodě.

Uvidíme se po hodině.

Hodina už dávno skončila.

Jasně.

Chtěla jsem s tebou...

mluvit o něm.

Promluvme si jindy.

Přijdu, až budu mít volno. A promluvíme si.

Proč čekat než...

Mami, já teď fakt nemůžu mluvit.

Zavolám ti, než přijdu. Musím jít.

Řekl jsem Čong-in něco hloupého.

Co jsi řekl?

Prý jsem se ptal, jestli mě a Eun-u opustí.

Myslels, že by to udělala?

- Ne, jistě, že ne. - Tak proč jsi takové blbosti říkal?

Víš, jak jsem byl včera nalitý.

Šílím z toho.

Teď působíš jako člověk. Výborně.

Jak to myslíš?

Žil jsi jako robot, jako by se tvůj svět obrátil naruby,

kdyby ses trochu uvolnil.

Působíš pak důvěryhodně, ale ne lidsky.

- A to je špatně? - Není to dobré.

Neukazoval jsi jí svou pravou tvář.

Zkus to popřít.