The Club (Kulüp)

SERIÁL NETFLIX

Když Spojenci okupovali Istanbul,

byl s nimi francouzský generál d'Espèrey, který obsadil

i Makedonii.

D'Espèrey požádal o bílého koně.

Sněhobílého,

stejného, na jakém vjel do Istanbulu Mehmed Dobyvatel.

Jel na tom koni po Grand Avenue Pera

a zastavil před francouzskou ambasádou.

Ta ulice ještě nikdy nezažila

takovou radost, štěstí a tolik lidí.

A kdo byl v tom davu, který generála oslavoval?

Ne-muslimové, takzvaní občané této země,

lidé, se kterými jsme tehdy žili již staletí.

Co vy na to?

Když Němci v roce 1940 okupovali Paříž,

německý velitel vyhnal d'Espèreye z jeho paláce.

Ten chudák byl paralyzovaný smutkem.

Nikdo se ho neujal, protože se báli.

A tak zemřel na ulici jako ubožák.

Jaký ten příběh nese ponaučení?

Čas.

Čas neodpouští.

Někteří ne-muslimové si stěžují na daň z bohatství.

Myslí si, že to není fér.

Co si myslíte vy?

Musím přiznat,

že nás to staví do těžké pozice,

ale podporujeme stát…

Vy podporujete stát?

Toho dne, kdy oslavovali generála,

nikdo z nich stát nepodporoval.

Ani Řekové,

ani Arméni,

ani vaši lidé.

Nic takového jsme neudělali.

Vezmeme si, co máte v trezoru.

Bude tam vysoká částka, kterou jste nepřiznali.

A budete zatčen za daňový únik,

Solomone Aseo.

Aby všichni věděli, že my Turci se už balamutit nenecháme,

budete poslán do pracovního tábora jako odstrašující příklad.

Přijde den,

kdy jediné hlasy na Grand Avenue budou ty turecké.

Kypr je turecký a zůstane turecký!

Kypr je turecký a zůstane turecký!

Kypr je turecký a zůstane turecký!

Kypr je turecký a zůstane turecký!

Pryč s EOKA!

Pryč s EOKA!

Pryč s EOKA!

Pryč s EOKA!

Pryč s EOKA!

Proč pochodují?

Víš, jak jsem ti ukázal tu budovu?

Tak ta bude moje.

Chlapi, běžte za Bahtiyarem.

Neztraťte se.

Jestli jo, vraťte se do své vesnice.

Tak jo. Jdeme.

Kypr je turecký a zůstane turecký!

Kypr je turecký a zůstane turecký!

Kypr je turecký a zůstane turecký!

Přestaň. Vyprovokuješ je.

Už se stalo. Nevidíš to?

Tohle se vymkne z ruky.

Když to říkáš, tak určitě.

My tu binec dělat nepotřebujeme,

ale já potřebuju tebe.

Brzy mě převelí.

Nevím kam.

To je fajn.

Nechceš jít se mnou?

Nejsem nejlepší společník na cesty.

Zkusme být nejdřív spolu.

Když to vyjde, můžeš se nastěhovat.

Diano…

Pokud spolu budeme fungovat…

Nikdo si navzájem nerozumí tak jako my.

Ne snad?

Ne.

Bonjour.

Zpomal, ať ho nerozmačkáš.

Jak bylo v Paříži? Bylo tam hezky?

Paříž, mon amour! Brzy si tam zajedeme i spolu.

Pane Selime, to je vše.

Díky.

Počkej, až uvidíš, co jsem ti přivezl.

Copak?

Moc jsi mi chyběla.

Tak moc!

Mám špinavé ruce.

Dělám dolmu. Jsi tu brzy.

Neuvěříte, co jsem vám přivezl.

Prosím.

Tohle je taky žluté.

Barvu probereme s naším přítelem, až se narodí.

Už jste přátelé?

Ovšem.

Adoptuju ho.

Co mám pro tebe?

Prosím.

To je nádhera!

Pomůžu ti.

Nevejdu se do toho.

Ukaž.

Vzadu to trochu rozšířím

a padne to perfektně.

A ostříháme ti bob.

Tak pospíchejte.

Zítra půjde do klubu.

Jak to?

Orhan zítra obdrží cenu.

Nevím, co dostanu já,

ale Raşel půjde,

protože pro ni mám krásné překvapení.

Jaké?

Uvidíš zítra.

Půjdeme se s tvou matkou připravit.

Kde jsou?

Tady.

- To je z Francie. - Nádherné.

Slečny, dejte kostýmy Matildě.

Necháme je upravit.

Jakou barvu?

No tak!

Nebojte. Budete se ke mně hodit.

- Matildo. - Tak dobře už.

Dobře, děvčata. Počkejte, zařídím to.

Jedna po druhé. Ale nejdřív si musím odskočit.

Co tu děláte? Nemáte do zákulisí chodit.

Tohle si neoblékne.

- Proč? - Je to moc okázalé, lidé to budou řešit.

O tom nerozhodujete vy.

- Nepleťte se do toho. - Nejde o zákulisí.

Jde o hvězdu.

Promluvte si s ním. Přesvědčte ho.

Pokud se do toho vloží pan Orhan, bude to ošklivé. Je nervózní.

- Nominace, ceremoniál… - Neudělám to.

Poslouchejte mě.

Pusťte mě.

Matko, musím jít.

Zítra mám velký den.

Dostanu svou cenu, pamatujete?

Šla jste na nominaci. Řekla jste mi, že jste pyšná.

Matko, no tak.

No tak.

Vypijte to.

Matko, pojďme.

Já nechci. Jsem z toho ospalá.

Nemůžu vás tu nechat samotnou. Napijte se a běžte si lehnout.

Ne. Přijede tvůj otec a vezme nás domů.

Už jsme doma. Vypijte to.

Nejsme doma!

To není náš dům. To není Panna Marie.

Proto mě Bůh neslyší.

Pijte!

Ne!

Matko!

Pijte!

Pijte!

Omlouvám se.

Odpočiňte si, matko.

NA KYPRU VLÁDNE NAPĚTÍ!

To je ale dům.

Musí hodně vydělávat.

Ale zas ne tak dlouho.

Je to Selim Songür.

Jeho desky jsou vyprodané.

On je vážně pecka.

Přivezl z Paříže spoustu dárku a kufrů.

Museli si mě najmout, abych to odnosil.

Nežárlím. Přeju mu úspěch, ale…

O co mu jde?

O co mu jde?

Jako jestli spí s hodně lidma?

Bydlí s ním ženská a jedna mladá holka.

- To budou jeho služky. - Nebudou.

Ona je v devátým měsíci.

A jako služky teda nevypadaly.

- Tady je čaj. - Jdeš pozdě.

- Díky. - Jste k dispozici?

Máte volné auto?

Díky.

Zdravíčko.

Sluší vám to.

- Paříž vám prospěla. - Merci.

- Malý suvenýr z Paříže. - Jste laskavý.

Pod jednou podmínkou.

Pokřtíte tím mou novou desku.

Slibuju.

- Posaďte se. - Díky.

Takže zítra je velký den.

Jo. Zítra se toho hodně změní.

V dobrém.

Rozrosteme se.

Splníme si svoje sny.

Něco vám tedy povím.

Byl jsem v Paříži všude.

Ujišťuji vás,